Velké Heraltice

(Gross Herlitz)

Kostel Neposkvrněného početí P.Marie A)

Farní pozdně barokní jednolodní architektura. Původní Velkoheraltický kostel se zděnou věží z r. 1465. Vyhořel r.1749 po zásahu bleskem. Nový kostel současné podoby byl stavěn v letech 1751-53 a vysvěcen opatem Antonínem Haukem. je mohutnou jednolodní pozdně barokní stavbou. Fasádě objektu dominují, jak je pro pozdní baroko typické, průběžné vertikální pilastry zakončené iónskými hlavicemi, okna v ozdobných šambránách či bohatě profilované horizontální římsy. Tupé čelo i zadní strana kostela jsou oproti stěnám hlavní lodi v plochém oblouku mírně ustoupeny. Ose průčelí vévodí mírně vystouplá nízká vstupní věž s barokní bání. Na presbyterium navazuje v ose stavby nižší obdélná sakristie. Na jejích nárožích jsou umístěny dva náhrobky. Starší, renesanční, pochází z roku 1562 a patří Janu Bruntálskému z Vrbna, který je na náhrobní desce zobrazen jako rytíř ve zbroji. Druhý, mladší, je dílem pozdní renesance či baroka. Představuje muže s plnovousem v barokní zbroji. Datování či jiné nápisy bohužel náhrobník neobsahuje.

http://www.hrady.cz/data_g/6887/68264.jpg  http://www.hrady.cz/data_g/6887/68266_300.jpg

 

Fara

...

 

Klášter Františkánek A)

postaven v sousedství kostela r.1659 klášter Chudých sester sv. Františka z Assisi (dnes Policie) a byl důležitým kulturním střediskem svou úlohou germanizace a výchovou dívek. Sestry zde byly téměř do konce druhé světové války. V posledních týdnech války zde byl stejně jako ve škole č.p.110 a v zámku – lazaret s operačním sálem a na klášterní zahradě u hřbitovní zdi byli také hromadně pohřbeni němečtí vojáci – pacienti tohoto lazaretu. Po válce sloužil klášter jako základní škola až do r.1973, kdy byla postavena nová základní škola a klášter byl následně zdevastován přestavbou pro účely Veřejné bezpečnosti i současné Policie.

http://g.denik.cz/74/00/op_klaster_heraltice0728_denik-380.jpg  http://g.denik.cz/74/00/op_klaster_heraltice0728_denik-380.jpg


Hřbitovní zeď A)

zeď z lomového kamene o výšce cca 2,5 m. Základ ohradní zdi je z 18. stol.

 

Kaple Bolestné P.Marie A)

drobná stavba z konce 18.stol., součást areálu farního kostela.

http://www.hrady.cz/data_g/6887/68265.jpg

 

Kaplička A)

Kaplička - oprava

 

Socha sv.Jana Nepomuckého A)

barokní plastika z r.1736.

 

Erb B) D)

Na zámeckém portálu

 

Erb D)

Na hrobce

http://www.hrady.cz/data_g/6844/67756.jpg

 

Zámecká studna B) D)

Na nádvoří zámku s kovanou mříží

 

Památník padlým A)

v r.1946 byl však přebudován: Anděl z horní části pomníku byl odstraněn a nahrazen pěticípou hvězdou, oválná část pomníku vybroušena a vytesán nový nápis „Dík Rudé armádě – osvoboditelce“ a jako takový předán veřejnosti v červnu 1946

 

 

Zámek A) B) C)

Panské sídlo ve Velkých Heralticích se vyvíjelo od 3. čtvrtiny 13. století.

Vojslav z Lublic a Heraltic, prvně zmiňovaný k roku 1225, vystavěl hrad bergrifového typu, sestávající se z mohutné obranné věže, dvoupatrového paláce se sklepením a z hradby, uzavírající areál přibližně obdélného půdorysu. Významnější než pozdně renesanční přestavba hradu, k níž došlo na konci 16. století, byly adaptace v baroku. Obě byly spjaté s pány z Vrbna, kteří Velké Heraltice drželi v letech 1522-1840 s přestávkami. Barokní aristokratickou rezidenci z původně goticko-renesančního hradu nechal přestavět Jiří Štěpán hrabě z Vrbna. Pro přestavbu velkoheraltického sídla získal Lorenza Nicolu. Šlo o radikální barokní přestavbu původní goticko-renesanční stavby, z níž bylo zachováno obvodové zdivo a věž. Tu stavebník nechal zvýši o nástavbu s kaplí. Zároveň dal základ k rozšíření zámku o přístavbu kolem nového prostorného nádvoří. K proměně zahrady do podoby dokumentované Ensem, došlo někdy kolem roku 1830, kdy areál také doplnila oranžerie.

File:Schloss Groß Herrlitz.jpg

 

Oranžérie se skleníkem A)

vzájemně propojené stavby obdélníkového půdorysu.

 

Větrný mlýn E)

 

Lihovar E)

pod zámkem ve Velkých Heralticích stojí pivovarské budovy, které byly dříve součástí hospodářského dvora. Z této skutečnosti se také odvozoval název pivovaru - v listinách je připomínán jako Panský či Zámecký. Za plného provozu se v pivovaru vařilo až 2000 hektolitrů zlatavého moku ročně a to až do roku 1907. Ve Velkých Heralticích můžeme dodnes vysledovat ukázkovou koncentraci venkovského podnikání a pozůstatků zajímavých technických památek. Pod zámkem se v těsné blízkosti nacházel pivovar s lihovarem, vodní elektrárna, blíže středu obce pak bývalá kovárna a pekárna.

http://www.technicke-pamatky.cz/soubory/images/11%20lihovar%20V%20Heraltice.JPG http://www.technicke-pamatky.cz/soubory/images/10%20Velke%20Heraltice%20liho_pivo%20DSC_0506.JPG

 

Hrobka D)

Bellegardeové si vybudovali v sousedství velkoheraltického kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v areálu hřbitova při ohradní zdi svou rodovou hrobku. Stalo se tak patrně někdy v poslední třetině 19. století. Hrobka má podobu jednostranné kolonády o pětici oblouků na sloupech s dórskou hlavicí. Kryje jí prostá stanová střecha. V ose stavby je umístěn štít s aliančním erbem Bellegardeů. Na zadní stěně hrobky jsou štukem vyznačeny půlkruhově zakončené rámy slepých polí. Až na střední s motivem ukřižovaného Krista jsou tato pole prázdná. Na podlaze stavby jsou umístěny náhrobní deska náhrobku hraběnky Rudolfiny Kinské a středová deska s křížem a kovovým erbem Bellegardeů. Na stěně pod štukovými poli jsou umístěny malé měděné desky se jmény a daty dalších příslušníků rodu Bellegarde. Ke kamenné ohradní zdi hřbitova je hrobka přičleněna nízkým litinovým ozdobným plotem s brankou.

Hraběcí rod Bellegarde odvozuje svůj původ ze Savojska a jeho prvního příslušníka, jistého Noyela de Bellegarde. Prvním z rodu, kdo dostal český inkolát, byl Franz von Bellegarde, říšský hrabě, v roce 1741 od císařovny Marie Terezie. Franz (František) zastával úřad ministra války. Bellegardové byli rozděleni na větev štýrskou a slezsko-rakouskou. Právě druhá větev se díky sňatku usadila ve Velkých Heralticích. Dcera Vilmy hraběnky Kinské Rudolfina Karolina, majitelka panství od roku 1859, byla provdána za Františka Alexandra Heinricha Ernsta von Bellegarde (1833 – 1912). František Alexandr byl nositelem maltézského řádu. Jedinou majitelkou však i po svatbě zůstala Rudolfina Karolina Kinská. Po její smrti v roce 1899 bylo panství zapsáno na jejího manžela. Po Františkově smrti v roce 1912 panství připadlo jeho synovi Augustu Bellegardovi (1858 – 1929). Posledními majiteli zámku a panství byly od roku 1929 dcery Augusta Bellegardeho Arnoštka, Marie, Rudolfina, Alžběta a Žofie. Těm bylo panství a majetky v roce 1945 zkonfiskovány.

http://www.hrady.cz/data_g/6844/67767.jpg

 

Zámecký park A)

Zámecký park se rozkládá v členitém terénu kolem zámku na ploše 6,08 ha v nadmořské výšce okolo 350 m. Nynější přírodně krajinářský park je terénním zlomem členěn na dolní část, exponovanou k jihu a na rovinatou dolní část. Ta je budovou zámku rozdělena na část východní, kde se nalézá mnoho komunikačních cest.

Severní okraj parku je ohraničen zdí z lomového kamene. Na severozápadě je v nástupním prostoru zeď přerušená vraty a plotem na podezdívce. Východní stranu uzavírá nízké pletivové oplocení. Jižní strana příkře spadá k Heraltickému potoku, kde končí v údolní plošině dřívější hospodářské zahrady s přilehlou zástavbou provozně hospodářského zázemí zámku. Za potokem park postupně přechází v les o ploše 12 ha. Na prudké jižní straně se též nachází rozlehlá pětistupňová terasa z lomového kamene, dnes poměrně v havarijním stavu. Park s rozsáhlou stromovou kulisou má i značnou dendrologickou hodnotu. Dominanty a solitéry dosahují věku až 160 let. Většina botanicky a architektonicky cenných dřevin je vysázena jednotlivě v severní části parku, která je poměrně dobře udržována, takže nedochází k ohrožení náletovými rostlinami. Kostra parku je převážně tvořena domácími dřevinami, zejména lípami, javory a jasany. Mnoho stromů muselo být v minulosti z různých důvodů odstraněno nebo bylo zničeno nepříznivými klimatickými podmínkami.

 

Zpět na okres

Panství

 Politický okres Bruntál, s.o.Horní Benešov

1961 Okres Opava

2003 Pověřený městský úřad

 

image045.jpg

Historie obce A)

Heraltická tvrz vznikla za vladyků z Heraltic zřejmě počátkem 13. století. Ti panství drželi až do roku 1377, kdy došlo k dělení opavského knížete. Po něm Velké Heraltice připadly ke krnovskému dílu knížete Hanuše. Do té doby, než bylo panství roku 1525 zapsáno do opavských zemských desek, se v průběhu 15. století dostalo do vlastnictví významných rodů, jako byli páni z Drahotuš, páni z Fulštejna či Bírkové z Násile.

Krásný renesanční zámek byl z původní tvrze přestavěn ke konci 16. století. V roce 1600 Štěpán z Vrna Velké Heraltice prodal Zikmundovi mladšímu Sedlickému z Choltic a pouhých 11 let nato je od něj koupil Bohuslav Pavlovský z Pavlovic. Po jeho smrti obec připadá Václavovi svobodnému pánovi z Oppersdorfu. Nešťastným historickým mezníkem byl pro obec silný požár, který ji v roce 1666 z velké části poškodil. O dva roky později se majitel panství stává Jiří Štěpán hrabě z Vrbna, za něhož je zámek barokně upraven. V roce 1694 statek koupil cisterciácký klášter na Velhradě a roku 1767 je opět v držení hrabat z Vrbna, kteří provedli v interiéru zámku rozsáhlé opravy. Po Mistrovských Nemyšle, vládnoucích od roku 1840 se jako poslední majitele obce Velké Heraltice uvádějí v letech 1899-1945 hrabata Bellegarde. Ti na zámku, ve kterém je dnes domov mládeže, provedli poslední úpravy a přistavěli k němu pseudogotickou kapli. V obci působila německá veřejná obecná škola, německá dívčí klášterní škola, česká menšinová škola a česká menšinová měšťánská škola. Po zrušení patrimoniálního zařízení se obec stala součástí okresu Hlučín. Součástí okresu Opava je od roku 1949. Místní části příslušely po převážnou dobu k panství Velké Heraltice a sdílely tak s obcí její osudy.

 

První písemná zmínka o naší obci je nám známa  r. 1265, kdy majitelem tvrze byl zemědělský feudál Brslav de Heroltsdorf. Další zmínka je z r. 1266, a to na listině králi Přemyslu Otakaru daném v Opavě, kde je také podepsán Radoslav de Heralticz.

Roku 1592 přešly Heraltice na pana Albrechta Bruntálského z Vrbna. Po jeho smrti vzal heraltické panství jeho mladší bratr Štěpán, který jej však již r. 1595 prodává Zikmundu Sedlnickému z Choltic, který si vzal za manželku vdovu po panu Albrechtovi z Vrbna, paní Annu Tvorkovskou z Kravař. Jeho syn Jan Václav Sedlnický prodal r.1611 Heraltice Bohuslavu Pavlovskému z Pavlovic, který zemřel velmi zadlužen a toto zadlužené panství bylo rukojmě prodáno panu Václavu z Oppersdorfu, svobodnému pánu z Dubu a Frýdštejna 11.12.1618. Dekret na toto panství dostal však až r.1628 od Dvorní komory Slezské. 20.11.1668 zakoupil panství pan Jiří Štěpán, hrabě z Vrbna a Bruntálu. R.1694 bylo panství prodáno velehradskému klášteru. Působili zde opati: Bernard Kašpárek, Florián Nezorin, Josef Malý a Antonín Hauk, který také vysvětil nový heraltický kostel. Mniši nechtěli uznávat výsady svobodných sedláků a v letech 1745 až 1766 zde byly nepokoje a vedl se dlouhý soudní spor. Nakonec mniši prohráli. Řeholníci zde provedli přestavbu. Např. do r.1720 byla hlásná čtyřhranná věž pouze do úrovně střechy. Na tuto věž nechali mniši postavit barokní kulatou věž, která je celkem 40 m vysoká. Přistavěli také 2 rohové věžě s vlašskými věžními čepicemi podle návrhu stavitele Dominika Martinelliho. Snad tehdy byla zřízena i hradní-zámecká kaple v neogotickém slohu s dřevěným oltáříkem, na kterém jsou znaky cesterciáků – zdejších řeholníků. Zdi a trámy zámku nesou mnohá označení zde pracujících řemeslníků, jako např. letopočet 1650 W.Socha, 1758 a podpisy s označením doby zvýšení hlavní věže apod. Po sedmileté válce r.1767 kupují páni z Vrbna zámek zpět podle svého předkupního práva, které si vymínili při prodeji panství velehradským cisterciátům.

R.1810 prodává pan Dominik, hrabě z Vrbna své panství knížeti Mitrovskému z Nemyšle.

     Rod Bellegarde, ač možná není tak známý jako jiné v Čechách, na Moravě, či ve Slezsku sídlící rody – např. Rožmberkové, Pernštejnové, Kinští, Žerotínové apod. – byl rodem jistě významným a jeho příslušníci hráli důležitou roli v chodu panovnických dvorů. Například Johann František hrabě z Bellegarde (1707-1769) se stal v Sasku pod kurfiřtem Augustem (zeď Marie Terezie) válečným ministrem. Nový majitel panství František z Bellegarde se stal později Obersthofmeistrem rakouské císařovny Alžběty, manželky rakouského císaře Františka Josefa I., kterou zřejmě známe více pod přezdívkou Sissy, jeho žena dvorní dámou císařovny. S postavou hraběnky Rudolfiny se můžeme setkat ve filmech přibližujících život rakouské císařovny, kdy postavu této krásné ženy (Sissy) ztvárnila herečka Romy Schneiderová.

     Z manželství Františka Bellegarde a Rudolfíny rozené Kinské pochází celkem 3 synové a 1 dcera. Dědicem panství se stal hrabě August z Bellegarde. Hrabě August si významem nezadal se svým otcem, byl vrchním správcem u císaře, byl zodpovědný za 4500 zaměstnanců, provoz zámků a císařského dvora. Kromě toho měl v armádě hodnost generálmajora.

     August Bellegarde byl dvakrát ženatý. První manželkou se stala Henrietta Larisch, s ní měl dvě dcery – Marii Gabrielu, později vdanou hraběnku Hunyadyovou a Marii Paulínu , vdanou hraběnku Kinskou (v Kostelci). Po smrti první ženy se oženil podruhé, a to s princeznou Marií Oettingen-Wallersteinovou. V druhém manželství se narodilo 5 dcer. Dvě nejstarší, Marie Karolina a Eliška vedly po smrti svého otce v r. 1929 panství Velké Heraltice. V době hitlerovské okupace byli na zámku hosty rovněž v regionu působící pohlaváři německé armády. Rodina majitelek velkoheraltického zámku tento opouští na jaře roku 1945, v době, kdy je Rudá armáda již 5 km před Velkými Heralticemi. Rokem 1945 končí působení rodu Bellegarde na zámku ve Velkých Heralticích. Veškeré zdejší panství je konfiskováno a přechází do rukou československého státu. V době občanské války v Řecku jsou na zámku ubytovány řecké děti, rokem 1956 je datován vznik školského zařízení, které – s měnícími se názvy a rovněž zaměřením – zde sídlí dodnes.

     V listopadu roku 2005 navštívil zámek a místní hřbitov, kde nalezli poslední odpočinek předkové, spolu se svojí manželkou  Glemens Wedel, syn nejmladší dcery Augusta Bellegarde Sophie (narozena r. 1914). Ta se provdala za hraběte Gustava z Wedelu a spolu se svými dětmi, dcerou Marií Eliškou baronkou Ritter zu Groenensteynovou (nar. 1943) a synem Clemensem (nar. 1944) se v říjnu 1944 přestěhovali do Bavorska, k rodině kněžny Oettingen-Wallersteinové. Hraběnka Sophie umírá v roce 1977. Pan Wedel dnes žije v Kolíně nad Rýnem, kde pracuje v bankovním sektoru. Do Velkých Heraltic se podíval již v devadesátých letech a při své druhé návštěvě (r. 2005) velmi ocenil perfektní stav zámku a vedení školského zařízení. Pan Clemens Wedel velmi zdůrazňuje, že jeho předci nebyli sudetští Němci, cítili se jako Rakušané ( z Rakouska rodina Bellegarde do Velkých Heraltic přišla) a podobně jako členové rodiny knížete Kinského jako Češi.

 

Zásadním způsobem zničená vesnice utilitárními dehonestujícími úpravami velkých vznosných eklektických budov včetně kláštera.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

875 N

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www.velkeheraltice.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) velkeheraltice.cz (10.9.2010)

B) hrady.cz (10.9.2010)

C) wikipedia.org (27.1.2014)

D) hrady.cz (27.1.2014)

E) technicke-pamatky.cz (27.1.2014)

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 27.1.2014