Historie
obce Železná,
bývalý politický okres Bruntál |
Do roku 1769 nebylo v místech kde je dnes Železná nic než prales. V roce 1770, přišel do
těchto míst vratislavský biskup hrabě Filip Gotthard von Schaffgotsch a založil zde biskupský velkostatek (č.p.1). Nechal vymýtit lesy v širokém okolí a
na nich založil pole a pastviny pro dobytek. Vedle statku nechal postavit
železnou huť s hamrem. Hutníkům dal k dispozici dřevo s
vykácených lesů, které potřebovali na pálení dřevěného uhlí a toto uhlí pak k
výrobě železa. Kolem hamru a statku si hutníci
začali stavět svá obydlí a tak začala vznikat malá hutnická osada. Tato
dostala název Hammerdörfel česky Hamrová víska.
Hutnická osada se začala rozšiřovat, když se začaly rozšiřovat hutě. Byly
postaveny další dva hamry a slevárna. Tyto měly
popisné čísla 2 a 3. Tyto hamry měly také svoje jména. Německá kronika udává
Vavřincův, Kristiánův a Nepomukův hamr.(Zde pouze Nepomukův, protože Kristiánuv hamr pracoval až do svého přemístění koncem 18 stol. na Drakově, a Vavřincův
hamr byl postaven až v roce1807 Toto se událo na území Železné do
roku 1795. Zakladatel hutí a hamrů zemřel v roce 1795. Vratislavské
biskupství dalo hutě a hamry v Železné do pronájmu Hilariu
Kirschovi. Tento měl veliké zkušenosti s výrobou
železa a tak se hutě začali rozšiřovat. V roce 1807 nechal postavit další
hamr s hutí asi 500m od Drakova při cestě z Mnichova na Rejvíz a dal mu název Vavřincův. Huť která k němu náležela měla jméno Lorencova. Dodnes v
těchto místech stojí torzo vysoké dřevouhelné pece a zbytky náhonů. Píše se 14 srpen 1795 a vzniká první
dokument o založení a osamostatnění osady Buchbergstahl.
Toto jméno dostala obec podle jména krajského hejtmana Františka Mückusch Ritter von Buchberg
(Buková) Na jehož počest byl také vysazen památný buk stáří 215 let, který
roste dodnes a který poté obec používala jako znak na svých úředních
razítcích. Krajský úřad v Opavě již obdobnou
žádost schválil a to 16 července 1795. Tento písemný dokument je potvrzen v
Brně 14 srpna 1799. Ale k osamostatnění osady tentokrát ještě nedošlo a Buchbergstahl zůstal nadále kolonií Mnichova. Po roce 1795 začala být hutní
výroba z Mnichova přemísťována do Železné. Zdá se, že jako první byl
přemístěn z Drakova Kristiánův hamr, udávaný na starých mapách jako Hammer Vogelmühle. Sám Drakov tehdy
nesl název Christian Hammer, podle zápisu v knize pokřtěných v Horním Údolí.
Také Vavřicnův hamr s Lorencovou hutí ukončili
výrobu a hlavně Vavřincův hamr byl přestěhován do Železné. Dále pak byly
postaveny hamry na Tak zvaných „Hutích“ a to Eduard Hütte
a Elisabeth Hammer. Hamry byly o velké povodni v roce 1880 smeteny ale opět
postaveny jako „Drath Hütte
a Heinrich Hammer.“ O povodních v r.1898 a 1903 byly
opět zničeny a poté přestavěny na obytné domy. V první polovině 19 stol. byla
postavena na Bílém Potoce (Weisse Seife) huť zvaná
„Zain Hütte“, což je na
starých mapách z roku 1876 udáváno i jako název osady Bílý Potok. V letech 1825 - 1827 pro nedostatek
odbytu a vysoké náklady na výrobu začaly hutě upadat a proto byl jejich
provoz zastaven. Biskupská správa byla nucena vynaložit vlastní prostředky na
obnovu výroby. Byla postavena nová vysoká pec a hamry a opět zahájena výroba železa.Potřebná ruda byla
dovážena z vlastních dolů z Mnichova, Rejvízu,
Horního Údolí a Heřmanovic. Vrcholu dosáhly hutě v Železné po
roce 1852, v té době byly v pronájmu správy Sobotínských a Štěpánovských
železáren. Ty za pronájem platily vratislavskému biskupovi Melichorovi vysoké nájemné. V roce 1854 byly železárny
pronajaty baronu Kleinovi a ten je měl v pachtu až do roku 1874. Pod jeho
správou k původní vysoké peci, slévárně a třem hutím byla uvedena do provozu
válcovna železa postaven dům č.p.68.(bývalá MŠ)a
silniční spojka mezi Železnou a Vrbnem která nesla jméno Kleinova. Nutno
ještě dodat, že válcovna byla vybavena novým pomocným parním strojem o výkonu
30 HP. Hutě v Železné měly velký sortiment výrobků. Odlévaly se zde různé
sochy a reliéfní obrazy, železné hřeby pro stavby železničních tratí. V roce 1856 zaměstnávaly hutě v
Železné 71 pracovníků v le-tech 1860 – 1870 již 110 pracovníků. Za
příznivého vodního stavu trvala kampaň 9 měsíců, avšak v roce 1856 jen 15
týdnů. Dalším nájemcem železáren byl ing.
Jan Stranetzky. Za jeho vedení se dostaly železárny
do velkých potíží. Stranetzky byl huťař na vysoké odborné úrovni ale velice špatný
obchodník. K úpadku podniku mu také dopomohl jeho pokladník Karl Jakob.
Na někdejším splavném
potoce, jihovýchodně od školy se pálilo z doplavených kmenů dřevěné uhlí. Stranetzky však měl jiné plány a tak začal v domku č.p.99 ze dřeva vyrábět ocet. Tomuto domku se pak říkalo
octový domeček.Dále
zamýšlel ze získaného dřevěného dehtu vyrábět anilínová barviva. Dalším
experimentem byly pokusy o výrobu síranů z dřevěné hmoty. Tyto pokusy zabraly
Stranetzkému veškerý čas, takže mu už žádný nezbyl
na obchod. Postavil také huť na výrobu železných lopat ale
ta se nedožila ani dvou let. V tomto období začaly železárny v
Železné pociťovat konkurenci moderních železáren těšínských a vítkovických a
také za-hraničních. Tato konkurence přinutila hutníky v roce 1874 zastavit
výrobu a o tři roky později zastavily výrobu také železárny v Ludvíkově. V
Železné pracovala jen malá slévárna a válcovna plechů která
zpracovávala materiál vyrobený na těšínsku. V roce
1879 byla Stranitzkému smlouva vypovězena a
tehdejší nadlesní Jan Nepomuk Peschke převzal
dočasně vedení železárny. V roce 1881 byl vedením železárny pověřen Rudolf Freyn, ten vedl provoz až do roku 1896. Dalším nájemcem
hutí byla akciová společnost FERRUM v Břidličné a správcem byl ustanoven
Ferdinand Gross. Do roku 1939 pak řídilo provoz biskupství
z Janského Vrchu a v roce 1939 koupila slévárnu firma Grohmann a syn. tato firma nechala postpně
obnovit válcovnu, která měla být spuštěna v roce 1945. K tomu již ale ze známých důvodů
nedošlo. Za 2 světové války se zde pracovalo pro Wehrmacht a vyrábělo se zde
pancéřování pro letadla Luftwafe a zásobníky do
různých zbraní (není písemně doloženo). Po roce 1945 se zde odlévaly drobné
výrobky pro závod Koh-i-noor
(LNH). Poslední výrobou byly hřídele pro elektromotory. V roce 1949 dochází k úplnému
zastavení výroby. Dále využívaly budovy hutí Československé státní lesy, jako
kovárnu, stáje, garáže, dílny a sklady. V roce 1960 provedla armáda kompletní
demolici všech objektů železárny. Zachovaly se jen některé části zdí a náhonů
a staré fotografie. ZALOŽENÍ
SAMOSTATNÉ OBCE Výnosem ministerstva ze dne 27.6.1864 bylo o žádosti zemského sněmu ve Slezsku, podle
řádů platných pro obce (ze dne 5.11.1863) rozhodnuto a povoleno vystoupení
kolonie Buchbergstahl z obce Einsiedel.
Výnosem Slezské vlády ze dne 26.7.1864 byl obecní
rada Albert Kühnel pověřen uspořádat obecní volby. Přípis je datován Okresním
soudem v Cukmantlu dne 5.8.1864 a podepsán
přednostou c.k. okresu. Oddělení obcí bylo provedeno až 2.8.1878 s podmínkou. Že Železná zůstane pod farní a
školní správou a od roku 1836 také katastrálně ve sdružení s obcí Mnichov. Za
to, že byla Železná dříve mnichovskou kolonií musela nadále tvrdě pykat, ať už při placení poplatků,
jmenovitě na připravovanou stavbu mostu (Vrbno – Mnichov) a školní budovu v
Mnichově (r. 1866). Obě stavby se staly předmětem rozbrojů mezi Železnou a
Mnichovem. Tyto rozbroje dosáhly vrcholu, když byl občan Železné Jan Hübner
zvolen prvním radním pro obec Mnichov. To však již bylo dáno nařízením
vrchnostenského úřadu a to písemě. Do roku 1870 neměla Železná
vlastní školu. Vyučovalo se 5x týdně odpoledne v jedné místnosti domu č.p.49 kterou obci pronajala paní Franziska Krist. Obecní
zastupitelstvo se začalo zabývat myšlenkou postavit v Železné úplně novou školu ale z daňového příjmu 800 zlatých ročně se tato
stavba uskutečnit nedala. V roce 1868 již navštěvovalo školu 100 žáků a tak
začal být prostor v jedné místnosti naprosto nedostačující. Proto se
představenstvo obce rozhodlo obrátit na dobrodince, kteří by pomohli obci
stavbu finančně zabezpečit. Těmito dobrodinci byli: 1.)
Knížecí biskup dr. Heinrich Förster přispěl
1500 zl. 2.)
Nájemce hutí baron Klein, zastoupený ředitelem Scholzem
daroval pozemek o výměře 278 sáhů a 1000 zl. 3.)
Zemská správa darovala 1000 zl. Školní budovu postavili mistři,
tesař Eduard Brükner a zedník Adolf Adam za 4956 zl. Dne 21.11. 1870 byla budova předána dostala č.p. 97. Jako první učitel zde nastoupil Wilhelm Kneifel. O postavení školy se také zasloužili nadlesní
Nepomuk Peschke a starosta Karl Gottwald. ZALOŽENÍ
HASIČSKÉHO SBORU
Po roce 1908 bylo rozhodnuto založit vlastní hasičský sbor. V obci
hasiči byli ale doté doby jen jako 6 sekce hasičů ve Vrbně těm také byli
podřízeni. Za částku 2000 rakouských korun byla postavena hasičská zbrojnice.
Pozemek ke stavbě daroval pan Komelius Bannert. Za tento dar se stal jeho hostinec spolkovým
domem hasičů, ačkoliv se nacházel na katastru obce Mnichova. STAVBA
VODOVODU Roku 1913 rozhodlo zastupitelstvo
o stavbě vodovodu. Jednalo se o pitnou vodu z pramene nad Vlčím Potokem (Wolf
Seife). Vodovod stavěla vídeňská firma Rumpel za 32000 korun. Stát přispěl subvencí 7412 korun,
zemská správa 6000korun, pan kardinál 4400 korun a obec 14188 korun. V roce
1928 nastalo nebývalé sucho a pramenité vody ubývalo, muselo se čerpat z nového
pramene. Práce s tím spojené provedla opět firma Rumpel. Aby práce mohly být zaplaceny,
uzavřela obec komunální půjčku ve výši 32000 korun.Vodovod se stal obecním hospodářským
podnikem, který na sebe musel vydělat a tak došlo v roce 1928 k zavedení
poplatků za vodné a to 4 Kč na osobu ročně, za kozu 2 Kč. Za krávu a koně 8
Kč, za tele a prase po 5 Kč, za splachovací záchod 4 Kč ročně. Řezník platil
ročně 100 a hostinský 60 korun. Občané na katastru Mnichova o 1 Kč navíc.
Občané bez vodovodního napojení odebírající vodu od sousedů platili polovinu
ze stanovených sazeb. Rodiny více jak 5ti členné
platili jako rodina 5ti členná. ŽELEZNÁ
V ROCE 1923 Železná byla samostatná obec
politického okresu Bruntál a spadala pod soudní okres Vrbno. Měla 685
obyvatel, vlastnila obecní dům, školu šatlavu, chudobinec a 0,56 ha pozemků,
byla zadlužena půjčkou 25000 Kč. Vybírala přirážku k domovní dani ve výši
388%. Provozovatelé platili ročně 300 Kč na dani ze zábav. Obec vybírala
poplatky za psa ročně 150 Kč.V čele obce byl starosta, jeho zástupce a tři radní.
Písemnosti vyřizoval tajemník. O pořádek v kanceláři se starala uklízečka.
Místní školní radu vedl její předseda, školu vedl řídící učitel s jednou
učitelkou a učitelkou ručních prací. Poštovní úřad Buchbergstahl
vedla expedientka s listonoškou. Velkostatek (majitel lesa): revír
Železná a Vidly, majitel Vratislavské biskupství s
revírníkem nadlesním a dvěma zemědělci. Železárny akciová společnost Ferrum se čtyřčlennou správní radou. Jeden řezník a uzenář, holič, obchod
s galanterním zbožím, včetně papírnictví,prodeje
hraček a potravin. Hostince dva měly trafiky prodej palivového dříví obchod
se smíšeným zbožím. Drtírna tříslové kůry (Steinseifenmühle).
Trafika. Spolek dobrovolných hasičů. K radnici patřil také bubeník.(poslední
pan Honek Hynek) Můžeme se domnívat, že sem také patřil obecní policajt, když
obec vlastnila obecní šatlavu. Tento objekt stál až do roku 1952. Pro porovnání Ludvíkov měl v roce
1923 obyvatel 803, Mnichov 1966 a Vrbno 3420. Poznámka.
V cajnovací huti (Zainhütte)
na Bílém Potoce se vyráběly šavle, železné loukotě do kol a hlavně hotové
plotové díly ze železných prutů zde vyráběných. Toto není písemně podloženo je to jen z ústního podání pamětníků. Zainhütte
je vlastně výroba železných prutů. RÝŽOVÁNÍ
ZLATA V OKOLÍ ŽELEZNÉ Před soutokem Střední a Bílé
Opavy, pod hradem Fürstenwald (Zámecká hora) je
jedno z nejlépe zachovalých jílovišť. Jde o jíloviště délky asi 400 a šířky
150 m. Předmětem těžby byla staropleistocení terasa
Střední Opavy. Vlastní jíloviště je morfo-logicky
značně členité. Terasa byla zpracovávána ve třech úrovních v horních částech
ohraničených zbytky přívodních kanálů. Těžba postupovala po svahu směrem
nahoru k nejvýše položené těžebně.kromě přívodních kanálů jsou zde zachovány i
těžební plošiny, odpadní haldy a odtokové kanály. Výplavový kužel je přerušen
silnicí Vrbno pod Pradědem – Jeseník. Tato lokalita se nachází na katastru
obce Ludvíkov mezi hájenkou č.p. 99 a tak zvaným
vrbenským polesím, směrem od řeky na Zámeckou horu. Část od řeky k silnici
byla totálně zničena při povodni v roce 1997. U této lokality se nachází také
lom v jehož východní části je krátká štola cca 10 m
dlouhá. Čemu sloužila nikdo neví,
snad to byl pokus o nalezení nějaké kovo nosné
žíly. 1.
SVĚTOVÁ VÁLKA Překlad z Německé kroniky Pod vládou císaře Františka Josefa
I. vládl v zemích Rakouska – Uherska všeobecný mír, ačkoliv z počátku jeho
vlády se několik válek odehrálo. Mír sice nijak nepřispěl k všeobecnému
blahobytu, přece se obyvatelstvu žilo v těchto poměrech celkem snesitelně.
Ale protože člověk je vždy nespokojený a strašně rád vychvaluje staré časy a
nadává na dnešní poměry ale nepočítá s tím, že ještě přijde doba na kterou se bude zlobit ještě více. Že sem přijde
vlna zdražení která bude působit velice nepříznivě
na výživné poměry obyvatelstva. Aby vše dobře dopadlo
musely by se zároveň se zvyšováním cen zvyšovat i mzdy. Na takové
poměry nebylo kde brát finanční prostředky. A tak rostly jen ceny potravin a
dalšího spotřebního zboží. Na příklad cena hovězího masa byla v roce 1910 o
1,40 – 2,20 K vyšší než v roce 1925 kdy stál
kilogram hovězího 14 K. Nádeník bral denní mzdu ve
výši 14 a zedník 24 K. V této době se začalo vzpomínat na Sybilina
proroctví, kde se říká, že až po cestách budou jezdit vozy bez koní, ve
vzduchu létat stroje těžší než vzduch a ženy začnou nosit kalhoty, vypukne
hrozná celosvětová válka. Celková politická situace trojspolku
Rakousko-Uhersko, Německo a Itálie byla jiná než dohoda mezi Francií a Anglií
o válečné pomoci z roku 1900. K tomu se přidaly ještě národnostní sváry v
Rakousko-Uhersku které vedla hlavně slovanská část obyvatelstva
která by se nejraději připojila k slovanské velmoci Rusku. To by byla
jedna ze základních podmínek pro vznik I. světové války. Pak už stačil jen
nepatrný podnět a válka byla tu. Někteří lidé hlavně Rakušané a Němci byli
vychováváni k lásce ke svému národu a vládnoucí dynastii. Při každých
jmeninách a narozeninách se velice slavnostně vynášeli císařovy dobré vlastnosti.
A je pravdou, že dva
císaři, jak Josef II.
tak František Josef I. byli velkými oblíbenci celého národa. Z politického úsilí (vytvořit
slovanský stát) nebylo za oněch časů v Železné mnoho slyšet. V tomto bodě by
zvítězila pro-rakousky smýšlející většina německého
obyvatelstva, ale přes to nikomu rozpor mezi Rakouskem a Srbskem žádné štěstí
nepřinesl. Národnostní nenávist nebyla v našem kraji vyhraněná, protože
místní obyvatelstvo bylo těžkopádné a dobromyslné. Všechno závažné však mělo přijít v
roce 1914. Srbové bažící po osvobození z rakouské nadvlády vlastně atentátem
na následníka trůnu v Sarajevu 28. června 1914 zahájili II.světovou válku. Protože pomstít smrt následníka
trůnu Ferdinanda bylo pro rakousko zadostiučiněním.
Obyvatelstvo ale nepočítalo s tím jaký dopad to na
něj bude mít a kam až to zasáhne. Mysleli si jen, že válka je protiúder
strůjci sarajevského atentátu. A tak všichni povinnost nastoupit k branné
moci uvítali a s radostí narukovali. Na nádraží k vyzdobeným vagonům je
doprovázely celé rodiny i s hudbou, lidé byli velmi nadšení a ke všem svým
zbraním spěchali s výzdobou a pohoštěním. Kdo nenarukoval
přímo byl neustále sledován ponižován a poté rychle
odeslán na frontu. Jak hluboké vrásky přinesla mobilizace k rodinnému krbu a
jak neblahý měla vliv na rodinný život, netřeba jistě komentovat. Nadšení
rychle opadlo když po 2 až 3 týdnech jejich příbuzní
odpočívali ve studené cizí zemi. Mobilizace proběhla ve třech dnech a to od 31.července do 2. srpna 1914 ze Železné narukovalo 45 mužů
a k tomu ještě 12 příslušníků domobrany. Stále se věřilo, že válka bude trvat
jen krátkou dobu. Také vyšlo najevo, že generalita chtěla dobývat Bělehrad až
po oslavách císařových narozenin tedy po 18. srpnu. Sami důstojníci tvrdili,
že nejhorší část této války do dvou až tří měsíců pomine, někteří také
připouštěli, že za tuto dobu mohou být i některé zbraně zdokonaleny. Sotva
skončily odvody, začaly kolovat plané pověsti. Začalo se říkat že přes naše
území projíždějí auta plné zlata z Francie a to i přes to, že mýtní závory
byly uzavřeny, když to nešlo po zemi tak byla viděna tajně letící letadla
naplněná zlatem atd. pověry kterým se dříve lidé
smáli přišly znovu na přetřes. Vyprávělo se, že když u Krnova uschnou duby nebo když cihelna mezi Krnovem
a Opavou vyrobí želvu které na hlavu šlápne Rus,
začnou přicházet špatné zprávy z ruských bojišť. Rusové už byli u Krakova,
Halič a Těšín byly vyklizeny a na 50 polských židů bylo umístěno u nás.
Nejenom oddíly bojující na frontách ale také doma se projevovala z počátku
velká obětavost obyvatelstva, když se začaly připomínat obrazy z
osvobozeneckých válek před 100 lety. Při sbírkách pro válečné oběti Červeným
křížem a jinými spolky, přispívali také chudobní svými drobnými penízky a
skoro všichni přinášeli rádi tuto velkou oběť. Válečné půjčky a peníze
sesbírané ve vnitrozemí byly vydávány na válečný provoz. To znamenalo u obce
20 000K a dávky ve výši 3 300K. Také živnostníci obětovali z velké většiny
všechno a nakonec z nich byli žebráci. Noviny které
se na venkově jen málo četly byly nyní jako na spolykání. Mnoho lidí chodilo
do Vrbna za nasazenými vojáky sbírat správy z bojišť. Ale jakmile začali
chodit z fronty ranění na zotavenou tak i tato horlivost upadla. Také noviny
se nezaměřovaly na zprávy o ztrátách přesto, že tyto byly obrovské. Opět byly zavedeny vojenské lékařské prohlídky mužů od 18
do 50 let a mnozí muži kteří nebyli dříve ze
zdravotních důvodů odvedeni museli narukovat na frontu. Bylo to celkem 95.
mužů. Když 2 května 1915 přišlo ke zlomu na ruské frontě u Görlitz přišlo zlepšení. Ale z dřívějšího spojence
Itálie se stal nepřítel. Pro dlouhé trvání války začaly být potraviny na
příděl. Jako první to byly mouka a chléb. Brzy na to také maso, cukr a tuk
byly vydávané na lístky. Těžce pracující dostávali o polovinu větší příděl a
těhotné ženy zvláštní přídavek. Ve městech se prodávaly na černém trhu
zatajené potraviny ale jen za hříšné peníze. Venkované měnili zeleninu a
brambory za ošacení, prací prostředky, petrolej, mýdlo, tabák a další.
Chudobní ale měli o tyto věci velkou nouzi a tak je trápila
podvýživa což bylo úrodnou půdou pro různé nemoci,
hlavně tuberkulozu. Pro válku bylo třeba barevných
kovů a tak byly zabavovány věci jako cínové nádobí, měděné kotle, hmoždíře a
někde dokonce zvony. Ve válečné době začala pomalu
nastávat sociální revoluce, jmenovitě proto, že byl zastaven růst životní
úrovně, živnosti pracovaly na válečnou půjčku, což byla základní podmínka
další existence. Ale i jiné profese které pečovaly o
každodenní životní potřeby jako pekař, řezník, mlynář měli vysoká vydání. To
poukazovalo na to, že nedostatek chleba je spojený se zemědělskou prvovýrobou
a, že zemědělci válkou příliš netrpěli. Před válkou vykazovaly
zemědělské usedlosti mezi sebou jistou soutěživost což zvyšovalo
výnosy a snižovalo ceny. Toto ale za vály padlo z velice citelného nedostatku
pracovních sil. Vláda se sice snažila umožnit vojákům mimořádné dovolené na
obdělání půdy a sklizeň a také na tyto práce propůjčovala válečné zajatce,
ale za to chtěla aby zemědělci odvedli veškerou
úrodu až na vládou stanovený zůstatek pro vlastní spotřebu a osev. Pro
dodržování těchto ustanovení provádělo vojenské četnictvo kontroly a domovní
prohlídky. Rovnoprávnost za
kterou ženy před válkou marně bojovaly přišla za války sama od sebe a
vyzkoušela jejich způsobilost ve všech profesích. Zvláště na venkově kde na
zemědělských usedlostech kde musely z dětmi
zvládnout veškeré práce. I život v domácnosti na ně kladl ty nejvyšší
požadavky a k tomu ještě výchova dětí bez otců, to nebyl žádný snadný úkol.
Ještě těžší ale byla starost o každodenní chléb který
se prodával za nejvyšší ceny a to za niklové, stříbrné a zlaté peníze.
Papírové bankovky byly bezcenné a na živobytí nestačily. Byly nařízeny bezmasé
dny a jejich dodržování hlídalo četnictvo namátkovými kontrolami. Nebyl také tabák proto se kouřilo
sušené bukové a ořechové listí. Správě obce přinesla válka nejméně
zdvojenou práci a to nejen ve spisech ale také při odvodech, při výživě obyvatelstva, statistikách
obdělávání půdy, Válečných půjčkách atd. Také spořivost byla válkou příznivě
ovlivňována, tvrdou pěstí nutila lidi k šetrnosti a také móda nemoc všech žen
utrpěla válkou citlivé rány. Ženy byly nuceny nosit staré šaty a prádlo a co
již bylo hodně obnošené darovaly
na obvazový materiál. O krádežích na polnostech za války
se nemá cenu ani rozepisovat. Podotýkám, že proti těmto krádežím byla
zavedena rázná opatření a to taková: byli někdo přistižen po 18 hodině (mimo majitele polnosti) na cizí
polnosti byl odveden stráží k potrestání. Jazyk byl válkou obohacen o nová slova jako je pašerák, chamtivec, ulejvák a švindlíř. Humor který tady byl na začátku
války začal odcházet s tím jak se válka začala prodlužovat.
Životní podmínky se nenapravily ani po zprávách o vítězstvích na bojištích
spíše naopak. V Mnichově byla v roce 1917 založena důstojnická škola a ve
Vrbně byly vystrojovány oddíly 24 pěšího pluku. Z tohoto pluku je na hřbitově
v Mnichově pochován jeden voják který byl zabit ve
Vidlích při kácení stromů. Naše horská krajina se svojí skrovnou úrodností byla za války opravdu ve stavu nouze ale nejhorší čas přicházel vždy před novou sklizní. Toto dosáhlo v létě
1918 svůj vrchol, když obyvatelé Vrbna a okolí vyrabovali všechny obchody a
klášterní lázně kde sídlili letní hosté. V dalších dnech chtěli totéž
provést v Karlově Studánce, byli ale zastaveni četnictvem a vojskem. Hlavní
pachatelé byli potom v Opavě souzeni a potrestáni. Někteří ale byli
amnestováni. Přesto ale pro nedostatek potravin a stále přibývající povinnosti
a veřejné mínění o beznadějnosti války byli lidé válkou unaveni. K tomu také
přispěla bitva na Piavě jak se tehdy říkalo se zrádnými Italy. Dále pak rozpad
monarchie a založení republiky v říjnu 1918. Jednotlivě i v zástupech
přicházeli navrátilci z války beze zbraní, s roztrhanými uniformami a obutím,
v hlavě jen s myšlenkou na domov. Státní moc úplně ztratila přehled a
přivlastnění si státního majetku se nepovažovalo za krádež. Velmi se věřilo
na slibovanou lepší budoucnost ale kolik z těchto
slibů mělo být splněno nikdo nedokázal říci. Jedním
z prvních následků převratu bylo hrozné všeobecné zvyšování cen a velká
nezaměstnanost a vynucovaná skromnost která dávala jen velmi malý prostor pro zábavu. Také se
ukázalo, že náš národ (myšleno německý) neměl ze získané svobody ten správný
pojem, protože nikdy nebyl vychováván k samostatnosti. Ze stran severní Moravy, Čech a
Slezska v listopadu 1918 nebyla žádné vstřícnosti a takzvaný Deutsche Sudetenland nebyl
vytvořen, a tak místní obyvatelé žili i nadále v bídě a černý obchod a
šmelinářství mělo v čase převratu spíše navrch než
aby bylo zlikvidováno. Mnoho příslušníků Německého národa si přálo
osamostatnění a to dokonce i v zajetí ale po návratu domů nebyli schopni
pozvednout zbraň a postavit se na odpor nebo obranu své vlasti a právo na
sebeurčení, které jim bylo upíráno. V čele sudetské vlády chyběli na takový
převrat průbojní vůdcové kteří by budovali podobně
jako v Opavě, Krnově, Bruntále, Rýmařově a jiných městech jednotky národní
obrany tzv. Volkswehr. To byl asi chybný krok a k
tomu vidina nových bojů nikomu nezvedla náladu. Když české vojsko obsadilo 18.prosince 1918 Opavu a brzy po té zbytek Slezska, bylo
po převratu a o přejmenování slezského území nemohlo být ani řeči, a proto
převzetí úřadů a přísaha československé vládě o včlenění tohoto území do ČSR
proběhly bez velkých potíží. Mnoho našich tzv. německých soukmenovců si
říkalo, že už je to vlastně všechno jedno jen když
už bude klid. Velký byl počet obětí
který si válka vyžádala v naší obci. Ze zdejších narukovaných našlo ve
válce smrt 15 našich odvedených spoluobčanů. Ale také ostatní účastníci války
prožili mnoho utrpení a strádání. Mnoho jich bylo zraněno, často víc než 8x
na různých frontách. Mnoho jich bylo v ruském zajetí velmi daleko od domova.
Tito zajatci pracovali pro majitele pozemků, lesů a dolů a poznali tak mnoho
cizích území jako Turkestán, Černé moře, Sibiř a jiné. Někteří smolaři se po
návratu z ruského zajetí dostali znovu do zajetí italského. Italové zajali
mnoho rakušanů až po pádu monarchie a propustili je
až za dva roky. Mnozí si přinesli ze zajetí malárii. Ti
kteří se oženili v ruském zajetí si přivezli domů svoje manželky. Jedním z důsledků převratu byl
také zavedení všeobecného přímého volebního práva a právo vstupu do stran,
jako občanská, křesťansko-sociální, soc. demokratická a jiné. První volby 15.června 1919 vyhráli měšťané o dva hlasy. Druhé volby uskutečněné 6.září 1923 vyhrála soc.demokracie
s 574 voliči.
Válka měla špatný vliv na vyučování ve školách. Chudobné školy , podvyživené děti a nedostatek učitelů donutila
mnoho škol stáhnout se na jednotřídní a tak bývalo v jedné třídě až 90 dětí.
Nedostatečný dohled a špatná disciplína vedly mládež k surovosti a špatné
školní docházce. Některé děti nemohly navštěvovat školu
protože neměly nutné oblečení a trpěly hladem. Bída byla také na
středních školách, na příklad chyběl papír a tak museli i školáci na vyšším
stupni používat břidlicové tabulky, což znehodnocovalo vyučování. Ve školách
se také pracovalo na válečné pomoci. Děvčata pletla s nasbírané vlny pro
armádu šály, ponožky a jiné oblečení. Chlapci zas sbírali kovy, malinové
listí na čaj, kopřivy na látku a bukové a ořechové listí jako tabák.
Také na porodnost měla
válka neblahý vliv. Před válkou nastupovalo do školy až 20 dětí ročně ale v
roce 1924 jen 6. Přestože se začaly poměry lepšit byl velkou překážkou nedostatek učebnic, které byly navíc
velmi drahé. Zlepšením ale bylo že se jednotřídky
začaly pomalu rušit a vznikaly opět ročníkové třídy a to pod 65 dětí. Seznam padlých válečných hrdinů z naší obce
1914 – 1918. Ascher Hermann dům č.p. 38 Habicht Alois ,, 16 Ascher Josef ,, 88 Hoffmann Albert ,, 11 Bannert Albert ,, 98 Bannert Rudolf ,, 70 Lux Ferdinand ,, 96 Riedel Rudolf ,, 28 Hoffmann Johan ,, 8 Freitag ,, Rodina později vlastnila dům č.p. 123 Gross Bernard ,, 15 Schwab Adolf ,, 88 Gross Robert ,, 73 Vietz Franz ,, 31 Vietz Rudolf ,, 29 Meziválečná
doba Po potlačení povstání Sudetských
Němců proti vyhlášení ČSR a také neschválení jejich požadavku na
osamostatnění nastal až do doby hospodářské krize relativní klid.V roce
1928 byla velmi tuhá zima teploty klesaly až -40 st.C.
V roce 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci to začalo v Sudetech opět vřít.
Když se dostala k moci Henlainova NSDaP, začaly její ozbrojené bojůvky napadat dělníky,
budující pohraniční opevnění. Z počátku je hlídala armáda ČSR, ale moc to
nepomohlo a tak museli vojáci i dělníci opustit pohraničí ještě dříve než
začala platit Mnichovská dohoda. Továrny se opět rozjely a začaly pracovat
pro Hitlerovu válečnou mašinerii. Sám Hitler s Göringem navštívili
zdejší kraj již 7. října 1938. obyvatelstvo je nadšeně vítalo
s provoláváním hesel „Heim im
Reich. Ein Reich ein Volk ein Führer“. Toto nadšení
však začalo po napadení Ruska pomalu upadat. Po Kursku, Stalingradu a Kyjevě
bylo mnoho mužů z Buchbergstálu zabito nebo zraněno
a válka nakonec 8 května 1945 skončila vítězstvím tří mocností a jejich
spojenců. POVÁLEČNÉ
OBDOBÍ Od roku 1946 začaly odsuny německého
obyvatelstva, některé byly opravdu velmi nespravedlivé, hlavně ty první tzv.
divoké. Poslední odsuny končily v roce 1948. Od roku 1946 do roku 1948 táhly
krajem rozprášené bojůvky generála Bandery, proti
kterým bojovala armáda na Slovensku. Únor 1948 proběhl na Vrbensku
v klidu, ale lidové milice zde byly také založeny. Proběhlo všeobecné
znárodňování a hned po něm začala probíhat násilná kolektivizace. Někteří
komunisté chtěli zakládat JZD i tam kde to bylo naprosto nevyhovující. Proto
mnoho družstev, hlavně tady v horách zkrachovalo a bylo převedeno na Státní
Statky, ale majetek už nebyl občanům nikdy vrácen. PADESÁTÁ
LÉTA Zinscenované procesy se nás na Vrbensku nijak nedotkly. Věděli jsme sice o Horákové a
Slánském, ale jen to co udávala StB, tedy, že oba
byli agenty nepřátelských zpravodajských služeb. V březnu roku 1953 proběhly
dvě tryzny za úmrtí J.V. Stalina a Klementa
Gottwalda. V květnu 1953, po nástupu Antonína Zápotockého do prezidentského
úřadu proběhla měnová reforma. Dne 17.ledna
1955 zasáhla Jeseníky větrná smršť o síle orkánu. Vítr dosahoval v nárazech
rychlosti až 130 km/hod. Odhad škod na lesních porostech byl až 1500000 plm dřeva. Mimo to ještě škody na budovách a rozvodech
elektrických sítí. Na Vrbensko přišlo pracovat
mnoho dělníků ze Slovenska, někteří tu již zůstali. V roce 1956 nastoupil na
úřad prezidenta Antonín Novotný, kterému se pro následné zdražování začalo
říkat Tonda Zdražil. V roce 1960 byla v Železné zbourána
stará slévárna a s ní zmizela část historie i samostatnost obce, která byla
převedena pod správu Vrbna. Zdroj: historie-vrbno.estranky.cz - Zdeněk Hlávka
(16.1.2014) |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 16.1.2014 |