Historie města Bruntál, bývalý politický okres Bruntál |
PŘEHLED HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ V BRUNTÁLE PODLE DATA 1223 první písemná zmínka o městě Bruntále v listině krále Přemysla
Otakara I. pro Uničov 1287 nejstarší známá listina vydaná městskou radou v Bruntále s
nejstarší dochovanou městskou pečetí 1295 v listině uváděn kostel sv. Václava v Bruntále 1298 první dochovaná zpráva o požáru města 1325 opavský kníže Mikuláš potvrzuje městu jeho privilegia 1352 Bruntál přestává byt odvolací stolicí magdeburského práva pro
Moravu, stává se jí Olomouc 1399 za válek mezi markrabaty Joštem a
Prokopem pobývá v Bruntále markrabě Prokop 50. léta 15. stol. Bruntál v zástavě Bernarda Bírky z Násilé 1466 zástava Bruntálu přechází na pány z Vrbna,
pravděpodobně hned započato s budováním hradu 1474 Bruntál a Bruntálsko postiženy za války s uherském králem
Matyášem Korvínem 1506 páni z Vrbna získávají bruntálské
panství do dědičného vlastnictví 1513 rozdělení bruntálského panství mezi pány z Vrbna
podle dělící listiny z r. 1405 (rozdělení postupně likvidováno v 2. polovině
16. století) 1522 v Bruntále založen cech tkalcovský 1524 bruntálské panství zapsáno do zemských desek opavských (předtím
bylo v zemských deskáchkrnovských) 1535 král Ferdinand I. uděluje městu 2 jarmarky 1545 mor v Bruntále 1557 vzpora bruntálských měšťanů proti Janu st. z Vrbna,
jedním z důvodů i roboty při přestavbě hradu. Vzpoura urovnána s pomocí
opavských stavů, mnozí měšťané potrestáni vězením a město zbaveno řady svých
výsad 1558 císař Ferdinand I. uděluje Bruntálu další jarmark a týdenní trh
i některá další práva, vzal mu však zato 4 vesnice 1577 císař Rudolf II. v Bruntále - městu udělil právo na čtvrtý
jarmark 1579 nejstarší známá mapa bruntálského panství s vyobrazení města Bruntálu
(originál se nedochoval) 1584 Hynek st. z Vrbna zakládá špitál na Nisském předměstí 1592 pod patronací Hynka st. z Vrbna
tištěna v zámku postila Martina Filadelfa Zámrského 1592 Hynek st. z Vrbna vydává pro
bruntálské panství luteránský církevní a školský řád 1602 v Bruntále doložen cech krejčovský 1611 král Matyáš II. v Bruntále 1612 v Bruntále doložen cech řeznický 1614 umírá poslední držitel Bruntálu z bruntálské větve pánů z Vrbna Hynek 1617 po krátké údržbě Bruntálu pány z Bogdunčovic
získává panství Jan z Vrbna na Heralticích 1618 urbář panství Bruntál, popisován renesanční vzhled zámku a jeho
okolí 1620 král Fridrich Falcký v Bruntále 1621 Jan z Vrbna po porážce českého
stavovského povstání uprchl ze země, bruntálské panství konfiskováno a 17. 7.
t.r. darováno císařem Ferdinandem II. řádu
německých rytířů 1622 po dočasném obsazení Bruntálu Janem Jiřím Krnovským a Sasy se
řád německých rytířů ujímá panství, zahájena rekatolizace 1627 Bruntál obsazen Dány, řádový místodržící J. V. Klipper z Elkershausenu zajat
na místě označeném Klipperovým sloupem 1633 Bruntál postižen epidemií 1639 bruntálské panství povýšeno na statut minor 1642 vpád Švédů pod vedením generála Torstensona 1643 opětovný vpád Švédů pod vedením plukovníka Wrangela 1645 město zničeno armádou švédského generála Königsmarka 1647 epidemie v Bruntále 1648 město zničeno švédským generálem Millerem 1672 velké privilegium velmistra J. K. z Ampringenu,
poddaným poskytnuty hospodářské úlevy a svoboda stěhování 1674 vysvěcena kaple sv. Michala 1684 Bruntálsko přechodně samostatným knížectvím 1701 založena střelecká společnost a střelnice 1714 poslední velká morová epidemie v českých zemích navštívila i
Bruntál, 1715 na její památku zřízen morový sloup 1731 v Bruntále zřízena piaristická kolej s gymnáziem, zahájena
stavba kláštera a kostela 1741 za války s Pruskem obsazen Bruntál pruskou armádou 1748 velký požár města 1752 dosavadní nižší praktické gymnázium změněno na vyšší 1758 dokončena stavba poutního kostela Panny Marie Pomocné na
Uhlířském vrchu 1764 nový velký požár města 1766 až konec 70. let 18. stol. barokní přestavba zámku 1777 piaristické gymnázium zrušeno a změněno na hlavní školu 1778 císař Josef II. v Bruntále 1786 vznik chemické továrny 1787 do Bruntálu přenesen poštovní úřad z Andělské Hory 1801 narozena známá vídeňská herečka Tereza Kronesová
(zemř. 1830) 1827 Heinzova továrna na cvilinkové a damaškové
zboží 1828 továrna na lněné a bavlněné zboží 1834 Plischkeho továrna na lněné zboží a stolní výrobky 1846 Macholdova textilní továrna 1847 nepokoje tkalců 1850 konec patrimoniální správy, v Bruntále zřízen okresní úřad 1858 založen Hamburgerův pivovar 1866 za války s Pruskem Bruntál obsazen Prusy 1872 vybudována železniční trať Olomouc-Krnov-Opava 1880 císař František Josef I. v Bruntále 70.-80. léta 19. stol. rozvoj spolkového života v Bruntále, mj. několik pěveckých
spolků, dělnický spolek, pobočka spolku "Schlaraffia"
1885 první veřejná nemocnice v českém Slezsku 1901 vybudována trať Bruntál-Malá Morávka 1904 vystoupení skupinových umělců Buffalo Billova "Wid West Show" v Bruntále - první známé vystoupení členů
této revue v českých zemích 1913 u příležitosti 700. výročí měst Bruntálu uspořádána průmyslová
výstava 1918 po vzniku ČSR pokus o iredentistický puč, potlačen
československým vojskem 1919 opětovné nepokoje v Bruntále 1921 založen odbor Matice opavské "Praděd" 1922 založen československý divadelní spolek "Praděd", při
nepokojích při stržení pomníku císaře Josefa II. zastřelen Max Kinzel 1925 česká menšinová škola 1926 zřízen německý arcibiskupský chlapecký seminář 1930 zřízena česká měšťanská matiční škola 1938 na jaře vzrůst pozic henleinovského hnutí v Bruntále, 25.-28. 9.
pokus o henleinovský puč v Bruntále (1 mrtvý), 7.10. Bruntál obsazen německou
armádou, návštěva Hitlera a Göringa do roku 1945 v Bruntále zřízeny tyto německé tábory: v Macholdově
továrně pobočka koncentračního tábora v Osvětimi (400 Židovek), u městského
parku zajatecký tábor pro 400 Angličanů, v Marburgově
továrně tábor pro cizí dělníky (Poláci, Ukrajinci, Belgičané) 1945 7. 5. Bruntál osvobozen Rudou armádou 5.7. v internačním táboře u nynější Limovy v rámci tzv.
divokého odsunu zavražděno 20 německých občanů 21. 7. vznik místí správní komise 1946 vznik MěstNV Bruntál, odsun Němců 1960 v rámci správní reorganizace okres Bruntál rozšířen do nynější
velikosti Bruntálský zámek zpřístupněn veřejnosti 1968 Pražské jaro 21.8. Bruntál obsazen Sovětskou armádou, její pobyt ve městě do
jara 1990 1984 proběhla první návštěva delegace z měasta
Sebnitzu v Bruntále 1990 po volbách MěstNV změněn na městský
úřad 1991 - 1993 proběhla rekonstrukce kostela Panny Marie Pomocné na
Uhlířském vrchu 1992 partnerství s městem Opolí byl pořádán první ročník výstavy Vánoce na Zámku 1993 poprvé se konaly oslavy založení města Bruntálu - Dny města 1994 byla uzavřena partnerská smlouva mezi okresem Wtterau a okresem Bruntál 1996 poprvé se konala nesoutěžní přehlídka dětských pěveckých sborů
Bruntálský advent 1997 otevřena stálá expozice obrazů Karla Adámka 1998 byla ukončena rekonstrukce divadla 2000 proběhly volby krajů 2001 proběhlo sčítání obyvatel 2001 byla uzavřena partnerská smlouva mezi městem Büdingenem
a Bruntálem |
Z HISTORIE MĚSTA BRUNTÁLU PhDr. Tomáš Niesner Počátky pohnuté a bohaté historie města Bruntálu sahají k prvním
letům 13.století. Přesné datum vzniku města neznáme: zakládací listina,
stejně jako většina nejstarších listin, privilegií a knih, nepřečkala léta
válek, požáry a jiné katastrofy. Takzvaná zakládací listina Bruntálu z roku
1213 byla badateli odhalena jako jedno z falz moravského archiváře Bočka. A
tak nejstarším písemným dokladem, ve kterém se poprvé setkáváme se zmínkou
o Bruntále, je tzv. Uničovská listina, krále
Přemysla Otakara II. z roku 1223. V této listině král Přemysl II. Otakar
potvrzuje občanům Uničova práva udělená moravským
markrabětem Vladislavem Jindřichem, povoluje nadále mýtit les po dobu 30 let,
přičemž z této doby již uplynulo deset let, a potvrzuje Uničovským
totéž magdeburské právo a zvyklosti, “ … které mají naši občané z Bruntálu
…”. Diplomatickým rozborem a interpretací textu dané listiny lze s určitou
dávkou jistoty tvrdit, že Bruntál byl městem s magdeburským právem již
roku 1213. Je-li tato interpretace správná, lze vznik města Bruntálu
klást k roku 1213, přičemž by Bruntál byl městem s nejstarším doloženým
městským právem v českých zemích vůbec. Důvodů k založení Bruntálu měli Přemyslovci několik. Jedním z
nich byla nutnost zabezpečit severní hranici Moravy proti vratislavskému
biskupství v době, kdy ještě nebyl stanoven pevný průběh hranice v
hraničním lese. Bruntál tak byl založen jako daleko vysunuté předmostí v
téměř liduprázdném území s cílem kolonizace tohoto pohraničního prostoru.
Vysvětluje se tak i skutečnost, že tento cíp Moravy bezprostředně sousedící
se zeměmi vratislavských biskupů byl osídlen dříve než jižněji položená a
snadněji přístupná území, jako například Rýmařovsko.
Dalším z důvodů k založení města bylo objevení drahých kovů v Jeseníkách.
Bruntál se od počátku vyvíjel jako hornické město. Těžba rud byla po dlouhou
dobu hlavním zdrojem prosperity města. Tato skutečnost se odrazila v městském
znaku: v nejstarším vyobrazení městského znaku na listině z roku 1287 je
postava horníka. Zřetelný kolonizační půdorys města potvrzuje, že Bruntál byl
založen na zeleném drnu. Pro město byla vybrána výhodná poloha na mírném
návrší obtékaném ze tří stran Černým potokem .Jádrem města bylo mírně obdélné
náměstí, v jehož rozích se rozbíhala pravidelná uliční síť, která ve stycích
s hradbami měla původně brány, nazvané podle měst, k nimž stezky jimi
procházející směřovaly – Olomoucká, Nisská a
Krnovská. Oproti jiným městům se šachovnicovým půdorysem, vesměs pozdějším,
mělo město ještě druhé, menší náměstí a náměstíčko u farního kostela, který
byl zasvěcen, jak bylo zvykem ve městech ležících na zemských hranicích,
patronu přemyslovské dynastie a zemskému, sv. Václavovi. První zmínka o tomto
farním kostele sv. Václava je v nejstarší dochované listině v bruntálském
archivu z roku 1295. Bruntál byl záhy zřejmě opevněn, zpočátku plaňkovým
hrazením, které obepínalo město přibližně v kruhu. Kamenné hradby byly
postaveny zřejmě až v polovině 15.století. Město samo bylo postaveno ze
dřeva, teprve později se začínalo používat k výstavbě kamene. Mnohokrát ve
své historii podlehlo zhoubným požárům – poprvé v roce 1298. Velikost města v
té době lze odhadnout podle počtu várečných domů: Bruntál se svými 109
várečnými domy patřil k největším městům v českých zemích. Při založení Bruntálu bylo poprvé v dějinách Moravy použito
magdeburské městské právo, souhrn práv a výsad obsažených v tzv. saském
zrcadle. Bruntál byl odvolacím místem pro města s magdeburským městským
právem na severní Moravě – dokonce i pro královské město Olomouc – až do roku
1352. Magdeburské právo zůstávalo v platnosti až do roku 1680, kdy bylo
nahrazeno jednotným českým městským právem podle Koldínova
zákoníku. Magdeburské právo zajišťovalo městu celou řadu výsad, důležitých
pro jeho hospodářský i politický rozvoj. Jednou z nejdůležitějších bylo
ustanovení o městské samosprávě. K roku 1348 jsou ve městě doloženi vedle
městského fojta (advocatus, iudex)
i 4 radní (consules) a 7 konšelů (iurati). Bruntál požíval stejná práva jako Opava, Krnov a Hlubčice.
Nejstarší privilegia udělená městu se nedochovala. Zachovaly se pouze
listiny, potvrzující tato dříve udělená privilegia: roku 1279 potvrdila
privilegia královna Kunhuta, roku 1305 vévoda opavský Mikuláš I. a roku 1325
vévoda Mikuláš II. Vedle hornictví byly dalšími zdroji prosperity města i výhodná
poloha na živé spojnici vnitrozemí Moravy se Slezskem a bohatý rozvoj
řemeslné výroby. S dokladem o vybírání mýta v Bruntále se setkáváme v listině
olomouckého biskupa Dětřicha roku 1296. Bruntál byl původně zeměpanským majetkem, zprvu moravských
markrabat, později, po roce 1269 a definitivně od roku 1318, knížat opavských
. Při rozdělení Opavska v roce 1377 připadl krnovskému knížeti Janu I. Synové
Jana I. Mikuláš a Jan II. zastavili roku 1385 krnovské knížectví opolskému
knížeti a ponechali si pouze Bruntál s okolními vesnicemi, které si roku 1405
opět rozdělili. V dělící listině jsou podrobně popsány tehdejší nemovitosti a
práva města. Město i okolní vesnice byly rozděleny mezi bratry na dvě části
cestou z Krnova do Kočova, čímž byl vyjádřen podíl
obou bratří na zděděném majetku. Jejich společným vlastnictvím byly důchody z
městských masných a pekařských krámků, městského fojství
a společné bylo i patronátní právo nad městskou farou v Bruntále. Bruntál byl posléze zastavován a vystřídal několik držitelů. Již
roku 1397 měl být prodán knížeti Ladislavovi Opolskému. V listině z roku 1459
potvrzující dědičný soud v Dolním Václavově je jmenován Bernard Berka z Násilé, zemský hejtman opavský, podle listiny bydlící v
Bruntále a “pán nový tohoto statku od konce do Bruntálu”. Ve 2 polovině 15.století získal Bruntál i s okolními vesnicemi,
budoucím bruntálským panstvím, rod pánů z Vrbna.
Původ tohoto rodu není zcela jasný. Vrbnové
pocházeli ze slezsko-polského prostředí, pravděpodobně z Vrbna
u Lehnice. Na Moravě se objevují Vrbnové v 2.polovině 14.století. Otec prvního majitele
Bruntálu z rodu Vrbnů Hynek (Hynčík)
získal kolem roku 1439 Hlučín do zástavního držení
od opavského vévody Arnošta. Asi roku 1467 (podle jiných až v letech 1473/4)
získal Hynkův syn Jan z Vrbna za 3 000 uherských
zlatých Bruntál i s panstvím do zástavního držení a již roku 1476 se píše Jan
Bruntálský z Vrbna. Je otázkou, do jaké míry získal
Jan Bruntálský z Vrbna bruntálské panství na
základě příbuzenských vazeb, neboť jeho matka Žofka Berková z Násilé byla sestrou již výše jmenovaného Bernarda Berky z
Násilé. Jan Bruntálský z Vrbnav
této době, kdy probíhal česko-uherský konflikt, obratně lavíroval mezi králem
Vladislavem II. a Matyášem Korvínem: od obou získal
roku 1476 důkazy přízně. Po smrti Jana (I.) Bruntálského z Vrbna
roku 1477 přešlo bruntálské panství jako zástava do rukou jeho ještě
nezletilých synů Bernarda (I.), Hynka (I.) a Mikuláše. V roce 1496 jim kněžna
Barbora z Opavy, Ratiboře a Krnova potvrdila zástavní držení Bruntálu na 10
let a po uplynutí této lhůty, v roce 1506, jim společně se svým zetěm
Jiřím ze Šelemberka a Kosti předala bruntálské
panství s městem, zámkem, sedmi osedlými a třemi pustými vesnicemi, doly
na zlato, stříbro, měď a olovo jako alod, to je do přímého vlastnictví, s
podmínkou, že bruntálské panství zůstane i nadále ve svazku s krnovským
knížectvím. Pánové z Vrbna se však v průběhu
dalších let orientovali na Opavsko, které od roku 1511 bezprostředně
podléhalo českému králi, a před prodejem krnovského knížectví Jiřímu
Hohenzollernskému v roce 1523 získali od krále Ludvíka souhlas s vtělením
bruntálského panství do knížectví opavského. Bruntálské panství náleželo
k Opavsku přes odpor Hohenzollernů, kteří odmítli vymazat bruntálské panství
z krnovských zemských desek, snažili se získat bruntálské doly a posléze
panství i koupit, od roku 1524 až do roku 1639. Město Bruntál i s panstvím vlastnilo současně několik členů
rodu, aniž by došlo k dělení majetku. Bratři Bernard, Hynek a Mikuláš
vlastnili panství společně až do roku 1511 (1513 ?), kdy po odchodu Mikuláše
na statek Ruda u Ratiboře zůstali na panství Bernard a Hynek, který se v roce
1528 stal prvním opavským zemským hejtmanem. Po Bernardově smrti v roce 1529
žili s Hynkem v majetkovém společenství na panství jeho synovci a Bernardovi
synové Jan starší (II.), Albrecht a Štěpán starší (I.). Po smrti Albrechta v
roce 1541 a Hynka v roce 1543 vlastnili Bruntál bratři Jan starší a Štěpán
starší společně se svým bratrancem, synem jejich strýce Mikuláše,
Bartolomějem. V roce 1553 (1554 ?) si Vrbnové,
kteří mezitím získali další statky rozdělili majetek: Mikulášův syn
Bartoloměj získal Náměšť, Albrechtův (>1541) syn Jan Velké Heraltice, Bernardův syn Štěpán starší (I.) Hlučín a jediným vlastníkem panství Bruntál zůstal
Bernardův syn a Štěpánův bratr Jan starší (II.) z Vrbna.
Jan starší z Vrbna byl významnou osobností
stavovské obce – vystupoval jako císařský rada Ferdinanda I., v letech
1543-1554 byl vrchním zemským komořím opavským a v letech 1554-1559 zemským
hejtmanem opavským. Po jeho smrti v roce 1559 vlastnili panství Bruntál jeho
synové Bernard (II.) a Štěpán mladší (II.), fakticky však i před Štěpánovou
smrtí v roce 1567 vládl Bernard sám. Po jeho smrti v roce 1582 převzal
panství jeho bratr a tudíž třetí syn Jana staršího Hynek starší (II.) z Vrbna, bezesporu nejvýznamnější člen rodu od roku
1572 opavský zemský hejtman a v letech 1590-1594 moravský zemský hejtman.
Hynek starší z Vrbna byl jedním z nejbohatších
šlechticů v zemi, vedle panství bruntálského vlastnil panství Velká Bystřice,
Branná a Helfštejn, a dokázal si získat a udržet
přes své protestantské vyznání přízeň císařů Ferdinanda I., Maxmiliána
II. i Rudolfa II. Po jeho smrti v roce 1596 za jeho nástupců, zprvu
jeho synů Štěpána (III. – vlastnil) panství v letech 1596 až 1601) a Jana
mladšího (III.) z Vrbna (1601-1608) a posléze synů
Jana mladšího Hynka mladšího (III.) z Vrbna a
Bernarda (III.) z Vrbna (společně drželi panství
Bruntál v letech 1608-1613, po Bernardově smrti pouze Hynek mladší do roku
1614) nastává již soumrak moci bruntálské větve pánů z Vrbna.
Bruntálské panství, hlavní mocenskou základnu rodu, získali Vrbnové
počátkem 16.století v důsledku předchozích válek značně zpustošené. Velký
úpadek zaznamenala zejména těžba rud. Vrbnové proto
sami přímo jako těžaři nevystupovali, důlní podnikání však podporovali. Před
rokem 1550 založili Andělskou Horu, které v roce 1556 Jan starší z Vrbna propůjčil hornická práva po vzoru Jáchymova, v roce
1611 se stalo svobodným horním městem Vrbno.
Snaha získat vliv a podíl na důlním podnikání vedl Vrbny
ke sporům s těžaři, kteří se cítili ve svých právech a svobodách právem
ohroženi. Vedle zlata a stříbra vzrůstal význam těžby železa. Ke
zpracování železné rudy pracovaly na panství hamry a dmýchadlo u Bruntálu
(1548), kovárny u Suché Rudné (od1405), v Mezině (1567)
i jinde. Na panství jsou doloženy v 16.století i sklárny u Andělské Hory a
pily, kterých bylo podle popisu panství z roku 1579 celkem 7. Vrbnové v polovině století znovu osídlili vesnice pusté v důsledku předchozích válek i moru, který vylidnil řadu
vesnic v roce 1545 a počátkem 60.let přistoupili i k zakládání nových vesnic. Pro město Bruntál samotné však vláda Vrbnů
znamenala okleštění a ztrátu řady důležitých práv a privilegií původního
svobodného královského města. Napětí mezi novou vrchností a měšťany vyvrcholilo za Jana
staršího z Vrbna, který usiloval získat vesnice Mezinu, Obornou, Novou Vésku a Fürdorfel, patřící
dosud městu. Když pro přestavbu bruntálského zámku vymáhal v roce 1556 robotu
nejen na poddaných okolních vesnic, ale uložil pomocné práce při dopravě
stavebního materiálu i občanům města, vyslali pobouření měšťané deputaci k
opavskému sněmu. Poté, co byla deputace po návratu uvězněna na bruntálském
zámku, vzbouřili se měšťané a spolu s poddanými z okolních vsí dobyli zámek a
uvěznili manželku i děti Jana staršího. Jan starší z Vrbna
pomocí vojska vzpouru potlačil a vzbouřence potrestal Poddaní z vesnic byli
od té doby povinni robotou, město Bruntál ztratilo v roce 1557 dědičné
fojtství, zisky z výkonu práva, svobody a všechny další důchody, které
připadly majiteli panství. V roce 1568 muselo město odstoupit Bernardovi
(II.) z Vrbna i 4 výše jmenované vesnice, za které
však získalo část fojtských oprávnění, pivovar, sladovnu, dávku z výčepu vína
a lázně. Přes ztrátu postavení svobodného města a některých práv prožíval
Bruntál v 16.století období rozkvětu. Významně se rozvíjela cechovní výroba:
v roce 1522 zprostředkoval cech krnovských pláteníků pořízení opisu
krnovského cechovního řádu bruntálským tkalcům, kteří byli od té doby sdruženi
v samotném cechu, významným byl cech pekařský, k roku 1602 je doložen cech
krejčovský a roku 1612 cech řeznický. Rozvoj řemesel podporovali i pánové
z Vrbna, kteří potvrzovali cechovní listy a řády. Poloha Bruntálu na živé spojnici vnitrozemí českých zemí se
slezskou oblastí z něj učinila za výrazné podpory pánů z Vrbna významné centrum obchodu. V roce 1535 udělil
císař Ferdinand I. Bruntálu právo konat 2 jarmarky ročně, roku 1558 právo
konat nový jarmark a týdenní trh, v roce 1576 vymohl Bernard (II.) z Vrbna na císaři Rudolfovi II. další jarmark. Koncem
století mělo město právo konat 4 výroční trhy, 2 koňské a 2 dobytčí. V 16.století se změnila i tvář města, které bylo přebudováno v
renesančním slohu a lépe opevněno vybudováním nových bašt. Jan starší z Vrbna zahájil v polovině století renesanční přestavbu
bruntálského zámku, ve které pokračoval jeho syn Hynek starší z Vrbna a vnuk Jan mladší z Vrbna.
Renesančních úprav se dočkal i farní kostel, ke kterému v roce 1585 přistavěl
Hynek starší rodinnou hrobku s kaplí. Z období jeho vlády pravděpodobně
pocházejí i renesanční náhrobky pánů z Vrbna ve
farním kostele. Za Bernarda (II.) z Vrbna
vzniklo ve 2.polovině 16.století Nisské předměstí,
kde v roce 1584 založili Hynek starší z Vrbna nový
špitál. Město mělo lázně i školu, která je doložena k roku 1560. Existenci
škol potvrzuje i luterský církevní, školský a oddací řád pro panství Bruntál
a Ranná, který vydal Hynek starší z Vrbna v roce
1584 a opětovně obnovil v roce 1591 a 1592. Hynek starší z Vrbna jako horlivý vyznavač luterství, ke kterému přešli
bruntálští Vrbnové v polovině 16.století Janem
starším z Vrbna, nutil v těchto řádech své poddané
přijmout jeho víru, jak to vyjádřil v úvodní části svého řádu: “Tak jako já
sám jsem byl od dětství vychováván v náboženství augsbursko-evangelickém, tak
i všichni moji poddaní nyní i v budoucnu budou tohoto vyznání …”. Na zámku
zřídil v roce 1591 Hynek starší tiskárnu, ve které se tiskly protestantské
postily a modlitební knihy. Jeho nákladem zde byla česky vytištěna evangelická
Postilla opavského kněze Martina Filadelfa Zámrského. Na nátlak
olomouckého biskupa musela být tiskárna přestěhována do Jezdkovic
a později do Loděnice. Za vlády pánů z Vrbna hostilo město ve
svých zdech několik panovníků: v roce 1515 polského krále Zikmunda, bratra českého krále
Vladislava II., v roce 1577 císaře Rudolfa II. a v roce 1611 císaře Matyáše. 17.století začínalo ve znamení úpadku moci pánů z Vrbna: roku 1614 po smrti Hynka mladšího z Vrbna
získali Bruntál Vojskové z Bogdunčovic, kteří jej
drželi až do roku 1617. V květnu 1617 koupil bruntálské panství za 150 600
tolarů opavské měny příslušník heraltické větve
rodu pánů z Vrbna Jan (IV.) z Vrbna a na Heralticích, který
byl zároveň posledním majitelem Bruntálu z rodu Vrbnů.
Jan z Vrbna a na Heralticích
se jako stoupenec kalvinismu připojil ke stavovskému povstání proti
Habsburkům a v roce 1619 se stal jedním z direktorů. V únoru 1620 hostil Jan
z Vrbna a na Heralticích
v Bruntále “zimního” krále Fridricha Falckého, který ho jmenoval zemským
hejtmanem. Po porážce stavovských vojsk na Bílé hoře Jan z Vrbna a na Heralticích uprchl
ze země (zemřel v roce 1642). Bruntálské panství bylo císařem Ferdinandem II. zkonfiskováno a
v červenci 1621 předáno řádu německých rytířů, jehož velmistrem byl v té době
císařův bratr Karel (1619-1624). Císař tak vyrovnal dluh, který měla vůči
řádu habsburská dynastie: arcivévoda Maxmilián, bratr císařů Rudolfa II. a
Matyáše a bratranec císaře Ferdinanda II., se zadlužil u řádu německých
rytířů vypůjčením prostředků na svou neúspěšnou polskou kandidaturu v roce
1587. Maxmilián, který sám byl v letech 1590-1618 velmistrem řádu německých
rytířů, se zavázal dluh vyrovnat buď 10 000 zlatými ročního příjmu nebo 200
000 zlatými jednorázového vyrovnání. Řád německých rytířů, který vznikl v Palestině v roce 1198 ze
špitálního bratrstva brémských kupců, se snažil získat na severní Moravě a ve
Slezsku vedle panství bruntálského i další náhradu ze ztracená řádová území v
Prusku: roku 1623 se zmocnil panství sovineckého,
roku 1696 koupil panství bouzovské, v roce 1707
Dolní Dlouhou Loučku, 1837 statek Hrabyně a další.
Ve své snaze vytvořit rozsáhlou doménu řád narazil na Karla z Lichtenštejna, který vlastnil od roku 1613 knížectví
opavské a v roce 1622 získal jako konfiskát po Janu Jiřím Krnovském knížectví
krnovské. Karel z Lichtenštejna dokazoval
protiprávnost předání bruntálského panství řádu německých rytířů, neboť mu
jako vévodovi opavskému, ke kterému bruntálské panství náleželo, mělo
zkonfiskované panství propadnou. Spor, který nabýval i podobu obchodní války,
se vlekl léta; i proto řád usiloval o to, aby jeho bruntálské panství bylo
vyňato z pravomoci opavského knížectví. Podařilo se mu to v roce 1639, kdy
bylo bruntálské panství povýšeno na status minor a
jako takové podřízeno přímo ústřední slezské vládě ve Vratislavi. Nově získaná panství na Moravě a ve Slezsku se stala komorní
komendou řádu pod přímou správou velmistra. Protože velmistři, jejichž
oficiálním sídlem byl Mergentheim v Německu a od
roku 1809 Vídeň, v Bruntále až na výjimky nesídlili, zřídili v roce 1625 v
Bruntále místodržitelství, jehož pravomoc zasahovala i na panství sovinecké. Místodržící zastupoval velmistra ve výkonu
moci správní, soudní a trestní. Do zrušení místodržitelství v roce 1820 se v
Bruntále vystřídalo 13 místodržících: Jiří Vilém z Elkershausenu,
zvaný Klüppel (1625-1641), Augustin Osvald z Lichtenštejna
(1641-1653), Jan Kašpar z Ampringenu (1653-1664, v
letech 1664-1684 velmistr řádu), Jan Adolf Rau z Holzhausenu (1664-1670), Jan Vilém ze Zocha
(1670-1682), Filip Adolf z Hohencku (1682-1687),
Filip Benedikt z Gelnhausenu (1687-1706), Bedřich
Vilém z Harstallu (1706-1731), František Zikmund ze
Sachsenhausenu (1731-1748), Fridrich Vilém z Wildensteinu (1748-1770), Maxmilián Xaver z Riedheimu (1770-1797), František Josef z Thierheimu (1797-1806), Karel Josef z Bourscheidtu
(1806-1820). Nově nabytá panství se stala zdrojem hospodářské i politické
moci řádu německých rytířů. Řád proto cílevědomě a soustavně usiloval o
rozvoj a dosažení vysoké efektivnosti hospodářství na svých statcích.
Podporováno bylo zejména železářství zakládáním nových hamrů. Zvýšená potřeba
dřeva pro staré i nově zakládané železářské podniky nutila řád věnovat
zvýšenou péči o lesy: např. již v roce 1634 byl vydán první lesní řád. Ve
snaze podpořit hospodářský rozvoj byla poskytovány poddaným různé úlevy –
např. v roce 1630 upustil místodržící Jiří Vilém z Elkershausenu
od vymáhání dluhů, v roce 1672 vydal velmistr Jan Kašpar z Ampringenu tzv. Velké privilegium, kterým poskytoval
úlevy při těžbě dřeva z panských lesů na obnovu domů a zničených veřejných
zařízení, omezil počet robot a povinností poddaných. S nástupem řádu německých rytířů byla zahájena rekatolizace
převážně nekatolického obyvatelstva panství. Již v roce 1623 byl do Bruntálu
uveden katolický farář, v roce 1625 povolal velmistr Jan Eustach z Westernachu (1625-1627) do města opavské jezuity. Protože
ještě v roce 1627 bylo téměř 75 % obyvatel nekatolíky, přistoupil řád od roku
1628 k tvrdšímu přesvědčovacímu postupu – nejúčinnějším přesvědčovacím
prostředkem bylo ubytování vojáků u zatvrzelých poddaných. Již následujícího
roku nešly ke zpovědi jen 4 osoby a podle hlášení z roku 1656 byli katolíky
až na dvě osoby již všichni poddaní řádu. Nedostatek duchovních vedl místodržícího
Jiřího Viléma z Elkershausenu v roce 1628 ke
zřízení alumnátu v Bruntále, který byl v roce 1687 zrušen a v roce 1715 opět
obnoven Ondřejem Josefem Urbanem. Třicetiletá válka způsobila Bruntálu nesmírné škody a jeho velký
úpadek. Od listopadu 1621 do února 1622 držela město posádka Jana Jiřího
Krnovského, v únoru 1622 obsadili Bruntál císařští spojenci Sasové. V roce
1626 téměř bez boje Bruntál dobyli Dánové, kteří přitom zajali místodržícího
Jiřího Viléma z Elkershausenu. Na místě, kde byl
místodržící na útěku Dány zajat, byl později postaven pamětní sloup, zvaný Klüppelův. Po Dánech obsadili Bruntál opět císařští. Ve
čtyřicátých letech 17.století Bruntál několikrát dobyli a vyplenili Švédové –
v roce 1642 vojska generála Torstensona, v roce
1643 vojáci Wrangelovi, roku 1645 jednotky generála
Königsmarcka a v roce 1648 muži generálmajora Müllera. Město, které v roce 1643 vyhořelo, bylo kromě tíživých
kontribucí a drancujících posádek postiženo i morovými epidemiemi, a to v
roce 1633 a opět 1647, kterým podlehla polovina obyvatel města. Není divu, že
po válce byl Bruntál označován jako polorozbořený. Obnovu válkou zpustošeného panství zahájil Jan Kašpar z Ampringenu, v letech 1653-1664 místodržící řádové komendy
bruntálské a sovinecké, v letech 1664-1684 velmistr
řádu a od roku 1682 doživotní kníže bruntálský, neblaze proslulý nemilosrdným
pronásledováním protestantů v Uhrách. K oživení hospodářského života ve městě
i na celém panství směřovala řada Ampringenových
nařízení a opatření. Vedle již zmiňovaného tzv. Velkého privilegia z roku
1672 podporoval Jan Kašpar z Ampringenu rozvoj
železářství založením nových hamrů v údolí Bílé Opavy v roce 1673 (dnešní Ludvíkov), potvrzoval a vydával privilegia řemesníkům – v roce 1669 tak například obdrželi svá privilegia
bruntálští soukeníci. Hospodářským opatřením byl i policejní řád pro
bruntálské a sovinecké panství z roku 1667, neboť
jeho ustanovení omezující nákladné sňatky, křtiny a svatby, stanovení
povoleného množství vypitého piva a další nařízení včetně nabádání poddaných
k šetrnosti měly zabránit zbytečnému zadlužení a zruinování poddaných, kteří
pak nebyli schopni plnit všechny své poddanské povinnosti. V době Ampringenova působení ožila ve
městě i stavební činnost: zámek, těžce poškozený při vpádech Švédů, byl
opraven a částečně upraven, věž farního kostela získala osmibokou nástavbu,
ve které bývala strážnice, a barokní kopuli (dokončeno 1690), na Nisském předměstí byla postavena v roce 1674 kaple sv.
Michala a na Uhlířském vrchu byla z popudu předchozího místodržícího
Augustina Osvalda z Lichtenštejna
postavena v letech 1653-1655 kaple Panny Marie Pomocné. Pro šestitřídní latinskou školu v Bruntále, která byla chápána
jako přechod ke gymnáziu, vydal Jan Kašpar z Ampringenu
v roce 1663 nový školní řád; v roce 1675 však byla tato škola zredukována na
školu čtyřtřídní. Přes poválečnou obnovu panství Bruntál již nedosáhl postavení,
bohatství ani významu, který město mělo v předbělohorském období. Původní
lesk městu nevrátilo ani povýšení bruntálského panství na status minor v roce 1639, ani léta 1682-1684, kdy bylo centrem
knížectví, ani výstavba nových budov. V 18.století navíc postihly město další
katastrofy, které ho přivedly do hlubokého úpadku. V roce 1714 postihl
Bruntál orientální mor, který dodnes připomíná sloup Nejsvětější Trojice z
roku 1715 na náměstí. Další mor byl do města zavlečen v roce 1739. Velkému
požáru v roce 1748 podlehla velká část města – vyhořel kostel, fara, radnice
a 46 domů. Hned následujícího roku postihlo město rozsáhlé krupobití. Skutečnou
tragédií však byl požár v roce 1764; s výjimkou zámku, piaristické koleje a
30 domů lehlo popelem celé město; při tomto obrovském požáru byly zničeny
téměř všechny dokumenty k historii města. Městu se nevyhnuly útrapy válek
slezských (1740-1742, 1744-1745), války sedmileté (1756-1763) i války o
dědictví bavorské (1778-1779), kdy byl v Bruntále zřízen štáb císařských
armád. Přes nesmírně těžké poměry poznamenalo toto období významným
způsobem tvářnost města. Bruntál byl zcela změněn řadou barokních staveb.
Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější stavbou v této době byla výstavba piaristické
koleje s kostelem v souvislosti se zřízením piaristického gymnázia ve městě.
Řád piaristů, který vznikl v roce 1621 ze školského bratrstva Josefa Kalasánského a který se zabýval dobročinnou činností a
výukou, přivedl do Bruntálu arcibiskup mohučský a biskup vratislavský,
velmistr řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský (1694-1732) v roce 1731. Současně byla zahájena
výstavba koleje, která byla dokončena v roce 1738. V letech 1739-1752 byl k
této koleji přistavěn kostel Panny Marie Těšitelky. Piaristické gymnázium
bylo v letech 1731-1752 jako nižší pouze čtyřtřídní, v roce 1752 bylo
přeměněno ve vyšší se šesti třídami. Po zásahu osvícenského státu bylo bruntálské
piaristické gymnázium zrušeno v roce 1777. Barokně byl upravován i farní kostel: v letech 1729-1731 k němu
byly přistavěny barokní boční kaple a v roce 1782 byla dokončena barokní
úprava věže po požáru 1764. V letech 1755 až 1758 byl na Uhlířském vrchu
postaven na místě původní poutní kaple barokní kostel. V letech 1766-1769 byl
velmistrem Karlem Alexandrem Lotrinským (1761-1780) barokně přestavěn zámek.
Barokní podobu také získaly měšťanské domy na náměstí. Ve městě byla již v roce 1701 postavena střelnice a založena
střelecká společnost. V roce 1748 byl ve městě zřízen poštovní úřad a v roce
1750 byla do Bruntálu přeložena poštovní stanice z Andělské Hory. V roce 1795 založil vicemístodržitel
František Josef z Thierheimu (místodržitel v letech
1797-1806) zámeckou kapelu, jejíž činnost úzce souvisela s ochotnickým
divadelním souborem, pro který zřídil v roce 1798 na zámku v Bruntále z
koníren divadelní sál. V tomto divadle vystupoval a později i režíroval Josef
František Krones, otec slavné bruntálské rodačky,
oblíbené vídeňské herečky a operní zpěvačky Terezie Kronesové
(1801-1830). Nový rozmach přinesl městu nástup průmyslové výroby koncem 18. a
v 19.století. V Bruntále vznikla řada továren, orientujících se převážně na
textilní výrobu. V polovině 19.století město patřilo k nejdůležitějším
střediskům lnářského průmyslu v českém Slezsku. V zájmu rozvíjejícího se
průmyslu byla modernizována silniční síť, v roce 1872 bylo město napojeno na
železniční trať Olomouc – Opava. Průmyslový rozvoj se projevil i na růstu
počtu obyvatel: v roce 1805 žilo v Bruntále 2 823 obyvatel, v roce 1900 již 7
582. Město změnilo svou tvář i výstavbou řady nových budov. V roce 1885 byla
otevřena v Bruntále vůbec první veřejná nemocnice v celém českém Slezsku.
Druhá polovina 19.století je v Bruntále rovněž obdobím vzniku řady středních
a odborných škol. V roce 1866 byla v Bruntále zřízena řemesnicko-živnostenská
škola. Úsilí města o obnovení gymnázia na místo v roce 1777 zrušeného
piaristického gymnázia bylo korunováno úspěchem v roce 1871; státní nižší
gymnázium však bylo již roku 1889 zrušeno, ale v roce 1908 bylo otevřeno
vyšší gymnázium, roku 1909 přeměněno, na státní reálné gymnázium. Pro toto
gymnázium byla v letech 1909-1912 vybudována nová budova. Prudký rozvoj textilního průmyslu v Bruntále a potřeba vychovat
pro jeho potřebu odborníky vedla v roce 1877 ke vzniku státní odborné školy
tkalcovské. Obdobně snaha vychovat odborníky pro zemědělství byla příčinou
otevření zemědělské školy v Bruntále v roce 1908. Pro tuto školu byla v
letech 1907-1908 vybudována zcela nová budova. Rostoucí význam města se zákonitě projevil i v jeho postavení:
po zrušení patrimoniální správy v polovině 19.století se Bruntál stal sídlem
okresního úřadu a okresního soudu. Po první světové válce došlo i v Bruntále k pokusu o
iredentistický puč, který byl potlačen v prosinci 1918 československým
vojskem. V následujících letech první Československé republiky se v Bruntále
konstituovala aktivní česká menšina. Do Bruntálu přišli čeští úředníci,
vojáci, železničáři; přesto tvořilo české obyvatelstvo v Bruntále pouze
nepatrnou menšinu. Její kulturní a společenský život se soustředil do
několika organizací, z nichž nejvýznamnější byla pobočka Matice opavské
pracující v Bruntále od svého založení v roce 1921 pod názvem Vzdělávací
spolek Praděd. Významná byla i činnost Sokola a Svazu českých turistů. Česká
menšina v Bruntále usilovala i o vybudování českého školství. Jako první byla
v Bruntále otevřena v roce 1924 česká mateřská škola matiční, v roce 1925
zahájila v Bruntále vyučování Česká státní obecná škola matiční. Pět let po
otevření české obecné školy byla v Bruntále otevřena v roce 1930 i státní
matiční škola měšťanská. Německé obyvatelstvo města podléhalo od počátku
30.let sílícímu nacionalismu. Vývoj vyvrcholil v dramatických dnech podzimu
1938: koncem září 1938 se pokusili bruntálští Němci povstáním převzít moc ve
městě. Československá armáda ještě obnovila pořádek, ale již zakrátko, po
mnichovském diktátu, byl Bruntál obsazen německým vojskem. V květnu 1945 bylo město osvobozeno, v průběhu let 1945 až 1946
osídleno českým obyvatelstvem. Nadále zůstalo jako okresní města významným
centrem oblasti. Negativně se však projevila likvidace textilního průmyslu v
50.letech, neboť zmizel tradiční zdroj obživy obyvatel. Ve snaze nahradit
úbytek pracovních příležitostí ve městě a stabilizovat tak osídlení města
byly ve městě vybudovány nové závody. Kromě závodu Automobilových opraven
ostatní nově budované závody, zejména Lisovny nových hmot a hydrometalurgický
závod, měly od prvopočátku značné problémy s výrobními programy a odbytem
svých výrobků. Tyto potíže závodů vzrostly zejména v souvislosti se změnami
hospodářskými po roce 1989. Město poznamenala rovněž rozsáhlá moderní
výstavba: vznikla nová sídliště, administrativní, sportovní a školní budovy.
V Bruntále vznikly další školy – v roce 1958 zahájilo výuku odborné učiliště
stavební, v roce 1960 střední zemědělská technická škola, v roce 1962 střední
průmyslová škola strojní a textilní. Město Bruntál se svými památkami a svou atraktivní polohou v
podhůří Hrubého Jeseníku má v dnešní, dynamicky se rozvíjející době, možnost
se stát významným střediskem turistického ruchu. KDO BYL V ČELE MĚSTA? První osobou, jejíž jméno je doloženo v úředních záznamech,
a která vedla správu bruntálského distriktu, byl fojt Bertold.
Jeho jméno je zapsáno v listinách z let 1267 – 1287. Starostové Bruntálu od 1809 1809 Franz Josef Thiel 1817 – 1833 Cyril Riedel 1833 – 1834 Karl Kurzweil 1834 – 1840 Josef Fenz 1840 – 1847 Florian Schneider 1847 – 1859 Franz Rudolf Wohlfarth 1859 – 1864 Florian Hadwiger 1864 – 1876 Anton Luft 1876 – 1887 Gustav Gabriel 1887 – 1888 Friedrich Kurzweil 1888 – 1901 Heinrich Ludwig 1901 – 1919 Wenzel Franz Olbrich Předváleční 1919 – 1922 Franz Heinz 1922 – 1934 JUDr. Franz Heinz 1934 – 1938 JUDr. Rudolf Bayer 1938 Waltr Kindermann Pováleční 7. 5. 1945 Pavel Lazar 1. předseda národního výboru 30. 5. 1945 Emil Tomeček předseda
Revolučního národního výboru 2.8.1945 – 21.10.1948 Ladislav Hladký předseda místní správní komise od roku 1946 předseda MNV 1948 – 1950 Zdeněk Košacký předseda Národního výboru 1950 - 1954 Jan Dohnal 1954 – 1960 Jaroslav Bradáč 1960 – 1960 Zdeněk Krůček 1960 – 1962 Leopold Najzar 1962 – 1970 Bohuslav Tomeš 1970 – 1976 Mečislav Schmidt 1976 – 1986 Emil Rohel 1986 – 1989 Ing. Stanislav Šlechta 1989 – 1990 Ing. Miroslav Ručka 1990 – 1994 Ing. Stanislav Přikryl starosta 1994 – 1995 Ing. František Kuna 1995 – 1998 Miroslav Bureš 1998 – 2000 Bc. Petr Krejčí 2000 – 2002 Ing. František Struška 2002 – dosud Bc. Stanislav Navrátil zdroj: www.mubruntal.cz |
|