Šach
[Kostel sv.Ducha] C) Na okraji katastru vsi, bývala
atypická stavba tzv. majestátního kostelíku sv.Ducha
z r.1609. Sice se nedochovala ve své původní podobě až do současnosti, lze ji
však přesně lokalizovat a zřetelně je možné identifikovat část západní zdi.
Shodou okolností se zachovalo o existenci a dějinách kostelíku několik
archivních dokumentů, takže je možné rekonstruovat jeho osudy po celou dobu
jeho užívání i zanikání. Nepostavil si jej totiž evangelický šlechtic, ale
postavili si jej sami poddaní. Místo pro stavbu kostelíku poskytl sedlák a
mlynář Martin Lahodný z hospodářství v čp.12 v Šachu. Atypická stavba tzv. majestátního
kostelíku sv.Ducha z r.1609 u obce Šach se sice
nedochovala ve své původní podobě až do současnosti, lze ji však přesně
lokalizovat a zřetelně je možné identifikovat část západní zdi. Shodou
okolností se zachovalo o existenci a dějinách kostelíku několik závažných
archivních dokumentů, takže je možné rekonstruovat jeho osudy po celou dobu jeho
užívání i zanikání. Kostelík byl postaven v r.1609 v
důsledku Majestátu císaře Rudolfa II. z 9.července 1609. Tento zákon byl
prvním oficiálním zabezpečením svobody svědomí pro všechny společenské vrstvy
(včetně tzv. poddaných) v Evropě, vyjádřený přirozeně ve své době jako
svoboda náboženská. (Existence člověka, který by se nepřiznával alespoň
formálně k některému náboženskému vyznání, nebyla tehdy vůbec myslitelná)
Tady začíná podivuhodná historie kostelíku. Nepostavil si jej totiž evangelický
šlechtic jako např. v blízkém Palupíně, ale
postavili si jej sami poddaní, a to ještě na telčském
panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, jednoho z místodržících, proti nimž směřovala
pražská defenestrace v r.1618. Místo pro stavbu kostelíku poskytl sedlák a
mlynář Martin Lahodný z hospodářství v čp.12 v Šachu. mapa sach
Bylo vybráno velmi příhodně: na samém konci jeho pozemku a (také současného)
katastru obce, nedaleko původních cest spojujících Volfířov,
Radlice a Šach. Důvodem vybudování kostelíku nebyla vzdálenost od
evangelických kostelů; v Dačicích i ve Volfířově byly tehdy farnosti utrakvistické a v Dačicích navíc významné středisko Jednoty bratrské. Tím
zajímavější je otázka po důvodu jeho vzniku. Kolem kostelíku sv.Ducha sice byli pohřbíváni zemřelí z okolí, pro
takovýto hřbitůvek však nebylo třeba budovat poměrně nákladnou stavbu. Mnohem
zřetelnějším motivem se zdá být záměr poskytnutí otevřeného místa setkávání
pro rozhovory v duchu vzájemného respektu. Také půdorys pomocně
zrekonstruovaný v hlavních rysech v sedmdesátých letech 20.století na základě
tehdy ještě lépe rozeznatelných zdí nasvědčuje, že nešlo o typickou kostelní
stavbu (obdobně jako např. Betlémská kaple v Praze nebyla typickým farním
kostelem, ale spíše přednáškovou síní). Kostelík byl užíván svými staviteli
jistě ještě na počátku třicetileté války, konečně však byl také konfiskován a
jako kaple přiřazen k volfířovské farnosti, která
ovšem sama byla neobsazena a až do první poloviny 18.stol. spravována
římskokatolickou farností v Dačicích. V děkanátní
knize telčského děkanství z let 1668-1672 je
kostelík zmiňován jako kaple vybudovaná kacíři pro pohřbívání, uvádí se i
opuštěný hřbitov. Závěrem zmínky je konstatování, že nekatolíci se vrátili ke
katolické víře. Skutečnost ovšem byla jiná než
přání. Vesnice Šach, Radlice, Velká Lhota a Brandlín
zůstaly až na nepatrné výjimky evangelícké až do
doby vydání tolerančního patentu v r.1781. Další jednotlivci či rodiny
zůstali i ve Volfířově a Řečici
a v dalších obcích. Kostelík sloužil oficiálně jako kaple volfířovské
farnosti a konala se tam každoročně pouť o svatodušních svátcích. Klíče měl –
také oficiálně, jako pověřený správce – tajný evangelík v Šachu. Neoficiálně
se v kostelíku evangelíci scházeli i k občasnému slavení sv.Večeře
Páně. V r. 1763 se jim to stalo osudným. Shromáždění bylo vyzrazeno a
následoval velký proces. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo ještě v platnosti
útrpné právo, vypověděli někteří z účastníků při mučení (dva byli přímo
ubiti) některé podrobnosti. Víme proto, že do kostelíku přišli tehdy
účastníci z okolních vesnic a setkali se tam i s kazatelem ze zahraničí. Od této doby byl samozřejmě s
návštěvami kostelíku konec, ale v r.1782 se o něm znovu jednalo. Tentokrát
šlo o to, zda by jej nebylo možné získat pro oficiálně uznaný toleranční
sbor, aby se nemusela stavět nová modlitebna. To však bylo zamítnuto a z
úředního vyjádření získáváme cenné informace. Potvrzuje se, že jde o stavbu z
r.1609, je t.č. sice bez oken a velmi poškozená (na
střeše i na dlažbě, krytinou zatéká), ale přesto zde stále konají duchovní z Volfířova na svatodušní svátky mše. Vyplývalo z toho, že
kostelík je v používání a nemůže být evangelíkům předán. Ti si pak museli
postavit novou modlitebnu ve Velké Lhotě. Zajímavé v této souvislosti ovšem
je, že původně mělo být sídlo tolerančního sboru i nová modlitebna v Šachu,
nikoli ve Velké Lhotě. Tak vypadala situace v prvním roce po vydání
tolerančního patentu. Kostelík však chátrat nepřestával,
opravován nebyl, a tak zakrátko přestal oficiálně existovat vůbec. Jako
chátrající se stále více ztrácel v 19. století, přece však byl základ jeho
půdorysu včetně zbytků zdí až do 20.století ještě patrný. Zbytky ojedinělé historické stavby
svého druhu stojí dnes na pozemku, který původně náležel k domu čp.12 v Šachu,
v druhé polovině 18.století však tehdejší majitel oddělil část svého pozemku
(sahající od kostelíku k potoku) Bartoloměji Lahodnému, který tam přenesl i
mlynářskou živnost. Tento pozemek náleží dnes skupině vlastníků. [Mlýn] C) … Plucarův mlýn Na severozápadní
hranici katastru Škola … |
Panství Politický okres Dačice 1961 Okres Část Volfířova 2003 Pověřený městský úřad Historie obce
V roce 1385 je
ves poprvé uváděna v historických pramenech. Po husitských válkách se ves
dostala k telčskému panství, jehož součástí zůstala
až do roku 1849. V roce 1843 podle záznamů ve vceňovacím
operátu žilo v Šachu 188 obyvatel ve 28 domech a 44 domácnostech. Desátky
byly odváděny faře ve Volfířově a panství Telč. Je
zde také uváděn 1 mlynář, což svědčí o existenci mlýna.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 C)
cs.wikipedia.org (2.2.2015) D) velkalhota.dacicko.cz
(16.3.2015) |
|||||||||||||||||||||
Jaromír Lenoch © Aktualizace 16.3.2015 |