Historie obce Nové Heřmínovy, bývalý politický okres Bruntál

Zpět na Nové Heřmínovy

Historie obce

Nové Heřmínonovy, bývalý politický okres Bruntál

Založení obce a její historie

Osídlování oblasti Nových Heřminov začíná kolem roku 1220. Nové přistěhovalce přitahovaly hlavně naleziště železné rudy. Celý kraj byl pokryt hustým porostem, půda byla neúrodná a ležela ladem.

V letech 1250 až 1270 patřily Nové Heřminovy spolu se Zátorem k panství Velehradu, což byl klášter, jehož představení přiváželi do neosídlených končin horníky z Bavorska a Saska. Noví osídlenci, hlavně horníci, dostali potřebné dříví na stavbu dolů a pozemek, kde si mohli postavit své chatrče, přičemž zároveň dostali od svých pánů úplnou svobodu.

Tímto způsobem vznikla i obec Nové Heřminovy (Neu Erbersdorf) někdy, v letech 1250 až 1270. V roce 1318 již hrabě Mikuláš II otevřel rudné doly v Horním Benešově, Zátoru, Karlovicích, Malé Morávce a také Nových Heřminovech.

Oblast zasáhly v 15. století husitské války, přičemž husité mnoho místních obyvatel povraždili a další odvlekli pryč. Ti pak museli nuceně sloužit husitským pánům. Husité odtáhli až roku 1430. Koncem 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad, který bojoval s uherským králem Matyášem Korvínem, lidé v kraji velmi trpěli.V bojích s Korvínem a polským Kazimírem I bylo obyvatelstvo zcela vyhlazeno. Asi tisíc obytných domů vojáci vypálili, veškeré doly a hutě byly zbořeny. Horníci byli válkami přinuceni, začít zcela od začátku.

V letech 1530 až 1539 hospodařil na celém panství Max von Weisingkau, který si území zahrnující i Nové Heřminovy pronajal. Oblast je dosídlována a jsou opět otevírány doly. V srpnu 1554 propuká morová epidemie a téměř polovina obyvatel zahynula. V roce 1560 jsou obyvatelé nuceni přijmout luteránství místo katolické církve.

Kníže Johan Georg von Brandenburg založil v Nových Heřminovech velkou konírnu. 1623 získal panství od císaře Ferdinanda II darem Karl von Lichtenstein, který ještě téhož roku nechal vyhotovit pozemkové knihy, v nichž byli přesně vedeni všichni majitelé usedlostí.

Obec byla několikrát bolestivě zasažena, když zde v průběhu 18. a 19. století procházely nerůznější armády, které se v obci vždy několik dní zdržely. V letech 1780 až 1787 bylo započato se stavbou císařské silnice Vídeň-Šternberk-Loděnice-Olomouc-Opava, což bylo pro obyvatele Nových Heřminov velmi výhodné. Po nové silnici směřoval obchod a v téže době bylo otevřeno bělidlo, kde místní nalezli nové pracovní příležitosti.

V roce 1848 byla zrušena robota i na území Neu Erbersdorfu (Nových Heřminov). Stavba železniční dráhy z Bruntálu do Nových Heřminov, Zátoru, Brantic a Krnova byla zahájena v roce 1871.

Druhá světová válka a poválečné období

21. května 1938 začíná mobilizace Československé armády. V blízkosti obce se místní obyvatelé podíleli na stavbě opevnění (bunkrů). Většina obyvatel byli Němci, a proto prácí na tomto opevnění si přivydělávali pouze Češi. Bylo zakázáno nosit v obci německé kroje a bílé podkolenky a ve škole byly uvolněny dvě třídy pro české vyučování, přičemž děti státních zaměstnanců musely navštěvovat pouze české vyučování.

Po obsazení pohraničí, tedy i Nových Heřminov, německými vojsky přicestoval na návštěvu obce i Adolf Hitler spolu s Konrádem Henleinem. Německé obyvatelstvo je očekávalo s nadšením a přivítalo je mohutnými oslavami. Oba nacističtí pohlaváři si prohlédli již dříve vybudované bunkry, pozdravili obyvatelstvo a odjeli do Bruntálu.

"7. října v sedm hodin ráno přeletělo severovýchodně letadlo. To bylo znamení vyvěsit prapory. Ve dvanáct hodin se shromáždily mohutné davy obyvatel kolem silnic a ve čtrnáct hodin rozhlasový vůz ohlásil příjezd führera. Stál v autě a zdravil lidi," popisovala radostně obsazení pohraničí v kronice Nových Heřminov Anna Marie Plisch.

4. prosince 1938 hlasovala ve volbách více než polovina obyvatel pro Hitlera. Od poloviny září 1939 jsou v Nových Heřmínovech ubytováni polští váleční zajatci a v roce 1942 zde bylo umístěno i 30 zajatých anglických letců. Od 1. září 1939 do 30. prosince si válka v obci vyžádala 28 osob. Po válce a odsunu sudetských Němců byly Nové Heřminovy dosídleny českými obyvateli, kterým byl darován majetek a půda.

Budování socialismu

Obec byla po válce značně zdevastovaná a zaostalá. Místní obyvatelé pracovali v bělidle, ve kterém se bělila příze. Začalo hromadné dosídlování a do obce přichází mnoho slovenských rodin. Obce byla hlavně zemědělskou oblastí, která však byla velmi chudobná. Nejmovitější sedláci obhospodařovali nanejvýš deset hektarů půdy.

V březnu 1947 zakládá hrstka místních fotbalových fandů vlastní fotbalový klub, jehož mužstvo hraje soutěže dodnes. V roce 1949 byl založen v obci Svaz českých zemědělců, z kterého vzniká v polovině padesátých let Jednotné zemědělské družstvo, přičemž prvním předsedou byl Alois Kupka. Po něm se předsedkyní družstva stává Anna Ručková, za jejíž funkční období bylo družstvo vcelku dost bohaté.

Přidruženou činností družstva byla výroba knoflíků, kterou družstvo vydělávalo nemalé finanční prostředky. Družstvo o několik let později zaniká a objevují se státní statky, které obhospodařovaly půdu až dodnes. V roce 1949 bylo zrušeno bělidlo a z dnes již asi devadesátileté továrny se stala tírna lnu, která v obci setrvala až do roku 1968.

Původně měla být továrna zrušena, protože v údolí, kde Nové Heřminovy leží, měla vzniknout přehradní nádrž. Od této chvíle bránila rozvoji obce právě stavební uzávěra kvůli přehradě. Továrnu získala olomoucká firma Tos, která vyráběla obráběcí stroje a část své výroby přenesla i do Nových Heřminov. Dělníci v Nových Heřminovech měli rázem nejvyšší průměrnou mzdu v okrese Bruntál. Továrna obráběcích strojů fungovala až do roku 1989.

V průběhu čtyřiceti let bylo v obci zrušeno nákladní vlakové nádraží, pila, dva mlýny, dvě hasičské zbrojnice i místní hřbitov, kde nebyl kvůli stavební uzávěře pochován po třicet let ani jeden nebožtík. V obci byl národní výbor a obec pak dlouhá léta patřila k Bruntálu, což se změnilo až po roce 1989, kdy se obec osamostatnila.

Zápisy v kronice

"V říjnu 1627 opět přitáhla nepřátelská vojska, asi deset tisíc mužů, a vykořisťovala obyvatele. Doly a hutě byly tak poškozeny, že se přestalo nadobro pracovat," zní zápis v kronice Nových Heřminov k událostem v letech 1625 až 1650.

"Od 3. do 11. července procházelo tudy a tábořilo ruské vojsko. Způsobilo mnoho škod a chovalo se špatně hlavně k ženám," popisuje události roku 1737 tehdejší kronikář.

"Tohoto roku bylo v oběhu mnoho falešných peněz. Teprve po dlouhém pátrání se vrchnosti podařilo penězokaze dopadnout. Lidé, kteří vlastnili falešné papírové peníze, utrpěli velkou škodu, neboť od státu byly prohlášeny za neplatné," dokumentuje kronika rok 1868.

"V prvních týdnech obsazení německým vojskem se přepočítávaly peníze tímto způsobem. 100 korun československých bylo 12 říšských marek," vzpomíná v kronice Anna Marie Plisch na obsazení pohraničí nacistickými vojsky.

"Obec Nové Heřminovy ubytovala v tělocvičně třicet anglických zajatců, kteří pracovali na regulaci řeky Opavy. Nestěžovali si ani na stravu, ani na špatné zacházení," říká kronika o zajateckých táborech v Nových Heřminovech za druhé světové války.

Školství

Heřminovská škola byla již v 19. století středem pozornosti, to znamená, že obec si mohla dovolit zaplatit učitele a všechny výdaje spojené s vyučováním. Patriotem školy byl v třicátých letech minulého století hrabě von Lichtenstein. Učitelem byl tehdy Franz Englisch. v Roce 1835 nastoupil nový učitel Eduard Riedel a vyučoval zadarmo. O sedm let později se stal řídícím školy a setrval v Nových Heřminovech až do roku 1881.Po roce 1893 byla zřízena v obci dvoutřídka, která byla poté v roce 1921 rozšířena na trojtřídku. Obec měla tehdy zajistit vyučování pro 140 dětí.

V obci byla před druhou světovou válkou pouze škola německá. Po válce v obci fungovala dvoutřídná škola a prvním učitelem byl Vratislav Šťastný. Tato škola však byla v roce 1948 zrušena a žáci z Nových Heřminov jezdili za vzděláním do Karlovic a Zátora. Řídícím až do zavření školy byl Antonín Brázdil.

V roce 1949 byla otevřena v obci první politická škola v okrese Bruntál a nesla název Politická škola Rudolfa Stránského. V roce 1953 byla otevřena v Nových Heřminovech mateřská školka. Dnes není v Nových Heřminovech ani mateřská školka, ani základní škola a žáci jezdí většinou do Bruntálu a do Zátora.

Památky

Jedinou významnou památkou v Nových Heřminovech je kaple Nejsvětější trojice s křížem, která byla postavena přibližně v roce 1750. Dnes je velmi poničená a obecní zastupitelé by rádi letos uvolnili nemalé finanční prostředky na její úplnou rekonstrukci.

Po druhé světové válce stál v obci kamenný podstavec s bystou Tomáše Garyka Masaryka, kterou později komunističtí pohlaváři zlikvidovali. Z památníku prvního československého prezidenta poté vzniklo pietní místo obětem války, ke kterému směřoval každým rokem lampiónový průvod.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo bylo složeno hlavně z Němců. Po druhé světové válce byla obec dosídlena českými rodinami. Do obce se přistěhovalo zároveň mnoho Slováků a své kořeny zde zapustily i rodiny Čechů, kteří přijeli z Argentiny.

V roce 1834 měla obec 505 obyvatel a 73 domů. Na přelomu století 19. století zde již žilo 807 lidí. Nejvíce obyvatel žilo v obci před druhou světovou válkou, a to 898 a bylo zde 152 domů. Dnes žije v Nových Heřminovech asi 225 obyvatel, přičemž v loňském roce se k trvalému pobytu přihlásilo 15 nových obyvatel.

Současnost

Dne 1. ledna 1992 se obec osamostatnila a byly provedeny první komunální volby. Prvním starostou byl Jiří Pavelka, ale ve svém úřadu pobyl pouze asi deset měsíců, protože šest členů zastupitelstva rezignovalo na svou funkci a byly vyhlášeny nové volby. Starostou se stal Milan Mlýnek, který zastával tuto funkci dvě volební období. Současným starostou je dnes Antonín Maňák.

Dnešní obecní zastupitelstvo je mladé (pět nezávislých členů a dva komunisté) a podle starosty Mlýnka nepatří do obce žádná politika. Obec dlouho dobu trápila stavební uzávěra kvůli plánované přehradě, která by však měla být v nejbližší době zrušena. Obec nemá velký majetek, nevlastní lesy, a proto se snaží lidé do obce získat soukromé podnikatele. Soukromí zemědělci obhospodařují asi 150 hektarů obecní půdy, přičemž pěstují převážně brambory, obilí a řepku. Bývalou továrnu dnes vlastní společnost Uneko, která se zabývá slévárenstvím barevných kovů.

Největším cílem zastupitelů je obnovit všechny podniky a instituce, které byly za uplynulých čtyřicet let zrušeny. Obec plánuje výstavbu kanalizace, čističky odpadních vod, plynovodu a vodovodu. V roce 1996 byl vypracován územní plán, na základě kterého dojde podle starosty Mlýnka k rozvoji obce.

V Nových Heřminovech každoročně probíhá volejbalový turnaj, na který přijíždějí družstva i z jiných okresů, a který má v obci již dlouholetou tradici. Mimo to mají Nové Heřminovy vlastní fotbalové hřiště a místní mužstvo a k sportovním zařízením má letos přibýt i tenisový kurt a další volejbalové hřiště.

Publikováno v roce 1997

Zdroj: www.herminovy.arnika.org (10.9.2010)

Boj proti plánované přehradě

Obec Nové Heřminovy je jednou z tisíců podobných obcí v České republice. Místo, kde dnes stojí, bylo osídleno už v roce 1220, první zmínky o její existenci pocházejí z roku 1250, písemně je doložena v roce 1406. Patří tak mezi vesnice, které mají na rozdíl od narychlo postavených příměstských satelitů svou bohatou historii. Svým osudem jsou však Nové Heřminovy v rámci České republiky výlučné. Více než osmdesát let totiž nad nimi visí "Damoklův meč" v podobě plánů na výstavbu přehradní nádrže, která by celou obec zaplavila. Přes osmdesát let této hrozbě zdejší obyvatelé vzdorují. A ani dnes, v roce 2003 nevědí, zda se jim jejich obec podaří zachránit.

První choutky spoutat zdejší podhorskou divokou přírodu dostali zdejší obyvatelé už počátkem 19. století. Častý výskyt povodní, které údolí zanášelo bahnem, měla vyřešit regulace řeky Opavy.

Již za vlády Josefa II. bylo v místě, kde leží obec Nové Heřminovy, uvažováno o přehradě, která tehdy měla za úkol zvodnit řeku Opavu a nadlepšit její průtoky tak, aby rovnoměrně zásobila vodou plánovaný dunajsko-oderský kanál. Protože však byly tyto plány náročné na realizaci, přistoupilo se namísto budování vodních cest k vytvoření sítě císařských silnic.

V roce 1923 vypracoval doktor techniky Karel Picek projekt přehrady Nové Heřminovy. V době světové hospodářské krize ve 30. letech byly všechny velké projekty tohoto typu odloženy a na přehradu se na čas přestalo myslet. Podobné to bylo i během druhé světové války a krátce po ní, kdy se veškerá výroba orientovala na válečný průmysl. Po válce byli z kraje odsunuti sudetští Němci a čeští obyvatelé, kteří sem byli dosídleni, zjistili po nějakém čase, že kvůli plánované přehradě nejenže nesmí stavět nové domy;Zemský národní výbor v Moravské Ostravě dokonce zakázal rekonstruovat stávající veřejné i soukromé budovy.

Z 2.února 1947 nacházíme záznamy z vodohospodářského pracovního sjezdu v Ostravě, na které konstatuje Ing.Dr.tech. Jan Čermák: "Přehrada na střední Opavici u Nových Heřminov s vodním obsahem 134mil. m3, tj. asi 115 % ročního obsahu, je klíčovou přehradou na řece Opavici. Její Význam je akumulace s malým retenčním prostorem, využití vodní síly a rekreace... Pořadí pro nejbližší dobu by bylo podle mého soudu asi Kružberk, Žermanice, Těrlicko, NH, Hlučín..."

I v roce 1948, po znárodnění a pozemkové reformě, v době těžké diktatury proletariátu, mysleli Heřminovští na to, jak odvrátit hrozbu stavby přehrady, která by zaplavila jejich obec. Napsali proto dopis na expozituru Zemského národního výboru v Moravské Ostravě. Odpověď úředníků však místním lidem nedávala naději na změnu k lepšímu:

"V dopise, který jsme zaslali Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci sdělujeme, že projektovaná přehrada u Nových Heřminov má být asi 500 metrů nad jižním okrajem obce, uvažováno směrem proti proudu toku Opavy a její zátopa má končit asi 1 500 metrů nad mostem přes řeku Opavu, přes který vede okresní silnice z Kunova do Pochně. Přehradní zeď má být postavena přibližně u starého lomu na úpatí Křížové hory, která je při silnici z Louček do Nových Heřminov. Výška hráze max. vzdutí hladiny je 422 metrů. Zřízení přehrady však v 5LP (páté pětiletce) nepřichází v úvahu, nýbrž značně později. Do 5LP se navrhují pouze přípravné práce, tj. zaměřování, sondování a vypracování projektu. Poněvadž jde o přehradu, která má klíčovou povahu pro vodohospodářství ve Slezsku, nedoporučujeme v uvedené oblasti budovat novostavby nebo provádět podstatné úpravy soukromých i veřejných staveb."

Toto rozhodnutí spolu s tuhým komunistickým režimem, zásluhou kterého zaniklo drobné zemědělství a živnosti, negativně ovlivnilo na dlouhá léta život v obci. Lidé byli nuceni odcházet do měst, kde se soustředil průmysl a služby a vesnice se pomalu vylidňovala. Místní lidé byli z Okresního národního výboru ostře kritizováni za svou lhostejnost k Sovětskému svazu a komunistickým akcím.

Ze záznamu o schůzi pracovní komise pro odtokové poměry, která proběhla 28. a 29. února 1952 ve Vodohospodářské kanceláři Ministerstva stavebního průmyslu v Brně, se dozvídáme o účelu přehrady, který byl oproti původnímu záměru rozšířen. "Úkol nádrže jest zvodniti Opavu a tím umožniti zásobení DO (dunajsko-oderského) kanálu, krytí plánovaných potřeb pro zemědělské závlahy u Krnova a Opavy. Rovněž ochranný význam zdrže jest značný s vlivem na celou trať řeky Opavy. Plánovaný užitkový prostor vyrovná nízké průtoky Q355=0,57 m3/s na 3,13 m3/s, s vlivem horní nádrže u Mnichova na 3,25 m3/s. Kulminace 100-letých vod se sníží pod hrází z 210 na 140 m3/s, takže nad vtokem Moravice klesnou 100-leté vody Opavy z 350 na 290 m3/s."

Obsah nádrže byl plánován celkem na 135 milionů metrů krychlových, hráz měla být betonová. Na schůzi bylo konstatováno, že "nádrže nejsou prosondovány, ale na základě posudku prof. ing. Dr. Gartnera jsou všechny proveditelné."

Vodohospodáři konstatovali, že v zátopě přehrady se ocitnou Nové Heřminovy, v nichž tehdy žilo 435 obyvatel a osada Kunov. Přehrada měla zaplavit 585 ha, z toho byla pouhá pětina rolí a luk. "Stavba nádrže si vyžádá dále přeložení silnice z Krnova do Bruntálu na délce cca 10 km a části železnice z Nových Heřminov do Vrbna v délce 5 km a konečně zajištění hlavní železniční trati Olomouc - Krnov, jež probíhá nízko nad nejvyšší hladinou v nádrži," zapsali na své schůzi vodohospodáři. O nákladech na obří projekt však v zápise zmínky nejsou.

V roce 1960 byla v obci kvůli plánované přehradě vyhlášena stavební uzávěra.

Plán přehrady se lidem "připomněl" v březnu roku 1963, kdy bylo zakázáno pohřbívání mrtvých na zdejším hřbitově. Pozůstalí museli pohřbívat nebožtíky na hřbitově v Bruntále.

Stavba vodní nádrže přišla na přetřes opět v roce 1964. O stavbě začal tehdy psát deník Nová svoboda. Heřminovští požádali o stanovisko Krajský národní výbor Ostrava a dostali tuto odpověď:

"Vzhledem k provádění studijních a průzkumných prací na řece Moravě a k dosaženým výsledkům se uvažuje s předchozí výstavbou nádrže Slezská Harta. Předpokládáme tedy, že výstavba přehrady na řece Opavě u Nových Heřminov nebude zahájena dříve než v roce 1975. Její výstavba je však z hlediska vodohospodářského nezbytná, tudíž stavební uzávěra trvá i nadále."

Četné interpelace Novoheřminovských řešil poslanec Národního shromáždění Viktor Knap. Výsledkem jeho intervencí bylo částečné zmírnění stavební uzávěry.

V následujících letech se začaly v novinách objevovat články o výstavbě vodní nádrže, což lidem znechucovalo život. Kronika zaznamenává, že občané ztráceli zájem zvelebovat svou obec a upadali do pasivity. V rozmezí let 1960 až 1970 se z obce odstěhovalo 97 občanů a tento nepříznivý trend pokračoval i v dalších letech. Kronika zaznamenává, že Okresní národní výbor v Bruntále neudělal nic proto, aby lidem pomohl. "Občanům je znemožňována výstavba nových rodinných domků, obec nemůže provádět výstavbu bytových jednotek, okresní výbor Bruntál je apatický v řešení tohoto problému a tak úbytek obyvatel pokračuje." zaznamenal v roce 1972 obecní kronikář. Paradoxně byly v tomto roce zahrnuty do celostátního seznamu kulturních památek zdejší kaple a vedle stojící barokní kříž, pocházející z roku 1730.

V roce 1973 se obrátili členové Místního národního výboru Nové Heřminovy na předsedu ONV Bruntál Karla Gavlíka, aby vydal stanovisko k plánované stavbě přehrady a zrušil stavební uzávěru v obci. Ani po této interpelaci se nic nezměnilo. Lidé dále utíkali z vesnice, od roku 1971 do půli roku 1973 jich odešlo dalších 173, a to jen proto, že jim nebylo umožněno ani modernizovat své domy, nehledě na zákaz nové výstavby. Nelze se divit, že na akci "Za obec krásnější", kterou o dva roky později Okresní národní výbor vyhlásil, reagovali s velkou nechutí. Znechucení občané bezmocně přihlíželi jednání okresního výboru, který nereagoval ani na základní požadavky, například čištění studní. Chuť pracovat ztráceli i poslanci MNV, kteří přestávali chodit na svá zasedání a časem rezignovali i na pořizování zápisů ze svých jednní. Situace vyvrcholila zrušením samostatné obce Nové Heřminovy a jejím připojením k městu Bruntál. Tím si však místní nijak nepolepšili, protože ani Městský národní výbor v Bruntále požadavky občanů téměř neřešil.

Situace se začala měnit až po pádu komunistického režimu v roce 1990, kdy místní lidé svolali referendum, v němž hlasovali za osamostatnění obce. Obec k velké radosti místních obyvatel získala zpět svou samostatnost v roce 1992.

Lidé v obci jakoby se probrali z dlouholeté letargie a začali usilovat o obnovu zrušených institucí a podniků. Kvůli dlouhotrvající stavební uzávěře jednali v roce 1992 na Okresním národním výboru v Bruntále a poprvé po dlouhé době jim svitla naděje, že dlouholetý problém bude konečně uzavřen k jejich spokojenosti.

"Obec dlouhou dobu trápila stavební uzávěra kvůli plánované přehradě, která by však dnes již měla být zrušena, neboť Ostrava již není ocelovým srdcem republiky, pro kterou se přehrada plánovala a pro tuto oblast je již vody dost i z jiných vodních nádrží. Proto obecní úřad vystoupil s požadavkem občanů, aby zajistil na okresním úřadě Bruntál, jak je to se stavební uzávěrou. Jednání proběhlo 11. května 1992 na ONV Bruntál, kde byli zastoupeni i ochránci životního prostředí z Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, kteří jasně poukázali na špatnou koncepci výstavby další přehrady, která by změnila celkové klima k horšímu," zaznamenal kronikář.

Jednání o zrušení stavební uzávěry pokračovala i v roce 1993, kdy se Heřminovští zastupitelé vypravili na krajský úřad do Ostravy. Tam se dozvěděli, že stavební uzávěra zrušena sice nebude, ale obec zde může vystavět 20 rodinných domků a rekonstruovat stávající. Podmínkou bylo zpracovat územní plán, aby mohla být zástavba akceptována. Ten byl kompletně zpracován a schválen v roce 1996. Málokdo však tušil, že již o dva roky dříve byl schválen velký uzemní plán Jeseníky, v němž je s přehradou počítáno.

Vcelku slibný rozvoj obce přerušila další rána: stoleté povodně v roce 1997, které neznamenaly jen milionové škody na majetku, ale také vrácení lidí do nejistoty předchozích let: plány na stavbu přehrady byly znovu vytaženy ze šuplíků, oprášeny a navrženy k realizaci. Oproti původním záměrům se změnil pouze účel přehrady - ze zásobárny pitné vody se měl stát protipovodňovou přehradou.

"Tato tzv. stoletá voda v současné době nahrává těm, kteří nechtějí respektovat zákony přírody a nejraději by ji spoutali svými technickými řešeními, aniž by brali ohledy na ostatní. V tomto směru se nejvíce angažují krnovští zastupitelé města, kteří usilují o výstavbu retenční nádrže, která by zatopila Nové Heřminovy a blízké okolí. Zdá se, že se ani nepozastavují nad tím, že tu žijí lidé a že případné další vodní dílo by mohlo změnit i celkové klima k horšímu," zachytil kronikář situaci, která trvá v podstatě dodnes. "Z mnoha jednání na různých stupních se jeví, že zastáncům přehrady jde o úplně něco jiného, než je prevence před záplavou. Především ignorují obyvatele, kteří by museli opustit své domy a jít bůhvíkam, ignorují zákon o samosprávném rozhodování obcí na svém katastrálním území, ignorují možný špatný dopad na případnou změnu klimatu, neberou v úvahu, že přehrada neochrání řadu obcí proti toku Opavy a nechtějí si ani přiznat, že záplavy mohou přijít i odjinud, neboť není to jen řeka Opava, ale také Opavice, která v minulosti mnohokrát rovněž napáchala velké škody... Uprostřed všeho jednání stojí občané Nových Heřminov a doufají, že více než 50ti letý strašák přehrady zmizí navždy."

Lidé z Nových Heřminov sepsali na protest proti přehradě petici adresovanou Poslanecké sněmovně a Ministerstvu zemědělství. Na tzv. Kulatý stůl, který zorganizovali úředníci bruntálského Okresního úřadu, přijel plný autobus heřminovských občanů. "Ti, co se nevešli, přijeli vlastními auty, aby jednomyslně a rozhodně vyjádřili své záporné stanovisko k jakékoliv zamýšlené variantě přehradní nádrže," líčil situaci kronikář.

Také nové zastupitelstvo v čele se starostou Antonínem Maňákem, který v roce 1998 vystřídal starostu Milana Mlýnka, navázalo na práci předešlých zastupitelů a pracovalo na tom, aby byly plány na výstavbu přehrady zrušeny, a aby stavba byla vyňata z velkého územního celku Jeseníky.

Z vesničanů, kteří pouze nesouhlasí s tím, aby jejich obec zatopila voda, se postupně stali odborníci na protipovodňovou problematiku. Zúčastnili se několika protipovodňových konferencí, z nichž ta první se uskutečnila 18. června 1999 v Krnově. Podle kronikáře Jeřábka šlo o konferenci, na níž v drtivé většině převládali přívrženci přehrady a účelem bylo prezentovat přehradu jako řešení jediné možné a nejlevnější. Další konference se konala o rok později rovněž v Krnově. Posléze se Heřminovským podařilo získat podporu představitelů města Bruntálu a několika obcí ležících v blízkosti řeky Opavy. Zájmy lidí žijících v Nových Heřminovech rovněž hájí několik ekologických sdružení, která poukazují na to, že zatopením jedné obce nelze vyřešit protipovodňovou ochranu obcí a měst v celém povodí, a že je nutno hledat taková protipovodňová opatření, která zajistí ochranu pro všechny. Aby se jim podařilo toto řešení najít a prosadit, založili počátkem roku 2002 sdružení Voda v krajině. Už před tím, v listopadu roku 2001, vyvolali rozsáhlou diskuzi na toto téma prostřednictvím konference "Voda v krajině".