Kostel sv.Bartoloměje Kočí,bývalý politický
okres Chrudim |
Kostel byl založen 28. února 1397
Žofií Bavorskou, druhou manželkou Václava IV..
Zakládací listina se nedochovala, ale díky Antonínu Rybičkovi
existuje alespoň opis její části, uložený v SOA Chrudim. Stavitelé kostela
nejsou písemně doloženi, avšak sekundární literatura často uvádí družinu
bratří Lútků - kameníků z Nového Města pražského. V
19. století byl kostel upravován podle projektu Františka Schmoranze. Od samého počátku byl kočský kostel sv. Bartoloměje filiální k hlavnímu
chrudimskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie, nikdy neměl svého faráře a faru.
Obec Kočí spadala pod správu někdejšího litomyšlského biskupství, které bylo
zřízeno v roce 1344, zároveň s pražským arcibiskupstvím. Hranice nové
diecéze, po Praze druhé v Čechách, zahrnovaly okolí Chrudimi, Vysokého Mýta,
Litomyšle, Lanškrouna, Poličky a Šumperka. V roce
1421 se husitská vojska obrátila i proti Litomyšli. Přestože se město vzdalo
dobrovolně, biskupství fakticky zaniklo o čtyři roky později v době, kdy
město zabralo radikálnější husitské křídlo „sirotků“. Popis stavby Kostelík zaujímá důstojné místo na
rozsáhlém, lehce vyvýšeném prostranství, obklopeném příkopem. Ke kostelu
bezprostředně přiléhal hřbitov, který je obehnán dřevěným roubeným plotem se
stříškou a pískovcovou podezdívkou. Možná i z tohoto důvodu může exteriér
kostela působit dojmem „opevněné stavby“. Ke kostelu se přichází po dřevěném
barokním mostě, krytým sedlovou střechou, který vede přes mokřiny terénu.
Most ústí do mohutné dřevěné zvonice, tvořící předsíň, ze které se do kostela
vchází. Polygonální zvonici, končící
osmihranným pravidelným jehlanem, nazval Václav Mencl „monumentálně
gotickou“. Na jedné ze severních vzpěr je vyryt letopočet 1666, který souvisí
s přestavbou poničeného kostela po třicetileté válce. Nicméně gotický
charakter jí nelze upřít. Zvonice je až k zemi pokryta šindelem. Budova samotného zděného (opuka)
kostela je přísně orientovaná a velice jednoduše koncipovaná – presbytář o
jednom obdélném poli a pětibokém závěru, s lehce obdélnou sakristií po
severní straně, se připojuje k širší nedlouhé lodi bez klenby. Kněžiště i loď
(uprostřed podélných stran a v západních rozích) člení jednou odstupněné opěráky, prostřídané lomenými okny (okna v
lodi jsou jen dvě – obě na jižní stěně s novogotickými kružbami, stejnými
jako v presbytáři). Jednotné omítky, vymezené okenními špaletami a kamenným
armováním opěrných pilířů, jsou evidentně výsledkem novodobé úpravy. V koruně zdiva presbytáře obíhá
podsebití, podepřené dřevěnými krakorci, díky kterému je zachován shodný
průběžný hřeben i přes to, že zděná část presbytáře je výrazně nižší než loď
kostela. Dřevěné krakorce byly uplatněny i pod patou střechy lodi. Do západní
průčelní zdi kostela pod zvonicí byl proražen gotický lomený jednoduše
profilovaný portálek, nad jehož vrcholem je vytesán letopočet 1397. Záklenek
portálu obíhá červená klikatice, odsazená od vnějšího profilu ostění.
Červenou linkou jsou vyvedeny dekorativní, geometrizující
(trojúhelník) motivy ve výrazném širokém pásu (26 cm), které ve vrcholu
navazují na lineární kresbu lilie. Lomený triumfální oblouk odděluje od
lodi presbytář, který je zaklenut jedním polem křížové klenby s meziklenebním pasem a závěrem s pěti stranami
pravidelného osmiúhelníka. Klínová, po stranách vyžlabená
žebra vybíhají na jehlancových konzolách a stýkají se ve svornících (svorník
závěru: na červeném poli beránek s praporem). Na severní stěně presbytáře je
tradičně umístěn sanktuář, který lemuje lomený oblouk, vrcholící kytkou s
fiálami po stranách. Plochu tympanonu člení kružbové panelování (trojlist).
Protějšek mu tvoří sedile s plochým segmentem, vyhloubené v jižní stěně
presbytáře. Sedlový polychromovaný portál vede do
nízké sakristie, zaklenuté jedním travé křížové klenby. Světlo je do ní
přiváděno pouze úzkým východním oknem s vloženým železným kovaným prutem,
zakončeným v reliéfu vyvedeným trojlaločným listem. Loď, na rozdíl od presbytáře,
sklenuta není. Dodnes není jasné, zdali loď klenbu původně měla, ale přišla o
ni v průběhu válečných nepokojů, nebo zdali její realizace byla pouze zamýšlena a nebo byla záměrně plochostropá už od počátku. Plochý,
prkenný strop zdobí malby ze 17. století, které zachycují třináct
starozákonních proroků; zbylé části stropu zdobí ornamentální dekor, který se
ani v jednom poli neopakuje. Čtveřice polygonálních jehlancových konzol na
stěnách (ve třetinách délky lodi) naznačuje možné původní zaklenutí lodi. Ze
17. století pochází také dvoupatrová malovaná kruchta. Středověké nástěnné malby Interiérové omítky dekoruje bohatá
výmalba, která vznikala v různých fázích. Autorství všech maleb je anonymní.
Pojednány budou pouze malby z doby blízké založení kostela, mezi které
nepochybně patří výjev, zdobící stěnu sedile. Někteří badatelé (Novotný, Mikan) se domnívají, že se s největší pravděpodobností
jedná o symbolické znázornění založení kostela; nalevo zřejmě klečí ženská
postava se sepjatýma rukama, oděná v honosném šatu s pokrývkou hlavy. Před ní
stojí muž s plnovousem, jenž má na sobě hábit (lineárně vyvedený) a pokrývku
hlavy. O tom, že by se mohlo jednat o církevního hodnostáře, svědčí hůl,
zdobená spirálou a lilií ve vrcholu. Pozoruhodný je jeho postoj a gesto,
kterým by se jakoby od královny odvracel. Vysoce kvalitní elegantní malby,
zdobící vnitřní stranu triumfálního oblouku, svou křehkostí a jemností
provedení odkazují k dvorskému okruhu. Zachycují poprsí lidských postav s
mluvícími páskami (text na páskách se nedochoval, nebo zůstává téměř
nečitelný) na červeném a zeleném pozadí. Zcela ve vrcholu oblouku jsou
vyobrazeny dvě postavy s liliovými korunami na hlavě. Mohlo by se snad jednat
o královský pár – Václava IV. (původně asi s červeným pláštěm s hermelínovým
límcem) a Žofii Bavorskou (dodnes patrný narůžovělý inkarnát). Zbylá poprsí s
velkou pravděpodobností znázorňují starozákonní proroky – na mluvící pásce
jedné z postav je torzovitě zachovaný nápis gotickou minuskulou: (JE) REM (IAS) (?). Tomáš Knoflíček upozorňuje na vysokou kvalitu
malíře, který zobrazil „široké spektrum obličejových typů a který vycházel z
díla Mistra Třeboňského oltáře“ (oválná tvář královny Žofie s vysokým čelem a
jemnými ústy). Rozpoznává zde i starší slohovou vrstvu (prorok s krátce
zastřiženým vousem a čapkou s ohrnutými okraji), která je blízká obličeji sv.
Josefa z výjevu Narození Krista z hradní kaple v Moravském Šternberku – její
výmalbu prováděl následovník Mistra emauzského cyklu. V prostoru lodi patří mezi nejstarší
malby výjev martyria sv. Bartoloměje na severní stěně lodi. Malba svým
zlidovělým charakterem provedení působí až komickým dojmem. V centru výjevu
je zachycen sv. Bartoloměj, ležící na obdélném stole, kterého stahuje z kůže
šestice mužů. Na první pohled zaujme neobvyklá klikatá linie v dolní části
výjevu, která vytváří nelogický prostor a je zde zřejmě uplatněna z
dekorativních účelů. Důležitost postavy světce – mučedníka je podpořena jeho
velkými a protáhlými proporcemi, které jsou téměř dvojnásobné oproti zbylým
postavám trýznitelů. Výjev je pojat velice naturalisticky – mučedníkův kůže
zbavený hrudník dává vidět žebra; kůže na nohách je „slupována“ včetně
chodidel s prsty. Hagiografická legenda pokračuje
znázorněním ukřižování sv. Bartoloměje, taktéž na severní stěně. Výjev rámuje
antikizující architektura zdobená štítem s akroterii,
který dosedá na kladí, členěné metopami. Orámování společně s mužem v
renesančním oděvu prozrazuje, že se jedná o práci pozdější, pravděpodobně z
poloviny 16. století. Zcela nahoře, těsně pod stropem,
zůstaly čitelné fragmenty malby, připomínající skrumáž nahých lidských nohou,
blíže se jimi doposud nikdo nezabýval. Mohlo by se snad jednat o výjev
Posledního soudu, či Umučení deseti tisíc rytířů. Podle stylu jejich
provedení lze soudit, že se jedná o mladší práci z poloviny 16. století. Záhadný obrazec, vyvedený jen letmo
červenou linií, který se nachází v úrovni očí v pravé polovině severní zdi
lodi, by snad mohl být zběžný nákres půdorysu kočského
kostela, který ale nezobrazuje presbytář a sakristii - tedy části již stávající,
které pro kreslíře (stavitele?) v daný moment nebyly podstatné. Chtěl pouze
schematicky znázornit zaklenutí. Nákres odpovídá orientaci kostela. Prostor
lodi je v kresbě rozdělen na třetiny, což odpovídá i dnešnímu umístění
konzol. V západních dvou třetinách je načrtnuta šestičlenná klenba, jejíž
vrchol je vodorovnou linkou spojen s vrcholem vítězného oblouku, jenž je
znázorněn dvojitou čarou. Vně obrazce v západních rozích jsou nakoso
načrtnuty dvě klikatice, značící umístění západních opěráků. Otevřený iluzivní oltář, napravo od
triumfálního oblouku, lze pokládat za vrcholně gotický (cca první polovina
15. století). Na hlavní desce je znázorněna Kalvárie s Pannou Marií a sv.
Janem. Ke Kristovu kříži, u jehož paty leží Adamova lebka, se zleva přiklání
kříž s „hodným lotrem“, zatímco „zlý lotr“ zůstává od Krista odvrácen. Nástavec zobrazuje
Imago Pietatis s rozepjatýma rukama a dvěma kalichy
přímo pod dlaněmi. Křídla oltáře vertikálně člení arkády, pod nimiž nalevo
stojí sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Barbora; napravo sv. Apolonie a sv. Markéta (?). V nástavcích křídel jsou
zpodobněna poprsí mužů – vlevo s korunou pravděpodobně král Šalamoun; napravo
s čapkou snad starozákonní prorok. Zbylé malby jsou pracemi novějšími. Most a zvonice Vzhledem k tomu, že kostel leží v
údolí, uprostřed vesnice, bylo nutno se pro přístup ke kostelu vyrovnat s
bažinatým terénem. Tento problém byl vyřešen vybudováním barokního
přístupového mostu. Jedná se o jeden z nejstarších zastřešených mostů v
Evropě. Na samotný kostel je v přímé návaznosti u mostu postavena zvonice. Literatura Bernhard Grueber, Die Kunst des Mittelalters in Böhmen. Theil 3, Die Periode des Luxemburgischen Hauses 1310 – 1437, Wien 1877,
s. 143. Josef Nechvíle, Filiální chrám sv.
Bartoloměje v Kočí, Method, roč.
8, č. 7, 1882, s. 83 – 84. CHYTIL, Karel. Soupis památek
historických a uměleckých v království Českém. Svazek 11, politický okres
Chrudimský. Praha : Archaelogická
komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a
umění, 1900. (Soupis památek) Dostupné online. Kapitola Kočí, s. 135-146. Václav Mencl, Česká architektura doby
lucemburské, Praha 1948, s. 125 - 126, 158-160. Emanuel Poche
(ed.), Umělecké památky Čech II, Praha 1978, s. 78
– 79. Dobroslav Líbal, Katalog gotické
architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001, s. 184. Roman Mikan,
Filiální kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Kočí u Chrudimi (bakalářská
diplomová práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2007. Michal Novotný, Stavební činnost
bratří Lútků, (písemná postupová práce), Katedra
dějin umění FF UP, Olomouc 2001. Anna Šubrtová, Gotická fáze výstavby
kostela sv. Bartoloměje v Kočí u Chrudimi (seminární práce), Katedra dějin
umění FF UP, Olomouc 2010. Zdroj:
cs.wikipedia.org (5.12.2014) |
Původně gotický kostel byl založen
královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV. roku 1397. Byl filiálním k
hlavnímu chrudimskému kostelu. Roku 1467 zakoupen k němu dvůr s pozemky. U
kostela byl v roce 1505 vysvěcen roubený hřbitov, určen pro Kočí, Topol a
Vestec. Za třicetileté války byl kostel patrně z části zničen. V současné
době je kostel v dobrém stavu a přístupný na požádání. Vstupní část do kostela tvoří 18 m
dlouhý barokní dřevěný most na pilířích z roku 1721. Věž kostela je pětiboká,
do výše zúžená, ve výšce 29 m zakončená osmibokým jehlanem. Ve veži se nacházejí dva starobylé zvony Bartoloměj (1496) a
Vavřinec (1562). Vstup do lodi dlouhé 9 m a široké
7 m je gotickým portálkem. Strop lodi je plochý, dřevěný, datovaný do roku
1678. Nachází se na něm pestrý dekor z květů, tulipánů, zvonků, růží a jiřin.
Triumfální oblouk je doplněn malbami ze 16 století –
Kalvárie, sv. Vojtěch a sv. Gotthard. Prebytář je
sklenut gotickou křížovou klenbou s původním portálkem. Hlavní novogotický oltář pochází z
roku 1882 a nahradil barokní z roku 1682, jehož části jsou uloženy v
Chrudimském muzeu. Boční dřevěné oltáříky jsou barokní z roku 1676 a 1681.
Interiér dále doplňuje dřevěná kazatelna s postavami evangelistů (1680),
obrazy ze 16. a 17. století, varhany z roku 1678. Zdroj:
atlasceska.cz (5.12.2014) |
Zdroj:
cs.wikipedia.org (5.12.2014) |
Zdroj:
czechy.astra28.eu (5.12.2014) |
Zdroj:
atlasceska.cz (5.12.2014) |
Zdroj:
depositum.cz – CHYTIL, Karel. Soupis památek
historických a uměleckých v království Českém. Svazek 11, politický okres Chrudimský
1900 (5.12.2014) |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 5.12.2014 |