Kód CZ 10240

Načetín

(Natschung)

Osada: Jindřichova Ves

Kaple Neposkvrněné P.Marie ^{Zdroj C)}

1868 na rozcestí v obci

Památník padlým ^{Zdroj C)}

U kaple

Zámeček ^{Zdroj C)}

Ve střední části vesnice stojí velká patrová budova obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou a středovým rizalitem. Původně byla zámečkem, který nechali vystavět Lobkovicové v klasicistním slohu. Po roce 1923 v něm obec Kalek nechala zřídit školu o jedné společné třídě a divadelní sál v patře, který se v roce 1952 propadl. Po roce 1961 byly v budově zřízeny obecní byty.

Dům č.p.1 ^{Zdroj C)}

S hrázděným patrem

Zpět na okres

Panství

Politický okres Chomutov, s.o. Hora sv.Šebestiána

1961 Okres Chomutov

Část Kalek

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Jako pomístní jméno se Načetín objevuje v písemných pramenech roku 1507.[3] První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1549, kdy je Jan z Veitmile uveden jako majitel Natzschkau. Roku 1564 je zmiňován mlýn Welka Naczka pojmenovaný podle potoka, u kterého stál. Načetín patřil k chomutovskému panství, které bylo roku 1594 zkonfiskována Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Novým majitelem se stal roku 1605 Adam Hrzán z Harasova, který vesnici připojil k Červenému hrádku.[4]

Až do třicetileté války se v okolí těžily rudy stříbra, cínu a mědi. Z průběhu války se zachovaly zprávy o roce 1632, kdy museli obyvatelé před vojskem uprchnout do lesů, a v roce 1640 vesnici vyplenilo švédské vojsko, které se utábořilo na vrchu Čihadlo. Ve druhé polovině sedmnáctého století se rozšířila výroba dřevěného zboží jako byly šindele, hračky, kuchyňské náčiní apod.

V roce 1685 byla v Načetíně na podnět dvorského rady Ondřeje Maiera postavena vysoká pec a další zařízení pro zpracování železné rudy, která se sem dodávala zejména z Mezilesí,[6] ale i v Načetíně se ruda těžila v dole Jindřich. Vzhledem k problémům při dopravě rudy i výrobků byl celý železářský podnik roku 1749 uzavřen a přestěhován do sousedního Kalku. Další příčinou uzavření podniku byl nedostatek dřeva, přestože jinak obtížně dostupné a využitelné lesy byly původně důvodem k jeho založení. Na konci osmnáctého století se rozvinula také výroba hřebíků.

Významnou událostí byla v roce 1766 návštěva císaře Josefa II., při které byl v sousedním Kalku postaven malý lovecký zámek. Nepříznivým obdobím se stala sedmiletá válka, kdy museli vesničané zásobovat vojska, která tudy opakovaně procházela] Před polovinou devatenáctého století měl Načetín asi 540 obyvatel a byly v něm tři hostince, tři mlýny a celní úřad. Lidé se živili prací v lese, chovem dobytka a někteří si stále přivydělávali výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost.[9] Kromě toho ve vesnici pracovali dva pekaři, dva podkováři, dva ševci, řezník, uhlíř, mlynář, krejčí, tkadlec, tesař a dva hřebíkářští mistři. Mnoho dalších hřebíkářů zaměstnávala Rauscherova továrna.

Před druhou světovou válkou byli v Načetíně pouze čtyři příslušníci finanční stráže, kteří měli také za úkol ostrahu hranice. Ve druhé polovině třicátých let dvacátého století stále častěji docházelo k incidentům spojeným se Sudetoněmeckou stranou, a proto byla roku 1938 finanční stráž posílena o příslušníky Stráže obrany státu. Ve stejném roce byla do vesnice zavedena elektřina. V prosinci roku 1944 byl pod velením organizace Todt zřízen pracovní tábor pro muže, kteří byli ubytováni ve dvou hostincích a pracovali v lese. K osvobození došlo 5. května 1945, kdy německé jednotky bez boje ustoupily před projíždějícími ruskými vojáky.

Po vysídlení Němců z Československa poklesl počet obyvatel na sedminu předválečného stavu a dále klesal až do počátku devadesátých led dvacátého století, a vesnice se změnila na rekreační osadu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	985 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipedia.org (5.12.2017)

Kód CZ

Jindřichova Ves

(Heinrichsdorf)

Kaple sv.Anny ^{Zdroj C)}

1892 pův.P.Marie

Sloup se sochou sv. Anny ^{Zdroj C)}

Asi dva kilometry jihovýchodně od vesnice stojí na úbočí vrchu Kamenná hůrka z roku 1623. Podle pověsti jej nechal postavit řezník, který se s výdělkem vracel z Blatna do Saska, když jej v lese přepadli tři lupiči. Lupiče zahnal řezníkův pes, který navíc přinesl zpět ukradenou peněženku.

Historie ^{Zdroj C)}

Založena byla jako dřevařská osada v roce 1775, ale brzy se v ní rozšířila výroba hřebíků, která přetrvala až do dvacátého století. Po druhé světové válce se vesnice téměř vylidnila a změnila se na rekreační osadu. Severní okraj vesnice stavebně přímo navazuje na sousední Načetín.

Vesnici založil roku 1775 majitel červenohrádeckého panství hrabě Jindřich z Rottenhanu jako sídlo pro lesní dělníky a uhlíře. Od roku 1781 se ve vsi začaly vyrábět hřebíky a v roce 1870 zavedl Anton Heeg jejich strojovou výrobu, ale roku 1881 továrnu přestěhoval do Horní Vsi. Výroba podkovářských, kolejnicových nebo lodních hřebíků se v Jindřichově vsi udržela až do první třetiny dvacátého století. Vzhledem k postupnému zavádění mechanizace se zdejší výrobci ručně kovaných hřebíků spojili do výrobního družstva a ještě v roce 1926 v Načetíně a Jindřichově Vsi působilo pět kovářů s devatenácti dělníky. Ve vesnici fungovaly také panské cihelny, které byly před uzavřeny před koncem devatenáctého století. V té doby zde kromě kováren pracovali tři výrobci hraček, truhlář, krejčí, dva ševci, pekař, dva řezníci a otevřené byly dva kupecké obchody a tři hostince.

Během první světové války a krátce po ní u vesnice fungovaly malé lázně, po kterých se dochovaly pozůstatky venkovního bazénu. Vojáci se u vesnice léčili i v druhé světové válce, kdy pro ně byly u samoty Nový Dům postaveny dřevěné domy. Po vysídlení Němců z Československa se vesnice téměř vylidnila a změnila se na rekreační osadu. Počet obyvatel se začal zvyšovat až po roce 1991

Stav: 6 - 5 - 0

Stav: 1 - 0 - 0

Předchozí editace: 27.4.2013