Kod CZ 5573
Ivančice
Připojené
obce: Alexovice, Budkovice, Hrubšice, Letkovice,
Němčice,
Řeznovice Kotel
Nanebevzetí P.Marie 2) C)
Na místě románské svatyně, po 1312, věž po 1350, cihlové trojlodí od
1390-1590, nejvyšší patro věže 1561, ochoz a zastřešení 1591, později jen
drobné úpravy. gotická
stavba pochází ze 14. a 15. století. Hranolovitá věž kostela tvoří dominantu
města. Původně stála samostatně a měla strážní funkci. poprvé přímo zmiňován
v roce 1239. Zřejmě ještě na konci 13. století bylo zahájeno budování nového
chrámu, jehož stavba byla v roce 1304 vypálena. Po roce 1312 přestavba
pokračovala, vzniklo současné gotické kněžiště ukončené polygonálně. V této
době byla zřejmě zahájena také stavba městské strážní věže, která byla
dokončena ve druhé polovině 14. století. Lodě kostela byly stavěny od přelomu
14. a 15. století. Nejdříve vznikla hlavní loď (z režných cihel a tvarovek)
navazující na věž, teprve asi od 70. let 15. století bylo zahájeno budování
obou bočních lodí (z lomového kamene). Tehdy také byla postavena sakristie (v
závěru severní lodi) a byla zaklenuta hlavní loď. Ve druhé polovině 16.
století byla věž zvýšena o obytné patro a následně vznikl ochoz a zděný útvar
se střechou. Při požáru v roce 1763 bylo poškozeno kněžiště, které bylo poté
barokně upraveno a dostalo novou klenbu. Poslední větší stavební úpravy
chrámu proběhly v letech 1946–1950, kdy byla podle projektu architekta Klaudia Madlmayera ve zdech
hlavní lodi, nad bočními loděmi, jejichž střechy musely být upraveny,
vytvořena okna románského tvaru. K dalším pracím patřila nová střecha a
vyzděné štíty severní a jižní předsíně
Kaple
Nejsv.Trojice 2) C)
Hřbitovní, pův.renesanční kalvínská 1560, v 17.stol upravena,
věž 1838, ulice J. Fibicha – bývalá hřbitovní kaple, vybudována roku 1560,
roku 1838 přistavěna věž a kruchta. Jednolodní stavba s odsazenou apsidou a
hranolovou věží na západě. V podvěží renesanční
portál. Uvnitř oltář z roku 1655 a obraz sv. Trojice přemalovaný A. Muchou. Kaple
sv.Jakuba 2)
Poutní, 1852-7,
neogotická, stojí na jednom z nejvýše položených míst nad Ivančicemi. Původní
stavba vznikla r. 1481.
Fara
… [Synagoga] C) … Nová
synagoga 2)
Empírová 1851-3,
byla podle projektu vídeňského architekta Lorenze Wagnera zbudována ve stylu
pozdního empíru,sloužila po válce jako skladiště. V současné době se
připravuje její adaptace na kulturní centrum
Židovský hřbitov C) 2) Nejstarší
náhrobek 1552. patří k nejstarším v České republice. Je zde 1500 zachovaných
náhrobků z poloviny 16. stol. do r. 1946. Pohřebiště obětí rasové perzekuce ve
druhé světové válce. založen zřejmě do počátku 16. století. Nachází se asi
350 m severozápadně od Palackého náměstí, v Mřenkové ulici. Hřbitov je
chráněn jako kulturní památka České republiky. Na ploše 10 771 m2 se
dochovalo kolem 1500 náhrobních kamenů (macev) s
nejstarším čitelným z roku 1552. Mnohé z těchto náhrobků jsou velmi cenné.
Dochovala se i zdejší novorománská obřadní síň. Hřbitov byl rozšířen v letech
1608, 1664 a 1878. Ivančická židovská komunita sice přestala existovat v roce
1940,[4] nicméně na hřbitově se pohřbívalo i po válce
Obřadní síň C) Na židovském
hřbitově
Kostel jednoty bratrské C) ulice Ve sboru –
Po 1536, dochována jen věž. zříceniny stavby náležející rozsáhlejšímu souboru
staveb, jehož počátky se datují po roce 1536. Po roce 1623 zbořeno kněžiště
kostela, požárem roku 1757 pobořena loď. Do dnešních dnů zachována z kostela
věžovitá stavba a převážně zakonzervované základy zdí. Za šestibokým
kněžištěm s opěráky se nalézala studna. Archeologický výzkum proveden roku
1980. V okolí se nalézají další stavby z původního souboru bratrských staveb,
dnes většinou silně přestavěné. Na místě současného domu Ve Sboru 10 se
nacházela budova, kterou v roce 1539 koupili bratři z Jednoty bratrské. K
její východní straně byl později postaven bratrský jednolodní kostel s
polygonálně ukončeným kněžištěm a minimálně jednou věží. Zánik chrámu začal
zřejmě již ve 20. letech 17. století, kdy bylo zbořeno kněžiště. Po požáru v
roce 1757 byla poškozena loď, později byla stržena. Do současné doby se
dochovalo pouze volně stojící dvorní stavení a věžový útvar v jihozápadním
rohu původního chrámu, který byl v letech 1955–1957 památkově upraven.
Základy presbytáře a jižní stěny byly odkryty při archeologickém výzkumu v
roce 1980. Národní památkový ústav řadí chátrající dvorní stavení mezi
nejohroženější nemovité památky.
Kaplička C)
Krumlovská ulice
Kaplička Starohorská C) Staré hory
Výklenková kaplička C) D) nároží
Kounické a Jana Fibicha, se sochou Krista
Výklenková kaplička C) D) U Pána
Krista křižovatka Kounická a Nad Klínkem
Křížová cesta C) A) je z 19. století.
Každý rok se zde konají svatojakubské pouti. 1861-3. Náklad na jednotlivá
zastavení měl při pořizování její katolický spolek „Sv. Klement“ a stavbu
prováděli Ignác Hüpsch a Jan Kratochvíl. Zároveň
byla upravena cesta. Hlíněné kříže na jednotlivé
kapličky zhotovili zdarma Josef a Václav Královi, občané a hrnčíři ivančičtí.
Roku 1890 daroval František Kočí místo sešlých, na plátně malovaných obrazů
křížové cesty, nové vypuklé a polychromované obrazy z litiny (asi za 1400 K),
jež byly posvěceny dne 5. srpna téhož roku.
Kaplička I.zastavení C) 1861-3, neogotická Kaplička II.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička III.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička IV.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička V.zastavení C) 1861-3, neogotická Kaplička VI.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička VII.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička VIII.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička IX.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička X.zastavení C) 1861-3, neogotická Kaplička XI.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička XII.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička XIII.zastavení
C) 1861-3, neogotická Kaplička XIV.zastavení
C) 1861-3, neogotická Sloup P.Marie C) 2) barokní z r. 1726
se sochami od Štěpána Pagana
Socha P.Marie
C) Na vrcholu sloupu
Socha sv.Jana
Nepomuckého C) Na patě sloupu
Socha sv.Floriána
C) Na patě sloupu Socha sv.Karla
Boromejského C) Na sloupu
Socha sv.Šebestiána
C) Na sloupu
Socha sv.Barbory
C) Na sloupu
Socha sv.Rocha
C) Na sloupu
Socha sv. Jana Nepomuckého C) D) roh
Oslavanské a Na Brněnce
Kamenný kříž C) D) u polní
cesty v trati Lány z roku 1812
Kříž C) …
Boží muka C) D) u silnice
směrem do Neslovic
Boží muka C) D) při 7.
zastavení křížové cesty
Boží muka C) D) Pod
Jakubem, u čp. 1325
Kašna se sochou sv.Floriána C) z počátku 18.
století se soškou sv. Floriána. Na jednom místě dochována i původní dlažba.
Pamětní deska Vladimíra Menšíka C) Rodák, herec
Pamětní deska Rudolfa Tesaře C) Faráře,
popraveného 1942
Pamětní deska C) Sídla partizánské skupiny Josefa Hybše
Pamětní deska C) 18.4.1945
osvobození Ivančice
Pamětní kámen C) Zakladatele sadu
Jana Knolla
Památník Jana Blahoslava C) …
Památník osvobození C) …
Smírčí kámen C) D) u silnice
směrem na Neslovice
Židovská kašna s vázou C) D) původně
Komenského náměstí, 2006 – torzo uloženo na Městském úřadě
[Hrad] C) Zaniklý. V
písemných pramenech je hrad v Ivančicích poprvé zmiňován v roce 1308, další
zmínka pochází ze 30. let 14. století. Podle analýzy fragmentů lze usuzovat,
že mohl stát již na přelomu 13. a 14. století a že ve druhé polovině 14.
století došlo k jeho přestavbě. Po roce 1337 se z pramenů na dlouho vytrácí,
další přímá zmínka a také poslední zmínka vůbec pochází z roku 1453. V této
době přešlo město do majetku pánů z Lipé, kteří si
vytvářeli sídlo v Moravském Krumlově, takže ivančický hrad ztratil sídelní i
pevnostní funkci a zřejmě se dostal do majetku fary. Stavby hradu postupem
času zanikly. Budova paláce mohla být využita jako farní stodola, která byla
později také zbořena a nahrazena dochovaným objektem stodoly. Ačkoliv je
ivančický městský hrad doložen v písemných pramenech, jeho lokalizace není
zcela vyjasněná. Literatura často klade polohu hradu do místa tzv. domu pánů
z Lipé na Palackého náměstí, průzkum tohoto
renesančního domu i starších sklepů ale toto tvrzení, pocházející z
ivančických dějin od kaplana Procházky z roku 1847, nijak nepotvrzuje. Podle
povrchového výzkumu je možné situovat zaniklý hrad do prostoru severně od
západního konce Palackého náměstí, do míst, kde fara měla v minulosti
hospodářské zázemí se sýpkou a stodolou. Ve zdivu stodoly se nachází druhotně
osazené gotické architektonické prvky a fragmenty, které pochází z původního
a dříve zbořeného objektu stodoly, jež mohla být přestavěným palácem.
Identifikovány byly nárožní kvádry, ostění portálu a okének a kříže, které
dělily velká obdélná okna. Jistotu o situování hradu ale může poskytnout
pouze podrobný výzkum Hradiště na Réně C) na stejnojmenném
návrší jihovýchodně od Ivančic. Jedná se o lokalitu osídlenou již v pozdní
době kamenné a mladší době bronzové. Usídlili se zde i Slované v období
Velkomoravské říše, kdy zde bylo výšinné hradiště s tvrzištěm. Pravděpodobně
zde bylo i tržiště, hradiště mělo i strážní funkci. Slovanské jméno hradiště
se předpokládá „Na Ivani“ (odtud patrně vzniklo jméno města Ivančice).
Hradiště se rozprostíralo na ploše kolem 50 ha, což ho řadí k největším
hradištím na českém území. Bylo zde palisádové opevnění a mohutný obranný
komplex, jehož součástí byly dva obloukovitě souběžné valy. Zbytky těchto
valů a příkopu jsou v jihovýchodní části Rény dodnes
viditelné. Hradiště bylo
zničeno v polovině 12. století Vladislavem II. na výpravě proti moravským
Přemyslovcům. Obyvatelé hradiště se krátce po útoku začali usazovat pod
severozápadním úpatím kopce Réna, kde později
vzniklo město Ivančice. Archeologicky
není lokalita příliš prozkoumána, ojedinělé výzkumy prováděli např.
oslavanský učitel Václav Čapek (1862-1926), F. Matějka z Alexovic
(1892-1973) nebo Miloš Čižmář z Ústavu
archeologické památkové péče v Brně. Radnice
2)
Pův.pozdně gotická, 1544, 1763 zvýšen
arkýř o hodinovou vížku, 1850 utilitární přestavba Palackého náměstí 9 –
datovaná do roku 1544, upravovaná po požáru roku 1763 a po roce 1850. Nárožní
jednopatrová budova s nárožním hranolovým arkýřem v patře, nad ním hodinová
vížka. Okna mají kamenná ostění. Uvnitř budovy v přízemí místnost s bohatou
sklípkovou klenbou, toutéž klenbou je vybaven i arkýř. V budově je pamětní
síň A. Muchy a V. Menšíka.
Bratrská škola C) akademie je z
konce 16. století, rozsáhle upravovaná roku 1919. Zachována klenutá síň a
průjezd a některá okna se šambránami. Bratrský dům C) s renesančním
portálem. Dům
pánů z Lipé - Pírkův dům 2)
Pozdně
renesanční, 1607-11, 1873 odstraněna atika, renesanční palác, dnes sídlo
městského úřadu. Vystavěn v letech 1607–1611 Antoniem Valdim,
stavebníkem byl Šimon Pírko. Patrně na přelomu 17. a 18. století jej získalo
město. Úpravy roku 1636 (dvorní křídlo) a v 19. století (polopatro nahrazeno
druhým patrem). Nárožní dvoupatrová budova se zdobným nárožním válcovým
arkýřem. Přízemí a první patro s renesančními okny, vstup bohatě zdobeným
renesančním portálem. Za portálem dvoulodní síň. Ve dvorním křídle v přízemí
arkády a v patrech dřevěné ochozy.
Frušauerův dům č.p.
195 C) datován do roku
1583, upravován koncem 19. století, jednopatrový s dolní dvoulodní síní s
toskánskými sloupy a zdobeným vstupním renesančním portálem
Panský dům C) ulice Široká
č.p.366– z let 1597–1607, rozsáhle upravován v 19. a 20. století.
Dům č.p. 5 C) pozdně renesanční
s rozsáhlými úpravami
Dům č.p. 12 C) z konce 16.
století, upravován v 2. polovině 19. století, ve dvoře dochována renesanční
okna a pavlač
Dům č.p. 14 C) z konce 16.
století, upravován v 2. polovině 19. století, jednopatrový se zaklenutou dolní
síní a průjezdem
Dům č.p. 15 C) …
Dům č.p. 16 C) datován roku
1603, upravován koncem 19. století, jednopatrový s nevyvinutou dolní síní
přístupnou nyní uzavřeným zdobeným vstupním renesančním portále
Dům č.p. 74 C) Ul.Josefa Vávry
Dům č.p. 87 C) Na náměstí
Dům č.p. 88 C) Na náměstí
Dům č.p. 98 C) Ul.Růžová
Dům č.p. 104 C) Ul.Jana Schwarze Dům č.p. 119 C) Žerotínovo náměstí
Dům č.p. 187 C) Nám.Palackého
Dům č.p. 188 C) Nám.Palackého
Dům č.p. 272 C) Ul.U sboru
Dům č.p. 298 C) Ul.Krumlovská
Hradby
2)
15.-16.stol.
dochovány úseky s baštami, vybudovány v pozdním 15. až v 1. pol. 16. století
na místě staršího asi valového opevnění. Dochovány na severu, východě a jihu,
místy až do výše 2,5 m. Zachovány též některé poloválcové
dovnitř otevřené bašty. Dochován i zbytek zřejmě branské věže. Viadukt C) přes řeku Jihlavu
byl postavený v r. 1870 pro železniční trať Brno - Vídeň je vysoký 42 m a 360
m dlouhý. V 19. století byl nejvýznamnějším technickým dílem svého druhu na
území Rakouska-Uherska. Roku 1999 byl tento most sejmut a část s jedním
pilířem byla ponechána jako technická památka. železniční most na trati Brno
– Hrušovany nad Jevišovkou přes údolí řeky Jihlavy. Nachází se na rozhraní
katastrů Ivančic a Moravských Bránic v okrese Brno-venkov. Původní viadukt
byl prvním celoželezným mostem v Rakousku-Uhersku, dokončen byl v roce 1870. Současný most
(tzv. Nový ivančický viadukt) byl zprovozněn v roce 1978. Při stavbě
železnice z Vídně do Brna musela trať překonat i široké a poměrně hluboké
údolí řeky Jihlavy, které bylo překlenuto viaduktem. Jednalo se o
jednokolejný ocelový příhradový železniční most s horní mostovkou dlouhý
373,5 m, niveleta koleje byla ve výšce 42,7 m nad hladinou řeky. Pět pilířů
se skládalo z čtyř litinových trub s betonovou výplní, jež byly ukotveny ve
zděných soklech. Náklady na stavbu viaduktu, která probíhala v letech
1868–1870, dosáhly částky přibližně 755 tisíc zlatých, spotřebováno bylo 1238
t železa a 296 t litiny. Ke zprovoznění tratě Střelice – Hrušovany nad
Jevišovkou došlo 15. září 1870. V roce 1892
musely být původní pilíře nahrazeny, neboť docházelo k poruchám litinových
trub. Pilíře byly nově postaveny jako železná příhradová konstrukce, přestavba
byla provedena za minimálních výluk během 6 měsíců. Mezi používaná
jména patřil Jihlavský, Kounický nebo Bránický viadukt, název Ivančický viadukt je používán od
roku 1925. Mostu se říkalo také „Eiffelův most“,
bylo tak zřejmě usuzováno podle nápadné podobnosti mezi viaduktem a Eiffelovou věží, žádný pramen však projekt ani stavbu
mostu s Gustavem Eiffelem nespojuje. Hlavním projektantem byl inženýr Karl von Ruppert, stavbu provedla
francouzská železárenská firma Cail et comp. Provoz na starém
viaduktu byl ukončen 9. listopadu 1978, tentýž rok byl také zařazen mezi
technické památky. Od roku 1979 se o něj staralo Technické muzeum v Brně,
začal však rychle chátrat. V roce 1987 se vrátil pod správu drah, protože
muzeum nemělo prostředky na jeho údržbu. Kvůli nestabilnímu podloží také
pozvolně klesala hrušovanská podpěra a v roce 1991
byl stav mostu již havarijní a musel být urychleně řešen. Původnímu plánu
celý most demontovat zabránilo ministerstvo kultury, takže odstraněna byla
pouze část prvního pole mostovky (blíže k Moravskému Krumlovu). Kvůli
nedostatku financí předaly České dráhy v roce 1998 ocelovou konstrukci (zděné
patky a opěry zůstaly v majetku ČD a v dalších letech přešly do vlastnictví
SŽDC) do majetku Ivančic, ale ani toto město nemělo peníze na jeho údržbu a
zabezpečení (došlo zde i ke smrtelnému úrazu a vážným zraněním nepovolaných
osob). V září 1998 byla velká část mostu ministerstvem kultury vyjmuta ze
seznamu památek, načež ji město prodalo za 630 tisíc korun firmě Schwarzmüler & Sohn CZ,
která většinu viaduktu ve dnech 3.–6. září 1999 demontovala. Zachováno bylo
pouze jedno krajní pole mostovky (nejbližší k Moravským Bránicím) s pilířem a
podpěrou, které zůstalo kulturní památkou. Od roku 2000 probíhalo statické
zajištění, otryskání a nanášení ochranného nátěru
na ocelové prvky zbylé části mostu, kvůli nedostatku finančních prostředků
však tyto práce nebyly nikdy dokončeny, takže se opravy dočkalo pouze 32,5 m
z dochované mostovky. Protože starý most již svou nosností nestačil a
projevovaly se u něj některé závady, bylo v polovině 60. let 20. století
rozhodnuto postavit nový viadukt. Jeho návrh se spojitým ocelovým nosníkem
komorového průřezu byl dokončen brněnským střediskem Státního ústavu
dopravního plánování v roce 1965, konečná studie byla vypracována v roce 1968
a o rok později došlo ke schválení projektového úkolu ministerstvem dopravy.
Stavbu, která byla započata v roce 1972, realizovalo Železniční stavitelství
Brno, ocelovou konstrukci vyrobily Vítkovické ocelárny, mostárna ve Frýdku-Místku.
Provoz na novém mostě byl zahájen 9. listopadu 1978, tentýž den ráno byl
ukončen provoz po starém viaduktu, poté následovala několikahodinová výluka
kvůli přepojování trati. Hlavní ocelový nosník jednokolejného mostu má délku
387 m, niveleta koleje je ve výšce 44,5 m nad hladinou řeky. Pět pilířů bylo
realizováno formou plnostěnné ocelové rámové konstrukce. Nový most, pro který
je používán název Nový ivančický viadukt, byl postaven souběžně se starým,
vzdálen byl 15 m po proudu řeky.
Most C) Příhradový, před
Jihlavu
Rozhledna Alfonse Muchy C) stojící na kopci Réna jižně od Ivančic. V roce 1912 byla na tomto místě
postavena dřevěná rozhledna, která zde vydržela 9 let. Na jejím původním
místě byla roku 1930 postavena nová betonová rozhledna, která byla
pojmenována po českém malíři Alfonsi Muchovi, který se v Ivančicích narodil.
Její slavnostní otevření proběhlo 1. června 1930. Celkové náklady byly
vyčísleny na 5100 Kčs. Projekt pro rozhlednu vypracoval tiskař a grafik Miloš
Navrátil. Stavitelem byl Karel Feith. V roce 2000
byla rozhledna rekonstruována.
Rozhledna Na Oklikách C) Rozhledna se
nachází ve svahu údolí řeky Jihlavy, nad skalními útvary, které jsou známé
pod jménem Okliky. Původně zde byl postaven dřevěný vyhlídkový gloriet, který
vznikl v roce 1911 zásluhou Okrašlovacího spolku. V roce 1938 byl nahrazen
betonovým vyhlídkovým altánkem, jehož autorem je, podobně jako u nedaleké
rozhledny Alfonse Muchy, Miloš Navrátil. Z rozhledny Na Oklikách je výhled
především do údolí Jihlavy směrem k Ivančicím a částečně ke Stříbskému mlýnu a na protější zalesněný masiv Rény Přírodní rezervace Nad řekami
C) … Přírodní památka Pekárka C) … |
Panství Politický okres Brno
venkov, s.o. Ivančice 1961 Okres Brno venkov 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce
Historické jádro
města je městskou památkovou zónou Ivančice byly založeny počátkem 13.
století, první zmínka pochází z roku 1221, kdy jsou uváděny v predikátu
Mikuláše z Ivančic, který byl zřejmě knězem.[4] Středověké měšťanské domy na
náměstí se dochovaly do dnešní doby. Svého vrcholu dosáhly v 16. století, kdy
zde sídlili českobratrští biskupové a pracovala zde jejich tiskárna. Po roce
1848 se Ivančice staly centrem hospodářského života celého okolí. V roce 1949 k
Ivančicím připadly blízké obce Alexovice, Letkovice a Němčice. K 1.
červenci 1980 pak byly i Ivančicím připojeny i obce Budkovice,
Řeznovice a Hrubšice. Od 20. let 19.
století do 70. let 20. století se v okolí města pěstoval chřest. Od 90. let 20.
století zde každoročně probíhají tradiční slavnosti věnované této zelenině,
je plánována také realizace malé chřestové zahrady u Stříbského
mlýna
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Karel Kuča,
Atlas památek, 2002 A) ivancice.cz
(11.11.2015) C)
cs.wikipedia.org (10.11.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 10.11.2015 Předchozí editace: 28.5.2011 |
