Horní Dvorce
Kříž Na návsi Velkostatek D) …
|
Panství Politický okres Dačice, s.o. Telč 1961 Okres Část Zahrádky 2003 Pověřený městský úřad Historie obce D)
Stará ves jméno svoje
má podle svobodného zemanského dvorce s tvrzí po staletí se tu
připomínajících. Ves patřila až do pobělohorské doby českým vladykům, drobným
šlechticům. Zbytky tvrze na ostrohu nad hlubokým údolím Dvoreckého
potoka byly ještě na počátku 20. patrné, proto říká se tu „Na Zámku“. Není tu
spojení silničního (v.r.1913, silnice postavena v r. 1920). První zpráva o
Dvorcích pochází z roku 1353, kdy ves s tvrzí byla v majetku bratrů Ctibora a
Bočka ze Zahrádky a na Dvorcích. (Stybor et Bosco fratres
de Zahradca et in Dworzesz). V dalších letech lze uvésti
jména dvořáků či zemanů s přídomkem „ze Dvorců“ se
píšících jako r. 1364 Filip, r. 1369 Přibík a Alber. R. 1373 Aleš Ježík a manželka jeho Dobraňa připomíná se ti již mlýn (později pila-Pilný
rybník, dnes sádky Rybářství Telč, a.s., pod rybníkem Pilný-soukromý rybářský
revír). R. 1406 prodala Dobraňa Šavlová zdejší tvrz
se dvěma dvory Janu ze Dvorců, který držel také dvůr v Horním Meziříčku. R. 1415 koupil své ženě Majdaleně
dvůr Přibík z Palupína. Z
listin archivu zámeckého se dozvídáme, že r. 1444 rozhodnuto Jindřichem z
Hradce, by Hron ze Stojčína, který tehdy držel
Dvorce, platil kopu platu a desátky Telčskému
panství (Páni z Hradce, Vítkovci). Poněvadž tu
tehdy nebylo lidí usedlých, Dvorce pustly a Hron bral vše, co nad kopu bylo
sám. Války, bouře
husitské a nepokojná léta po válkách těžce dopadly na tuto krajinu. Kolem
roku 1450 vlastnil Dvorce Jan Babka z Meziříčka,
společně se svými syny a byly mu r 1466 králem Jiřím z Poděbrad Dvorce i s Meziříčkem v Zemské desky vloženy. Téměř sto let
zůstaly Dvorce u rodu Babků, až Burijanem Babkou r.
1547 prodány Jindřichu Radkovci z Mírovic (v té době majitel Palupínského
panství). Po něm dostaly se r. 1573 Janu Hodickému z Hodic
a na Rudolci. Později r. 1636
poznamenán v Zámeckém archivu telečském majetník Jiří Koňas
z Vydří. Roku 1666 kupuje
Dvorce hrabě Ferdinand Wilém Slavata
(písmeno W je ve znaku Telče a Jindřichova Hradce) vyženil celý majetek pánů
z hradce sňatkem s Otylií
sestrou Jáchyma Oldřicha Hradce, přechod do vlastnictví Slavatů
byla významná změna a fiskální zajištění velkostatků Slavatových
se odrazilo v přestavbě objektu dvorce a jeho tehdejší modernizaci. Současně
však znamenala další rozšíření velkostatků na úkor drobné české šlechty. Páni
z Hradce a Slavatové v tomto kraji v pobělohorskédobě systematicky skupovali původní vladycké
statky a vsi, jeden z mála svobodných statků se zachoval Zámeček Palupín s hospodářským dvorem. Slavata
původně protestantství podporující šlechtic konvertoval ke katolicismu, což
mu zachránilo majetky o které by po Bílé hoře pravděpodobně jinak přišel.
Přechod ke katolicismu mu nezapomněly české stavy a byl vyhozen z okna
pražského Hradu při druhé pražské defenestraci. Píše se v listinách archivu,
že Dvorce za třicetileté války (1618-1648) podruhé zpustly a Slavata je osadil novými osadníky, bylo zde tehdy deset
statků jeden zůstal neosazený. Nařízeny byly velmi malé urbariátní dávky (4
slepice ročně). Obnoven byl také mlýn do zánovního stavu (založen před r.
1373). Dvůr bšlechtické erbyyl
zjinačen, přestavěn a v lepší řád stavení uvedeno. Budova pivovárečku
byla zbořena a na jejím místě postavena velká kolna se špejcharem v půdě (v
sousední polovině dvora). Tvrzka zůstala jeko
předešle a má pohodlné obydlí pro hejtmana a jiné oficíry.
Původní velká tvrz byla rozbořena za husitského obléhání z protilehlého kopce
údajně přímo Janem Žižkou. Tvrzka, jak se píše, je obytná část v sousední
polovině dvora, která zůstala nezměněna tedy více než 400 let. Obrovské dědictví
Slavatovské přechází na Františka Antonína Liechtenštejna a Kastelkornu
sňatkem s Marií Markétou Slavatovou. Posléze
Telečské panství přechází na Aloise Arnošta hraběte Podstatského
z Prusinovic ten se již pak píše jako Podstatský-Liechtenštejn a
dochází i ke spojení jejich erbů. Roku 1848, kdy
zrušena robota byl Dvorecký statek v majetku
Leopolda III. Podstatsky –Liestejštejna,
spadal pod velkostatek Studenský. Ke dvoru náleží
tehdy 72 hektarů orné půdy, 26 hektarů luk a pastvin, tedy asi sto hektarů.
Dále asi padesát hektarů lesů. V roce 1932 je
dvůr rozdělen na dvě poloviny mezi rodinu Šprinclovu
a Heřmánkovu, takto rozdělen zůstává zatím dodnes. U Šprinclova
statku zůstává 13 hektarů orné půdy a 4 hektary luk. Do roku 1950 po dvě
generace rodina hospodaří a poté na statku začíná hospodařit JZD Zahrádky.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (22.3.2015) D) hornidvorce.cz (22.3.2015) |
||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 22.3.2015 |
