Historie obcei Sádek, bývalý politický okres Bruntál

Historie

Sádek, bývalý politický okres Bruntál

První zmínka o Sádku je z roku 1250. Je to v listině papeže Inocence IV., kterou je potvrzena držba všech dosavadních statků klášteru na Velehradě (Sádek v listině uveden jako Szadec). Cisterciácký velehradský klášter, který založil v roce 1205 moravský markrabě Vladislav Jindřich, vlastnil brzy rozsáhlé majetky na Moravě. Klášter postupně kolonizoval i rozlehlé lesnaté území na Opavsku a zakládal zde nové vesnice. Mezi nimi i Sádek. Centrum správy klášterních majetků na Opavsku bylo ve Stěbořicích., patřily k němu i okolní vesnice Jezdkovice, Jamnice, Sádek, Hlavnice, Mladecko, Bratříkovice, Svobodné Heřmanice, Držkovice, Jakartovice a Bohdanovice.

Cisterciácké statky, které od roku 1318 leží na území opavského knížectví, vzkvétají až do husitských válek. Husité jsou na Opavsku v roce 1428 a opět v 1431. Až po tragické bitvě u Lipan v roce 1434 se klášter znovu ujímá svých majetků. Pak ale v roce 1467 byly Stěbořice a dalších 11 vesnic včetně Sádku zastaveny Bernardu Bírkovi z Násilé, chráněnci krále Jiřího z Poděbrad. Svou vděčnost mohl Bírka osvědčit ve válce krále Jiřího s uherským králem Matyášem Korvínem, kdy slezští spojenci Korvína vtrhli na Opavsko a zle ho poničili. Zřejmě se ani Sádku, jako Bírkovu majetku, nevyhnuli. V roce 1474 vtáhlo na Opavsko vojsko samotného Matyáše a znovu zemi zpustošilo. Matyáš zabral zemi pro svého syna Jana Korvína. Mír nastal v roce 1479. Sádek s ostatními vesnicemi přešel v roce 1483 do rukou Bernardova syna Hynčíka. Až po smrti Matyáše Korvína v roce 1490 se vláda vrací do rukou českého krále Vladislava Jagellonského a velehradský klášter se pokouší, ale marně, vykoupit své bývalé stěbořické panství zpět.

Hynčíkův syn Hynek Bírka z Násilé prodává v roce 1514 statky, tedy i Sádek, Bernardu Bruntálskému z Vrbna. Páni z Vrbna drží panství Heraltice, jehož součástí se stal v roce 1589 také Sádek, až do roku 1602. Potom se stává majitelem panství Zikmund Sedlnický z Choltic. Uvádí se, že v roce 1608 byla jména usedlíků v Sádku česká. Dalším majitelem panství se v roce 1611 stává Bohuslav Pavlovský z Pavlovic. Pak se v držení střídají Oppersdorfové a znovu páni z Vrbna. Zhruba od poloviny 17. století je Opavské knížectví řazeno již pevně do Slezska, země Koruny české, a tak se obyvatelé Sádku stávají Slezany. Od roku 1691 má obec vlastní pečeť (viz obr. v úvodu článku). V roce 1694 se přece jen vracejí velehradští cisterciáci a drží majetek až do roku 1767. Po opětovném panování pánů z Vrbna a krátce Mitrovských z Nemyšle a hraběnky Vilmy Kinské z Vchynic se v roce 1859 dostává majetek přes její dceru Rudolfinu do rukou Bellegardů, kterým patří až do roku 1945, kdy je zkonfiskován.

Do roku 1848 vykonává správu obce v zastoupení vrchnosti rychtář. Po zrušení patrimoniálního zřízení byla zavedena obecní samospráva. Prvním starostou v Sádku se stal sedlák Jan Gebauer. V letech 1850-1869 byl Sádek částí Velkých Heraltic, od roku 1869 byl samostatnou obcí. Součástí obce byl také Sádecký dvůr. V systému státní správy byl Sádek zařazen do politického okresu Bruntál a soudního okresu Horní Benešov.

Filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie je největší pamětihodností vesnice (viz foto). Byl postaven v roce 1865 s klasicistickými prvky a stojí na místě staršího dřevěného kostela z roku 1461. O zdejší bývalé farnosti se dochovala zpráva, že v roce 1478 zde byl farářem Mikuláš, jenž spravoval zároveň faru v Heralticích. Po roce 1550 ovládli farnost luteráni, ale po roce 1618 a rekatolizaci se objevuje již jen jako filiálka Velkých Heraltic. (Více o tomto kostelu viz článek Kostel v Sádku.)

Vesnice je již zcela obydlena Němci, kteří ji nazývají Zattig. Živí se zemědělstvím. Všechno obyvatelstvo se hlásilo ke katolickému vyznání. V roce 1834 měla ves 64 domů a 462 obyvatel, v roce 1930 pak již 107 domů a 472 obyvatel. V roce 1925 vlastnila obec školu, kovárnu, hasičskou zbrojnici (viz foto z roku 1899), hostinec, dům pro chudé a kamenolom. V provozu byl také další hostinec a mlékárna. Blízko vesnice stály 3 větrné mlýny, ale žádný se do dnešní doby nedochoval. Německá škola byla v Sádku již v roce 1775, novou budovu měla od roku 1891, česká menšinová škola začala v roce 1927 v provizorních podmínkách v areálu Sádeckého dvora. Prvním učitelem byl Bedřich Jařabáč. V roce 1929 se učilo již ve vlastní budově v Sádku, kterou koupila a opravila Matice opavská. Mateřská škola byla rovněž v budově Matice. Česká menšina v Sádku má svůj začátek v roce 1927, kdy tu přišli první čeští osadníci Ladislav Verner, Ferdinand Orlík a František Mazur. V Sádeckém dvoře nedaleko obce se rozkládal panský velkostatek, jehož rozloha zabírala celou třetinu výměry obce. Po 1. pozemkové reformě byl rozparcelován, část přidělena zmíněným osadníkům a z největší části se stal tzv. zbytkový statek, jehož dlouholetým správcem byl Leopold Honzek. Němečtí obyvatelé se sdružují ve Spolku dobrovolných hasičů (1893), ve spolku honebním, jezdeckém a tělovýchovném, čeští v Matici opavské (1932).

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 vykonávalo správu obce volené obecní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo obecní radu za předsednictví starosty. Česká menšina měla v obecním zastupitelstvu jednoho zástupce. Nejsilnější stranou v meziválečné době byla Německá nacionální strana, později jednoznačně Sudetoněmecká strana, která se výrazně zasadila o rozbití Československa. Linie budovaných vojenských opevnění, probíhající nedaleko vesnice, nebyla již dokončena. Po mnichovské zradě a příchodu německé armády v říjnu 1938 byla česká škola v Sádku zavřena a přeměněna v obecní kancelář. České obyvatelstvo muselo obec opustit a jeho majetek byl zabaven. Ves byla osvobozena sovětskou armádou 6. května 1945. Nejdříve správu obce zajišťoval jmenovaný místní komisař a v roce 1946 byla vytvořena místní správní komise. V témže roce byl ustaven první místní národní výbor, jehož předsedou se stal Josef Stupeň. Po poválečných peripetiích byli v roce 1946 Němci odsunuti. Na jejich místa přicházejí noví osídlenci. Nejdříve hospodaří samostatně, ale potom jsou přinuceni hospodařit kolektivně. Až v září roku 1952 zakládají jednotné zemědělské družstvo a prvním předsedou se stává Josef Gebauer. JZD hospodaří samostatně do roku 1974, potom je sloučeno s JZD ve Velkých Heralticích a v roce 1976 se dále slučují s JZD Brumovice "Slezská Hořina". Honzkův statek byl v roce 1948 zestátněn a byl zařazen do Čs. státních statků. V roce 1977 byla farma statku přiřazena ke sloučeným družstvům. Po válce byla také znovu otevřena škola, do 1948 jako obecná, do 1961 národní a do roku 1973 jako základní devítiletá škola 1.-5. ročník. Dnes děti docházejí do školy ve Velkých Heralticích. V roce 1953 byla také otevřena mateřská škola, která byla v roce 1971 přemístěna do opravené budovy základní školy. Ve vesnici se stavělo - kulturní areál, kanalizace, parčík, vodní nádrž, prodejna Jednota v akci Z, a opravovalo - kulturní dům, požární nádrž.

Sádek se stává místní částí Velkých Heraltic v roce 1976 zřízením střediskové obce. Má svoje zastoupení v obecním zastupitelstvu společné obce, do níž patří ještě další vesnice Košetice, Malé Heraltice a Tábor. Dnes má Sádek 295 obyvatel. Ve vsi působila řada občanských organizací, některé jsou aktivní i po roce 1989. Sbor dobrovolných hasičů pořádá každoročně přebory a "krmášové" oslavy, myslivci zase střelecké dny a tradiční hony. Sdružení dobrovolníků pořádá každoročně adventní koncerty, chovatelé tradiční rybářské závody. V roce 2003 byla opravena požární zbrojnice, v roce 2007 horní a v 2010 dolní kaplička. V obci existuje více než desítka podnikatelských subjektů různých oborů a služeb.

Prameny a literatura:

Fajkus, Bohuslav: Sádek 1250-2010, z historie obce. Velké Heraltice-Sádek 2010.

Zdroj: historickasekce.blog.cz (21.1.2014)