Kód CZ 556

Blansko

Připojené obce: Klepačov, Olešná, Hořice, Dolní Lhota, Horní Lhota, Těchov, Žižlavice, Češkovice, Obůrka, Skalní mlýn, Lažánky

Kostel sv. Martina ^{Zdroj C)}

barokní 1672–1691 – původně zde stál románský (později gotický) kostel, založený v 1. pol. 12. století olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem; starobylý zvon ve věži kostela je jedním z nejstarších na Moravě; Kostel je významným zastavením na evropské stezce sv. Martina "Via Sancti Martini", což dokládá informační tabule na zdi farní zahrady a také symbolická bronzová šlépěj sv. Martina umístěná v lodi kostela.

Fara

…

Cerkev sv.Paraskivy ^{Zdroj C)}

1601-40, dřevěný kostelík řeckokatolický původně ve vsi Nyžne Selišče na Podkarpatské Rusi, přenesený sem 1936

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

U kostela

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

…

Litinový kříž ^{Zdroj C)}

1820

Boží muka sv.Marka ^{Zdroj C)}

U silnice na Rájec nad Svitavou

Památník Boženy Němcové ^{Zdroj C)}

nachází se v parčíku u křižovatky ulic Žižkovy a Havlíčkovy

Památník padlým 1914-18 ^{Zdroj C)}

v parku na Náměstí Svobody

Památník hrdinům bitvy u Zborova ^{Zdroj C)}

odhalen 1947 a přečkal bez úhony dobu komunistické totality. V roce 2007 byla socha opravena a na své původní místo se vrátil i ztracený bodák. Nachází se v parčíku na ulici Svatopluka Čecha u zastávky ČD Blansko-město. Pomník zborovského bojovníka je zřejmě jediný na světě, byl odlit ve třicátých letech v podniku ČKD Blansko. Dále vznikl stejný pomník určený pro Prahu, který byl odhalen před kostelem Sv. Anežky v červnu 1937 generálem Stanislavem Čečkem, a třetí, který byl instalován ve východní Haliči. Pražskou sochu zničili nacisté za druhé světové války a osud třetího pomníku je zcela neznámý. Autorem sochy je ruský legionář Karel Babka. Na obnovu pražského pomníku byla vyhlášena veřejná sbírka (např.Masarykovo demokratické hnutí poskytlo na bronzovou sochu kromě příspěvků svých členů ještě částku 50 tisíc Kč), avšak realizace na původním místě v Praze 4 - Spořilově se setkává s neuvěřitelnou řadou obtíží.

Památník osvobození ^{Zdroj C)}

Rudoarmějec“, je v parčíku u křižovatky ulic Sadové, Seifertovy a Hybešovy.

Alegorie válečnictví ^{Zdroj C)}

dvoutunová litinová socha - Ares odpočívající na válečných trofejích. 1918 odlita pro Trident (Trento), ale vzhledem k pohnutým událostem konce světové války už na místo určení nedorazila. stojí v parčíku u budovy ČKD.

Náhrobní památník ^{Zdroj C)}

první ženy anglického krále Viléma IV. Karoliny Meineke, obklopený nově zbudovaným rozáriem, u kostela sv. Martina

Socha Vulkána ^{Zdroj C)}

…

Sochy psů ^{Zdroj C)}

Před budovou ČKD

Sochy hříbat ^{Zdroj C)}

Na náměstí Svobody

Fontána / studna ^{Zdroj C)}

Litinová kašna z užitkové produkce blanenských železáren. Zdíkova, u jižní strany budovy Komenského 139/16 (stará škola), pp. 146/2. Původně umístěná na náměstí před radnicí.

Fontána ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Kašna ^{Zdroj C)}

Na nádvoří zámku

Erby ^{Zdroj C)}

Na zámku

Erby ^{Zdroj C)}

Na zámku, 1604

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Zdeňka Klímy

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Karla Jaroslava Maška

Busta J.Hybeše ^{Zdroj C)}

Před Dělnickým domem

Socha ^{Zdroj C)}

Před školkou

Socha ^{Zdroj C)}

U Klamovy hutě

Památník ^{Zdroj C)}

Na setkání s Rudoarmějci, v Husově ulici

Kaplanova turbína ^{Zdroj C)}

Před ČKD, z elektrárny Orlík

Hrad Blansek ^{Zdroj C)}

6 km SSV od Blanska, zříceniny

Zámek ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Renesanční, pův.tvrz, pozdně gotická věžová 2.pol.15.stol., přestavěna a rozšířena v zámek 1591-1604. upravován 1695, 1818 a neorenesančně 1870-3. adaptován 1959-69

Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na protější straně řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města. V držení obou vesnic se vystřídala řada lenních majitelů, z nichž k nejznámějším patřil rod pánů z Kunštátu a Černohorských z Boskovic. Od roku 1526 měl blanenské panství rod pánů z Doubravky a Hradiště, za nichž byl zanedbaný statek zveleben a opraven a osady Staré a Nové Blansko sloučeny v jeden celek. Jan Skála z Doubravky odkoupil od Jaroslava Černohorského z Boskovic blanenský manský dvůr, který spojil s ostatním zbožím. Roku 1580 povýšil Matyáš Žalkovský ze Žalkovic Blansko na městečko. V letech 1631-1694 držel Blansko rod pánů z Rožmitálu. Slezský rod hrabat Gellhornů zde v roce 1698 založil první železárny. K významnému rozvoji Blanska došlo v 19. století právě v souvislosti s rozmachem zdejších železáren a strojíren, které zbudoval Hugo František Salm. K dalšímu rozmachu města přispěla železniční trať Brno - Česká Třebová, která bylo slavnostně otevřena 1. ledna 1849. V tomto období, kdy došlo ke zrušení roboty a šlechtických panství, se stalo Blansko centrem jednoho ze tří soudních okresů, které spadaly pod hejtmanství v Boskovicích.

Radnice ^{Zdroj C)}

1885, současnou podobu nabyla v roce 1904, kdy byla dostavěna věž s hodinami; sídlo úřadu starosty a některých složek Městského úřadu

Klamova huť ^{Zdroj C)}

z roku 1855 – poslední zachovaná huť železáren z 19. století, dříve muzeum umělecké litiny, nyní opět výrobní prostory

Starohraběcí huť ^{Zdroj C)}

…

Továrna K&R Ježek ^{Zdroj C)}

Správní budova 1910-11

Věž ^{Zdroj C)}

U Dělnického domu

Areál vodárny ^{Zdroj C)}

Ve 30. letech dle návrhu architekta Bohuslava Fuchse

Skalní mlýn ^{Zdroj C)}

hotel centrum Moravského krasu

Salmův mlýn ^{Zdroj C)}

…

Ježkův most ^{Zdroj C)}

Příhradový

Dům č.p.226 ^{Zdroj C)}

Bartošova ul. Unikátně dochované obydlí dělnické rodiny z 19. století s původní dispozicí, které bylo součástí dělnické kolonie založené v Blansku v roce 1830.

Zpět na okres

Panství

1850 Politický okres Boskovice, soudní okres Blansko

1961 Okres Blansko

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

První zmínka o zdejší osadě (dnešním Starém Blansku) na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno. Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek, ležící východně od Blanska.

Blansko z městyse na město povýšil císař František Josef I. teprve roku 1905. V tomto roce byl sepsán pamětní list, který popisuje poměry v Blansku, stav průmyslu, školství, spolků apod. Blansko mělo v té době 417 domů s 3350 obyvateli a bylo rozvinutým průmyslovým městem. Největší továrnou byly Salmovy železářské závody, které vyráběly široký sortiment nejen železářské produkce a které zaměstnávaly 2000 dělníků. Dalším závodem byla továrna a slévárna firmy Ježek, která zaměstnávala 400 dělníků a továrna firmy Carl Mayers Söhne, zabývající se výrobou hliněných kamen a šamotového zboží a zaměstnávající 120 dělníků. Dalšími menšími firmami byly továrna hospodářských strojů Františka Šaumana, továrna hospodářských strojů Družstvo železářů, strojírna bratří Nejezchlebů, cihelna Martina Kaly a další. Roku 1911 založil v Blansku inženýr Erich Roučka továrnu na výrobu elektrických měřících přístrojů a regulačních soustav, kterou o 23 let později prodal Robertu Sochorovi; roku 1945 byla tato továrna znárodněna a dostala název Metra Blansko. Spolu s ČKD Blansko a Adastem Blansko tvořila až do roku 1989 jádro blanenského průmyslu. V roce 1949 se stalo Blansko okresním městem. Dodnes si Blansko zachovalo svůj převážně průmyslový charakter, i když jeho význam pro zaměstnanost v okrese znatelně poklesl.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	4165
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipedia.org (17.1.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 20.10.2016

Předchozí editace: 17.1.2015