Zpět na Světlou

Historie obce

Světlá, bývalý politický okres Bruntál

První souhrnná data o založení obce LICHTEWERDEN se objevují v německy psané kronice, založené neznámo kdy a kým. Český překlad provedli v roce 1966 zdejší obyvatelé Milan Daněk a Josef Friedel, učitel ve výslužbě. Využívaje tohoto překladu pod názvem "Stručné dějiny obce Světlá podle místní kroniky od založení v roce 1267 až do roku 1945", postupným doplňováním z dalších pramenů, předkládáme nejen obyvatelům obcí Andělská Hora, Suchá Rudná, Stará Voda, Pustá Rudná, Dětřichovice, Podlesí, Stará Rudná, Nová Rudná, ale i dalším zájemcům o historii obraz jejich vzniku a vývoje.

Krajina na severu ohraničená valem jesenických hor a v minulosti pokrytá rozsáhlým pralesem zvaným "PRASEKA" byla jen velice zřídka a nepravidelně navštěvována lidmi. Jen v příznivých ročních obdobích sem lidé přicházeli, "aby vytěžili ze zdejších darů přírody, a zase se vraceli v době zimní ke svým trvalým sídlištím". (1) Svědčí o tom několik ojedinělých nálezů z okolí Bruntálu, např. "hlazený kamenný nástroj z křemenné pecky, nalezený v roce 1927 pod kostelem na Uhlířském vrchu a úlomek týlu hlazeného a v provrtu přeraženého kamenného mlatu, který byl nalezen v roce 1936 na staré cestě vedoucí z Bruntálu do Starého Města... v Lichtvardě byl nalazen v roce 1927 lesklo bílý nepatinovaný pazourkový úštěp se čtyřmi čepelovitými obitými plochami, který L. Franz pokládal dokonce za paleolitický. Byl by to tedy nejstarší nález z kraje a nejstarší stopa člověka u nás. Ve skutečnosti nález pochází z doby neolitické, ale i tak je nesmírně cenný". (2)

V první polovině 13. století zde mají svá jména potoky a vrchy ."tehda nebylo okolí Bruntálské pusto, nýbrž tu již stála trhová ves (opidum) nynější Staré Město ... od Olomouce vedla k Opavě též pod nedalekým Rudněm "Rudná cesta" k trhové vsi bruntálské, jejíž jméno zapomenuto, a též od Olomouce "Gyovská cesta", která se připomíná roku 1215 ...". (3)

Český stát vstupuje " do období vrcholného feudalismu....staré naturální hospodářství je opuštěno a nahražováno peněžním. Aby panovník ... zvětšil své příjmy z poddanských dávek, začal kolonisovat neoranou půdu a dá val klučit podhorské oblasti dosud hustě zalesněné, a usazoval v nich zprvu domácí, později německé kolonisty...". (4)

V této době "Podle starých kronik, bruntálský fojt Bertold předal v roce 1267 Jindřichovi z Waldau, podle světelské kroniky "WALDOU" 52 lánů (5) lesa, který se nazýval Lichtewerden a uložil mu, aby tento vymýtil a založil zde novou vesnici. Tento Jindřich, asi stavu rytířského, obdržel dědičné rychtářství se všemi právy jako léno fojtství Bruntálského".

Byl v kronice jmenovaný Jindřich z Waldau tentýž muž, který jako leník vratislavského biskupa držel "někdy kolem 1290 ještě Trnávku a Vilémovice a biskup z nich pobíral desátek...".(6)

To asi již nikdy nezjistíme.

Název obce není uspokojivě vysvětlen, avšak vztahuje se "ke světlému místu či ostrovu uprostřed tehdy hustých lesů a dnešní název obce Světlá navazuje na původní pojmenování a znak obce - slunce, měsíc a hvězdy ve štít u, potvrzují jeho oprávnění".(7)

Až do roku 1348 je další zpráva, kdy Jan Kechke prodal zdejší fojtství rychtáři Michelovi, a po volil mu rozšíření jeho pozemků. (8)

V souvislosti s dělením vévodství Opavského v roce 1377 mezi syny Mikuláše II, připadla Světlá k dílu Jana I. (10)

Při dalším dělení pouze panství Bruntál v roce 1405 mezi syny výše uvedeného Jana I a to Jana II a Mikuláše ... dali jim rozdělit svůj úděl tak, že půl Bruntále od jedné brány do druhé podle cesty vedoucí od Krnova ke Kočovu (Kuczendorff) nalevo připadlo Janovi, napravo Mikulášovi. Z vesnic tehda trvajících dostal Jan Mestenforf (Mezina), Spillengerg (Oborná), Fogylseyfen (Stará Rudná), Dornseyfen mit dem Smydeverk (Suchá Rudná s hamrem) taktéž manství v Koczendorffe (Kočově) a Stoel (Štáhle).

Naproti tomu připadly v dílu Mikulášově Newerderfel (Nová Véska), Lichtewerden (Světlá), Gesenek (Jeseník - dnes Vrbno pod Pradédem), Ober Viltgrube (Václavov), Aldinstadt (Staré Město), Dyetischdorf (Dětřichovice), Margaursdorf (Markvatice, dnes součást Široké Nivy), Heynezederf, což na nich manství jest". (9)

Zpráva z obecní kroniky vztahující se k roku 1410, převzatá údajně z krnovského archivu říká:

"Domkáři a chalupníci obce Lichtewerden nalezli v okolních dolech a hutích práci a dobrý výdělek. Majitelé panství povolali se Saska a Bavorska školené horníky, aby tito zde hledali drahé kovy. Horníci dostali pro každý důl potřebné dřevo a volnou půdu k postavení domů a založení dolu. Panovník měl vrchní dozor. Ostatní ponechal na uvážení horníkům , takže mohli pracovat bez překážek. Často postavili dřevěné sruby na místě, kde nalezli rudu. Zde zřídili tavírny , když dřevěného uhlí z milířů měli dostatek. Vždyť okolní lesy byly nevyčerpatelnou zásobárnou dřeva. U potoků postavili hamry na pohon dřevěnými koly, jak tomu ještě v dnešní době je. Když rudu vyčerpali, celá svá zařízení přestěhovali zase na jiné, vhodnější místo". (10)

Vraťme se od těchto romanticky psaných zpráv na "pevnou zem" a po tvrďme hornickou činnost v okolí obce skutečností, "...kdy místní jména "seifen "= rýžovati a "gruben" = doly toto potvrzují".

Události zachycené v obecní kronice se mnohdy neudály přesně tak , jak jsou uvedeny, ale mají racionální jádro. To se týče událostí "kdy zdejším krajem táhla vojska husitská a v roce 1429 došlo" k bitvě mezi husity a vojskem panství bruntálského". Podkladem byla skutečnost, že "...Prokop Holý vrátil se brzo ze Slezska, ale pobyl nějaký čas v Opavě, kde učinil (28. září 1434) památnou smlouvu s Přemkem, vévodou opavským, který za příměří mu povolené zavázal se, že do roka přestoupí ku straně podobojí". (11)

Kronika pokračuje událostmi z let 1467-1476 , kdy až sem zasáhly boje mezi českým králem Jiříkem z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem (12). "tehdy již byli majiteli panství bruntálského hrabata z Vrbna, kteří toto panství v roce 1450 koupili od knížete opavského, velmi špatného hospodáře, který se potřebo val vyplatit z dluhů... nemáme na to zpráv jak tato zástava předcházela z ruky do ruky, až dostala se pánům z Vrbna. l zdá se, že prvním držitelem byl již 1447 pan Hyncík z Vrbna, který měl za manželku Ofku.sestru slavného Bernarda Bírky z Násile, pána již 1447 na Vartnově. (13) Oba tito páni jsouce stoupenci krále Jiříka a odpovědníci krále Matyáše Uherského, konali nájezdy na odpůrce, bude samozřejmo a podobněž jim na jejich statcích školy dělali." (14)

V roce 1482 dostala obec LICHTEWERDEN od vrchnosti právo odúmrti. (15)

"Po smrti Hynkové (okolo 1547) užívala jeho vdova Bohunka půl Bruntále, LICHTEWERDEN, a obojí Viltgrub, o kteroužto věc byly tuhé spory". To v době, kdy majitelem panství byl Jan Bruntálský, který "... založením města Andělské Hory, usiloval o přerušení starých svazků mílovým právem ... kdy se jednalo o právo vrchnosti k osadám do míle počítaným a o výsady fojtství bruntálskému příslušné. (16) Město Bruntál i vzpomenuté 4 obce jednomyslně odporovaly pánu, a když vyprosivše si u hejtmana zemského slyšení, poslové k druhému stání do Opavy vypraveni schytáni jsou a do vězení zámeckého uvrženi. Měšťané je však brannou rukou z vězení vyvedli...".

V létech 1552-1556 "Kdy na panství bruntálském řádila morová epidemie, také obyvatelstvo obce LICHTEWERDEN úplně vymřelo. Vrchnost povolávala nové osídlence z Kladska a Nisy".

Další morová vlna postihla zdejší kraj v roce 1585 "kdy stovky mrtvol byly pochovávány ve společných hrobech".

Nové, v pořadí již sedmnácté století od změny letopočtu začalo velikou neúrodou, "kdy nesmírně stouply ceny obilovin a obyvatelstvo hladovělo".

Na tyto starosti dala částečně zapomenout událost, kdy roku 1611 obcí projížděl císař Matyáš se svým doprovodem a "Tehdy mu stavové krnovští a opavští vyšli vstříc do Andělské Hory, aby přes LICHTEWERDEN se zúčastnili vjezdu do Bruntálu" (17)

Rok 1618 je poznamenán událostí, které předcházela řada provokací kdy "Vynikající osobnosti katolické se netajily míněním, že je třeba zdvihnout zřejmý boj proti protestantům, a že je třeba především srazit hlavy náčelníkům opozice...". (18)

Na bruntálském panství i nadále platil luterský církevní, školský a oddací řád, vydaný Hynkem starším z Vrbna, který zněl: "Tak jako já jsem byl od dětství vychován v náboženství augšpursko-evangelickém, (19) tak i všichni moji poddaní nyní i v budoucnu budou tohoto vyznání. Přikazuji povinnou účast na bohoslužbách a po nich vystříhání se veškeré tělesné práce, návštěvy hostinců a jakékoliv nevázanosti. Každý budiž poslušen církevních nařízení, které pastorové vydávají". (20)

V obci LICHTEWERDEN na toto nařízení dohlížel od roku 1617 první známý pastor jménem M. Tintinus.

"Že pan Jan z Vrbna a na Heralticích vítal u sebe "zimního" krále Bedřicha (Fridricha) Falckého a že mu holdovali stavové knížectví Opavského a Krnovského, jest věcí známou; tolikéž že Bruntálský pán nad jiné zúčastnil se odboje proti Ferdinandovi II. Proto jeho statky jsou zabrány od Fiska a již 1621 listem daným ve Vídni (10. 7. 1621) císař Ferdinand II. k prosbě velmistra německého řádu arciknížete Karla povoluje, aby za 200.000, které jasný předek velmistr Maxmilian byl zastavil, zakoupen byl bruntálský statek pro rebelii propadlý, aby ho užíval budoucí velmistr".

Jelikož velmistr arcikníže Karel byl pro množství úřadů které zastával (byl též biskupem vratislavským) neschopen správy, určen pro Bruntálsko jeho místodržitel, kterým se stal v roce 1625 Jiří Vilém z Ekerhausenu.

Jmenovaný vydal i následující nařízení:

"Protože rozdíl v náboženství byl hlavní příčinou rebelie proti císaři a říši, budou nadále všichni poddaní bruntálského panství vyznávat jedno, římsko-katolické náboženství a žádné jiné zde nebude trpěno. Dozor nad náboženským životem každého poddaného náleží fojtům a rychtářům. Tito musí dbát nad tím, aby každý, ať mladý či starý, o nedělích a svátcích chodil pilně do kostela a ti, kdo pozdě přijdou, nebo z kostela předčasné odejdou budou potrestáni 8 dny vězení. Ti však, kteří byli v době konání bohoslužeb přistiženi v hostincích, dostanou trest vězení v délce 14 dnů. Každý dospělý musí o velikonočních svátcích ke zpovědi, kdo bez zpovědi zemře, nebude církevně pohřben. Je přísnou povinností fojtů a dědičných rychtářů páliti luteránské knihy a u podezřelých osob konat důkladné domovní prohlídky. Majitelům takovýchto knih je třeba ukládat přísné tresty. Školní výuka musí být prováděna podle přísných katolických zásad prověřenými učiteli, kteří musí být vzornými katolíky. Kdo by nebyl katolíkem nebo se jím býti zdráhal, budiž mu zabaven majetek a on vyhoštěn z panství Bruntálského". Dáno na zámku a panství Bruntálském 2. 1. 1623. Zdejší kronikář píše: "V roce 1624 byli již všichni evangeličtí pastoři z bruntálského panství vyhoštěni, působili mnozí tajné v lesích, kde kázali, křtili děti a oddávali podle protestantského vyznání, i když mnozí navenek přijali katolické vyznání, ale ve svém srdci zůstali věrni staré víře". (21)

Vedle útisku duchovního nastal i útisk fyzický a tak "Rozhořčení proti vládě jevilo se zvláště v drobném venkovském obyvatelstvu ... příčinou bylo hospodářské zbídačení země a stále se opakující nepřátelské vpády a nesmírné kontribuce, kterými vlastně všichni museli přispívat ke svému vlastnímu zotročení, kterého se od roku 1621 hrozíval kardinál Dietrichštejn a v něm viděl všeobecné rozpoutání vášní a zuřivé lidové hnutí, v němž vše muselo zahynout" ... již v červenci 1625, kdy se teprve začala stavět armáda Valdštejnova, psal pln rozhořčení do Vídně nad jednáním jeho vojsk ... "nechť jen císař pohledí na to neslýchané kvílení tolika tisíc poddaných hnaných do úplné zkázy, na jejich pláč, na znovu vypálené vesnice a ruinu té země až na sám morek vysáté, že to jistě již oblaka proráží ... prolití toliké krve nevinné mně bolí až do hloubky duše mé a nemohu již s čistým svědomím přihlížeti k tak neslýchanému naříkáni ... kde jsou ty čisté vesnice dnes takřka pusté .. nyní je zpráva, která musí přímo do srdce proniknouti, že to vše co už vystáli za ta dlouhá léta, všechna ta ohavnost, hanobení žen, nekřesťanské a neslýchané mordování a otevřené loupení nemá míti konce; že to všechno doufání bylo marné, takže nezbývá, nežli by se svými ženami a dětmi šli žalostně do té poslední bídy a museli si zoufati ... ne ani tak za hrůzu nepřátel, jako spíše za zuřivost císařských vojsk, kdy zejména nenávidění Španělé, Neapolitáni a Valoni se na bezbranném obyvatelstvu nekatolickém vybíjeli, aby poslední krvavý groš a poslední kus chleba ano i život brali. Tyto strašlivé scény a nesnesitelný útisk od neplacených vojsk vyvolávalo pomstychtivost a nenávist ženoucí přímo do náruče nepřítele". (22)

Kardinálova slova "potvrdil" zdejší kronikář zápisem:

"Peníze jak přátel tak nepřátel jsou opět hrdlem prolévány".

Z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. byla v roce 1626 zřízena poštovní cesta Vídeň - Olomouc - Šternberk - Rýžoviště - Stará Rudná - Zlaté Hory - Vratislav. Pošta se přepravovala na koni, později pojízdnou dvakrát týdně. (23)

Roku 1631 je v obecní kronice zapsána obnova hornické činnosti v LICHTEWERDENU a okolních obcích. Nejednalo se o obnovu, ale o založení nových hutí v oblasti Malé Morávky, kde však tato činnost byla již od roku 1618.

Události z let 1633-1648 shrnul zdejší kronikář do jednoho odstavce, když napsal: "V roce 1642 přicházejí Švédové.

Obsadili Andělskou Horu a u naší obce založili 9. července velký vojenský tábor. Nejhůře bylo v létech 1643-1644, kdy generál Torstenson se zmocnil Bruntálu, a zdržel se zde do dubna 1644. Celé okolí nesmírné trpělo. Mnoho lidí umíralo hlady a válečnými útrapami. Obce LICHTEWERDEN a Andělská Hora musely dodat zedníky, tesaře a do Bruntálu poslat ještě dalších 30 pracovníků na stavbu valů. V roce 1645 opět obsadili Švédové Bruntál, Andělskou Horu a okolí. Poddaní museli na svých hřbetech přenášet obilí z okolních obcí jako kontribuci až do města Bruntálu".

Dne 24. října 1648 byl uzavřen mír.

"V dědičných zemích císařských zůstala ještě dlouho po míru vestfálském četná města obsazena švédskými posádkami, pokud nebyla Švédům vyplacena ujednaná náhrada 5 miliónů tolarů. Na Moravě drželi Olomouc, Uničov, Fulnek, Sovinec a Šternberk.

8. července vyklidili Olomouc, Uničov a Fulnek. Odchod Švédů z Moravy a konečný mír byly hlučně slaveny v celé zemi. Z Bruntálu odtáhl poslední švédský oddíl plukovníka Wintera teprve 16. července 1650 ... po velkých bohoslužbách, slavném vyzvánění zvonů, nastala všeobecná radost nad ukončením těžkých válečných útrap, ale hlad a bída trvá nadále ... ve většině obcí zvláště těch, které leží při hlavní silnici, jsou poměry velice těžké. Na polích roste jen bodláčí a plevel, protože sedláci nemají pole čím obdělat. Někdy 5-8 sedláků má dohromady jednoho koně, ale i povozy a nářadí musí používat společně. Drahota stoupá. Hlavní potravou je polévka z otrub, stovky lidí umírají podvýživou a nemocemi. Některé rodiny starousedlíků zcela vymřely. Lidé nemají obilí ani k osetí polí. (24) Ubohé obyvatelstvo upadá do morální bídy a svoji nevědomostí se často stává obětí procesů honby na čarodějnice a vampyrismu". (25)

Přes protrpěné útrapy a bídu třicetileté války které na obyvatelstvo zdejší obce dolehly, bylo v roce 1658 otevřeno při dědičné rychtě nové řeznictví.

"Peněz je ve zdejší obci pořídku a proto odbyt masa a masných výrobků je nepatrný. Když se porazí dobytče, musí se na této porážce podílet i jiní řezníci. Prodává se hlavně v neděli. Ve všední dny se neoplatí krám otvírati. Pro lůj není žádný odbyt a proto musí řezníci vyrábět svíčky a tyto na trzích prodávat." (26)

Toho roku byl na zdejších lukách dostatek pastvy, a tak sedláci a chalupníci chovali větší množství ovcí. Vlnu prodávali soukeníkům do Bruntálu "kteří ji celkem dobře platí".

Rok 1662 je uváděn jako velice neúrodný, bez bližších podrobností.

Nebezpečí války s Turky v létech 1682-1683 vyvolalo v celém kraji zákaz taneční a jiné hlučné zábavy, a obyvatelstvo bylo vyzváno k pilné účasti na bohoslužbách. Vrchnost na krytí válečných výdajů zavedla tzv. tureckou daň a daň z komínů, které museli platit majitelé domů.

V roce 1684 bylo v LICHTEWERDENU z nařízení úřadů zavedeno "zvonění na počasí". Opatření ukládalo zvoníkovi v případě blížící se bouřky "spěchat ke kostelní věži a zde zvoněním a vroucí modlitbou prosit za odvrácení nebezpečí. Za tuto službu dostával od obce odměnu ve výši 2 zlatých ročně".

Opatření nebyla zřejmě dosti účinná, neboť rozmary počasí v roce 1694 byly příčinou velké neúrody, která byla jednou z příčin, že v okolí řádila lupičská tlupa. Vyloupen byl i mlýn v Malé Morávce, kde byli zavražděni mlynář a mlynářka.

Zpráva kronikáře SPRINGERA, prvního to známého kronikáře obce LICHTEWERDEN říká "Teprve statečná občanská garda z Andělské Hory tyto loupežníky v lesíku u Starého Města pochytala a šest z nich bylo pak v Bruntále popraveno".

Téměř neuvěřitelně zní zpráva kronikáře z roku 1713, "Kdy v měsíci červenci se na pole naší obce snesla mračna kobylek, které zničily slibnou úrodu beze zbytku a uletěly jinam".

Pohroma střídala pohromu a již v následujícím roce 1714 zde byla morová nákaza. K jejímu zdolání bylo nařízeno zvonit dvakrát denně a to v 8 hodin ráno a ve 4 odpoledne. V době vyzvánění zvonů museli lidé pokleknout, vroucně se modlit a prosit Boha za odvrácení pohromy, která skončila v roce 1715.

"Za morové zvonění dostávali zvoníci odměnu - měřici žita ročně".

Kraj a lidé zde žijící se nestačili vzpamatovat z morové pohromy a již zde byla další v podobě sucha, když v létech . "Nebylo vody, vodní mlýny stály, obyvatelé si šrotovali obilí - pokud nějaké měli - na chléb. Navíc v měsíci září řepu a zelí zcela zničily housenky".

Sucho z předchozích let vystřídalo v roce 1737 veliké mokro, aby v roce 1740 se krajem přehnala "veliká větrná smršť, která na celém bruntálském panství napáchala veliké škody v lesích a na budovách. Pověrčiví obyvatelé viděli v řádění živlů špatné znamení pro nastávající časy. Zakrátko začala válka s Pruskem. Obce LICHTEWERDEN a Andělská Hora musely dát společné 65 mužů na stavbu opevnění Bruntálu. Opětovně musely být poskytovány přípřeže. Navíc v LICHTEWERDENU a Andělské Hoře byli ubytováni husaři pluku Peterwerden, kteří zrekvírovali (vzali) hodně koní.

Války se střídaly s živelnými pohromami a zaváděním dalších daní. V roce 1746 to byla tzv. daň "z hlavy". Spočívala v tom, že každý obyvatel starší 20 let musel zaplatit ročně 30 krejcarů, ženy 15 krejcarů a všechny děti v rodině dohromady rovněž 15 krejcarů. Tovaryši a ostatní sloužící 12 a učni 46 krejcarů".

Průtrž mračen, která se přes obec přehnala v roce 1749 musela být opravdu veliká, když byly nejen na polích a cestách velké škody a obci byla poskytnuta podpora v částce 120 zlatých.

Mír podepsaných v Cáchách vydržel pouze 7 let, když v létech 1756-1763 vypukla další válka s Pruskem.

"Obyvatelstvu nastalo nové soužení".

Negramotnost mezi obyvatelstvem, zvláště vesnickým, byla obecným jevem a proto zaujme zpráva z roku 1762 o evidenci dluhů ve zdejší obci. Smlouvy byly podepisovány před rychtářem a dluh se "zapisoval na zvláštní dřevěnou destičku, na které bylo tolik zářezů, kolik zlatých či tolarů měl dlužník zaplatit. Při splátkách se vždy počet splacených zlatých či tolarů (zářezů) z destičky odřezával. Když byl celý dluh splacen, byla destička zvaná körbholz "úředně" spálena a její majitel dostal symbolickou zelenou ratolest. Tato byla upevněna nad vchodem domu či vjezdem do dvora na znamení, že dům jest bez dluhů".

V roce 1772 bylo zavedeno číslování domů.

Reforma škol prováděná v létech 1774-1780, se dotýkala i zdejší školy, která stávala vedle dnešní školní budovy.

V měsíci lednu 1784 napadlo tolik sněhu, že nejen ve zdejší obci LICHTEWERDEN, ale i v okolních obcích se lidé museli "prokopávat" při vycházení z domů. Kronikář píše, že "při cestě do Bruntálu byla zavátá nejen cesta, ale i celá Nisská brána, která byla dosti vysoká a saně jezdily do města přes její vrch".

Roku 1788 zrušil císař Josef II řadu svátků, proti čemuž protestovali nejen obyvatelé LICHTEWERDENU. Protest se soustředil zvláště proti zrušení svátku svatého Floriána, ochránce před požáry, který připadal na 4. května. Odpůrci zrušeného svátku vypracovali supliku, která se dostala až k císaři, který odpověděl:

"Suplika se zamítá jako protivná a neužitečná. Každý poddaný nechť dbá na dodržování všeobecných předpisů a požáry nikomu nebudou škoditi. Každý poddaný, ať mladý nebo starý, bohatý nebo chudý, plň svoje povinnosti jako občan a křesťan ve všech jednáních, čímž Bohu lépe posloužíš a jeho ochrany získáš, než podobnými žádostmi, které se již proto nemohou Všemohoucímu zalíbiti, protože odporují nařízení zeměpána. Kdo toho není poslušen, samého Boha neposlouchá".

Napoleonské války z počátku 19. století se ve zdejším kraji projevily průchodem ruských pomocných oddílů ve směru na Bruntál. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 byly do Bruntálu přivezeny stovky raněných vojáků a zdejší špitál se obrátil na okolní obce s prosbami o poskytnutí potravin a prádla. Jak píše kronikář, obyvatelstvo samo válkami značně vyčerpané, mnoho pomoci nemůže.

V roce 1810 bylo nařízeno odevzdat všechny zlaté a stříbrné mince. "Většina kostelů tak učinila". Nebylo tím však mnoho pomoženo. Proto byla císařským patentem v roce 1811 provedena devalvace bankocetlí na pětinu jejich původní hodnoty, což byl státní bankrot ... "opět chudé obyvatelstvo vaří polévku z otrub. Hlad sužuje všechny nemilosrdně. Mnoho lidí umírá na epidemické nemoci. Daně jsou vybírány za pomocí vojska ... na Bílou sobotu v roce 1815 jsou konány děkovné bohoslužby na oslavu uzavření míru. Lid se raduje, ale jeho radost netrvá dlouho. V měsíci květnu nastaly silné noční mrazy a vše je zničeno ... následovalo mokro a obilí zcela zašlo ... v následujícím roce 1816 byla zřízena tzv. gruntovní kniha a geometři zhotovili nové mapy. Dosavadní označení pozemků kameny nebo stromy, jak bylo zvykem až dosud není již zapotřebí, protože každý pozemek je na mapě zakreslen a v knize parcel poznamenán ... v roce 1817 je kronikářem zaznamenáno krupobití a velká neúroda, ale i první zmínka o pěstování brambor v obci ... neúroda vedla řadu lidí k zajišťování si obživy loupeží a v okolí se objevila tlupa loupežníků. Ti byli po veliké námaze pochytáni. Velitelem tlupy byl majitel mlýna ze Staré Rudné Künhel, který byl společně s dalšími šesti společníky odsouzen, každý na 40 let těžkého žaláře na Mírové ... všechno toto utrpení jakoby chtěl vyrovnat rok 1824, který byl rokem úrodným".

V létech 1830-1832 postihla zdejší kraj opět epidemie cholery. Kronikář Petr DRESHSLER píše: "Až do vánoc řádila v Bruntále a okolí cholera. Mnoho stovek lidí umírá předčasně na tuto epidemii. Všechen obchod, živnosti, hlavně tkalcovství ustaly, protože žádné zboží nesmělo být vyváženo a celý kraj byl na dlouhé týdny uzavřen. Teprve v lednu 1832 tato hrozná epidemie zmizela. Opět byly nařízeny děkovné bohoslužby a prováděny sbírky na osiřelé děti, které touto pohromou ztratily obě rodiče".

Počáteční měsíce roku 1844 byly velice mírné "a až do 14. března nenapadl sníh. Od 15. března však nastaly po 8 dnů trvající sněhové vánice a napadly 2 sáhy sněhu. Veškerý provoz na silnicích ustal a lidé se museli ze svých domovů prokopávat tunely. Měsíce duben až srpen byly velice deštivé a studené. Oves dozrál až po 1. listopadu ... další veliká neúroda byla v roce 1847...".

Císařským patentem ze dne 7. září 1848 byl zrušen poddanský svazek selského lidu s platností od 1. ledna 1849.

Byla zrušena robota.

V roce 1850 byly císařským patentem zrušeny vrchnostenské úřady a vznikla okresní hejtmanství, berní úřady, okresní soudy a zřízeny byly nové četnické stanice.

Rok 1855 "velmi příznivým počasím sliboval dobrou úrodu. V polovině května však napadlo mnoho sněhu a obilí dalo jen malý výnos zrní ... nastala veliká drahota a na silnicích a cestách se mnohde dalo napočítat v jednom dni až 300 žebráků".

Tak zachytil situaci ve zdejší kronice další z kronikářů SCHMIDT.

V následujících třech létech panovala jistá pohoda. Od 2. dubna do 5. července 1858 "vůbec nepršelo, když předtím byla krutá zima. Následkem velikého sucha vyschly potoky, ustal provoz na vodních mlýnech. Pro dobytek nebylo dostatek píce a mnoho jej muselo být poraženo".

S odstupem více jak 130 let lze jen těžko vystopovat pohnutky, které vedly k založení zdejší přádelny lnu. Objektivně to jistě byla probíhající průmyslová revoluce v textilním průmyslu a tak v roce 1864 továrník Josef Kühnel se zasloužil o výstavbu jedné ze tří přádelen v LICHTEWERDENU. V této době zde byly pila, mlýn, lisovna oleje, cihelna. Přežívali zde dva domácí tkalci, tři obuvníci, čtyři majitelé obchodů s potravinami, tři hostinští, kovář, kolář, krejčí, hodinář, ale i knihař.

Průvodním jevem rozvoje průmyslu byla i rozvíjející se spolková činnost. Dělníci zdejších textilek byli organizováni ve "Společenstvu tkalců lněného, bavlněného a vlněného zboží" se sídlem v Andělské Hoře, založeném zde v roce 1866. Kromě tkalců se členy mohli stát běliči, předláci, barvíři, provazníci a výrobci stávkového zboží nejen z Andělské Hory, a LICHTEWERTDENU, ale také ze Suché Rudné, Staré a Nové Rudné, Dětřichovic, Staré Vody, Podlesí a Malé Morávky. Členy uvedeného spolku mohli být i pomocní dělníci, avšak neměli být voleni do předsednictva organizace. (27)

V roce 1883 byl v obci založen "Spolek dobrovolných hasičů".

Podle usnesení pařížského kongresu II. internacionály byl v roce 1890 poprvé slaven 1. květen jako Svátek práce. Oslav v Bruntále se zúčastnili i dělníci z LICHTEWERDENU, kteří byli účastníky i dalších protestních akcí např. stávky 2. července téhož roku, společně s dalšími 1500 tkalci z Bruntálu a okolí. (28)

Založení firmy Fridolína Springera vyrábějící bylinný likér PRADĚD, si vynucoval napojení obce LICHTEWERDEN a nejen jí na železniční trať Olomouc - Bruntál - Krnov, která byla v provozu již od roku 1872.

Dosud se "Z LICHTEWERDENU a Andělské Hory přepravovalo zboží formanskými vozy do Bruntálu a odtud teprve po železnici dál, na určené místo. Tato nákladná a přitom pomalá doprava se stala určitou brzdou průmyslového rozvoje obou obcí". (29)

V roce 1895 byl ze zástupců obcí LICHTEWERDEN, Andělské Hory, Suché Rudné, Staré Vody a Staré Rudné ustaven komitét pro výstavbu železniční tratě Bruntál - Malá Morávka. S výstavbou bylo započato v roce 1899 a stavba dokon čena v roce 1901 a v měsíci květnu slavnostně otevřena. "Před tím bylo hodné zlobení, protože Andělská Hora, Stará Voda a Suchá Rudná chtěly mít nynější nádraží postavena blíže ke svým obcím. Nakonec vše dobře dopadlo a při zahájení provozu byla veliká slavnost, kdy oslavné řeči, střílení z hmoždířů, hudba a družičky nesměly chybět".

Pokles průmyslové výroby na přelomu 19. a 20. století se projevil i ve zdejší obci snížením počtu obyvatel, kteří zde postupně ztráceli práci. Proto byla věnována větší pozornost zemědělství "zejména pěstování hovězího dobytka, lnu a pícnin".

První světová válka si z řad zdejších obyvatel vyžádala 24 obětí. Všem byl postaven v obci pomník, jehož autorem byl sochař Josef Obeth z Jeseníku. (30)

V obci to nebyl pomník jediný. Již od roku 1895 stál pomník věnovaný císaři Josefu II., který byl postaven před budovou školy, kde stál do roku 1923, kdy byl z nařízení úřadů odstraněn. (31)

Vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 "bylo přijato obyvatelstvem celé oblasti vcelku klidně. Němečtí poslanci a snad i většina obyvatel počítali s tím, že celá oblast bude automaticky připojena k Německému Rakousku. Do některých míst se zpráva o vzniku Československé republiky ani včas nedostala...". (32)

Nová československá vláda nařídila mimo jiné i kolkování původních papírových peněz, které se uskutečnilo ve dnech 26. února - 9. března 1919, protože v důsledku nedostatku potravin a jiného zboží po dobu války i po jejím skončení velmi kvetlo tzv. keťaství a černý trh.

Tehdejší obecní představenstvo složené vesměs ze zámožných sedláků, zástupců přádelny a výroby likérů se snažilo na protest proti tomuto opatření získat i dělnickou vrstvu pro jakousi protestní stávku, která se měla uskutečnit 4. března 1919. Nestalo se tak. (33)

Rozvoj průmyslu byl dalším z impulsů elektrifikace obce, se kterou bylo započato počátkem roku 1919 a dne 4. prosince téhož roku se zde rozsvítila první žárovka.

První léta existence nové republiky byla poznamenána těžkou hospodářskou situací, které "Chtěli v převážné míře využít i zdejší sedláci a vytěžit co nejvíce pro sebe výhod z obecného nedostatku potravin"... vázané hospodářství s potravinami a ostatními životními potřebami, nemohlo zabránit jejich předražování a prodeji na černém trhu, na což nejvíce doplácelo dělnictvo.

V červenci roku 1920 byla v obci zaznamenána hladová bouře způsobená tím, že dělníci zdejší přádelny Inu nemohli již po několik dnů si nakoupit potraviny.

"... vnikli do mlýna Gustava Breyera ve Staré Rudné a zabavili zde mouku a obilí...". (34)

V roce 1924 Topografická komise určila pro zdejší obec nový úřední název LICHTVARD.

V průběhu hospodářské krize v létech 1929-1933 "byla v místní škole zavedena stravovací akce pro 122 dětí z chudších rodin, které dostávaly denně jeden rohlík a čtvrt litru mléka ... "28 rodin zaměstnanců přádelny Inu bylo ubytováno v malých a vlhkých místnostech každá o ploše 15 metrů čtverečních. Jiná rodina s více dětmi obývala byt jen o málo větší 25,3 metrů, kde navíc byla poškozena okna. Obecní rada proto sestavila soupis všech špatně ubytovaných lidí...". (35)

Po nástupu Hitlerovy fašistické diktatury v Německu v roce 1933, se počaly aktivizovat i fašistické skupiny v Československu. Jejich aktivita se poprvé výrazněji projevila v roce 1935, kdy 30. dubna se Sudetoněmecká vlastenecká fronta přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei) na čele s Konrádem Henlainem.

Sudeten-deutsche Partei získala v parlamentních volbách v roce 1935 již 15 % hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou v ČSR. k tomuto volebnímu vítězství přispěli i obyvatelé sledované oblasti, jak ukazují výsledky voleb v někdejších soudních okresech, tvořící politický okres Bruntál.

Soudní okres Bruntál 7.187 hlasů = 52,25 % pro Sudetendeutsche Partei

Soudní okres Horní Benešov 5.609 hlasů 62,10 % pro Sudetendeutsche Partei

Soudní okres Vrbno 2.998 hlasů = 51,49 % pro Sudetendeutsche Partei

Dne 18. února 1937 československá vláda slíbila provést tzv. národnostní vyrovnání "které předpokládalo oživení hospodářského života v pohraničních oblastech po létech krize a podle národnostního klíče měla být upravena struktura státního aparátu. Henlain nabízenou reformu ani neodmítl, ale ani nepřijal na pokyn z Berlína". (36)

Dne 1. června 1937 začal německý generální štáb na Hitlerův pokyn vypracovávat plán přepadení Československa pod názvem "Fall Grün" (Zelený plán).

Na sjezdu SdP v Karlových Varech 24. dubna 1938 vyhlašuje Konrád Henlain pověstné požadavky v 8 bodech. (37)

22. května 1938 se konaly všeobecné volby, které pokračovaly 29. května a 12. června.

20. května 1938 vyhlašuje československá vláda mobilizaci.

16. září 1938 byla SdP postavena mimo zákon.

17. záři lord Runciman podává na schůzi britské vlády zprávu o své československé misi - vyzněla pro připojení pohraničních území k Německé říši.

29. září 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda, která stanovila obsazení pohraničí ve čtyřech úsecích.

Čtvrtý úsek, ve kterém se nacházely obce Lichtvard, Andělská Hora, Stará a Nová Rudná, Suchá Rudná, Stará Voda, Dětřichovice, Pustá Rudná a Podlesí, bylo obsazováno ve dnech 6.-7. října 1938.

V září 1939 byly v prostoru před přádelnou postaveny dřevěné baráky, které se až do roku 1945 staly pro řadu židovských žen přechodným domovem, než byly převezeny do hlavního vyhlazovacího tábora OSVĚNČIM v Polsku. Podle zpráv se osazenstvo zdejšího tábora vyměnilo nejméně dvakrát.

Dne 13. června 1942 se setkali starostové obcí LICHTVARD, Staré Město u Bruntálu, Nová Véska, Suchá Rudná, Stará Voda, Andělská Hora na společné poradě. Zde bylo přijato usnesení, které ve 22 bodech upravovalo vztahy mezi německým obyvatelstvem uvedených obcí a zde totálně nasazenými cizinci.

"Bod jedna - Ukrajinci, Poláci, Rusové a Angličané jsou příslušníci cizích národů a proto nemají nárok na rovnoprávnost s našimi německými pracovními silami."

Ze znění tohoto bodu byl odvozen další "cizinci nepatří do společné domácnosti, společné stravování a stolování neexistuje, líbání s našimi dětmi musí urazit naše národní city..". Cizincům byla zakázána jízda na kole, účast na zábavách a pod. Omezena byla volnost pohybu, což upravoval bod dvanáct "Opuštění vesnice je cizincům povoleno jen na základě potvrzení místní policie ... Pro lepší rozpoznání bude potvrzení vydáno v různých barvách. LICHTVARD červená barva, Andělská Hora zelená barva, Suchá Rudná a Stará Voda žlutá barva, Stará a Nová Rudná, Podlesí bílá barva, Staré Město u Bruntálu a Nová Véska modrá barva". (38)

"V roce 1944 v listopadu vyslal nás koncentrační tábor v OSVĚNČIMI do pracovního tábora LICHTVARD, kde 300 žen pracovalo pod vedením SS v přádelně Inu. Pracovaly jsme 12 hodin denně za hrozných vyživovacích podmínek, jelikož vedení SS nám nevydalo ani 1/3 potravin z toho, co nám bylo určeno. Již v roce 1944 klesaly ženy při práci únavou a hladem a tu ředitel továrny Roman Schober (39) se proti tomu ohradil a dosáhl toho, že strava byla na nějakou dobu zlepšena. Rozbroje mezi ředitelem továrny a SS se několikráte opakovaly a nakonec ředitel prohlásil, že jestliže nebude naše strava upravena tak, aby příděl odpovídal předpisům, nepřijme naši práci. Toho se vedení SS zaleklo a naši stravu zlepšilo. Několikráte dal ředitel příkaz, aby nám byly dovezeny do továrny brambory ... dále prohlašuji, že dělník JANITZKE, který také pracoval v tovární přádelně - valchově, nás po celou dobu podporoval jídlem, ačkoliv sám neměl nadbytek". (40)

Své protinacistické smýšlení vyjádřila podporou židovských žen ve zdejším táboře i Jindřiška CAINELLOVA ze Starého Města, "Pracovala jsem po několik let až do roku 1945 v přádelné v Lichtwardě ... a zde jsem podporovala ženy z koncentračního tábora nucené pracující v přádelné lnu ... ačkoliv tato činnost byla zakázána pod nejpřísnějšími tresty. Často jsem zprostředkovávala odesílání "černých dopisů". (41)

V podzimních měsících roku 1944 se v nacistické propagandě stále častěji objevovaly zprávy o výrobě tajných zbraní. Jednou z nich měla být teroristická organizace wehrvolf. (42)

Blížil se konec války, když "Z vrchního velitelství v Opavě jsem jako výkonný ředitel a vedoucí továrny obdržel přísný rozkaz, abych před příchodem ruských vojsk poškodil všechny stroje, parní stroj a veškeré elektrické motory tak, aby továrna byla po několik měsíců vyřazena z provozu ... v neděli 6. května 1945 přišel ke mně SS vedoucí tábora a hlásil, že musí odejít a že má rozkaz předat mně ženy v táboře. Tábor jsem převzal a žádal jsem výslovně, aby více dotyčný SS dozorce do tábora nechodil. Jakmile odešel, přišla ke mně deputace žen z bývalého židovského tábora a prosily, abychom tábor hlídali neb ony věděly, že příslušníci SS se chtějí v noci vrátit a vyhodit tábor do vzduchu.

Společné s přádelním mistrem panem Vilibaldem SCHAFFEREM vzal jsem tři muže (43) z podnikové ozbrojené hlídky a dal jsem jim rozkaz, aby každému přiblížení se SS k táboru bylo i se zbraní v ruce zabráněno. Skutečně dva muži SS se v 0.30 hodin 7. května 1945 přiblížili s nekalými úmysly k táboru. Jednalo se o vedoucího tábora a jeho zástupce. Mnou postavená hlídka tomu zabránila. Druhý den již SS z obce ustoupila. Při důkladné prohlídce ubikací SS jsme našli velké množství výbušnin, které by stačily na zničení celé obce i továrních objektů. Tyto výbušniny jsme většinou odevzdali ruské armádě a zbytek správní komisi v obci". (44)

Osvobození obce lze vystopovat ve směru od Andělské Hory. Přímých ztrát na životech nebylo, ale "Dne 14. srpna 1945 při havárii traktoru zahynul ... vojín Rudé armády Ivan Kyrilovič Kravčenko, nar. 1918 v Ťutce SSSR ... byl pohřben na místním hřbitově, a v roce 1946 exhumován a převezen do společného hrobu v Bruntále."

Nebylo zjištěno, že by někdo v průběhu okupace zemřel při pochodu hladu nebo transportech vězňů z koncentračních táborů". (45)

Vzápětí po osvobození, za složité a mnohdy nepřehledné situace v jednotlivých obcích v někdejším pohraničí, přicházejí sem první čeští dosídlenci. Do čela nové státní správy v obcích byli jmenováni tzv. "komisaři" a z dalších dosídlenců doplňováni členové místních správních komisí. (46)

V obci s německým jménem LICHTWARD byla ustavena místní správní komise na čele s Antonínem Komárkem, aby byla postupně doplněna z řad "kolonistů", kteří přicházeli a obsazovali jednotlivé zemědělské usedlosti, kde žili s původními majiteli. Po dostatečném množství "kolonistů" slovanské národnosti z nich bylo možno ustavit místní národní výbor. Tento provizorní stav státní správy trval do voleb, konaných 26. května 1946, kdy se současně konaly volby do Ústavodárného shromáždění. Voleb v Lichtwardě se zůčastnilo 298 voličů, kteří odevzdali všechny platné hlasy politickým stranám - 217 Komunistické straně Československa, lidové straně 15 hlasů, straně sociálně demokratické 60 hlasů a straně národně socialistické 6 hlasů. Těmito výsledky získala v národním výboru KSČ 13 míst, lidová strana 1 místo, strana sociálně demokratická 4 místa. Strana národně socialistická nebyla v národním výboru zastoupena, jelikož v obci neměla svoji základní organizaci.

Zvolení členové národního výboru se sešli 30. června 1946 na ustavující schůzi, kde byl tajným hlasováním zvolen předsedou místního národního výboru Antonín Komárek, člen KSČ.

Členové národního výboru tímto převzali řadu problémů, z nichž jistě nejtěžší spočíval v zajištění odsunu německého obyvatelstva z obce. Problémem se zabýval již předchozí národní výbor, který na své schůzi 6. února 1946 ustavil komisi, která určila k soustředění odsunovaných prostor bývalého lágru, kde..."se provádělo rozdělení tak, aby na jeden vagón bylo určeno 30 osob ... pro každou skupinu určeno mít sebou 2 kbelíky na vodu, 1 lopatku na uhlí, 1 lucernu a pro rodiny s dětmi 1 kočárek...".

Komise organizovala zamykání prázdných bytů, vytápění sběrného tábora apod.

Po provedeném odsunu, se v říjnu 1946 prováděl soupis majetku na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., který se především týkal domů a vnitřního zařízení. Toto zařízení bylo v řadě případů horší, než měli noví majitelé ve vnitrozemí, a tak v celé řadě případů nalezneme na "Soupisovém archu" poznámku "Nábytek je v takovém stavu, že na něj nereflektuji". Někteří však zařízení zakoupili.

S přibývajícím počtem dosídlenců od jara roku 1946 byl se souhlasem ONV Bruntál používán nový, český název obce SVĚTLÁ. Nové přejmenování bylo s konečnou platností potvrzeno pracovní konferencí národních výborů konanou 31. ledna 1947 v Ostravě.

To již byl v obci ustaven hasičský sbor v čele s velitelem Františkem Přikrylem a starostou Rudolfem Matuškou.

V domě č. p. 142 bydlel lékař MUDr. Josef Paterna, který měl obvod obcí Světlá, Malá Morávka, Bretnov.

Dne 15. března 1947 se konaly nové volby do MNV, když na základě návrhu místní organizace KSČ Světlá byli z funkcí odvoláni předseda MNV Antonín Komárek a další dva členové MNV.

Až 8. května 1947 složil nově zvolený předseda MNV Oldřich KRAMES slib do rukou předsedy ONV Bruntál kapitána Josefa Pašky. Odrazem únorových událostí bylo ustavení místního akčního výboru Národní fronty dne 3. března 1948.

Založení strojního družstva v roce 1948 bylo podloženo předáním dekretů o půdě celkem 45 rodinám, dne 20. prosince 1947. Strojní družstvo v začátku vlastnilo 1 traktor a jeho členové měli k obdělávání polí a luk 52 koní a 3 tažné krávy. Družstvo žádalo národní výbor o přidělení domu č. p. 137 do majetkové podstaty "jelikož se v budoucnu počítá s vybudováním prádelního odboru v obcí". Výsledkem snahy členů strojního družstva byla "koncem roku 1949 společná prádelna, kterou si zřídily ženy, členky Jednotného svazu českých zemědělců".

Již v uvedeném roce se projevily první větší problémy, kdy "zemědělská usedlost je zděná se srubovým dřevěným přístavkem krytým šindelem a dochem, z větší části zříceným a zbytkem zřícením hrozícím". Takto bylo popsáno celkem 12 staveb určených k demolici. Podíl na tomto stavu měli i nově příchozí dosídlenci, kteří se o svěřené jim objekty řádně nestarali.

Proto byla od samého vzniku JZD tomuto věnována náležitá pozornost ze strany obou orgánů. Koncem roku 1949 již bylo v JZD organizováno 77 zdejších rolníků, měla vlastní zemědělský útulek, 1 traktor, 3 samovazače a svého patrona, národní podnik Moravolen 14 Bruntál.

Dále bylo v obci oddělení státního statku a řada soukromě hospodařících rolníků.

Počátkem roku 1950 byl projednáván přechod zdejšího JZD na vyšší, tzv. III typ. Členy bylo již 102 obyvatel obce, ale pouze 29 výkonných zemědělců a výměra půdy činila 458 hektaru.

Státní statek obhospodařoval 268 hektarů a v obci již nebyl žádný soukromě hospodařící rolník.

"Sociální situace členů JZD je slabá ... v JZD je kritická finanční situace ... zemědělci v důsledku nepovolení domácích porážek jsou nuceni si máslo vyrábět sami, po domácku, aby měli čím mastit. Z tohoto důvodu usiluje vedení JZD, aby byly povoleny porážky vepřů, alespoň členům JZD...".

V tomto roce byl v obci zaveden místní rozhlas, odhalena busta Klementa Gottwalda, kterou zhotovil olomoucký sochař Lenhart, a zanikl divadelní spolek "Vojan".

Dne 1. ledna 1951 předal MNV Světlá celkem 24 objektů (z nichž č. p. 67 byla obecní šatlava) do správy bytovému podniku Bruntál.

Daleko nejzávaznějším problémem bylo zastavení provozu zdejšího závodu na zpracování Inu, ke kterému došlo 15. září 1953 "z bezpečnostních důvodů, když bylo zjištěno, že voda promáčela zeď do přádelny a tato se boří".

Situací se zabývala rada MNV 25. listopadu a konstatovala "Chod závodu má nepřímý vliv na život JZD III. typu a farmu státního statku, jak po stránce hospodářské tak politické. Vždyť vysídlením zaměstnanců z obce by oba sektory značně utrpěly".

V obci žilo 656 obyvatel, a z tohoto počtu 160 pracovalo v průmyslu a 105 v zemědělství.

"...obec Světlá přes veškeré potíže politicky žije, ale ve třech volebních obvodech je třeba vysvětlit národnostní otázku". Vysvětlení se týkalo vztahu k několika desítkám osob německé národnosti, které v obci žily.

V obci je JZD III. typu, družstevní závod KOVOSVĚT, farma ČSSS, ústředí vesnické Jednoty a odbočka výzkumného ústavu. Z přehledu je vidět, že obec potřebuje silný národní výbor a dobré vedení. V obci je však několik skupin, které se vzájemně nesnášejí a vedou mezi sebou "boje", což se odráží v pracovní morálce JZD ... nadměrně se zde požívá alkohol a tím trpí rodinný život".

Byly však zde i problémy hygienické, což se projevilo v závadnosti vody ve studních. Vše završoval nedostatek bytů, kdy "stávající jsou malé, jednopokojové, většina mokrých, stavěných z kamene. Dvě třetiny bytů jsou přeplněné ... je třeba více využívat zdravotnického střediska, které je neobydlené a chátrá...".

Narůstaly i problémy v JZD, z nichž nejzávažnější byl úhyn 33 selat.

Z podnětu ONV Bruntál se na společné schůzi sešli zástupci JZD Světlá, Státního statku Světlá a ONV Bruntál. Zde bylo přijato usnesení o pomoci zdejšímu JZD formou patronátní smlouvy, ze strany ČSSS Světlá. Současně ONV Bruntál nařídil MNV Světlá, že při sklizni brambor musí být zdejšímu JZD poskytnuta pomoc v odpracování nejméně 500 brigádnických hodin "z místních zdrojů".

Další pomoc JZD spočíval v odepsání dluhů v částce 1,5 mil Kčs. Vedení družstva a MNV byl stanoven úkol konsolidace družstva do 3 let.

Prvním krokem ke konsolidaci bylo stanovení úkolů ve výrobě pro rok 1958, kdy tato měla činit 674.000 Kčs. Úkol splněn nebyl a výroba představovala částku 435.000 Kčs, při překročení nákladů o 135.000 Kčs. hodnota pracovní jednotky činila Kčs 2,55 místo plánovaných 7 Kčs. "Zbytek do plánované částky hradil stát". Tyto "výsledky" vedly opět ke změně ve funkci tajemníka MNV, a bylo to poprvé od roku 1945, kdy byl touto funkcí pověřen občan, který nebyl ze Světlé. Stal se jím Antonín Sršeň z Bruntálu.

Pohyb nastal i v členské základné JZD, a členové i nadále vystupovali, aby se však po několika létech soukromého hospodaření opět vraceli. V roce 1959, zpětně do JZD vstoupil poslední soukromě hospodařící rolník a Světlá "dokončila socializaci vesnice na 100% ... pracovní morálka členů JZD až na výjimky je dobrá. Všichni družstevníci mají snahu, aby pozvedli nejen svoje družstvo ... a vytváří podmínky, aby úkoly ve výrobě vepřového a hovězího masa a ve výrobě mléka byly splněny...".

Přes toto hodnocení byla situace v obci, ale i JZD značné napjatá, jak o tom svědčí pomalování podstavce pomníku Klementa Gottwalda. Pachatel zjištěn nebyl, ale závěr zněl "V obci je někdo, kdo takto působí na slabé členy družstva a výsledkem je současná situace".

Ta byla z části zaviněna i nedostatkem kulturního vyžití, neboť obec neměla "žádnou vhodnou místnost, a na straně druhé to byl nezájem obyvatel, který bylo třeba oživit soustavnou kulturně propagandistickou činností ... v obci nebyly propagační tabule, v provozu nebyl místní rozhlas a jedinou propagací byly Světelské noviny ... osvětová beseda nevyvíjela žádnou činnost".

Řešit bylo třeba i problém školy, "kde musela být vystěhována jedna třída, jelikož zde padala omítka a při bližší prohlídce bylo zjištěno, že jsou prohnilé i trámy".

Přes tyto a další problémy se postupně zlepšoval život obyvatel obce, o čemž svědčí otevření nové samoobsluhy v prosinci roku 1959. Tím byl nahrazen dosavadní "pultový prodej" za moderní formu prodeje.

Od září roku 1959 byl na čele MNV ve funkci předsedy Jaroslav Náplava. mající zásluhu na získání putovní vlajky ONV Bruntál za dosažené výsledky obce Světlá.

"Velkou, snad největší zásluhu měl tajemník MNV Sršeň". Jednání ÚV KSČ, které se konalo ve dnech 23.-25. září 1959, bylo podnětem k přijetí usnesení rady MNV Světlá ze dne 25. ledna 1960 o sloučení obcí Světlá a Andělská Hora.

Návrhu na sloučení obou obcí bylo vyhověno. Společná schůze členu obou národních výborů, členů JZD a 213 obyvatel obce se poprvé sešla 23. června 1960 v kulturním domě v Andělské Hoře. Po provedené kontrole výsledků voleb, které se konaly 12. června 1960, objasnění důvodů vedoucích ke sloučení obou obcí, byl do čela nového národního výboru zvolen Jaroslav Náplava a do funkce tajemníka Antonín Sršeň.

Sloučením obou obcí vznikla nová obec Světlá Hora se 1300 obyvateli. Světlá byla úředně přejmenována na Světlou Horu I, Andělská Hora na Světlou Horu II. (některým tehdejším politickým představitelům se nejspíš příliš nezamlouval Anděl v původním názvu - pozn. editora) Ve Světlé Hoře I (dříve Světlá) bylo třeba vybudovat pohostinství a proto MNV žádal "aby po dohodě s LSD Jednota bylo pohostinství zřízeno v jejich místnostech, když "Rychta nebyla pro tyto účely uvolněna".

Narůstající úkoly, řídící a organizátorské práce předsedy MNV byly stále náročnější a jelikož byly vykonávány mimo hlavní zaměstnání, požádal předseda MNV Jaroslav Náplava o uvolnění z této funkce na vlastní žádost. Na jeho místo byl zvolen Josef Klíma, který tuto funkci opět vykonával vedle svého zaměstnání. Nové úřední názvy obcí se nikdy nevžily, a obyvatelé i nadále žili ve Světlé a Andělské Hoře.

Obec i nadále postrádala společenské středisko. Proto plánovací komise při MNV vypracovala návrh "vybudovat park ve směru od budovy MNV k nádraží v prostoru starých drůbežáren. Uprostřed parku kulturní středisko s kinosálem se širokým plátnem, tanečním sálem a příslušným počtem přísálí pro klubovny, kavárnu, restauraci, MNV, poštu, okrsek SNB a zdravotní středisko".

Značnou pozornost místní národní výbor věnoval sportu v obci, o čemž svědčila zahájená výstavba sportovního areálu, zahájená již v roce 1962 nákladem 554 000 korun. Na léta 1963 a 1964 však ONV Bruntál další finanční prostředky neschválil, a práce byly dočasně zastaveny. Pokračovat se mělo v roce 1964. Podmínkou k zařazení do plánu akcí "Z" bylo vypracování technické a rozpočtové dokumentace, aby akce mohla být zařazena do plánu v roce 1966". Pro rok 1964 byly úkoly plánovány tak, aby se MNV Světlá Hora l prosadil v soutěži "O vzornou obec". Na realizaci se již měli podílet obyvatelé dalších obcí Suché Rudné a Dětřichovic. Sloučení s obcí Světlá Hora I se poprvé projednávalo na plenárním zasedání MNV 16. dubna 1964. Spojení bylo odsouhlaseno a uskutečnilo se po volbách, které se konaly 14. března 1964.

Sloučením obcí Světlá Hora I, Světlá Hora II, Suchá Rudná a Dětřichovice "... čítá obec 1850 obyvatel a dá se očekávat, že počet ještě vzroste, jelikož Světlá Hora I je zařazena mezi střediskové obce I. kategorie ... nachází se zde ředitelství Státního statku, farma státního statku, Výzkumný ústav zelinářský, JZD, závod První pětiletky na výrobu feritů a závod DAKON. Do roku se počítá s výstavbou cca dalších 200 bytových jednotek. Vzhledem k poloze obce je možné počítat i s rekreaci pro obyvatele z vnitrozemí".

Oslavy 700 let od založení obce LICHTEWERDEN se konaly veřejným zasedáním národního výboru 30. května 1967. S historií obce přítomné seznámila PhDr. Jana Kramplová, pracovnice Vlastivědného muzea v Bruntále, která společně s PhDr. Marií Ryšavou je autorkou příležitostné publikace s názvem "700 let Světlé Hory".

K upevnění postavení Světlé Hory I jako střediskové obce přispělo rozhodnutí Okresního hygienika z června 1967, na jehož základě byly v Suché Rudné, Dětřichovicích, Andělské Hoře a Staré Vodě zrušeny místní hřbitovy. Od uvedeného data jsou obyvatelé těchto obcí pochováváni ve Světlé Hoře I.

Rovněž přenesením odpovědnosti za likvidaci požárů v Rudné pod Pradědem a Podlesí na hasičský sbor ve Světlé Hoře l "vzhledem k vybavenosti požárního sboru" toto zajistit, se postavení Světlé Hory I upevnilo.

Výstavbě kulturního střediska - haly předcházel dopis, který byl zaslán 1. července 1967 Ústřední radě odborů, ÚV ČSTV a Okresní odborové radě v Bruntále se žádostí o příspěvek. Všechny tři instituce odpověděly stejně - nejsou peníze. Přesto stavba byla zahájena a v roce 1972 dokončena. "Hala" se stala sídlem Jednotného kulturního střediska, které se v následujících létech stalo organizátorem kulturně politického dění v obci, a celé řady akcí okresního významu.

Aktivita MNV Světlá Hora I byla "bržděna" v uvedených létech nejen ze strany ONV Bruntál, ale i centrálních orgánů, kdy se pouze nařizovalo, nedoporučovalo, popř. nesouhlasilo. Již dříve popsané problémy obce Rudná pod Pradědem vedly zdejší národní výbor k myšlence spojení se se Světlou Horou I. Rada MNV Světlá Hora I žádost projednala, a koncem roku 1967 vyslovila souhlas za předpokladu, "že budou splněny její podmínky".

Sloučení obou obcí v jednu schválilo plenární zasedání MNV Světlá Hora I 18. ledna 1968, ale sloučeni nebylo schváleno MNV Rudná pod Pradědem.

Vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se v obci projevil malováním hesel a odesíláním protestních rezolucí. Na dotaz ONV Bruntál o situaci v obci, rada odpověděla:

"Celkem lze konstatovat, že v současné době je situace v obci příznivá, je zde klid a pořádek. Opatření, která byla přijata, zaručují, že orgány v obci jsou schopny situaci zvládnout i nadále a přítomnost vojsk v naší obci není nutná ani vhodná".

Součásti opatřeni bylo nařízení k odstranění namalovaných hesel.

Zhoršující se ekonomická situace vedla členy MNV Podlesí, aby se prostřednictvím rady MNV Rudná pod Pradědem obrátili na radu MNV Světlá Hora I se žádostí o připojení obce ke Světlé Hoře I. Žádost byla odmítnuta s tím, že "MNV Světlá Hora nemá tolik prostředků, aby mohla zabezpečit další místní část...".

Ve dnech 21.-22. června 1969 byla slavnostně vyhlášena "Chráněná krajinná oblast Jeseníky" a součástí byly i části katastrů obcí Suchá Rudná a Světlá Hora II.

Plenární zasedání 7. listopadu 1969 přijalo rezignaci dosavadního předsedy MNV Josefa Klímy a na jeho místo byl zvolen Ivo Karásek, člen rady MNV. K 1. prosinci 1970 bylo provedeno sčítání lidu a bytů. Ve střediskové obci Světlá Hora I žilo k uvedenému datu 1791 obyvatel ve 478 bytech. Ekonomicky bylo činných 891 obyvatel, z toho 420 žen. V průmyslu pracovalo 236 mužů a 122 žen.

Předsedou nového MNV byl zvolen Jan Tesař z Rudné pod Pradědem.

Byl ustaven jeden společný národní výbor pro obce Světlá Hora a Rudná pod Pradědem, který takto působil do 31. prosince 1979. Dnem 1. ledna 1980 došlo ke sloučení obou obcí a byla vytvořena jedna obec s názvem Světlá Hora.

Ve dnech 22.-23. října 1976 se konaly volby, ve kterých si obyvatelé střediskové obce Světlá Hora zvolili 39 členný místní národní výbor, pod vedením předsedy Břetislava Kalaše. Úkoly na období let 1976-1980 byly shrnuty do "Volebního programu", jehož součástí bylo rozšíření rekreační oblasti do Podlesí a Suché Rudné.

Na 80. léta byla plánována rozsáhlá výstavba, kdy se jednalo o výstavbu mateřské školky, dalších 36 bytových jednotek, závodu veřejného stravování, ubytovny a provozní budovy pro závod 11 státního statku.

"Tato výstavba byla podmíněna dle jednotlivých odborů ONV Bruntál výstavbou čističky odpadních vod v obci".

Mimo Světlou (opět se původní názvy vrátily) se investiční činnost soustředila do Suché Rudné, kde byla budována autobusová točna a prováděla se přestavba školy na pionýrský tábor. Přestavbu a později rozšiřování pionýrského tábora prováděl oborový podnik Státní statek Bruntál. V obci se jako naléhavá potřeba jevila výstavba restaurace, když bylo slyšet hlasy, že "v Suché Rudné je hezky, ale není kde posedět ... a Suchá Rudná je na dožití".

Ekonomický a kulturně-politický život obcí byl ohraničen obdobím, které začínalo a končilo volbami. Další volby se konaly ve dnech 5.-6. června 1981, ve kterých bylo zvoleno již 45 poslanců MNV Světlá Hora. Ve volebních seznamech bylo zapsáno 1314 voličů a účast při volbách činila 99,7%.

Ustavující plenární zasedání nově zvoleného národního výboru se konalo 29. června 1981 a předsedou MNV byl zvolen Rostislav Harazin, "který po obdržení závěsného znaku a složení přísahy převzal nejen řízeni schůze, ale celé obce".

Volební program byl zaměřen na výstavbu rodinných domků typu OKAL ve Světlé a Staré Rudné (obec Rudná pod Pradědem si převzala původní název) řešil úpravu pramene kyselky v Suché Rudné a dokončena měla být první etapa přístavby školních dílen v Andělské Hoře. Opraveno mělo být kulturní zařízení ve Staré Rudné a současně zde zřízena universální sběrna.

Mimo volební program byly v roce 1983 zaneseny do Krajského seznamu památkové péče jako kulturní památky celostátního významu domy č. p. 137 a 213 v Andělské Hoře, zvon z roku 1564 v kostele Dětřichovice, misály z roku 1611 a 1713 z kostela ve Světlé. Dosavadní vývoj Světlé Hory a jejich místních částí řadil obec na páté místo v okrese Bruntál co do velikosti. Měla rozlohu 8.071 hektarů, zástavbu tvořilo 405 objektů, z toho bylo 178 obytných a rodinných domků, 180 rekreačních chat a chalup, převážně nově postavených. V obci byl nadále závod na výrobu feritů, ředitelství Státního statku a farma státního statku, Výzkumný ústav zelinářský, který zde od roku 1954 provádí meteorologická pozorování a ve Staré Rudné byl "Institut pro vzdělávání pracovníků státního statku".

Pro spolupráci s chataři a chalupáři byly ustaveny osadní výbory v Suché Rudné, Nové Rudné, Andělské Hoře a připravovalo se jejich ustavení v Dětřichovicích a Podlesí. (53)

Ve spolupráci se Svazem zahrádkářů postupné byly vybudovány ve Světlé a Andělské Hoře zahrádkářské osady.

Za dosažené výsledky v uplynulých desetiletích byl místní národní výbor Světlá Hora v roce 1987 v rámci soutěže národních výborů oceněn vládou Československé socialistické republiky "Čestným uznáním I. stupně".

Rozvoj obce nebyl ukončen a dnem 1. ledna 1988 se národní výbor stal majitelem dalších 33 domů se 200 bytových jednotek, a správcem drobná provozovna MNV Světlá Hora. (54)

Události 17. listopadu 1989 se projevily již na plenárním zasedání 14. prosince 1989, kde byly požadovány změny ve složeni rady a zastoupením většího počtu bezpartijních poslanců. Další požadavek směřoval ke změně tajemníka nebo předsedy MNV, kde měl být rovněž bezpartijní poslanec - ne člen KSČ.

Názory na výměnu funkcionářů nebyly mezi poslanci jednotné, když někteří požadovali, aby stávající stav byl ponechán do voleb. Dohody nebylo dosaženo a o problému jednalo mimořádné plenární zasedání 15. února 1990, kterému předcházelo jednání u tzv. "kulatých stolů" Výsledkem bylo odvolání dosavadních 5 poslanců zvýšen jejich počet ze stávajících 45 na 46 a rady na 15 členů. O další zvýšení počtu poslanců žádali zástupci lidové strany a československé strany sociálně demokratické a nakonec se počet poslanců ustálil na čísle 50!

Souběžně s těmito problémy se řešil i problém výstavby skanzenu v místě někdejšího hřbitova v Podlesí. Skanzen měl být vybaven tzv. funerální (pohřební) plastikou, což byly litinové kříže z někdejších hřbitovů. Návrh neprošel pro odpor obyvatel Podlesí a členů lidové strany ze Světlé.

Zcela zásadní význam mělo další mimořádné plenární zasedání 22. srpna 1990, které projednávalo žádosti obce Andělská Hora a Pustá Rudná, Stará a Nová Rudná, Dětřichovice o osamostatnění.

K podpoře uvedeného požadavku měli obyvatelé předložit alespoň 2/3 podpisů, požadujících osamostatnění.

Ve Staré a Nové Rudné z 280 obyvatel požadavek podepsalo 235, v Andělské Hoře a Pusté Rudné ze 260 obyv. požadavek podepsalo 180, v Dětřichovicích z 56 obyv. požadavek podepsalo 43. (55)

Plenární zasedání požadavky obcí schválilo, k osamostatnění obce Dětřichovice nedošlo a nadále zůstala součástí obce Světlá Hora.

POZNÁMKY:

1) Hrubý Fr. "Severní Morava v dějinách" str. 717

2) Skutil Fr. "Nová vesnice Bruntálska" roč. VIII č. 4

3) Prasek Vinc. "Historická topografie země Opavské" str. 73, nákladem jubilejního fondu na vydáni' Vlastivědy Slezské 1889 - Opava

4) Kol. autorů "Jesenicko - z kraje pod Pradědem" str. 50, vydal Osvětový dům v Jeseníku 1961

5) Daněk Milan, Friedl Josef "Stručné dějiny obce Světlá, podle obecní kroniky od založení 1267 až do roku 1945" str. 1

6) Fojt Bertold se připomíná na listině, "kterou vydal hlubčický fojt Thilo spolu s bruntálským fojtem Bertoldem 9. srpna 1287...".

Doc. Dr. Jarmila Krejčíková "Nejstarší městská pečeť" Náš domov č. 11 ze dne 17. června 1993 "Lán značící zprvu vlastnictví zemědělského dvorce, později pevnou míru, užívanou zvláště při kolonisaci ... neobyčejné závažnou otázkou je velikost a forma lánu. Ve Slezsku byly běžné několikadruhové lánové rozlohy ... vlámský, neboli malý a franský neboli velký lán. Vlámský lán měl rozlohu 16,4 ha, kdežto franský 24, 19, až 27, 52 ha...".

Zuber Rudolf "Osídlení jesenicka do XV. století" str. 51 52, Matice Slezská v Opavě 1972, Zuber Rudoif cit. dílo str. 57

7) "Stručné dějiny obce Světlá..." str. 1

8) Kramplová Jana "Světlá v urbářích bruntálského panství." Údaje o založení z roku 1248 a 1368 vycházejí ze stati "Die Lichtewerden Urkunden aus den 13. und 14. jahrhuhdert" otištěná v "Zietschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens," roč. XVIII, Opava 1924-1925

9) Prasek Vic. cit. dílo str. 77

10) Zde se pravděpodobně jednalo o dnešní Suchou Rudnou, kde je roku 1405 uváděn "ein Smydwerk"

Spurný František "Severomoravské železářství do Bílé hory" str. 11

11) Dvořák Rudolf "Dějiny Markrabství Moravského" díl. l str. 166 Mohlo se jednat o střet s menší skupinou tzv. pícníků, jak o nich je zmínka v publikaci "Vrbno pod Praděděm je naše město" strana 11 cituji:

"Podle starých německých pramenů přišli husité k Vrbnu od Zlatých Hor roku 1428. Šlo o jeden oddíl Prokopa Holého. Místní horníci oddíl zaskočili a chtěli jej zničit. Přepočítali se však. Husité nápor odrazili a hnali horníky směrem k městu. Ti již nedoufali v záchranu, když tu najednou od Bruntálu přišla horníkům silná vojenská pomoc. V boji bylo několik husitů zabito. Zajatci byli zavlečeni k jedné ze šachet a po nelidském mučení byli naházeni do hlubin. Na paměť tohoto vítězství byla poblíže šachty postavena kaple, která byla zasvědcena sv. Michalu, stejně jako dnešní kostel...".

12) Po smrti Jiříka z Poděbrad (zemřel 1471) války pokračovaly mezi Vladislavem II a Matyášem Korvínem

13) Získání panství pány z Vrbna není jasné. Údaje z roku 1450 nejsou doloženy, a není důkazu o tom, že by Hynčík z Vrbna roku 1447 byl držitelem. Faktem je, že manželka Hynčíkova byla Ofka, sestra Bernarda Berky z Násile. Tento je jmenován 1459 v listině potvrzující dědičný soud v Dolním Václavově jako pán panství! Prvním doloženým držitelem panství z rodu Vrbnů je syn Hynčíkův a synovec Bernarda Berky z Násile Jan Bruntálský z Vrbna, snad již 1467, určitě 1473, který zemřel 1477.

14) Prasek Vinc. cit. dílo str. 77

15) lat. CADUKUM, předání majetku, zpravidla půdy, která "spadla" na vrchního vlastníka půdy, kdy poddanská byla vrácena feudálnímu pánu, šlechtická panovníku. To vše v případě, že zemřelý neměl mužských potomků. Malá československá encyklopedie pís. MPol str. 631

16) Jedna míle zhruba 12 kilometrů

17) "V říjnu téhož roku (1611) se dostalo panu Hynkovi té velké pocty, že na jeho bruntálském zámku se stalo přijímání Jeho výsosti královské, arciknížete Rakouského, markrabí Moravského a knížete Slezského za kníže a pána Opavského.

Tehdy vypravili velkou hostinu, při níž hodoval král s předními pány a štědrým hostitelem v prvém patře bruntálského zámku, zatím co průvod králův, důstojníci i ostatní účastníci byli hoštěni v přízemí"

Hass Antonín "Karel Bruntálský z Vrbna" str. 23, Matice česká Orbis 1947

18) Dvořák Rudolf cit. dílo str. 252-253

19) Augšpurské vyznání základní výklad luteránství, jehož autorem byl P. Melanchton, text schválil Martin Luter, první reformační vyznání...

Malá československá encyklopedie pís. 4C str. 267, díl I.

20) Stručné dějiny obce Světlá ...

21) Tamtéž str.

22) Dvořák Rudolf cit. dílo

23) Souček Ferdinand "Historie poštovnictví na Bruntálsku" str. 35, Zprávy okresních archivů Bruntál 1983

24) Stručné dějiny obce Světlá

25) Šindelář Bedřich "Hon na čarodějnice" str. 214, Praha 1986 Spurný František "Dějiny Rýmařovska" díl. I. str. 148-150

26) Stručné dějiny obce Světlá

27) Kramplová Jana, Ryšavá Marie "700 let historie Světlé Hory" str.

28) Grobelný, Sobotík "Dělnické hnutí na Ostravsku" str. 338 Ostrava, Krajské nakladatelství 1957

29) Kramplová Jana Ryšavá M. cit. dílo

30) Život a dílo sochaře Josefa Obotha viz. Severní Morava č. 23 str. 22 a násl. vydalo Vlastivědné muzeum Šumperk

31) Tyto pomníky byly často předmětem sporů mezi Čechy a Němci viz. Cepek Josef "Zastřelení Maxe Kienzla v Bruntále" str. 59-62 1983

32) Fiedler, Bassel, "Severní Morava a západní Slezsko pod vlivem německého iredentismu do roku 1919" str. 37

33) Stručné dějiny obce Světlá

34) Tehdy činil příděl mouky na osobu 3 kg týdně, 100 kg brambor na 1 rok (pro těžce pracující 120 kg) a příděl tuků se pohyboval kolem 3,3 kg ročně. Fidler, Bassel, cit. dílo str. 73

35) Stručné dějiny obce Světlá

36) "Komu sluší omluva" str. 10, Erika, Prague 1992

37)Sjednání úplné rovnoprávnosti a rovnocennosti pro německou národní skupinu s českým národem v Československé republice

Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právní osobnosti, aby její rovnoprávnost ve státě mohla být zachráněna.

Stanovení a uznání německého národního území.

Vybudování německé samosprávy v německém národním území ve všech oborech veřejného života, pokud se jedná o zájmy a záležitosti německého národního tělesa.

Vytvoření zákonných ochranných opatření pro ty státní příslušníky, kteří bydlí vně rámce uzavřeného území jejich národnosti.

Odstranění bezpráví, které se stalo sudetskému němectví od roku 1918, a reparace hmotných škod, jež tím bezprávím byly učiněny.

Uznání a provedení zásady, že v německém území mají být jen němečtí veřejní zaměstnanci.

Úplná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.

"Komu sluší omluva" str. 21 22, nakladatelství Erika 1992

38) Okresní archív Bruntál, fond Okresní správní komise

39) nar. 20. listopadu 1875 ve Smiřicích okr. Dvůr Králové, byl od roku 1924 (1. ledna) ředitelem a prokuristou přádelny lnu v Lichtvardě. V roce 1942 na nátlak "centrálního vedení NSDAP v Berlíně se stal členem ... funkci jsem žádnou nevykonával. V kritických dnech roku 1938 pracovala továrna pod mým vedením nepřetržitě a tím jsem zabránil, aby se dělnictvo zúčastnilo nepovolených demonstrací...". Žádost o přiznání čs. státního občanství byla zamítnuta a jmenovaný byl společně s manželkou odsunut do Německa. Okresní archív Bruntál, fond ONV Bruntál, odbor vnitřních věcí, krab. č. 464

40) Slezingerová Pavla nar. 28. března 1918 v Zábřehu, bytem Olomouc, Na Šibeníku 40

Okresní archiv Bruntál, fond ONV Bruntál, odbor vnitřních věcí, krab č. 464

41) Okresní archiv Bruntál, fond ONV Bruntál, odbor vnltřních věď, krab č. 464

42) "...fašismus, to přece nebyli jen Hitler, Borman, Geobles ... tvořili jej i tisíce a miliony malých či větších funkcionářů a ti zůstali. Z této základny vyrostlo na rozhraní války a míru nacistické podzemí, všeobecné ztotožňované s vlkodlaky - wervolfy... napůl člověk, napůl vlk. Zloduch, který na sebe bere vlčí podobu a živí se lidskou krví. Tajemná bytost, která je všude a nikde. Nikdo neví, kam až sahá moc jeho pařátu ... přináší smrt a zkázu...".

Cílek Roman, Fabiš Jiřť "Vlkodlaky kryje stín", Bezpečnost 1968

Činnost organizace wehrvolf byla zjištěna i na okrese Bruntál a je částečné zpracována v rukopise

43) Viz. poz č. 39

44) Tamtéž

45) Okresní archiv Bruntál, fond OSK Bruntál

46) Tento stav byl všade tam, kde žili převážné Němci a Maďaři

53) Rostislav Harazin - Diplomová práce: "Zvyšování účinnosti práce národních výborů ve střediskových obcích" str. 22

54) Tamtéž str. 40-41

55) Zápis plenárního zasedání MNV Světlá Hora ze dne 22. srpna 1990 - archiv MNV Světlá Hora

Zdroj: svetlahora.cz (16.1.2014)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 16.1.2014