|
Kód CZ Šlapanice Připojeny: Bedřichovice Kostel Nanebevzetí P.
Marie C) původně
stavba z přelomu 12. a 13. století byla několikrát silně poškozena. Dnešní barokní
podoba je z roku 1757. Oltářní obraz Panny Marie Nanebevzaté od Johanna Endlingera. Kostelní
věž byla v roce 1887 zvýšena na 36 m a umístěny zde hodiny ze zrušeného zámku
v Podolí. Počátek jeho historie je datován na přelom 12. a 13. století, kdy zde
stál románský chrám, z něhož se dochovaly pouze fragmenty v jádru věže nebo v
základech presbytáře. Tato stavba byla na přelomu 13. a 14. století nahrazena
gotickým kostelem, jenž je dosud patrný díky zachované křížové klenbě v
presbytáři či díky odkrytým částem gotických oken a dveří. Ve středověku byla
kolem chrámu postavena již neexistující hradba s baštami, takže fungoval jako
opevněné útočiště pro obyvatele vsi. V následujících staletích byl při
požárech či válečných událostech několikrát vážně poškozen, nakonec byl
barokně přestavěn v letech 1753–1755, o dva roky později ale ještě musel být
opraven po požáru. K dalším významných úpravám došlo v roce 1887, kdy byla
věž kostela zvýšena a obdržela hodiny z podolského zámku. Kompletní
rekonstrukce se chrám dočkal v letech 1989–1990
Fara
C) Na bývalé faře
je pískovcová reliéfní deska s letopočtem 1613 a znaky olomouckého
biskupství, kroměřížské kolegiální kapituly a Jana Berga
z Bergu, který byl v době stavby olomouckým
scholastikem
Scholasterie
C) se starou
farou, dnes zde sídlí Muzeum Brněnska. Její počátky jsou datovány na přelom
12. a 13. století, jako první scholastik je doložen v roce 1234 Petr, čtvrtý
olomoucký kanovník, neboť scholasterie patřila
olomoucké kapitule. Současná renesanční budova pochází z roku 1613, kdy zde
působil scholastik Jan Berger z Bergu. V roce 1708
byla za scholasterií postavena barokní sýpka,
interiéry scholasterie byly zbarokizovány v průběhu
18. století. V levé části budovy byla do roku 1904 fara, v pravé působili
scholastici do roku 1948. O rok později byla budova znárodněna, začal ji
spravovat místní národní výbor a od poloviny 50. let zde sídlí šlapanické
muzeum (původně Okresní vlastivědné muzeum pro Brno-venkov, nyní Muzeum
Brněnska). V polovině 70. let 20. století byla kvůli výstavbě nové základní
školy zbořena scholasterní sýpka, dvůr, stáje i
zahrada. Budova bývalé scholasterie byla ve druhé
polovině 80. let 20. století ve špatném stavu, muzeum muselo být uzavřeno.
Celková rekonstrukce stavby proběhla v letech 1992–1995
[Hřbitov] C) Do 1832
kolem kostela Nový
hřbitov C) A) na kopci za
městem zřízen v roce 1832 po epidemii cholery, kdy už starý hřbitov kolem kostela
nepostačoval. Rozšířen 1915 a v 70.
letech 20. století, kdy byla také postavena nová obřadní síň, a dále pak v
letech devadesátých. Rekonstrukce a přestavba nové obřadní síně byla
dokončena v roce 2006. Socha
sv. Floriána C) V nice
fasády muzea z první poloviny 18. století.
Socha
P.Marie Assumpty C) Před
fasádou Scholasterie, 1884, litinová nákladem
manželů Jana a Marie Sekaninových
Socha
sv.Jana Nepomuckého C) A) Svatojánské
náměstí, původně umístěná na mostě přes Říčku, připomínán je již v roce 1831,
jedná se však o mnohem starší barokní plastiku, která byla později přesunuta
doprostřed náměstí a po úpravě křižovatky v roce 2002 přemístěna před dům č.
p. 127/17.
Socha
sv.Jana Nepomuckého C) Před
kostelem, pochází z bývalého paulánského kláštera.
Socha
sv. Floriána C) A) Před
kostelem, Byl sem přesunut po úpravě náměstí z tzv. Starého dvora a pochází z
majetku bývalého paulánského kláštera, zrušeného 1784
Socha
sv. Tadeáše C) A) Náměstí, na
soklu 1819 a o rok později k němu přibyl kovový plůtek. Tato plastika je však
mnohem staršího data a pochází z paulánského kláštera, zrušeného císařem
Josefem II. v roce 1784
Socha
sv. Aloise C) A) Proti gymnásiu, několikrát se stěhoval z místa na místo, až
našel svůj post na křižovatce ulic Hřbitovní a Riegrovy, proti budově gymnázia.
Školní mládeži byl věnován manžely Janem a Františkou Dušovými
v roce 1886.
Socha
Nejsv.Trojice C) A) 1883 od
Josefa a Marie Fojtlových na křižovatce ulic
Brněnská a Riegrova, od roku 1883 stávala na křižovatce ulic Brněnské a
Riegrovy, nechali zbudovat manželé Josef a Marie Fojtlovi.
V polovině 70. let byla kvůli rekonstrukci křižovatky odstraněna a v roce
1998 se vrátila téměř na původní místo.
Kamenný
kříž C) A) Před
kostelem, 1750
Kamenný
kříž C) A) Morový,
1855, manželé Zemanovi, při silnici do Jiříkovic na křižovatce k areálu ZD Bonagro. Byl zbudován nákladem manželů Karla a Mariany
Zemanových v roce 1855, jako poděkování za odvrácení morové epidemie.
Železný
kříž A) na
křižovatce ulic Brněnské a Sušilovy patrně nejstarší ve městě. zmizelá deska
nesla nápis „Vystavěno 1690, přestavěno 1949“. je složen ze tří nesourodých
součástí.
Železný
kříž A) Hlavní
hřbitovní z roku 1850
Železný
kříž A) tzv. černý,
z roku 1915, kdy se hřbitov poprvé rozšiřoval. Boží
muka C) U silnice
k tuřanskému letišti
Boží
muka C) A) Zazděná
mezi domy u č.p.139 /6 v Jiříkovické ulici,
označovala starý hřbitov. Odtud lidový název této lokality „Krchůvek“. Byli
zde také pochováni vojáci napoleonské armády, zemřelí ve zdejším lazaretu v
roce 1805.
Kašna
Spirála života C) A) z barevné keramiky
na Masarykově náměstí z roku 1999 od akademického sochaře Radima Wenzela, je
vytvořena z barevné keramiky. Byla postavena nákladem firmy Tondach-Krytina Šlapanice.
Smírčí
kámen C) U vchodu do
muzea původně stával na tzv. Hraničkách při brněnské silnici. Je na něm vyobrazen meč a nečitelné
iniciály a k muzeu byl přenesen při rozšiřování silnice.
Smírčí
kámen C) V parčíku
u sochy Rudoarmějce, ze 16. století na místě údajného středověkého popraviště
Náhrobník
C) A) Na průčelí
muzea, připomíná tragické úmrtí Pavlíčka, syna Málčina, v roce 1572. V roce
1967 sem byl přemístěn ze starého hřbitova u kostela.
Pamětní
deska C) A) Na bývalé
faře je pískovcová reliéfní deska s letopočtem 1613 a znaky olomouckého biskupství,
kroměřížské kolegiální kapituly a Jana Berga z Bergu, který byl v době stavby olomouckým scholastikem.
První znak je umístěn uprostřed horní části desky. V bohaté rolverkové kartuši je položen čtvrcený oválný štít, v
jehož prvním a čtvrtém poli je 6 špic v postavení čtyři nad dvěma, v druhém a
třetím poli se nachází orlice s šestipaprsčitou
hvězdou na prsou. Na štít je postaven latinský kříž s korunou. Nad štítem se
vznáší biskupský klobouk, z něhož splývá pletená šňůra, tvořící po každé
straně 6 uzlů, odpovídajících hodnosti biskupa. Jedná se tedy o znak
olomouckého biskupství v podobě užívané po roce 1588. Druhý znak
se nachází v dolní části desky, na heraldické pravé straně. V bohaté rolverkové kartuši je položen oválný štít, v němž je 6 špicí
v postavení čtyři nad dvěma. Pole štítu je damaskováno
rostlinným motivem. Jedná se zřejmě o znak kroměřížské kolegiální kapituly. Třetí znak
se nachází dole na levé straně. Opět leží v bohaté rolverkové
kartuši položen čtvrcený gotický štít, v jehož prvním a čtvrtém poli je nad
trojvrším rozkřídlený pták slavík. Druhé a čtvrté pole je šikmo rozděleno na
čtyři pole. Uprostřed celého štítu je prostý srdeční štítek. Na štít je
postavena přímo hledící korunovaná turnajová přilba s přikryvadly.
Klenot tvoří ruka, třímající tureckou šavli – starý znak vladyků z Bergu. Nad znakem se vznáší klobouk, z něhož splývá
pletená šňůra, tvořící po každém boku tři uzly, odpovídající hodnosti
kanovníka. Zobrazený znak náleží Janu Bergerovi z Bergu,
jenž byl v roce 1613 olomouckým scholastikem
Erb
A) Znak ze scholasterní sýpky býval umístěn ve štítu honosné barokní
sýpky, zbourané před zahájením výstavby nové ZŠ. Dnes je uložen ve zdejším
muzeu. V bohaté rolverkové barokní kartuši,
provedené z jemnozrnného pískovce, je položen gotický štít. Dole, oddělen od
štítu okřídlenou hlavou barokního andělíčka, položen nápis:GVILIELMVS
ADALBERTVS / LIEBSTEINSKI: S: R: I: COMES / KOLOWRAT, CATHEDRALIS / ECCLESIAE
OLOMVCENSIS PRAELATVS / SCHOLASTICVS: HVC AEDIFICAT / GRANARIVM Na gotickém
štítě je umístěna orlice s jetelovitě ukončeným perisoniem,
nesoucí na hrudi korunovaný rakouský štítek. Zobrazený znak je rodovým erbem
Kolovratů-Libštejnských. Na nově založenou sýpku ho
nechal umístit scholastik Vilém Libštejnský z
Kolovrat, jak hlásá výše uvedený nápis. Chronogram udává, že se tak stalo
roku 1708. Socha
Rudoarmějce C) A) Parčík na
křižovatce Brněnské a Čechovi ulice. Byla postavena na znamení vděku Rudé
armádě za osvobození města, autorem je
místní rodák akademický sochař Stanislav Hanzl (roč. 1919), byla postavena v
roce 1948, jako projev díků Rudé armádě, která 24. 4. 1945 osvobodila
Šlapanice. Při osvobozovacích bojích padlo 94 rudoarmějců, 3 Rumuni a během
náletů a bojů zemřelo 28 místních občanů.
Pomník
Aloise Kalvody C) A) Pomník
malíře Aloise Kalvody, vytvořený akademickým sochařem Rudolfem Březou,
rodákem z Podolí. Pomník je součástí rodinné hrobky Kalvodů, vybudované v
roce 1929 podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Malíř-krajinář Mistr
Alois Kalvoda si nechal rodinnou hrobku, místo posledního odpočinku, zbudovat
ještě za svého života v roce 1929, podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse.
Pomník dominuje nejstarší části hřbitova a v 90. letech minulého století byl
na náklady města kompletně zrekonstruován.
Památník
padlým C) A) Plačící
matka – pomník šlapanickým vojákům padlým v 1. světové válce. Vytvořil jej
akademický sochař Joža Kubíček v roce 1924. pomníku šlapanickým padlým
vojínům 1. světové války 1914–1918. Autorem je akademický sochař Joža Kubíček
ze Slatiny v Orlických horách a je na něm vyryto 84 jmen. Jedno z nich bylo
po létech vymazáno, protože onen nezvěstný vojín František Fiala se vrátil do
staré vlasti po neuvěřitelných 42 letech spolu s manželkou a synem. Po celou
tu dobu žil v SSSR. Ve válce 30 šlapanických mužů padlo, 11 bylo prohlášeno
úředně za mrtvé, 8 za nezvěstné, následkem válečných útrap doma zemřelo 8 a v
cizině 27 vojínů. Pomník byl postaven péčí Komitétu pro postavení pomníku
občanům ze Šlapanic, padlým ve světové válce, v roce 1924, jehož předsedou
byl ruský legionář Jan Duchaň. S první světovou
válkou jsou také nerozlučně spjati legionáři. V ruských legiích byli 42, v
italských 15 a ve francouzských 3 šlapaničtí občané
Památník
francouzským lékařům - bitvy u Slavkova C) A) odhalen k
200. výročí bitvy u Slavkova v roce 2005. Jeho autorem je zdejší rodák,
sochař Jaromír Blažek. Pomník se nachází na křižovatce ulic Brněnské a
Riegrovy.
Památník
padlým C) A) V bitvě
u Slavkova, na hřbitově. Postaven po roce 1860. na místním hřbitově. V době
bitvy tří císařů se v těchto místech hřbitov nenalézal, zbudován byl až v
roce 1832. Pomník je opatřen charakteristickým „N“, letopočtem 2. XII. 1805 a
také symbolickými dělovými koulemi. V polovině 19. století, kdy docházelo k zástavbě
tzv. Krchůvku, na němž se nalézal společný hrob francouzských vojáků
zemřelých v místním lazaretu, sem byly přeneseny jejich kosterní pozůstatky
Hrob
umučených A) v době II. světové
války. Na hřbitově Nese jména 16 šlapanických občanů a v urně je uložena prsť
ostatků z Mauthausenu, Osvětimi a Kounicových kolejí. Postaven byl v roce
1960. Plastika
C) Ruky
s mečem na radnici
Zámek
– Klášter Paulánů - Gymnásium C) D) z poloviny
18. století, dnes gymnázium. Vznik budovy sahá až k roku 1753, kdy se
tehdejší vrchní správce zemí Moravy a Slezska Jindřich Kajetán Blümegen stal držitelem tzv. Schwanenfeldského
dvora. Brzy po jeho koupi zde nechal vystavět jednopatrovou budovu v
rokokovém stylu, kterou používal jako svoje venkovské sídlo. Starší
historické prameny však datují koupi dvora do roku 1744 a výstavbu zámku k
roku 1750. Z obou údajů však vyplývá, že zámek vznikl začátkem druhé poloviny
18. století, Blümegenův guvernérský úřad sídlil v
nedalekém Brně. Zámek ve Šlapanicích byl v té době přepychově zařízen a
celoročně sem zajížděli Blümegenovi hosté. Také
přilehlý park se mohl chlubit krásnými vzrostlými stromy a jemně střiženým
trávníkem. V roce 1774, po guvernérově skonu, se na nějaký čas stal zámek s
přilehlými prostorami majetkem zámeckého zahradníka. Ten jej ale brzy pro
nedostatek financí prodal olomoucké kapitule a ta posléze v roce 1781 řádu
paulánů, kteří si ze zámku zřídili klášter. Pauláni, neboli též barnabité, už
od roku 1751 vlastnili ve Šlapanicích tzv. Velecký dvůr, i když své sídlo
měli na Vranově u Brna. Původně pocházel tento mnišský řád z Francie. Tak se
stalo, že se část těchto „bílých kněží", jak jim zdejší obyvatelé říkali
podle bílých hábitů a širokých bílých klobouků, přestěhovala z Vranova do
Šlapanic. Klášter však neměl dlouhého trvání, v roce 1784 byl zrušen císařem
Josefem II. a pauláni se odstěhovali zpět na Vranov. Dalším majitelem se
stává (až do roku 1796) polský šlechtic baron František Bereczko
a po něm do roku 1807 říšský hrabě Seilern. Během
bitvy u Slavkova v roce 1805 byl zde umístěn francouzský vojenský polní
lazaret. Rokem 1807 se ze zámku spolu s přilehlými budovami stává textilní
továrna J. Schmala. Dalšími společnými majiteli
byli bratři August a Bedřich Schöllové, Kristián Memmert a Jan Reiff. To už zde
ale rokem 1814 začíná historie První brněnské strojírny, podniku světoznámého
jména. V zámecké budově byla zřízena roku 1819 slévárna a strojírna. Brzy se
objevuje další společník - Jindřich Alexandr Luz. V té době továrna
zaměstnávala asi 60 dělníků. Kromě textilních strojů se zde vyráběly i parní
stroje tak dobré kvality, že jeden z těchto byl v provozu plných 62 let.
Strojírna během svého působení ve Šlapanicích postavila přes 20 parních
strojů, což byl počet, který nevykazovala žádná jiná strojírna v rakouském
císařství. V roce 1836 se továrna přestěhovala do Brna na Olomouckou ulici.
Nakrátko se stal vlastníkem továrny Karel Schöll,
jenž však brzy prodal celý areál továrníku Strakoschovi
z Bučovic. Ten zde opět zavedl textilní výrobu a zničil, co se ještě zničit
dalo. Z prvního poschodí nechal udělat dvě patra, zničil kapli po paulánech,
dal vykácet park a nařídil tam nasázet cukrovou řepu. Zpustošený zámek a
zahradu pak prodal továrníku Löwovi, dalšími
majiteli byli Welner a B. Spitz.
Ten posledně jmenovaný obnovil zámecký park. V roce 1899 koupila obec
Šlapanice uvedený zámek i s přilehlými budovami, přední zahradou a parkem.
Kupní cena byla 47 000 korun rakouských a dalších 100 000 si vyžádaly
nejrůznější opravy celého objektu. Zdivo, vazba i střecha zůstaly v původní
podobě. Vyučování zde začalo po prázdninách v roce 1901. Školním účelům pak
sloužila budova skoro 90 let. l když byly začátkem 50. let tohoto století
vyměněny podlahy, okna a střešní tašky, bylo nutno přistoupit ke generální
rekonstrukci budovy. To je tedy historie dřívějšího zámku, kláštera,
přádelny, vojenského lazaretu, strojírenského závodu i textilní továrny,
chlapecké školy a dnes i gymnázia. Radnice
C) A) z roku 1605. Od konce 18. století zde byl
hostinec U černého orla, od roku 1869 poštovní úřad. V roce 1867 dům koupil
správní ředitel šlapanického Rolnického akciového cukrovaru a c. k. poštovní
expedient Alois Tauschinský. Jeho rodině patřil až
do roku 1945, kdy byl zkonfiskován jako německý majetek a byl zde zřízen
Místní národní výbor. Původní
radnice pocházející z druhé poloviny 16. století byla přízemní. Z této stavby
se však do dneška dochovalo jen sklepení, sloužící původně jako místní žalář.
Mělo u stropu jedno malé okénko do ulice a druhé do dvora. Ještě v 19.
století byly ve zdi zasazeny okovy. Delikventi zde byli drženi a vyslýcháni,
soud se odbýval za přítomnosti rychtáře a konšelů v radnici či ve vedlejší
budově, kde se nalézala i kovárna. Jako třetí možné místo soudního dvora se
uvádí i někdejší šrotovací mlýn ve Starém dvoře. Pokud zločin zasloužil
hrdelní trest, odsouzence sťali v místech dnešního parku na Brněnské ulici,
tam, co je smírčí kámen a socha rudoarmějce. Šibenice stála až na Hraničkách.
Kat přijížděl z Brna. K nejvyššímu trestu byla odsouzena např. Justina
Svobodová za zardoušení nemanželského dítěte (1683), Jiřík Hermanovský, který kradl v kostele ve Velkém Meziříčí
(1720), či Matyáš Koblížek a Václav Hrubý za loupežné přepadení u Líšně
(1734). Roku 1843 získala radnice při přestavbě druhé podlaží, které však
vydrželo na budově jen něco málo přes šedesát let, protože v roce 1905 bylo z
rozhodnutí obecní rady strženo.
Městský
úřad A) V původně
obytném domě
Orlovna
C) …
Sokolovna
A) 1921
Hospodářská
škola A) na Nádražní
ulici, č. p. 465/58. Byla postavena pro nově vzniklou Hospodářskou školu ve
Šlapanicích. O založení školy a postavení školní budovy se zasloužili členové
Okresního hospodářského spolku brněnského: JUDr. Josef Koudela, advokát a
poslanec Zemského sněmu v Brně, P. Antonín Páral, děkan a konsistorní rada v
Ořechově u Brna, Josef Konečný, zemský poslanec a starosta v Troubsku, a
Václav Zeman, zemský poslanec a starosta Šlapanic. Pozemek darovala obec
Šlapanice. Počátkem
roku 1899 se začalo se stavbou, kterou podle plánu Ing. Dvorzaka
prováděl šlapanický stavitel Antonín Milar. Dne 5. listopadu 1899 byla budova slavnostně
vysvěcena konzistorním radou a farářem P. Antonínem Páralem a odevzdána svému
účelu. Náklady na stavbu si vyžádaly 18 641 zlatých, přičemž na příspěvcích a
darech se vybralo 13 015 zlatých a zbývající dluh 5626 zlatých byl splacen za
přispění obcí brněnského okresu do počátku roku 1902. Škola měla v přízemí
ředitelnu a dvě učebny, ve sklepě dílnu a kuchyň. V roce 1912 byla vybavena
elektrickým osvětlením a kolem školy byl vybudován dlážděný chodník.
[Sýpka]
C) Při scholasterii 1708, zbořena společně s dalšími
budovami při stavbě školy. |
Panství Politický a soudní
okres Brno venkov 1961 Okres Brno venkov 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce C)
Pojmenování města
je odvozeno od staročeského názvu šlapan, což je pasivum
slovesa šlapat. Archeologické nálezy dokazují osídlení na území dnešních
Šlapanic již za starší doby kamenné. V období Velké Moravy (9. - 10. století)
zde bylo slovanské osídlení. První písemné zmínky olomoucké kapituly (v
latině) hovoří o osadě s kostelem a farou již v roce 1235. Ve 13. století
byly Šlapanice dosti bohatou osadou, což zapříčinily cesty vedoucí okolím a
pozdější udělení městských práv a privilegií (právo tržní, soudní a hrdelní).
Stalo se tak ale až v roce 1531, kdy jim císař Ferdinand I. Habsburský udělil
status městečka, právo týdenního trhu a jarmarku a udělil šlapanickým pečeť.
Slovy privilegia: štít obyčejný žlutý a v něm od vrchního levého rohu štítu k
dolnímu berla stříbrná biskupská. Původně románský
kostel Nanebevzetí Panny Marie byl z důvodu zpustošení rekonstruován ve slohu
gotickém a barokním. Poslední rekonstrukce probíhala v 80. letech 20.
století. Převážně
zemědělská osada obsahovala nemalé množství velkých statků. 17. května 1430 utrpěla
u Šlapanic porážku husitská vojska. Za třicetileté války byla osada dvakrát
vydrancována švédskými jednotkami. 6. dubna 1742 (sedmiletá válka) zpustošily
obec vojska pruského krále Fridricha II. Za pozdního a vrcholného středověku
byla osada mnohokrát vypálena (zejména roku 1241 Tatary, 1449 Ježkem z
Boskovic a Svojanova), začátkem novověku je potkaly mnohé velké požáry (1677,
1733 a zejména 1757). Příchodem 17.
století ztratily Šlapanice na významu kvůli odklonění obchodních cest směrem
na Brno. Po roce 1750 byla
zahájena stavba zámku, příměstského sídla moravského gubernátora hraběte
Jindřicha Kajetána Blümegena. V roce 1781 se z něj
na tři roky stal paulánský klášter. V 19. století
prudce roste počet obyvatel (1834 - 1072 obyv.; 1861 - 1819 obyv.) a buduje
se průmysl. To zaznamená roku 1814 i místní zámek, ze kterého se stane jedna
z nejvýznamnějších továren První brněnské strojírny. 15. července 1866
dorazila do Šlapanic pruská vojska (prusko-rakouská válka, 3. července 1866 u
Hradce Králové). Tři roky nato byl v obci zřízen poštovní úřad. V roce 1871
byl vystaven Rolnický akciový cukrovar (zrušen 1931). Roku 1887 byla do
Šlapanic zavedena železnice V roce 1901 byla
v budově bývalého zámku zřízena chlapecká měšťanka. Od roku 1911 bylo ve
Šlapanicích k dispozici elektrické osvětlení a telefon. Během první světové
války zahynulo na bojištích 83 šlapanických občanů. Jejich památku připomíná
pomník v městském parku na Riegrově ulici. Po válce se začal
městys dobře rozvíjet. Stavěla se řada nových velkých ulic a velkých statků
(zejména v ulicích Brněnská, Riegrova, Palackého a Kalvodova). Stavěny jsou
také celé nové čtvrti (např. Jiráskova čtvrť). 1. května 1919 byla na
Masarykově náměstí vysazena Lípa svobody. Na počátku 20.
let se začíná rozvíjet zdravotnictví, ve Šlapanicích byli dva obvodní lékaři,
dva zubaři, poradna pro kojence a dva zvěrolékaři. Stejně tak měla obec
poštovní, farní a obecní úřad a také četnickou stanici. V roce 1921 měly
Šlapanice více než 1140 hektarů orné půdy. V průběhu dvacátých let se silně
rozvíjí průmysl a služby. Cukrovar byl ve 30. letech přeměněn v papírny. Od
roku 1929 byl k dispozici autobusový spoj spojující obec s Brnem. Velká
povodeň postihla obec roku 1931. Od roku 1932
probíhají Šlapanické slavnosti, zpravodaj vychází od roku 1934. V letech 1937
až 1943 měly Šlapanice vlastní elektrárnu na dřevoplyn a naftu. Druhá světová
válka si vyžádala celkem 160 obětí. Z 54 šlapanických občanů vězněných v
koncentračních táborech jich zahynulo 33. Nálety, bombardování a boje si vyžádaly
dalších 35 obětí z řad občanů. 24. dubna 1945 byly Šlapanice osvobozeny Rudou
armádou. Ta utrpěla ztráty 92 mužů
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 A) slapanice.cz (16.12.2015) C) cs.wikipedia.org (16.12.2015) D) g.slapanice.cz (16.12.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 16.12.2015 |
