Kod CZ 16803

Tuřany

(Turas)

[Kostel P.Marie] ^{2) C)}

pův.románský, rozšířen, ve 2.pol.17.stol. obklopen ambity, poutní, zbořen 1804. Původní tuřanský kostel Panny Marie se nacházel v prostoru mezi dnešním chrámem a jezuitskou rezidencí v místě, kde byla roku 1901 postavena kaple Zjevení Panny Marie v trní. Jednalo se o románský kostel s věží v průčelí, který byl poprvé nepřímo doložen v roce 1275. V průběhu staletí byl postupně několikrát přestavován, kromě farní funkce začal být znám i jako poutní kostel. V 17. století byl upraven barokně a kolem kostela byl postaven obdélný ambit se čtyřmi kaplemi v nárožích. Zbořen byl roku 1804, kdy byla sousední kaple svaté Anny přestavěna na kostel, který převzal od starého kostela zasvěcení Panně Marii

[Kaple sv.Anny] ²⁾

1693-8, severně od kostela, 1804-6 rozšířena a proměněna na poutní a farní kostel

Kostel Nanebevzetí P.Marie ^{2) C)}

Přestavbou kaple sv.Anny 1804-6, 1888-91 upraven a doplněn dvojicí věží. Z hlediska památkové péče je kostel nemovitou kulturní památkou. Kostel se nachází na východní straně Hanácké ulice v centru brněnské čtvrti Tuřan a představuje jejich výraznou dominantu.

Nad hlavním vchodem do kostela je socha svaté Anny, nad ní mozaika Tuřanské Matky Boží, po stranách vchodu pak sochy svatého Šebestiána a svatého Václava, při schodišti stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1728 a kamenný kříž z roku 1811. Interiéru kostela dominuje na hlavním oltáři dřevořezba Panny Marie ze 13. století s doprovodem andělů a vedle oltáře sochy svatých Cyrila a Metoděje. Historie kostela je spjata se samou historií Tuřan jako vesnice. Podle tradice sahají dějiny tuřanského poutního místa až do doby svatých Cyrila a Metoděje. Ti měli na Moravu přinést též sošku Marie, později kolem roku 1050 znovunalezenou chrlickým rolníkem Horákem v trní. Ještě ve středověku se místo nálezu sošky stalo poutním místem, tuřanská fara je doložena ve 13. století. V průběhu času, zejména v 17. století se dále zvyšovala úcta věřících k tuřanskému poutnímu místu, mimo jiné také aktivitou olomouckého kardinála Františka z Districhštejna a tuřanského faráře Jiřího Pekaře-Pistoria, jehož zásluhou se o Tuřanech dochovalo velké množství informací.

Vzrůstající počet poutníků si časem vyžádal rozsáhlé úpravy kostela, zejména jeho rozšíření. Takto rozšířený kostel načas v době svého vpádu na Moravu znesvětili Švédové, když z kostela učinili konírnu. Tuřanská soška Panny Marie byla včas ukryta, nejprve v Brně a poté ve Vídni. Její slavný návrat do Tuřan roku 1649 měl podobu velkého procesí. V té době si Tuřany oblíbil Bohuslav Balbín, autor knihy Diva Turzanensis vydané roku 1658. O osm let později přišli do Tuřan jezuité. Asi v druhé polovině 17. století byl kolem starého kostela zbudován čtyřkřídlý obdélný ambit se čtveřicí kaplí v nárožích. Roku 1693 započali jezuité vedle starého kostela se stavbou kaple zasvěcené svaté Anně. Ta byla do podoby dnešního barokního kostela rozšířena v letech 1804–1806. Starý kostel byl zbořen a jeho mariánské patrocinium přešlo na nový, rozšířený kostel. Ten byl v letech 1888–1891 opatřen nepříliš obvyklým barokním dvojvěžím, spojeným s kostelem arkádou a otevřenou sloupovou galerií. Jednou z dodatečně zbudovaných kaplí kostela je též kaple Zjevení Panny Marie v trní, postavená roku 1901 zhruba v místě presbytáře starého zbořeného kostela

Fara

…

Kaple Zvěstování P.Marie ^{2) C) D)}

1888-91 šestiboká, sev.od kostela

Kaple Zjevení P.Marie ^{2) C)}

1901

Rezidence jezuitů ^{2) C)}

Raně barokní, ve 2.pol.19.stol. přestavěna na lihovar. V roce 1666 kostel i faru převzali jezuité z brněnské koleje. Ti zde na počátku 70. let 17. století vystavěli jižně od kostela (na návsi) vlastní rezidenci podle projektu Jana Křtitele Erny. Jedná se o jednoduchou dvoupodlažní stavbu se 14 okenními osami do náměstí. Začátkem 70. let 18. století zde působilo šest jezuitů, řád samotný ale byl v roce 1773 zrušen a rezidenci převzal studijní fond. Ten jej v roce 1826 odprodal soukromému majiteli, který budovu přestavěl na lihovar.[52] V současnosti objekt slouží jako radnice městské části Brno-Tuřany.

Husův sbor ^C)

chrám z let 1927–1928

Kaplička ^C)

U kostela se sousoším Piety. Opravena na podzim 2005.

Hřbitov ^C)

…

Hřbitovní kaple ^C)

…

Výklenková kaplička ^D)

U kostela, se sochou P.Marie

Výklenková kaplička ^D)

U kostela, se sochou Ježíše Krista

Sousoší P.Marie, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského ^{2) C)}

Po 1690, se sv. Ignácem z Loyoly a se sv. Františkem Xaverským

Sousoší sv.Kajetána ^C)

Před hřbitovní kaplí

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

Před hřbitovní kaplí 1728

Socha sv.Anny ^C)

Ve výklenku nad vchodem do kostela

Socha sv.Václava ^C)

Ve výklenku na průčelí kostela

Socha sv.Šebestiána ^C)

Ve výklenku na průčelí kostela

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

Před kostelem 1741

Kamenný kříž ^C)

Před kostelem, 1811

Kamenný kříž ^C)

nechala postavit obec (Brněnské) Ivanovice roku 1840. Opraven byl roku 2003.

Kamenný kříž ^D)

1946, Špirkova ul.

Kamenný kříž ^D)

na tomto místě stával již koncem 18. st., nechali roku 1940 obnovit manželé Hedvika a František Hoffmanovi.

Kamenný kříž ^D)

nechala roku 1910 zbudovat na památku úmrtí svých rodiču Teresie Krejčích

Kamenný kříž ^C)

Na hřbitově, 1950

Kamenný kříž ^C)

1907

Železný kříž ^C)

…

Železný kříž ^D)

Při silnici do Slatiny

Železný kříž ^D)

postaven na místě, kde roku 1860 zemřel František Šik.

Železný kříž ^D)

1893

Železný kříž ^D)

nechali postavit manželé Krejčí roku 1875. Opraven byl v roce 1972.

Mozaika P.Marie ^C)

Nad vchodem kostela

Boží muka ^{C) D)}

Ul.Podlipná

Erb ^C)

…

Pamětní deska ^C)

Ludvíka Krejčího, náčelníka gen.štábu

Památník osvobození ^C)

…

Orlovna ^C)

secesní budova z počátku 20. století

Sokolovna ^C)

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Brno

1961 Okres Brno-město

2003 Pověřený městský úřad

Část Brna

Historie obce

Tuřany byly od počátku 13. století majetkem olomouckého biskupa. Od roku 1627 vlastnil část Tuřan klášter františkánek v Brně, od r. 1666 vznikl další samostatný statek, náležející brněnským jezuitům. Tuřany zůstaly rozděleny na tři části až do zrušení poddanství, poté se spojily v jednu obec. K Brnu byly připojeny 16. dubna 1919. Roku 1954 bylo uvedeno do provozu tuřanské letiště. Současné katastrální hranice získaly Tuřany až při radikální druhé katastrální reformě Brna, provedené ve druhé polovině 60. let 20. století. Tehdy došlo k přesunu západní hranice Tuřan z linie vedoucí Ulicí 1. května a pak dále na sever, na linii vedoucí ulicemi Rolencova, Glocova, Zezulova a Měšťanská, čímž byla k Tuřanům připojena řada domů původně patřících jednak k Brněnským Ivanovicím, jednak k Brnu nedávno připojené obci Holásky. Dále Tuřany získaly rozsáhlou severovýchodní část původního katastru Brněnských Ivanovic a některé pozemky na jihu původního katastru Slatiny. Naopak pozemek s původně tuřanskou základní školou byl připojen k Brněnským Ivanovicím, a pozemky jihovýchodně od Slatinky a severně od Vlárské trati zase ke Slatině.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2411
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipedia.org (17.11.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.11.2015

Předchozí editace: 27.5.2011