Kód CZ 12700
Police nad Metují
(Politz an
der Mettau)
Osady: Malá Ledhuje, Velká Ledhuje
Připojené obce: Hlavňov,
Hony, Pěkov,
Radešov
Kostel Nanebevzetí P.Marie >> Zdroj
2)
Klášter Břevnovských benediktinů Zdroj A)
Bývalý benediktinský, 1296, dnes
muzeum, Domus S.Mariae. Založen roku 1213 břevnovskými
benediktiny; původně raně gotické budovy z let 1306 byly přestavěny v letech
1676 - 1772. Klášter je jednopatrová barokní budova čtvercového půdorysu,
rozkládající se kolem dvou dvorů. Jednotlivé fronty budovy jsou rozčleněny
nárožními rizality na západní, severní a východní
straně. Západní průčelí na jih od kostela, zvané prelatura, je rozčleněno
nejbohatěji. Uprostřed krajních mělkých rizalitů
jsou dva vstupní portály (jižní je uzavřen). V osách portálů je nasazena na
segmentech římsy kartuš se znaky. Na severním portálu je na červené půdě
stříbrná ostrev - znak opata, kolem nápis F.A.B. 1770 (Fridericus Abbas Břevnoviensis - Bedřich,
opat břevnovský), na jižním portálu kartuš se
znakem břevnovského konventu: na modré půdě na
šikmém stříbrném pruhu tři zlaté růže. Na přízemních oknech kolem obou
portálů jsou dvojitě odstupňované rokokové kované mříže, zhotovené Fr.Ondřejem
Králem. Uvnitř budovy jsou dva vestibuly, oba zaklenuté českou plackou.
Pilířové schodiště v prelatuře má bohatě členěné rokokové kované zábradlí s
kartušemi se znaky konventu a opata - stejného autora jako venkovských mříží.
V prvním patře prelatury bylo několik místností, sloužících opatovi; jídelna,
salon, ložnice a kaple (s dochovanou malbou a mobiliářem). V největším sále
(jídelně), tzv. „Laudonově", je dnes zřízen Městský památník pod správou
Okresního muzea v Náchodě.
Kostel Narození P.Marie
– Hřbitovní kaple Zdroj A)
Hřbitovní, původně farní,
2./2 13.stol.1792 zbořena loď. Torzo bývalého farního kostela Narození
PannyMarie, postaveného v druhé polovině 13.století (první písemné zprávy z let 1395 a 1406). K
barokní přestavbě raně gotického kostela došlo v letech 1712-1714 za opata
Otmara Zinka. Za josefínské sekularizace byl kostel
roku 1787 zrušen, roku 1792 pobořen a presbytář upraven na hřbitovní kapli.
Původní zvonice byla roku 1720 zvýšena a postavena do dnešní podoby. Jsou v
ní zavěšeny dva cenné zvony, jeden z roku 1486 a druhý z roku 1491, třetí
zvon zroku 1669 byl rekvírován za
I.světové války. Na zadní vnější straně kněžiště je zazděn nejstarší
dochovaný renesanční náhrobek v Polici, který oznamuje, že „Léta Páně 1632 ve
čtvrtek po sv.Matěji
26.Februáru poctivý mládenec Jan Koukal svůj život dokonal... Modlete se za
něho Pánu Bohu a všem Svatým".
Sbor církve československé
Fara
Hřbitov
U
kostela
Mariánský sloup Zdroj A)
J.Brokof, 1707. sloup se sochou Panny Marie Bolestné, zapsaný
jako kulturní památka města Police nad Metují pod ev.č.
1849. Sloup barokního slohu, vysoký 3,8 metru spočívá na podstavci o třech
stupních, je spirálovitě ovinut listnatým větvovím, do něhož jsou vpleteny
nástroje, kterými byl umučen Kristus. Vrcholí korintskou hlavicí, na němž stojí trpící P. Marie (je to jedna z tzv. mariánských
ikonografií, zobrazení Marie, které k nám přišlo z Itálie a pro které se ujal
název Mater Dolorosa) s pozlacenou korunou na hlavě a s pozlaceným mečem v
srdci. Na podstavci je na východní straně umístěný sdružený znak konventu břevnovského kláštera a jeho opata, kolem nápis »O. A. B.
1707« což značí: Othmar, Abbas
Břevnoviensis, tj. Otmar, opat břevnovský.
Na severní straně je český nápis: »O Maria, Swau
Bolest a Sina tweho wtiskniž ni do Srdcze mého, dey nám zded spolu želeti, w nebi s Tebau se tiessiti«. Na straně západní je nápis německý, prakticky
stejného znění předchozího: »O Maria, Dein und Deines Sohnes
Schmerzen Drucke tieff in Herzen, Zur Gessellschaft hier im Leid
dorten in der Himmels Freud«. „Je to prosba adresovaná Matce boží, podložená a
podtržená motivem pašijových nástrojů na sloupu, aby vtisknutím bolesti své a
synovy do lidských srdcí v nich vzbudila spolutrpitelský žal a uvedla je do
své nebeské radosti." Konečně na jižní straně podstavce je chronogram: »Gloriae Matris Dolorosae statua erecta est« (= 1707), tj.
„Socha vztyčena k slávě Matky Bolestné". Jak napovídají nápisy na
podstavci, sloup dal postavit břevnovsko-broumovský
opat Otmar Daniel Zinke (1700-1738) roku 1707,
zřejmě z popudu polického náboženského sdružení „Mariánského Bratrstva
sedmibolestné Matky Boží". Práce na sloupu byly zahájeny v Polici 11.
srpna, místo pro sloup bylo od superiora polického kláštera P. Prokopa Jaška,
OSB vysvěceno dne 2. září. Socha sama byla zhotovena v Broumově významným
sochařem doby baroka Janem Brokofem, kde mu tehdy
pomáhal i jeho starší syn Michal Josef a samozřejmě i řada neznámých
pomocníků - kameníků jeho sochařské huti. Dlouhotrvající pochybnosti o jeho
autorství vyvrací v broumovském muzeu nacházející se fotokopie dnes
nezvěstného originálu - dokladu, psaného rukou sochaře Jana Brokofa. Je to účet za zhotovení sloupu na broumovském
náměstí a jej obklopujících soch (mimo hlavní sochu P. Marie, zhotovenou již
dříve). V podrobném výčtu jednotlivých položek sochařských prací je také tato
(pro nás zajímavá) pasáž: „V Polici socha naší milé Paní 30 tolarů, [...] podstavec stojí jako socha, požaduji ale jen
20 tolarů". Sloup byl vztyčen 27. září 1707 - letos tedy uplyne právě
300 let jeho existence; vysvěcen byl opatem Otmarem o rok později, 9. září
1708. Během let samozřejmě docházelo k různým zkrášlováním a renovacím sloupu
i úpravám jeho okolí. První taková zpráva pochází z 30. dubna 1740, kdy
daroval městský rychtář Melichar Rajman na sloup
dvě lucerny. U příležitosti oslav založení Mariánského bratrstva byla „socha
Matky Boží nákladem bratrstva všechna pěkně obnovena a opatřena novou korunou
měděnou a v ohni pozlacenou, která stála samotna 40
zlatých". K další velké renovaci sloupu došlo roku 1867 na obecní
náklady. Za 490 zlatých rak. č. byl úkol svěřen
„štafíru" Antonínu Pátému z Úpice, o způsobu polychromie a zlacení
rozhodlo obecní zastupitelstvo: „postava Panny Marie bílá a šat zlaceně
obrouben býti má, koruna a držadlo meče zlaceny,
tj. všecky výšiny zlaceny, spodek uvnitř bílý. Sloup, tj. půdu bledo kameno zelenou, všecky
vyvýšiny bílé, železná držadla luceren zlacené, rytá písmena všecka
vyzlacená." Současně byla odstraněna kamenná zahrádka, která obklopovala
sloup a byla nahrazena čtyřmi sloupky, spojenými špičatými řetězy. Roku 1870
byly kolem sloupu vysazeny čtyři lipky (u příležitosti svěcení sokolského
praporu). Řetězy obklopující sloup byly odstraněny roku 1901 (mnozí je budou
ještě pamatovat kolem Selenderova sloupu) a místo
nich byl dán ozdobný kovový plot, zhotovený Heřmanem Raudachem
z Broumova za 244 K 56 hal. Kolem této obecní objednávky vznikl spor, když
poličtí zámečníci Hitschfeld a Morávek protestovali
proti zakázce, zadané Němci. Tehdejší starosta Vilém Pelly,
aby situaci uklidnil, nakonec zaplatil plot ze svého. Kdy plot kolem sochy
zmizel přesně neznám, bylo to ale určitě již před rokem 1958, tedy před
rekonstrukcí celé plochy náměstí. K další obnově plastiky došlo roku 1977
akademickým sochařem Františkem Bartošem z Hradce Králové, k poslední roku
2003, kdy sloup se sochou renovovali akademičtí sochaři Antonín a Martin
Wagnerovi ze Dvora Králové.
Na můstku před klášterním kostelem nad jalovým náhonem
mlýna, 1731. na mostě v Kostelní ulici. Ač to možná není na první pohled
zřetelné, jedná se skutečně o silniční most přes stoku od podklášterního
mlýna; dřevěný mostek zde stával odedávna, nový kamenný most zde byl postaven
roku 1727. Sochu sv. Jana Nepomuckého, která předtím údajně stála u klášterního kostela v Broumově daroval
obci opat Otmar a byla zde postavena roku 1731, již po dvou letech po jeho
kanonizaci. Náklad na podstavec pro sochu činil 134 florénů, sbírka mezi
polickými sousedy vynesla 38 florénů. Socha byla poprvé restaurovaná roku
1858 (či možná polychromovaná a vyzlacená, jak bylo tehdy zvykem). Sousoší
doznalo určitou újmu 28. února 1975, kdy byla jakýmsi vandalem částečně
poškozena levá soška andílka, což tehdy zdařile opravil kameník p. Antonín Herzog. Podruhé byla socha obnovena až v roce 1997 v
restaurátorském ateliéru akademického sochaře Antonína Wagnera ze Dvora
Králové nad Labem. 9. září 1997 byla umístěna na původní místo spolu s jeho
pendantem, sv. Prokopem. Restaurace obou soch přišla polickou obec na 510.000
Kč. Připomeňme, že socha sv. Jana Nepomuckého je zapsaná kulturní památka
města Police nad Metují číslo 1850, což však zřejmě není tak silný argument,
aby nezabránil tomu, že jedna z pěti hvězd ze svatozáře světce, tj. jeho
hlavní atribut, byla nedlouho po jeho obnově ukradena.
Na můstku před kostelem,1746,
vrácena na mostek u městského mlýna,
přenesená 1857. na konci Kostelní ulice, na mostě před bývalým tzv. „podklášterním mlýnem" čp.
3. je zapsaná kulturní památka města Police nad Metují (evidenční číslo
1851). Antonín Cechner, autor Soupisu památek
historických a uměleckých v politickém okresu broumovském (1930) hodnotí
plastiku jako „výborně tesanou sochu v značně sklonitém postoji", a
domnívá se, že „dle všeho" pochází od sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Dnes však převládá názor, že dílo pochází z
dílny jeho spolupracovníků. Musela by tedy pocházet z doby kolem roku 1706,
kdy Jan Brokof se svými syny tvořil sousoší P.
Marie na náměstí v Broumově, protože potom již Brokofové
žádnou zakázku od Břevnova nedostali. postavena roku
1746. Byl to dar břevnovsko-broumovského opata Benno II. Löbla (1738-1752)
polické obci. Náklad na postavení skulptury, která se sem zřejmě dostala z
Broumova (koneckonců jako více jiných soch) činil 30 kop míšeňských grošů a
napůl se o něj rozdělili polická obec a poličtí sousedé. Socha však nebyla
postavena na dnešním stávajícím místě, ale před tzv. „Městským mlýnem"
na konci města na začátku Mezihorního údolí (dnes
je to čp. 195 v Nádražní ulici). Teprve roku 1857
byla socha přenesena na nynější místo před podklášterní
mlýn. Zaznamenal nám to tehdejší městský radní, truhlář Vendelín Mrnka: „Roku 1857 byl u sv. Jana ten most rozšířený a
naproti sv. Prokop postaven, který dříve u městského mlýnu
stál. V tu dobu byla vystavěná fabrika na přízi předení a ten celý plac
zplanýrovaný byl na obecní útraty." Je pochopitelné, že místo pro sochu
před staveništěm přádelny na len Františka Freiwalda
příliš vhodné nebylo; je také možné, že socha udělala místo předpokládané
nové silnici (jistě se o ní již v té době hovořilo) z Police na Mýto (a
později dále do Hronova). Silnice se začala budovat roku 1864. Socha sv.
Prokopa byla poprvé restaurovaná (či spíše jen polychromovaná a vyzlacená)
roku 1871 nákladem známého polického mecenáše Augustina Kejdany
(rovněž díky jemu má ostašská kaple věžičku a
Police měla svou první mateřskou školku). Podruhé byla socha obnovena roku
1997. Není to zas tak dávno, abychom si nepamatovali, že socha (spolu s
protější sochou sv. Jana Nepomuckého) byla v červnu odvezena do
restaurátorského ateliéru akademického sochaře Antonína Wagnera ve Dvoře
Králové nad Labem. 9. září 1997 byla umístěna na původní místo. Restaurace
obou soch přišla polickou obec na 510.000 Kč. Co však soše sv. Prokopa dnes
chybí, je jeden z atributů světce: kříž v pravé ruce, kterým podle legendy
popoháněl ďábla za pluhem. Kterému zloději se mohl hodit nevím, každopádně by
ale za ten pluh zasloužil zapřáhnout sám...
stojí na Strážnici, na Záměstí
nad žďárskou silnicí. na sloupu nad silnicí do
Žďáru, postavená nákladem polického souseda Václava Béma roku 1734. Zapsaná
kulturní památka města Police nad Metují č. 1853 je charakterizována jako
vrcholně barokní plastika, dílo neznámého místního sochaře obeznámeného s
vrcholnými díly českého sochařství. Socha byla podle údajů faráře P. Cyrila Kaněry OSB poprvé obnovena roku 1871. Podruhé k tomu
došlo až roku 2006, kdy bylo panem Antonínem Herzogem
opraveno podloží, napravena špatná stabilita sloupu, a provedena celková
penetrace povrchu. Současně byla odstraněna okolní křoviska, které toto pěkné dílo anonymního kameníka nevhodně (či
vhodně?) skrývala.
Socha sv. Václava na Strážnici byla v minulosti, v 18.
století, i cílem náboženských horlivců, tak jak nám to zaznamenal ve své
kronice polický soused Jan Lege: …„skrze celý
postní čas byli tak zvaní křižovníci. Ve špitále
ležely kříže a planty, též přes hlavu plátno, by ten, kdo by chtěl kající skutek vykonat k poznání nebyl,
takový šel, dal 2 groše a vzal si plantu a kříž na rameno a táhli obyčejně na
Wostaš, někdy také jen na kopec k sv. Václavu a pak
táhli kříž až na náměstí k P. Marii a zas do špitálu a tam zase vše odvedli.
Též se vynacházeli tací, jenž se disciplinou [tj. s důtkami] mrskali, zakrytý
obličej, záda, nohy a tak zkrvácenou disciplinou někdy nějaké holce přes bílý
fěrtoch hvězdiček krvavých nadělali“
U prelatury, 1.pol.18.stol.
(zapsaná kulturní památka města Police nad Metují č. 1841) se dnes nachází v
rohu klášterní a hřbitovní zdi a spolu s parčíkem před hřbitovem zde vytváří
skutečně velmi půvabné zákoutí. Jak jsme si již pověděli v červencovém PM,
byla tato socha P. Marie rovněž jednou z plastik, které stály na střešní
galerii prelatury kláštera a jež byla roku 1880 snesena spolu se sochami před
polickým kostelem kvůli velkému statickému zatížení budovy. Autorství této
pozdně barokní sochy se připisuje sochaři Antonínu Dorazilovi,
jehož dílo navazuje na dílenskou tvorbu následníků Matyáše Brauna.
Před kostelem, 1707, A.Dorazil
Před kostelem, 1707, A.Dorazil
Před kostelem, 1707, A.Dorazil
(Gintherus)
Před kostelem, 1707, A.Dorazil
1776, na Strážnici. na
Strážnici. Vystoupáme-li ze silnice na Záměstí po
kamenném schodišti na vrchol, staneme u sochy, která již přes 230 let pohlíží
na město a které se v tzv. mariánské ikonografii dostalo přízviska „Assumpta" - tj. Nanebevzetí Panny Marie. Jak je již
u mnoha soch v Polici pravidlem, ani v tomto případě o původu sochy mnoho
nevíme. Snad že byla postavena roku 1776, což jednak dokládá P. Cyril Kaněra OSB ve svých „Pamětech farní osady polické" a
rovněž také chronogram na podstavci sochy (DEI PARA IN CALOS ASSUMPTA
PARTHENIA PIETAS EXCITAVIT). Evidenční list této zapsané kulturní památky
města Police nad Metují (č. 1852) sice připisuje autorství této pozdně
barokní plastiky slezskému sochaři Josefu Křesovskému,
což může být pravda, protože v těchto letech na Policku
pracoval, ale jeho autorství nikde přímo doloženo není. Socha byla někdy
kolem roku 1872, jak uvádí P. Kaněra, opravena
nákladem Marie Krunkové (snad manželky lesníka na Ostaši Peregrina Krunky, majitele domu čp. 99).
1779, při silnici na Bukovici,
na rokajovém podstavci. na ulici původním jménem
ulice Ostašská, poté přejmenovanou na třídu Rudé
armády, dnes nazvanou Na Sibiři. Zde, u křižovatky ulice K Sídlišti, stojí
jedna z dalších soch polické přírodní galerie svatých: svatý Florián. Zdařilá
rokoková skulptura, nyní kolem dokola obklopená zástavbou domů, byla v době,
kdy byla postavena „pod panským polem" u zdi klášterní zahrady, vedle
cesty k Bukovici, zcela osamocena a prakticky zde
končilo městečko Police.
Při silnici na Bukovici,
1798, na rokajovém podstavci
1790, před bývalým klášterním
kostelem, původně na náměstí,
U silnice na Bezděkov
Hlavní hřbitovní, celolitinový
Na tzv. „Zákopanici" (tj.
bývalém městském popravišti) jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích města,
1716-18
Východně od kláštera na rozcestí
pod Klučkem, jeden ze 4 toskánských sloupů na
okrajích města, 1716-18
V ulici Hvězdecké
u čp.218, jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích
města, 1716-18
V ulici Jiráskově u čp. 196., jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích
města, 1716-18
Pův.na náměstí, 1707 přenesen před kostel, 1619. byl věnovaný
opatem broumovského kláštera Wolfgangem Selenderem
z Prošovic jako výraz díků za ochranu, kterou mu
Poličtí na začátku roku 1619 poskytli poté, co se proti němu broumovští protestanté vzbouřili. Událost stála na počátku třicetileté
války. stojící na Komenském náměstí před děkanským
kostelem. Je to zajímavá sochařská památka ještě z doby předbělohorské, která
původně, až do roku 1717, stála na náměstí a musela tehdy udělat místo
honosnějšímu dílu sochaře Jana Brokoffa, které vzniklo
za opata Otmara Zinka na popud polického Bratrstva p.Marie Sedmibolestné - sloupu s
Matris Dolorosae, tj. s
Pannou Marií Bolestnou. Sám Selendrův sloup je dílo
neznámého sochaře. Jak jej charakterizuje Antonín Cechner
v „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském“
(1930), je to sloup „renaissančního jónského řádu
na attické patce s dříkem, ovinutými úponky s listy
dole lipovými, nahoře javorovými; polštářová volutová hlavice podporuje římsu
se zubořezem a kamennou kouli s železným (dnes pozlaceným) křížkem“. Na
podstavci sloupu jsou čtyři oválné kartuše. Na jedné z nich, na severní
straně je opatský znak, šikmo ležící ostrev, na
straně jižní znak břevnovského konventu, tři růže
mezi dvěma šikmými pásy. O dalších dvou kartuších si povíme později a
podrobněji. Prohlížíme-li celý sloup velmi pozorně, neujde nám, že
restaurátor obnovil i předtím již téměř nečitelný letopočet na západní straně
desky, nesoucí kamennou kouli - 1617.
Vázy Zdroj 2)
Rokokové, před průčelím kláštera
Kašna Zdroj 2)
Na náměstí, 1818. na místě starého
pivovaru, zbořeného roku 1818. Kašnu zhotovil z pískovce v empírovém slohu kameník
Filip Klemt ze Suchého Dolu. Uprostřed nádrže je
krychlový podstavec, na jehož vrcholu je feston, tj. ozdobná váza s
květinovými girlandami. Na severní a jižní straně kašny jsou výtoky vody
ústící ze lvích hlav. Na západní straně podstavce je chronogram »Skrze DUChoD obeCní kDY postaWena seCti«, nad nápisem v girlandě ozdobný monogram autora:
»Od F. K.«. Na východní straně podstavce je německý
nápis: »Es steigt empor und Fällt darnieder,
so steigen wir und fallen
wieder«, který v překladu znamená „Vzhůru stoupá a
dolů padá, tak stoupáme my a opět padáme". Kolem horní hrany krychlového
podstavce je nápis latinský »Quod accipio reddo cuivis«, což značí: „Co přijímám, komukoliv vracím".
K renovaci kašny došlo poprvé roku 1867, pak roku 1983, naposledy roku 1999.
Kašna je dnes napájena pomocí čerpadla vodou, která odtéká z vedlejšího
artéského pramene „Julinky".
[Kašna] Zdroj
A)
Na náměstí, stávala před stávající kašnou
Pamětní desky
Obětem 1.sv.války,
na pilířích podloubí radnice
Pamětní desky
Obětem 2.sv.války,
na pilířích podloubí radnice
Pamětní deska
Obětem 2legionářů u Zborova na pilířích podloubí radnice s hrstí prstě
z jejich hrobu
Pamětní deska
Kronikáře Cege
a A.Prouzy na č.p.103
Pamětní deska
Hanuše Wihana
na č.p.5
Pamětní deska
W.W.Tomka
Památník
Na hřbitově před kostelem, 1896,
spolek vysloužilcům
Památník
Zastřelených partyzánů, před
kostelem
[Radnice] Zdroj 2)
Stávala společně s pivovarem
uprostřed náměstí, 1535 vyhořela, znovu 1617, 1673 a 1700, zbořena 1818
[Nová radnice] Zdroj 2)
1595 na jižní str.máměstí
Radnice Zdroj
A)
souč.
barokní patrová, 1718 jako pův.klášterní
dům, K.I.Diezenhofer, 1740 darován
městu, 1842 vyhořela, upravena 1876 neogoticky. Náměstí čp.98.
Budova postavena roku 1718 jako soukromé sídlo inspektora nad klášterními
statky Františka Antonína Hradeckého, snad podle plánů KiliánaI.
Dientzenhofera. Roku 1740 koupena městem od opata Benna II. jako radniční budova. Radnice roku 1842
vyhořela, původní cibulovitá věž nahrazena roku 1876 novou osmibokou věží ve
slohu tudorské gotiky. Radnice je jednopatrová stavba s podloubím, s třemi
klenutými oblouky, poloelipticky uzavřenými. Dva střední pilíře jsou užší,
rohové, silnější jsou děleny pilastry, vrozích
zdvojenými. První patro ukončuje římsa, nad kterou se zvedá komolý
rovnoramenný štít, na jehož každé straně jsou umístěny zemský a městský znak.
Kolem oken středních pilířů štukatura a dole reliéfní kartuše.
Krčma Zdroj 2)
Barokní, 1720 s novou
přístavbou
Stará škola Zdroj
A)
Hvězdecká ul.čp.15, 1785, patrová. Hvězdecká
ulice čp.15. Jednopatrová roubená barokní stavba s
mansardovou střechou krytou šindelem, postavená roku 1785. V přízemí se
nacházely dvě třídy, v patře byty pro učitele. Ve škole se učilo až do roku
1856, dlouhá léta poté sloužila jako soukromé obydlí. Dnes součást Památníku
města Police nad Metují.
Roubená stodola Zdroj 2)
Polygonální, krytá šindelem, za
městem
Sýpka Zdroj 2)
1694
Škola a divadlo Zdroj 2)
Č.Mužík
Budova
ZUŠ
Dům č.p.75
Na náměstí
Podklášterní mlýn
Při výjezdu
z náměstí ke klášteru
Dům č.p. 19
Na náměstí
Dům č.p. 39
Tomkova ul.
Dům č.p. 90
V ulici
z náměstí
Dům č.p. 117
Žďárská ul.
Dům č.p.130
Žďárská ul.
Dům č.p. 131
Žďárská ul.
Dům
Ul.V Rokli
Brána Zdroj
A)
Do klášterní zahrady. Ostašská
ulice, poblíž kostela. Ohradní zeď z pískovcových kvádrů, v níž je umístěna
brána, zdobená kamenickými prvky (váza ve vrcholu, piniové šišky po stranách
na pilíři). Brána je zakončena segmentovým obloukem se štítovou nástavbou,
ukončenou lomenou římsou. Z uliční strany je umístěn sdružený znak břevnovského kláštera.
|
Panství
Broumov
1790 Panství
Police nad Metují
Politický okres Broumov, s.o.Police n.Metují
1961 Okres
Náchod
2003 Pověřený
městský úřad
literatura a
prameny
1) Administrativní
lexikon obcí v republice čsl, 1927
2) Poche E.,
Umělecké památky Čech, 1977-82
3) K.Kuča, Města a městečka v Č.na M. a ve S., 2002
A) meu-police.cz (28.7.2014)
B)
C) cs.wikipedia.org (11.2.2019,
28.7.2014)
|