Kostel sv.
Mikuláše Lichnov, bývalý politický okres Bruntál |
Nynější
kostel byl postaven za pomoci obce roku 1730 pozemkovou vrchností krnovským
vévodou Lichtensteinem na místě původního, malého a
sešlého dřevěného kostelíka. Důkazem podílu Lichtensteinů
na stavbě byl jejich erb namalovaný nad hlavním vchodem, dnes zalíčený. Obec
přispěla ke stavbě nutnými povozy a nádenickou prací, jak uvádí Inventarium § 1. Podle
vyprávění starých lidí musely být základy stavby vykopány velmi hluboko.
Půdorys kostela má tvar protáhlého kříže, jehož ramena tvoří sakristie s
oratoří na jižní a protilehlá kaple sv. Jana Nepomuckého, a komora na nářadí
na severní straně. Kostel
je z masivního zdiva, celý klenutý, vysoký a světlý, asi 24 m dlouhý. Hlavní
věž stojí nad hlavním vchodem a celá je postavena z kamene. Nad křížením
kostela je sanktusová věžička se zvonem, který je užíván pouze jako mešní a
umíráček. Důvodem tohoto opatření bylo velké vyrušování při bohoslužbě hlukem
způsobeným nárazy provazu při vyzvánění na okraje otvoru v klenbě a tak bylo
od vyzvánění při "Sanctus" upuštěno. Nyní
tedy vyzvání ke mši svaté a jako umíráček. (Připsaná
poznámka: Od roku 1902 znovu zavedeno, aby i lidé pracující v polích mohli
mít účast na bohoslužbě.) Kostel
má čtyři oltáře a stejně tolik portatilií. Obraz na
hlavním oltáři jako titulus ecclesiae
představuje sv.Mikuláše, biskupa z Myrhy. Dřívější
byl namalován al fresco na zadní stěnu
presbytáře. Roku 1839 dala dobroditelka Johanna Blaschkeová namalovat obraz (olej na plátně) u malíře
Müllera v Ober-Glogau za 200 zl.
konv. měny. Nyní je tento obraz na oratoři nad
sakristií, protože roku 1881 obstaral dobrodinec Dr. Julius Seidel, c.k. notář ve Vídni a lichnovský rodák, nový oltářní
obraz sv. Mikuláše u malíře Alberta Adama z Velkého Valdštejna. Postava
sv.Mikuláše je na něm však provedena velmi tvrdě. Na
krásném hlavním oltáři se zcela nahoře nachází také zasklený obraz Panny
Marie z „Maria Hilf“. Na bočním oltáři vpravo býval
dříve obraz „Obětování P. Marie“, na oltáři vlevo obraz sv.Josefa. Oba
obrazy byly už zmíněným dobrodincem Dr. Juliem Seidelem
nahrazeny novými: vpravo „P. Marie s Ježíškem“, vlevo „Sv.Josef
s Ježíškem“, oba malované ve Vídni, zvlášť poslední je opravdu umělecké
dílo. Také
14 obrazů Křížové cesty věnoval roku 1882 uvedený velký dobrodinec zdejšího
kostela Dr. Julius Seidel, narozený 23.2.1830 v čp.289 v Lichnově, zemřelý ve
Vídni 7.2.1895. (Připsáno:
Původní obrazy Křížové cesty, které jsou nyní uloženy na půdě kostela,
obstaral jistý Johann Zeller, hospodář v Lichnově. Byly
posvěceny 10. listopadu 1771 dp. Eduardem Nikischem, provinciálem františkánů v Hlubčicích.) Slavnostně
posvětil tuto Křížovou cestu 14. září 1882 vldp.
Pius Bock, uvolněný kněz saské provincie. Vedle
kostela mezi vchodem do sakristie a bočním vchodem je umístěn jednoduchý
misijní kříž, který při ukončení sv.misie slavnostně posvětil 15. dubna 1861
redemptorista P. Matthaeus Wallezek.
U opačné strany kostela prakticky naproti zmíněného kříže je další misijní
kříž, postavený při poslední misii za současného faráře Aloise Pohlnera nákladem jistého Josefa Philippa, sedláka z
čp.162 v Lichnově. Tato
sv.misie proběhla od 30. prosince 1899 do 7. ledna 1900 včetně pod vedením
tří kněží redemptoristů ze svitavského řádového konventu, P. Jakoba Wiesera, Josefa Schwaigera a
Johanna Oberdorfera. Ke svátosti pokání a k oltáři
při ní přistoupilo 1187 osob. 182 lidí se stalo členy „Spolku Nejsvětější
Svátosti pro krášlení chudých kostelů“. Naproti
sakristii, která je na jižní straně, je kaple sv. Jana s oltářem. Oltářní
obraz sv. Jana Nepomuckého dal namalovat ve Vídni dómský probošt v Bratislavě
Johann Beutel, lichnovský rodák. Na
velké věži visí dva zvony, z nichž větší váží přibližně 8 vídeňských centů
nebo 4,5 q. Má nápis: O Rex gloriae,
veni cum pace, jehož
chronogram MCCLXVVII udává letopočet 1272. Tento nápis se nachází i na jiných
zvonech v různých místech, zvláště v těch, která existovala před tureckými
válkami. Vide „Kirchliche Kunst“ VI Nro6,
str.46. Pokud
jde o záznamy o opravách kostela, může pisatel této kroniky začít teprve
adaptacemi, které byly v Lichnově prováděny až v jeho době: půda kostela pod
presbytářem a sakristií byla začátkem devadesátých let odvodněna vývodem od
středu presbytáře přes sakristii a skrze kostelní zeď a zeď hřbitova až do
kanálu u cesty. Vývod dala vykopat obec. Podle
náhodně nalezeného záznamu faráře Schittenhelma
bylo zaplaceno malíři Alberdu Adamovi z Horního
Gruntu (u Cukmantlu, Zlatých Hor) 56 zl. rak. měny za různé přemalby a zlacení. Za
faráře Ignaze Grosse byla ze sbírek zakoupena roku
1887 socha P. Marie Lurdské u sochaře Stufflesera v
Grödenu v Tyrolích za 132 zl. Za
dovoz 7 zl., za jeskyni stoláři
39 zl., zámečníkovi 4 zl.,
malíři 25 zl. Roku 1886 za renovaci postního obrazu
a obrazu sv. Jana Nepomuckého malíři Adamovi 65 zl.,
téhož roku 1886 restauroval malíř Adam také hlavní oltář za 175 zl. Také obstaral další lichnovský rodák, státní physicus ve Vídni MUDr. Gregor Schmid,
u hodináře Rezka v Neuhausu v Čechách nové
věžní hodiny. Staré byly opraveny bruntálským hodinářem Schneiderem a
umístěny na věž požární zbrojnice v horní vsi. Roku
1898 byly na obecní náklady „otočeny“ dvoje velké kostelní dveře. Jak hlavní
vchod, tak tzv. nouzový východ se doposud otevíraly dovnitř kostela a
v případě neštěstí hrozily zablokováním. Stolář
Karl Reichel a zámečník Johann Sauer je přestavěli tak, aby se otevíraly ven.
Náklady činily asi 50 zl. Současně dal farář
z kostelních peněz a příspěvků dobrodinců podobně upravit vnitřní dveře
hlavního vchodu tak, aby se daly otevírat dovnitř i ven (tzv. létací dveře),
opatřit je barevným prosklením a nově nalakovat.
Stejně dal zároveň upravit dveře ze sakristie a kaple sv.Jana, aby se daly
otevřít pouze ven. Dále
byla celá spodní plocha dolního kůru, zatím jen z holých prken, bíle natřena
a přední strany 1. a 3. kůru hnědě nalakovány stejně jako popředí obou
bočních kůrů. Také byly natřeny oltářní stupně všech čtyř oltářů, přední
lavice a dvě lavice u sakristie nově nalakovány, sedadla lavic opravena.
Vstup na kůr nad kaplí sv.Jana byl uzavřen železnou mříží, protože tam kluci
během bohoslužeb tropívali hlasitou neplechu. Náklady těchto oprav dosáhly
asi 70 zl. V
letech 1900 a 1901 byl obnoven nátěr presbytáře a oltářů, položena nová
podlaha v sakristii, vsazeny dveře ke komoře na uhlí a proraženo do ní okno,
vsazena dvě zcela nová okna na horní straně („mit Wetterseite“ - s větračkami?), sakristie a svatojanská
kaple vybíleny, zasazeny dveře u vstupu na půdu kostela, železné traversy do
klenby pod zvony a sněhové zábrany na kostelní střeše nad vchodem do
sakristie - vše asi za 360 zl. Farář
dal už dříve zhotovit novou zpovědnici do svatojanské kaple a starou přenést
do sakristie, také dal dvakrát opravit měchy varhan. Roku
1902 byl velký zvon zavěšen úplně znovu, protože oba železné čepy, na nichž
visel, byly prorezavělé skoro do poloviny, a ložisko, v němž se pohybovaly,
plné napadaného písku. Dodatek: Nařízením
Nejdůstojnější knížecí arcibiskupské konsistoře v Olomouci ze dne
4. prosince 1915 čj. 16121 byl malý sanktusový zvonek 14. prosince 1915
zástupci Severního dráhy v Opavě odvezen pro vlasteneckou válečnou sbírku ve
Vídni, I. okres, Stubenring. Zvon vážil 48 kg, jeho
průměr byl 43 cm. Na jedné straně byl ozdoben reliéfem Královny nebes s
Ježíškem v náručí, na druhé straně reliéfem sv. Jana Nepomuckého. Na věnci
nesl nápis: S. Maria et St. Joannes Nepomuceni ora pro nobis. Na dolním okraji stálo: Hat
gegossen Wolfgangus Straub in Olmütz 1797. Potom
co mnoho let zvěstoval věřícím zázrak Proměnění na oltáři a s tolika farníky
se rozloučil, musel být nyní přetvořen ve smrtonosnou zbraň a v této
strašlivé válce sloužit jako hrozná zbraň proti našim mnohým nepřátelům. Kéž
by v tomto novém určení napomohl brzkému slavnému míru! 22.
srpna 1916 přijel poručík se čtyřmi vojáky a podle příkazu c. k. vojenského
velitelství v Krakově z 1.8.1916 Nro271 odebral pro válečné účely
největší zvon farního kostela. Tento zvon měl velmi pěkný hlas. Jeho průměr
byl 93 cm, výška 70 cm. Nebyl opatřen žádným obrazem, pouze nápisem: „O rex gloriae veni
cum pace“ a pravděpodobně byl velmi starý. Kde
a kterým mistrem byl odlit, nebylo vyznačeno. Byl rozbit přímo ve zvonové
komoře věže. Bylo velmi bolestné naslouchat temným úderům, asi za půl hodiny
byl zvon na kusy. Jak dlouho však bude nutno shromažďovat a spořit, aby mohl
být opatřen nový, stejně krásný zvon? Váha jeho kusů (několik kousků je
schováno na památku v kostelní truhle) činila 436 kg. Kostel dostal náhradou
od c. k. armádního stavebního oddělení vojenského velitelství v Krakově
4 K za jeden kilogram, celkem 1744 K, které byly uloženy v krnovské
spořitelně. Protokol o odebrání zvonu je uložen v kostelní truhle. Zdroj:www.obeclichnov.cz |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 30.1.2014 |