|
Kod CZ 11583 Oslavany
Připojen: Padochov
Kostel
sv.Mikuláše 2)
Barokní, farní, nad městem, 1770, věž 1780-96, upraven 1900-2. První
zmínka o kostele v Oslavanech pochází z roku 1320. Zřejmě v 60. nebo 70. letech
16. století byla k severní straně chrámu přistavěna renesanční kaple svatého
Jana Křtitele. K rozšíření kostela došlo v letech 1679 a 1680, kdy byla loď
prodloužena západním směrem, na její severní straně také vznikla věž a dosud
dochovaná sakristie. Do současné barokní podoby byl chrám přestavěn v letech
1770–1796. Nejprve bylo postaveno nové kněžiště, kde byly provizorně konány
bohoslužby, následovalo zboření původní věže. Severní a jižní zdivo lodi
využito pro novou delší loď, k jejímuž západnímu průčelí byla přistavěna
hranolová věž.
Fara
… Klášter
cisterciaček Vallis sanctae
Mariae - Zámek 2)
1225, částečně
dochovány románské budovy, 1526 zrušen, přestavěn na zámek. V roce 1526
přešel oslavanský klášter cisterciaček i se vším příslušenstvím z církevních
do světských rukou a získala jej brněnská rada. Avšak následkem požáru
postupně pustnul. V roce 1533 král Ferdinand I. odebral klášter brněnské obci
a získal jej Jan Kuna z Kunštátu. Klášter poté
postupně střídal majitele až do roku 1577, kdy do Oslavan přišel rod Althanů. V roce 1583 byl klášterní kostel opraven a na
konci 16. století vybudovali Althanové před západní
stěnou kláštera renesanční zámek se dvěma arkádovými křídly s 102
pískovcovými sloupy. V 17. a 18. století založili Althanové
v Oslavanech hudební seminář, kde působil italský skladatel Carolo Abbate. Dalším rodem,
který panoval v Oslavanech, byl rod Mollartů, když
se za Arnošta Mollarta provdala Marie Althanová. Zámek byl prodán klášteru Králové v Brně. V
roce 1712 nechala postavit abatyše Maria Rosa osmihrannou věž se zvonem. V roce 1783, jako
následek josefínských reforem, byl zámek zkonfiskován a připadl císařské
komoře. V roce 1789 byl pronajat dalšímu rodu, a to Scharffům
za 9200 zlatých ročně. O deset let později Jan Scharff
zámek za 200 402 zlatých koupil a zhruba v roce 1830 se zde prováděly další
stavební úpravy. V roce 1885 byl
zámek prodán poslednímu rodu - Gomperzům, jehož
členové shromáždili na zámku velkou sbírku uměleckých předmětů. Gomperzové prováděli, na rozdíl od následujících správců,
nedustruktivní stavební úpravy - výměnu točitého
schodiště pro služebnictva, pokoje pro služebnictvo a mnohé další opravy a
dostavby. Rodina Gomperzů byla židovského původu,
takže byl v roce 1939 jejich majetek nacisty zabaven. V zámku během druhé
světové války působila německá armáda a veškerý cenný inventář (knihy,
koberce, obrazy, stříbro atd.) byl v průběhu války odvezen do Rakouska a
následně do Německa. Po skončení druhé
světové války byl majetek Gomperzů podruhé zabaven
československým státem a tím devastace zámku začíná. Nejdříve zde sídlila
armáda, dále pak ubytovna pracovního tábora, internát, národní výbor,
mateřská školka a různé sklady. Největší ránu zasadilo oslavanskému zámku
umístění jednotného zemědělského družstva. Během období komunismu byla
opravena věž zámecké kaple (1958) a zámecká střecha (1965). V roce 1992
přešel zámek pod město Oslavany a v roce 1996 se městu podařilo dostat
oslavanský zámek do státního programu záchrany architektonického dědictví. Na
zámku se opravily střechy, arkády, odstranily se pozůstatky po necitlivých
archeologických průzkumech v zámeckém klášteře a neposlední řadě oprava věže
nad kaplí (2003). Rekonstruuje se západní křídlo, kde je v současné době
pivovar, restaurace a posilovna. Dále se rekonstruuje jižní křídlo, kde se v
současné době nachází muzeum hasičské, hornictví a energetiky. Od roku 1999
se každé září konají na zámku Historické oslavanské slavnosti.
Kostel
Matky Boží C) původně klášterní
cisterciaček. Stavba klášterního kostela oslavanského konventu cisterciaček
začala společně s budováním kláštera snad již v roce 1225. Podle
archeologických výzkumů se mělo jednat o bazilikální trojlodí s trojlodním
chórovým závěrem, jehož románské boční kaple se dochovaly dodnes. V této
etapě se stavěla i zbylá část chrámu, což dokládá částečně dochovaný sedlový
portál v bývalém západním průčelí. Boční lodě před tímto průčelím přecházely
v samostatné kaple, jejich dělící zdi zde měly nést emporu.
Vysvěcení kostela v roce 1228 biskupem Robertem za přítomnosti krále Přemysla
Otakara I. a jeho manželky Kostancie proběhlo
zřejmě v dokončeném kněžišti, jež bylo pro bohoslužby provizorně využíváno
během stavby. Stavební práce
poté probíhaly ve zbytku kostela, došlo však ke změně plánů a místo
bazilikálního mělo být vybudováno síňové trojlodí. Po realizaci kleneb mezilodních
arkád však došlo k vážným statickým poruchám, kvůli čemuž musel být projekt
opět změněn. Stavba byla vyztužena systémem čtvrtoblouků,
musela být přepatrována a místo plánované empory u západního průčelí byla vybudována chórová empora. Kostel tehdy ani nebyl zaklenut, plochostropé
zůstalo i kněžiště. Kolem roku 1240 byla provedena přestavba, při které byla
zbořena apsida presbytáře. Byla nahrazena raně gotickým polygonálním závěrem
s paprsčitou klenbou, která byla realizována v celém kněžišti. Na konci 14.
století byla zbořena (nebo se zřítila) jižní loď chrámového trojlodí. Při
opravách kostela byla upravena také chórová empora
a nad ní byla postavena cihlová zvonice. V první třetině
16. století se klášter dostal do světských rukou, nakonec jej získali Althanové, kteří jej na konci 16. století přestavěli na
zámek. V té době byl kostel upraven, k chóru bývalé jižní lodi byla v roce
1583 přistavěna renesanční předsíň s pavlačí. Původní loď chrámu byla poté
přestavěna na sýpku, zámecká kaple v chórovém závěru bývalého kostela však
byla využívána až do roku 1930. V roce 1952 byly provedeny konzervace dílčích
prvků, jinak za socialismu stavba s celým zámeckým areálem chátrala. Na konci
80. let 20. století zde probíhal archeologický výzkum, po němž byly renovovány
boční kaple chóru. V roce 2003 byl kostel znovu vysvěcen.
Hřbitovní
kaple C) …
Hřbitov
C) … Socha
Ecce homo C) 1837
Socha
sv.Jana Nepomuckého C) Poblíž mostu
Socha
sv.Jana Sarkandera C) Poblíž mostu
Kamenný
kříž C) … Kamenný
kříž C) u kostela Kamenný
kříž C) před kostelem Kamenný
kříž C) u domu na ulici Kostelní Památník
padlým 1914-18 C) …
Busta
Josefa Hybše C) …
Reliéf
C) Na budově radnice
Památník
na těžbu uhlí C) První na Moravě 1755-1973, 2003
Pamětní
deska Václava Čapka C) Na základní škole
Důl
Kukla C) kulturní a
technická památka. Původní jáma, tzv. Nová, byla zaražena v roce 1861 a
dokončena o čtyři roky později. V dalších desetiletích, kdy se pro ni vžilo jméno
Kukla, sloužila jako větrací, odvodňovací, lezní a v případě nutnosti také
jako vedlejší těžní šachta dolu Františka v Padochově.[1]
Na začátku 20. století bylo rozhodnuto o jejím obnovení a zmodernizování, k
čemuž došlo v letech 1911–1913. Vznikl tak zde důl Kukla, který se stal
centrální jámou oslavanské části uhelného revíru a který dodával uhlí do
blízké oslavanské elektrárny. V místě zbořených původních budov vznikl nový
areál s moderní, 41 m vysokou železobetonovou těžní věží[3] s elektrickým těžním
strojem Koepe (první v Rakousku-Uhersku),
jenž byl umístěn v nejvyšší části věže. Kukla se tak stal prvním dolem na
území dnešního Česka, jehož stroj byl zabudován do těžní věže. Důl byl od
roku 1914 spojen s jámou Františka a s třídírnou uhlí (prádlem) u elektrárny
dvěma nákladními visutými lanovými drahami. Vedlejší šachta Františka
sloužila pro těžbu jen krátce (dále byla využívána jako větrací a
odvodňovací), takže tato lanovka byla zanedlouho zrušena. V roce 1921 došlo
v dole Kukla k explozi plynů, při které zahynulo 26 horníků. Jejich pomník je
umístěn na oslavanském hřbitově. Roku 1941 byl v areálu dolu zřízen židovský
pracovní tábor fungující do konce války. V roce 1947 získal důl nové jméno po
Václavu Noskovi. Součástí dolu
Václav Nosek byly také dvě pomocné jámy, jejichž dolová pole byla jeho
součástí: Anna ve Zbýšově, kde se těžilo v letech
1944–1967, a Františka v Padochově, jež byla k
těžbě opětovně využita v letech 1969–1973.Vrcholu těžby dosáhl důl Václav
Nosek v první polovině 60. let. Například v roce 1963, kdy zde pracovalo 1058
zaměstnanců, bylo vytěženo 386 638 t černého uhlí. V souvislosti s otevřením
nové centrální zbýšovské šachty Jindřich II v 60.
letech 20. století byla činnost dolu Václav Nosek postupně utlumována.
Poslední vůz uhlí byl vytěžen z 11. patra z hloubky 881 m dne 31. srpna 1973.
Maximální hloubka dolu byla 903 m. Šachta, která
ještě do roku 1985 sloužila jako vtažná jáma k odčerpávání důlních vod, byla
v roce 1986 uzavřena železobetonovou deskou, v průběhu 90. let zatopena a v
letech 2004–2011 postupně zasypána materiálem z bývalé haldy. Areál dolu byl
již od jeho uzavření využíván podnikem První brněnská strojírna, který jej
postupně upravoval na strojírenský závod. Od roku 1993 je jeho majitelem
firma Strojírna Oslavany.[6] V roce 2009 byla těžní věž prohlášena kulturní
památkou České republiky. Do té doby chátrající stavba byla v letech
2010–2011 zrekonstruována[8] a dne 1. května 2012 zpřístupněna veřejnosti
jako vyhlídková věž s muzeem oslavanských pověstí, kavárnou a víceúčelovým
prostorem. V okolí věže, v části areálu bývalého dolu, jenž byl rovněž
rekonstruován, vznikl zábavní park Permonium.
Doly
C) … Škola
C) …
Radnice
C) …
Bunkr
C) Německý z let 1940-44
|
Panství Politický okres Brno
venkov, s.o. Ivančice 1961 Okres Brno 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce
Osídlení
městského území je archeology datováno už od neolitu. První písemná zmínka
pochází z roku 1104, v roce 1225 zde byl založen nejstarší ženský klášter na
Moravě. Oslavany byly původně zemědělskou a vinařskou obcí, v letech
1783-1973 se v okolí města těžilo černé uhlí, takže mělo charakter více
hornický a bylo jedním z center Rosicko-oslavanského revíru. V letech
1913–1993 zde pracovala uhelná Elektrárna Oslavany o výkonu 115 MW. Havířské
město dodnes připomíná černá barva ve znaku a vlajce a také dále činžovní
bytové domy. Vzhledem k těžbě mělo město průmyslový charakter, zdejší ovzduší
bylo plné prachu a smogu, což se postupně změnilo po ukončení těžby. Od roku 1912
končí v Oslavanech železniční trať z Moravských Bránic. V roce 1964 byly
Oslavany povýšeny na město. V šedesátých letech také vzniklo hornické
sídliště a spousta nových domů.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002 C)
cs.wikipedia.org (11.11.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 11.11.2015 Předchozí editace: 28.5.2011 |
