|
Historie obce Leskovec nad Moravicí, bývalý
politický okres Bruntál |
|
HISTORIE A SOUČASNOST Leskovce nad Moravicí k
770. výročí založení obce (1224
- 1994) Obec, patřící k nejstarším sídlištím Jeseníků, je nazvána v
zakládací listině z r. 1224 /Zemský archiv Brno/ LECHSDORF. Lechové - je prastaré pojmenování obyvatelů Polska. V oné době
se usadilo v Jeseníkách mnoho polských osídlenců, kteří se zabývali hornictvím
a rýžováním zlata. Po vpádu Mongolů, kdy většina osad v okolí Dvorců a Benešova
byla rozbořena, povolal r. 1241 olomoucký biskup Bruno nové kolonisty ze
Slezska, kteří kraj opět osídlili. Možná, že se vrátili zpět do obce i po různu roztroušení osadníci polské národnosti, kteří
uprchli do lesů a po návratu zde vybudovali primitivní dřevěná obydlí,
vykáceli okolní prales a zúrodnili získanou půdu. 8. března 1302 oznámil majitel panství Milota z Benešova svým
synům Tobiášovi a Benešovi, že pro spásu vlastní, jakož i svých předků,
daroval polovinu vesnice Spachendorf - Leschowicz, ležící v krajině opavské, klášteru
velehradskému /polovina vesnice směrem k Bohdanovicím
až po řeku Moravici/. Druhá polovina vesnice zůstala ve vlastnictví tehdy
zámožných pánů z Benešova. V roce 1320 přechází Leskovec do majetku opavského knížete
Mikuláše II. Roku 1377 při rozdělení opavského území mezi syny Mikuláše II.
připadl Benešov s větším počtem vesnic - mezi nimi také Leskovec /Spachowitz/ - Janu I. Za husitských válek v letech 1420 - 1432 byla vesnice těžce
zkoušena, mnoho obyvatelů usmrceno, mnoho odvlečeno, avšak některým se přece
podařilo uprchnout a vrátit se zpět domů. Okolí Dvorců a Benešova bylo
zpustošeno, obchod a veškeré dění ustaly, bída a epidemie ničily obyvatelstvo. V letech 1474 - 1476 úpěl kraj pod těžkými boji mezi uherským
králem Matyášem Korvínem a polským Kazimírem I. Také Leskovec byl velmi
zpustošen - až na některé usedlosti. Mnozí obyvatelé nalezli úkryt v okolních
blízkých lesích a zachovali alespoň holé životy, jak je zaznamenáno v hlavním
lichtensteinském knížecím archivu v Bučovicích. V roce 1556 řádil v prostoru Horního Benešova a Dvorců asijský
dýmějový mor. Také v Leskovci si vyžádal mnoho obětí, které byly na příkaz
vrchnosti pohřbeny ve společném hrobě mimo obvod vesnice, aby byly zničeny
zárodky moru. Vrchnost povolala nové osídlence z Braniborska a Slezska, aby
vyplnili vzniklé mezery v počtu obyvatelstva. V roce 1557 byla v obci zřízena evangelická modlitebna. Majitel
panství markrabě Jiří Braniborský byl horlivým stoupencem protestantismu a ve
většině vesnic byly postaveny evangelické kostely. Od roku 1623 přechází obec do trvalého majetku rodu Lichtensteinů. V období třicetileté války v letech 1618-1648 krajem procházela
různá vojska, která pustošila zem, okrádala a ubíjela lidi. Těžkým válečným
rokem byl rok 1642. Švédové obsadili Razovou a Leskovec. Loupení, drancování
a vraždění bylo na denním pořádku, takže mnoho obyvatel přišlo o život. Jiní
uprchli do lesů, kde zemřeli hladem a zimou. Švédští vojáci brali koně ze
stájí výměnou za své hubené, vychrtlé herky. Také hovězí dobytek, vepře a
ovce uloupili a odtáhli. Teprve 21. července 1650 odtáhli poslední Švédové z Benešova a
obyvatelé si oddechli. 24. července 1650 byly z příkazu vrchnosti ve všech
kostelích krnovského panství slouženy slavné bohoslužby na poděkování a
vyhlášen mír. Obec se pomalu zotavovala, většina domů byla postupně opravena,
některé znovu vystavěny. Zajímavé je vrchnostenské nařízení z roku 1668, kdy bylo i v
Leskovci zavedeno zvonění proti bouřce. Když se blížila bouře, musel zvoník
rychle vyběhnout na věž kostela a usilovně zvonit, aby všemohoucnost Boží na
pokorné prosby křesťanů bouři odvrátila a aby nebylo způsobeno škod na území
obce. Za zvonění proti bouři dostával zvoník od obce mzdu - solarium. Roku 1688 byl postaven místo dřevěné modlitebny kostel a
vysvěcen olomouckým světícím biskupem. V roce 1714 řádil v Leskovci mor, takže vymíraly celé rodiny a mnohé
usedlosti byly prodány za pakatel. Usedlíci v obci složili slib, že o
sobotách nebudou vyvážet hnůj, ale budou konat mariánské pobožnosti. Tento
slib byl pak v obci po dlouhá léta věrně dodržován. Roku 1717 byla v obci postavena morová nebo Rochova kaple. Velmi významná byla zpráva:"První zemáky /kobzole/ sadili u
nás prý roku 1722 v Leskovci, jenž nyní také Špachov
slove." V roce 1744 vypukla druhá slezská válka, při které vystupovala
naším krajem vojska pruská, uherská i rakouská a místní obyvatelstvo tím opět
velmi trpělo. V roce 1768 byl v Leskovci vystavěn kostel sv. Vavřince
a byla zde zřízena expozitura. Triviální škola byla zřízena v Leskovci v roce 1780 a vyučování
bylo zahájeno podle nových regulí zkušenými učiteli. Také válka s Francií, která začala v roce 1798 a skončila až v
roce 1815 uzavřením míru, přinesla místním lidem mnohé útrapy. V roce 1848 došlo k mnoha změnám: Vyšly nové říšské, zemské,
okresní i obecní zákony. Byla zřizována okresní hejtmanství, okresní soudy,
daňové úřady, notářství a četnické stanice. Podle nového obecního zákona byly v červenci roku 1850 v
Leskovci poprvé provedeny volby představeného obce, 2 obecních radních a 9
členů výboru, kteří měli pro příští období tří let říditi osudy obce. Rok 1855 byl velmi studený a špatný. Na kvetoucí obilí napadlo
na metr sněhu, který se udržel po několik dní. Hospodáři odstraňovali z obilí
sníh napnutými provazy. Byla to však chyba, neboť klasy zůstaly prázdné. V roce 1858 byla zavedena nová měna: 1 zlatý se rovnal 100
krejcarům. 2.
Vývoj do roku 1949 Pro porovnání údaje o počtu obyvatel: z
let 1869 1900 1930 Leskovec nad Moravicí 1858 1602 1363 Slezská Harta 181 184 169 Razová 2173 1966 1670 Název naší obce se v průběhu let
několikrát změnil: Dochovaná "Revizní kniha Poštovního úřadu v Leskovci
nad Moravicí" obsahuje zápisy o revizi od roku 1868 do 8. 9. 1938. Název obce je uváděn do roku 1920 jako SPACHENDORF, od
roku 1921 ŠPACHOV, od roku 1925 do roku 1938 LESKOVEC NAD MORAVICÍ. Dále víme, že po obsazení pohraničí v roce 1938 to byl německý
SPACHENDORF a po osvobození v roce 1945 opět český LESKOVEC NAD MORAVICÍ. Obec Leskovec nad Moravicí byla osvobozena Rudou Armádou v
neděli 6. května 1945. Vojenskými akcemi nebyla obec příliš poškozena, pouze
některé budovy byly zasaženy dělostřeleckými granáty. Z kroniky obce: Leskovec, Leskovec, Původem z Ostravy, Žijí tu pospolu, V rámci osidlování pohraničí přicházeli od druhé poloviny května
1945 do Leskovce lidé z Ostravska (z Vratimova a Řepiště), z Valašska (ze
Zděchova), z Hané, ze Slovenska (z okolí Čadce) i z ostatních krajů. V obci
byla vytvořena místní správní komise, která vykonávala funkci obecní
samosprávy. Pořádkovou službu prováděla nejprve milice a potom strážnická
stanice Sboru národní bezpečnosti. Slezská Harta (na pravém břehu řeky
Moravice to byla Moravská Harta) byla dříve samostatnou obcí, která měla
svého starostu a obecní zastupitelstvo. Žilo zde přes 300 obyvatel. V obci
byla škola, kostel se hřbitovem, pošta, 2 obchody, 2 hostince, 1 mlýn s
pilou, 1 samostatný mlýn, 1 pila, škrobárna a kamenolom. Podniky převážně využívaly
vodní energie řeky Moravice. Voda se zdržovala u splavu a spouštěla se do
náhonu, odtud poháněla pily a mlýny. Současně se vyráběla elektrická energie.
Pro množství pracovních příležitostí sem docházeli za zaměstnáním lidé z
Leskovce i z Bílčic. Po válce v roce 1945 řídila činnost obce správní komise. Ze
závodů byla v provozu škrobárna a zemědělský statek. Obojí bylo likvidováno
kolem roku 1952 v souvislosti s výstavbou Kružberské přehrady. Při osidlování
pohraničí se vystřídalo v Hartě sice hodně přistěhovalců, ale jen málo
zůstalo věrno tichému zákoutí lesního údolí s řekou Moravicí. Většina dříve
či později odešla. Po odsunu Němců v roce 1946 zůstalo v Hartě jen asi 40 občanů a
proto ONV Bruntál nařídil její připojení k Leskovci. 3. Průmysl v Leskovci Vznik a vývoj výrobního závodu v Leskovci nad Moravicí - kolonii
Bílčicích Tovární budovy byly postaveny v roce 1852
a firmou Olbricht a spol. zařízeny jako přádelna
lnu. Tato firma pracovala asi do roku 1875, kdy byl provoz následkem
dovozu levnějšího lnu ze zahraničí zastaven. V roce 1895 byla továrna zakoupena rakouskou firmou A. Rudolph a zařízena jako pletárna. V letech 1925 -
26 byla tkalcovna zvětšena, ale o dva roky později se nevyhnula hospodářské
krizi. Jediným majitelem se tehdy stal Dr. Bruno Pollak
a brzy nato přistoupil jako společník jeho syn Dr. F. Pollak.
Od roku 1933, kdy byl zastaven podnik ve Dvorcích a stroje byly
převezeny sem, vyráběl závod v Bílčicích pletařské a stuhové zboží
elastické i neelastické. Pracovalo zde až 500 zaměstnanců. Po obsazení Sudet uprchl Dr. Pollak se
svou rodinou do Anglie a závod byl do konce roku 1939 spravován
říšskoněmeckými komisaři. Potom byl dvakrát prodán, naposled firmě "Bři Schielové s. s."
centrála Vídeň VI. Hlavní druhy výroby byly: šněrovadla, vlněné lícovky od 4
do 30 mm, kloboukové lícovky pro dámy. Z příkazu německé vojenské správy
musel závod v roce 1942 převzít zbrojní objednávku, a to montování
zapalovačů. Po přeložení barevny do Rýmařova firma převzala ještě na určitou
dobu objednávku obráběcích prací na malé "hromadné bombě". Po válce závod přešel pod národní správu a
byl začleněn do Tkalcoven hedvábí n. p. Praha. Výroba začala v omezeném
rozsahu od 1. 9. 1945. Od 1. 1. 1946 spadal závod do Továren stuh a prýmků, národní
podnik Krnov. Pokračovalo se ve výrobním programu z minulých let: ozdobné
krajky na dámské prádlo, prádlová guma, pánské šle, šňůrky do bot...Likvidace
tohoto závodu jako textilního byla provedena k 31. 12. 1950. Strojní
zařízení, technická dokumentace a archiválie byly odvezeny na podnik do
Krnova. K 1. 1. 1951 byla provedena souvztažná úprava kmenového jmění na
Elektroisolu n. p. Kolín. Přikročilo se k velké
přestavbě závodu, která si vyžádala 13 miliónů Kčs. Byly sem dovezeny lisy s
formami, ve kterých se vyráběly většinou výlisky pro izolaci trolejových
vedení. V roce 1952 byl závod přičleněn k národnímu podniku MEZ
Postřelmov (Moravské energetické závody). K 1. 1. 1954 byl zřízen nový podnik Lisovny nových
hmot, národní podnik Olomouc a provozovna v Bílčicích, nyní již v
Leskovci, byla do tohoto podniku začleněna. Lisovna byla vybavována
novými lisy a souběžně byla zřizována nástrojárna, která
sloužila k údržbě strojů, ale i k výrobě nových lisovacích forem. Začaly se
tu vyrábět technické výrobky: stavební výlisky, elektrosoučástky
(vypínače, vidlice, zástrčky do 380 V, cívky do radiopřijímačů aj.) a vůbec
technické výlisky pro podniky lehkého strojírenství a elektrotechnického
průmyslu. K 1. 1. 1955 byl výše jmenovaný podnik zrušen a vytvořen nový
národní podnik Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem a závod v
Leskovci pod něj také patřil. Výrobní program se postupně rozšiřoval
i obměňoval. Byly instalovány nové lisy, tabletovací stroje, vysokofrekvenční
předehřevy, které urychlovaly tvrdící dobu bakelitu. Byla rozšířena výroba
stávajících technických výlisků z normálních bakelitových hmot a výroba
výlisků nové technologie (premixy), které byly
odolnější vůči elektrickému průrazu i vysoké teplotě. Jediným výrobkem pro spotřební trh byl ruční holící strojek.
Stav zaměstnanců závodu se pohyboval kolem 300. V roce 1976 byla v závodě zahájena výroba výrobků na
strojích s automatickým cyklem výroby. Vyráběly se tak květináče
pro hydroponické pěstování květin, později záclonové kroužky. V roce 1984
byla do výroby zařazena výroba lahví na saponátové přípravky vyfukováním, v
dalších letech výroba lahví na led a "radýlka".
Od roku 1987 dochází v důsledku výstavby přehrady Slezská Harta
k omezování výroby, stěhování zařízení a začíná likvidace závodu. Veškerá výroba v závodě Lisoven nových hmot v Leskovci nad
Moravicí byla ukončena 30. prosince 1988. Již v průběhu
roku se v Kunově u Bruntálu připravovaly haly i stroje pro převedení části
výroby a zaměstnanců z Leskovce. Další zaměstnanci přešli do lisoven v
Bruntále, ostatní na jiná pracoviště a místa. Přání a požadavky, aby se postavily alespoň menší výrobní haly
na horním konci Leskovce, nebyly vyslyšeny, natož uskutečněny. Celý areál
továrních budov byl rozbořen a srovnán se zemí. 4. Zemědělství Před rokem 1945 byl Leskovec nad Moravicí zemědělsko-průmyslovou
obcí, kde jedna pětina rodin vlastnila půdu a zabývala se zemědělstvím. Bylo
však dosti rodin tzv. kovozemědělců, kde obdělávali menší výměru půdy, na
které většinou pracovala žena za pomoci děti a prarodičů, kdežto muž byl
zaměstnán v továrně nebo vykonával nějaké řemeslo. Zemědělská výroba byla zaměřena na pěstování obilí, okopanin,
lnu, luštěnin a speciálně travních semen. Choval se tu skot plemenný i
užitkový pro mléko i maso, pro vlastní potřebu pak prasata, kozy i domácí
drůbež. K tahu se používali koně, voli a krávy. Po osvobození v květnu roku 1945
postupně přicházeli do obce noví osídlenci z různých krajů naši vlasti. Byli
většinou mladí, nezkušení a začínali zde budovat nový poválečný život.
Zemědělští osídlenci pracovali nejprve na usedlostech s původní výměrou
zemědělské půdy z roku 1944. V prvním poválečném roce jim pomáhalo německé
obyvatelstvo. Noví hospodáři se seznamovali s pozemky, s postupem polních
prací a chovem hospodářských zvířat. Podle údajů z 12. 11. 1945 měl katastr obce Leskovce nad
Moravici 1263 hektarů (bez Slezské Harty a kolonie Bílčice), z toho
zemědělských ploch bylo 1122 hektarů. Na této ploše hospodařilo celkem 86
rolníků, z nich 65 na výměře od 0 do 20 ha, 20 na výměře od 20 do 50 ha o 1
na výměře 60,55 ha. Prubířským kamenem pro zemědělce byl suchý rok 1947.
Německé obyvatelstvo bylo již odsunuto a každý zemědělec musel ukázat své
schopnosti a pracovní obětavost. Obiloviny sice daly průměrný výnos, ale brambory
zaschly tak, že na některých pozemcích nebyla sklizena ani sadba. V obci byl
založen Jednotný svaz českých zemědělců, který sdružoval zemědělce a
prosazoval jejich zájmy. V roce 1949 byl vytvořen „Přípravný výbor Jednotného
zemědělského družstva", který měl za úkol společně obhospodařovat
rezervní půdu a získávat ostatní obyvatelstvo ke kolektivní práci v JZD. V
prosinci dostalo JZD první traktor Zetor 25 s vlečkou. Od roku 1950 do roku 1953 probíhá proces kolektivizace a
postupného přetváření JZD I. typu na JZD II. a potom III. typu. Uskutečňuje
se hospodářsko-technická úprava půdy. Za pomoci strojně traktorové stanice se
rozorávali meze a cesty, pozemky se scelují ve velké lány. Provádí se
společné ustájeni dobytka. V roce 1953 se při žních v Leskovci objevuje 1. obilní
kombajn. V roce 1954 JZD staví 2 drůbežárny a za spolupráce MNV
vysazuje ovocný sad. V dalších letech JZD zřizuje družstevní kuchyň s
jídelnou. která je zásobována masem z porážek vepřů a zeleninou z vlastního
zahradnictví s pařeništi. JZD staví 2 kravíny, odchovnu mladého dobytka a
vepřín, upravuje silážní jámy či dokončuje polní mlat se sušičkou a
mostní váhou. Pro 5 rodin družstevníků staví nový bytový dům. Socializace vesnice v letech 1949 - 1960
neprobíhala lehce a bez odporu. Aby bylo dosaženo stoprocentní kolektivizace
zemědělství, byli zbylí soukromí zemědělci všemi možnými způsoby
přesvědčováni a tlačeni ke vstupu do JZD. Byly jim vyčleněny k
obhospodařování okrajové pozemky, předepisovány poměrně vysoké dodávky
zemědělských produktů a v případě neplnění byli pokutováni a někteří vězněni.
U posledních tří soukromně hospodařících rolníků bylo navrženo vyúčtování
hospodářství a vystěhování. Takovýto tvrdý postup vůči soukromým zemědělcům
se nakonec ukázal jako zbytečný a nevýhodný, protože tím JZD přibylo sice
polí, ale nikoliv potřebných pracovních sil. Souhrnně se dá říci, že přes mnohé problémy se JZD v Leskovci po
celou dobu svého trváni řadilo svými hospodářskými výsledky mezi přední
družstva okresu Bruntál. K 1. lednu 1966 byl ustaven oborový podnik Státní statek
Bruntál. Hospodářství Leskovec nad Moravicí bylo začleněno do odštěpného
závodu 07 s ředitelstvím v Razové. V roce 1968 je u řeky Moravice dobudována úpravna vody
- čisticí a čerpací stanice s vodovodním potrubím, které dopravuje vodu
až ke kulturnímu domu a do hospodářských objektů státního statku Na
hospodářství je zrušen chov prasat a slepic. Drůbežárna se adaptuje na 2
teletníky, je zřízena posklizňová linka. V roce 1970 se brambory poprvé sklízejí bramborovými
kombajny a třídí se na třídičkách. V roce 1971 byla dokončena výstavba panelového domu s
12 byty pro zaměstnance státního statku a v roce 1974 výstavba dvou
panelových domů s 30 byty, z nichž 12 pro rodiny pracovníků státního
statku. V rámci reorganizace státních statků se k 1. 1. 1976 hospodářství
Leskovec spojuje se Starými Heřmínovy a
přechází pod ředitelství odštěpného závodu 05 v Horním Benešově. O tři
roky později se však Leskovec znovu osamostatňuje. Po dobu existence státního statku si hospodářství v Leskovci
vedlo v rámci závodu celkem úspěšně v plnění výrobních úkolů i finančních
ukazatelů. Zvláště se mu dařilo dosahovat poměrně vysokých hektarových výnosů
při sklizni obilovin a také chov skotu byl na slušné úrovni. Byl vystavěn
seník, provedla se různá zlepšení a úpravy na ocelokolně,
na kravínech, v opravářské dílně, ve skladech i v kancelářích, pořídilo se
mnoho nových výkonnějších strojů. V porovnání s předchozí stavební aktivitou
JZD toho však bylo podstatně méně. 17. listopad 1989 přinesl do naší
společnosti mnoho radikálních politických i hospodářských změn. V zemědělství
v našem okrese dochází k postupnému rušení závodů státních statků, k
pronajímání půdy akciovým společnostem a dále v rámci restitucí navracení
půdy soukromě hospodařícím rolníkům. K 1. 7. 1993 je v Leskovci zrušeno hospodářství státního statku
a většina zemědělské půdy je pronajata nově vzniklé společnosti s ručením
omezeným SPOLAGRA. 5. Správa obce V prvních poválečných volbách v roce 1946 se v
obci prezentovaly 4 politické strany: komunistická, lidová, národně
socialistická a sociálně demokratická. Po únorových událostech v roce 1948, kdy se Komunistická strana
Československá stalá vedoucí politickou silou, přešli sociální demokraté ke
komunistům - činnost dalších dvou stran ochabovala, až zanikla úplně. Národní
fronta v obci sdružovala potom kromě KSČ společenské a zájmové organizace. V roce 1946 převzal správu obce nově zvolený a ustavený Místní
národní výbor v Leskovci nad Moravici v čele s předsedou, členy rady a
tajemníkem. MNV byl tehdy plně zaměstnán osídlováním - přidělováním domků,
živností a zemědělských usedlostí, schvalováním i zprošťováním národní
správy, vystavováním a předáváním dekretů o převzetí státního majetku do
soukromého vlastnictví. Přitom musel obezřetně rozlišovat poctivou snahu nově
příchozích o trvalé usídlení od přechodných „zlatokopů“ s touhou po
rychlém zbohatnutí nebo bezohledném drancování. Ve své agendě měl MNV také výdej potravinových lístků a rozpis
dodávek zemědělských produktů. Podle protokolu o kontrole vyživovací a
zásobovací agendy z 21. 6. 1951 má politická obec Leskovec nad Moravicí i s
osadou Bílčice a Slezskou Hartou celkem 863 obyvatel a 260 lístků pro
domácnost. Sloučení kolonie Bílčice s obcí Leskovec nad Moravicí je
schváleno již v roce 1951, ale k oficiálnímu připojení dochází až k 1. 1.
1953. Od roku 1949 se dostávaly stále více do programu jednáni MNV
otázky zemědělské, zvláště pak tzv. socializace vesnice. Z vlastních akcí MNV postupně zajišťoval rekonstrukci a
přístavbu kulturního domu, zřízeni místního kina, zavedení obecního rozhlasu
a osvětlení, budování obecního vodovodu, chodníků, později výstavbu nové
požární zbrojnice s automatickou telefonní ústřednou, rekonstrukci a
přístavbu školy s tělocvičnou. Pro výchovu a vzdělávání byly v Leskovci k
dispozici 2 mateřské školy a základní škola (dříve obecná) pro 1. - 5.
ročník. S výstavbou přehrady a vystěhováním mnoha občanů poklesl i počet děti
- školáků a tak v roce 1988 byla škola v Leskovci zrušena a inventář převeden
na úplnou ZŠ v Razové. Do budovy školy se přestěhovaly ze zátopové oblasti
obě mateřské školy. Učitelé byli vždy plně zapojeni do života obce, zvláště v
osvětové a kulturní činnosti. Obec žila bohatým společenským a kulturním životem. V obci se pořádaly veřejné oslavy k různým výročím roku a
udržovaly lidové obyčeje. K tornu zpracoval dr. Miloš Melzer ze Slezského muzea v Opavě podrobnou studii s
dokumentárními fotografiemi. K nejznámějším obyčejům, které se dodnes
dochovávají, patří masopustní průvod masek s pochováváním basy, dále stavěni
a následné kácení máje s předčítáním "Vyškeřáku"
ve kterém jsou humorným způsobem zachyceny různé události a příhody ze života
občanů. Také slavnostní táborák k výročí osvobození se zpěvem písní při
kytaře se stal pravidelným májovým dostaveníčkem mnoha občanů, zejména
mladých. S kostelem Sv. Vavřince a jeho svátkem 10. srpna jsou spojeny
každoroční Vavřinecké hody. Začínají již v sobotu taneční zábavou, při které většinou
vyhrává pozvaná krojovaná hudba. Pokračují v neděli dopoledne, kdy se po
slavnostní mši v kostele účastníci hodů baví při koncertu dechové hudby na
návsi v parku u stánků zábavných i s občerstvením a odpoledne na taneční
zábavě v kulturním domě. Stánkem kultury v obci je kulturní dům, který byl
několikrát přestavován a vybavován. V kulturním domě se konají veřejné
společenské a kulturní akce, hrají divadla, pořádají plesy, karnevaly,
taneční zábavy i diskotéky. Občané využívají přísálí kulturního domu s
kuchyni k pořádání rodinných oslav i svatebních hostin, organizace k pořádání
výročních schůzí. Pokud ještě nebyla televize a občané na vesnici si museli
vytvářet vlastni kulturní činnost, hrála zde vesnická kapela,
ochotníci nacvičovali divadelní představení, pro děti se hrávalo loutkové
divadlo. Děti mateřské školy a základní školy často vystupovaly s kulturním
programem při schůzích, veřejných oslavách i dalších příležitostech. Zvlášť
úspěšně si vedl dětský hudební kroužek „Leskováček“,
který se svými programy recitace a zpěvu s doprovodem nástrojů vystupoval i
na několika místech okresu. Občas byly zvány do obce různé estrádní a divadelní soubory.
Zájemci s předplatným pravidelně zajížděli zvláštním autobusem na divadelní
představeni do Slezského divadla v Opavě. Do roku 1990 se v obci pravidelně promítaly filmy v místním
kině. Dosud si půjčují občané knihy v místní Obecní knihovně. Zájmovou a společenskou činnost organizovaly v obci také společenské
organizace: ženy, hasiči, sportovci, mládež, zdravotníci, členové
Jednoty, rybáři, myslivci, zahrádkáři, ochránci přírody a další. Názvy
některých organizací se v průběhu let měnily, ale jádro jejich činnosti
zůstalo. Obec žila společensky: Sbor pro občanské záležitosti pořádal
slavnostní vítáni narozených děti v obci, slavnost ukončení docházky děti do
MŠ, blahopřál občanům k životním jubileím a podle potřeby zajišťoval smuteční
rozloučení při úmrtí. Dlouholetou úspěšnou činnost vykazoval místní hasičský sbor.
Nejen že se věnoval pravidelnému výcviku a preventivním prohlídkám, ale
zasahoval při hašení požárů a živelných pohromách, zúčastňoval se soutěži,
sám je také organizoval a pořádal tradiční kulturně společenské akce. V obci se také zdravě sportovalo. Tělovýchovná jednota se
zaměřila v prvé řadě na fotbal, ve kterém Leskovečtí získali mnohé trofeje.
Také další sportovní odvětvi zde našla své příznivce a provozovala se
soutěžně nebo jen rekreačně: hokej, lyžováni, sáňkování, volejbal, nohejbal,
stolní tenis, tenis, gymnastika, šach, turistika a koupáni. Krutým zásahem do života obce bylo v roce 1987 zahájeni
výstavby vodního díla Slezská Harta. Celá dolní část obce až po školu se
stala zátopovou oblastí a všichni občané se z ní museli vystěhovat - do
panelových domů v Bruntále, v Leskovci i jinam. Celkem 301 občanů Leskovce
opustilo své domovy. 25. září 1987 se konalo s nimi v kulturním domě slavnostní
rozloučení. Při této příležitosti zazněly i tyto veršovánky: Jak krásné bylo to hartecké zákoutí V roce 1990 došlo v obci k podstatným změnám:
v komunálních volbách bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo, byl zvolen
nový starosta obce a jeho zástupce. Místní národní výbor se přejmenoval na Obecní
úřad v Leskovci nad Moravici. Počet obyvatel obce klesl v roce 1993 až na 518. Přesto se
představitelé obce s občany, kteří zůstali, snaží obec nadále zvelebovat
a žít plnohodnotným životem. Důkazem toho bylo i získání nových pracovních příležitostí
otevřením šicí dílny firmy Juridica v Leskovci
v roce 1992, slavnostní otevření nového hřiště v roce 1993,
výstavba nové mateřské školy a rozvoj podnikatelské činnosti. 6. Leskovec nad Moravicí v letech
1985 - 1993 Přehledné údaje o
závažných změnách a událostech v obci: 1985 Oslavy 40. výročí osvobození - místní spartakiáda 1986 Volby do zastupitelských orgánů MNV, ONV, KNV, ČNR a FS.
Předsedou MNV opět Pavel Jaroš 1987 Omezení výroby v závodě LNH 1988 Ukončení vyučování v ZŠ v Leskovci - přestěhování do Razové 1989 ČSSR: Vítězství "něžné revoluce" - změna vlády 1990 ČSFR: Volby do zastupitelských orgánů, nový prezident, postupný
odsun sovětských vojsk 1991 Zrušení prodejny textilu a obuvi 1992 Přestěhování zdravotního střediska z Leskovce do Razové 1993 Československo: zánik ČSFR a vznik samostatné České republiky Zdroj:
www.sweb.cz/obecleskovec |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 30.1.2014 |