Tvrz Velká Polom, politický okres Bílovec |
Příklad slezské renesanční vodní
tvrze. Uvádí se mezi léty 1466–1530. Do dnešní podoby byla přestavěna r. 1573.
Kolem roku 1800 přeměněna na sýpku. Tvrz byla obývána až do II. sv. války. KSSPPOP
- Hrady, hradní zříceniny a tvrze Severomoravského kraje, 17.12.
2003 Zdroj:
hrady.cz
(21.11.2013) |
Jen pár
desítek metrů po svahu dolů od hlavní silnice z Ostravy do Opavy, lze v obci
Velká Polom nalézt architektonicko-historický skvost – bývalou vodní tvrze
Velká Polom, někdy také nazývanou Milotičky. Doba
největší slávy tvrze je již dávno pryč. Z bývalé gotické tvrze, která byla
postavena patrně již koncem 13. století a v roce 1573 dokonce přestavěna v
renesančním slohu tak, že začala být nazývána zámkem, se do současnosti
zachovalo jen velmi smutné torzo. Ve 2.
polovině 20. století tvrz za vydatné pomoci Státního statku zchátrala a
změnila se jen v čnící holé obvodové zdivo. Dnes by již nikdo neřekl, že tvrz
byla do 50. let 20. století zastřešená a obyvatelná. Ještě během 70. a 80.
let 20. století byly organizovány dobrovolné akce, které měly za úkol budovu
alespoň vyčistit od náletové vegetace, a připravit jí na zahájení větších
oprav. Smutnou tečkou ale za touto snahou bylo zřícení vnější východní fasády
tvrze do bývalého vodního příkopu. Od té doby se tvrz mění čím dál rychleji
ve zříceninu. Současná
podoba tvrze je velmi tristní. Pokud návštěvník nenavštíví tvrz v časných
jarních měsících, či na podzim, přivítá jej tvrz velmi hustou a takřka
nepropustnou bujnou vegetací, která jakoukoliv prohlídku, či focení tvrze
zcela znemožní. Naopak,
pokud prohlídku uskutečníte ve vhodném období, je na co se těšit. Kromě
zřícené východní fasády, jsou zbořené i takřka všechny vnitřní příčky tvrze.
Pomalu se začíná bortit zdivo i nádvorních fasád tvrze. Na stěnách tvrze jde
znatelně vidět množství stavebních úprav, zazděných okenních otvorů a nově
budovaných oken, mnoho druhotně i originálně uložených kamenných ostění, a
mnoho další architektonických zajímavostí. Dobře patrná je i kamenná polozasypaná studna v jv. nároží nádvoří, dnes hloubky asi jen 4 m. Jedinými
obyvateli ruiny tvrze je rodina čápů sídlící na vysokém komíně tvrze. Co bude
s tvrzí dál? V různém regionálním tisku již vyšlo mnoho článků, kde
zastupitelé i soukromí podnikatelé deklarovali, že velkopolomská
tvrz je skvost, že jí za žádnou cenu nenechají zchátrat a padnout, že už mají
vypracované projekty na její záchranu. Kdo však tvrz poslední dobou
navštívil, vidí, že se neděje zcela nic. Bujná vegetace čím dál více pokrývá
pozůstatky tvrze, a ta se čím dál více bortí a rozpadá. Snad se najdne někdo, kdo této stále ještě kulturní památce
vdechne nový život. Jan P. Štěpánek Zdroj:
hrady.cz
(21.11.2013) |
Osudy tvrze ve 20. století Roku 1924 koupil velkopolomský
statek velkostatkář Antonín Kubíček. Během celé doby svého hospodaření tvrz
udržoval. Ještě v roce 1935 bydlela v tvrzi
rodina Bochňákova. Na statku se pracovalo a uvnitř
byly krásné klenuté stropy. Nahoře nad bytem byly obrovské prostory, kde se
skladovala úroda. Obilí se vozilo i do sousední sýpky. Během druhé světové války zde
hospodařil německý správce a po válce byl statek vrácen Kubíčkovi. Ještě po
osvobození nechal Kubíček silně zchátralý objekt překrýt novou střechou. V roce 1948 komunisté majetek
znárodnili a přešel do socialistického vlastnictví Státního statku Hlučín. Do
tvrze se přestěhovalo několik romských rodin. Když neměli čím topit, použili
ověřenou metodu, jak topivo získat. Postupně začali rozebírat dřevěné trámy
krovu, až se zřítila polovina střechy. A netrvalo dlouho a spadl i ten
zbytek. Od té doby vodní tvrz, postavená snad
již koncem 13. století, v 16. století přestavěná na renezanční zámek a poté
používána jako sýpka, chátrá. Většina sklepů je zatopena vodou, část
klenutých stropů se propadla a obvodové zdivo na východě již neexistuje. Dva
zachovalé cihlové komíny poskytují útočiště jedině čápům. V roce 1980 se snažil bývalou tvrz
zachránit pan Kadula. Spolu s panem Plavcem
organizovali brigády známé pod názvem hnutí Brontosaurus. Po celý rok příjížděli do Velké Polomi
studenti z celého Československa a dva roky vyváželi z objektu suť. V roce
1982 byla celá vstupní stěna dorovnána do jedné úrovně a zpevněna věncem. Planovalo se tvrz zastřešit. Došly však peníze a tehdejší
vedení národního výboru práce zastavilo. Nyní se vlastníkem stala ostravská
soukromá společnost, která chce okolní pozemky využít k výstavbě rodiných domků a bývalý statek se sýpkou a tvrzí proměnit
v nové centrum obce. MF
Dnes, Liana Melecká (entered by Marius Dee) Zdroj:
hrady.cz
(21.11.2013) |
Popis tvrze Samotnou stavbu tvoří masivní
kamenná, jednoposchoďová budova se základovými zdmi 1–2 m silnými. Vnější
rozměry objektu činí cca 36 x 34,5 m, prostora vnitřního nádvoří má rozměry
cca 16 x 19 m. V severním rohu nádvoří se doposud nachází studna o průměru
1,8 m neznámé hloubky (dnešní hloubka je cca 4 m). Většina vnitřních stěn
objektu přimykajících k nádvoří tvoří zdi přes 1 m silné. Na všech čtyřech
vnějších rozích objektu se dochovaly masivní kamenné opěrné pilíře s
půdorysným základem cca 1,6 x 2,9 m a výšce cca 6,5 m. Pátý dochovaný pilíř
se nachází na severní straně vnější zdi a byl zřejmě zbudován později.
Převážná většina celého objektu vyjma nádvoří je podsklepena. Kamenné sklepy
mají z části dochovanou valenou klenbu. Vstup do objektu byl zabezpečen z
jihovýchodní strany přes dochovanou vstupní bránu o šířce 2,5 m a současné
výšce cca taktéž 2,5 m, v horní části uzavřenou plochým obloukem. Přístup do
nádvoří pak procházel chodbou v palácové části o přibližně stejných
rozměrech. Dnes můžeme konstatovat, že náznaky postupné přestavby objektu
následovaly nejméně ve třech časových etapách a většina původního kamenného
zdiva byla postupně vyměňována za zdivo cihlové. Historie
bývalé vodní tvrze ve Velké Polomi (Jiří Tichánek, in Archeologie Moravy a Slezska, 2004) Zdroj:
hrady.cz
(21.11.2013) |
Historie vodní tvrze ve Velké Polomi První zmínka o samotné obci Velká
Polom pochází z 15. června 1288, kdy se hovoří o jakémsi nám blíže neznámém Weikhardu z Polomi. Roku 1377 patří Polom Jindřichovi
Bítovskému z Bítova a na Hrabyni. Při rozdílech Opavska držel Jindřich
Hrabyni, Čavisov, Dobroslavice a Smolkov. Protože
uvedené vesnice leží vesměs v okolí Velké Polomi,
šlo pravděpodobně o tuto lokalitu a záznam nasvědčuje tomu, že velkopolomský statek byl asi rozdělen mezi dva držitele.
Později ovšem byl opět scelen v rukou pánů z Velké Polomi. V pramenech se uvádějí potomci
Jindřicha st. – Jindřich a Aleš, k roku 1440 pak pravděpodobně jeho další dva
synové Tas a Záviš. Ač je Jindřich na díle Polomi
krátkou dobu v letech 1409 – 1413 uváděn Ondřej z Tvorkova,
od Jindřicha z Bítova koupil statek opět rod Donátů a jeho příslušníci pak
připojili název statku ke svému jménu. Název „Velká“ se objevuje od roku 1416
a sloužil k odlišení od nepříliš vzdálené vsi Pusté Polomi.
Roku 1416 se připomínají v pramenech Adam a Hanuš Donátové z Velké Polomi, kteří se zde uvádějí společně ještě roku 1418.
Hanuš Donát měl tři syny, kteří všichni sídlili na zdejší tvrzi v letech 1418
– 1434. Stálý přídomek rodu Donát se objevuje poprvé 22. ledna 1422 u Hanuše
Donáta. Půhonné knihy, dochované v opavském
knížectví od roku 1413 a zemské desky, dochované od roku 1431, nám podávají
řadu zajímavých zpráv o pánech Donátech z Velké Polomi
a statcích, náležejících k panství velkopolomské
tvrze. Jan Donát se ke konci husitských válek usmířil s knížetem Přemkem
Opavským a 3. září 1432 se připomíná jeho jako služebník a dvořan. Jan se svou manželkou Manou (Marií) z
Pavlovic po sobě zanechali tři syny a dvě dcery, kteří všichni zůstali ve
Slezsku. Potomci těchto Donátů přesídlili později na Moravu i do Čech.
Mikulášův bratr Petr zůstal jako spolumajitel na velkopolomské
tvrzi. 14. dubna 1437 získali Petr se svým bratrem Janem na Moravě poblíž
Lipníka biskupská léna Moštěnici a Štolbach, dosadili však na ně své zástupce a sídlili
nadále na Velké Polomi. Svědčí o tom jejich četné
dodnes dochované listiny. Petr Donát byl ve službách knížete Václava v Opavě
a jeho časté spory o právo nad obcí Polankou dokazují, že nebyl zrovna v
přátelském poměru s vdovou po svém zemřelém bratrovi Janovi, paní Marií z
Pavlovic. Nezdá se, že by byl Petr Donát ženatý, a byl-li, nezanechal po sobě
potomky, jinak by 16. 7. 1451 nesjednával se syny svého bratra Mikuláše, s
Petrem a Mikulášem, smlouvu o spolumajetnosti a oni
pak také své podíly – Velkou Polom a Krásné Pole po něm dědili. Petr Donát
zemřel zřejmě brzy po roce 1460, neboť časté dřívější zmínky o něm po tomto
roce ustály. V pozdější době je Jan Donát, z Velké Polomi,
bratr Petra, ve službách knížete Ratibořského a také dobrým přítelem knížete
opavského Viléma, který mu dne 25. září 1447 prodal nejen Krásné Pole, ale
navíc mu ještě na věčné časy propůjčil patronát nad velkopolomským
kostelem. Také Petr, syn Mikulášův, záhy zemřel
a statky zdědili jeho bratři Mikuláš, řečený Prase a Žibřid
(Siegfried). Byla zde ovšem i jejich sestra Markéta, manželka neznámého pána
z Hustopeč, která si rovněž dělala nároky na Velkou
Polom a Krásné Pole. Došlo kvůli tomu ke sporům a když
Markéta kolem roku 1464 zemřela, zdědili tyto nároky její synové Beneš a
Mikuláš z Hustopeč. Beneš z Hustopeč,
zvaný Milotický (dle Milotic nad Bečvou), se
rozhodl prosadit své nároky s pomocí pěstního práva. Shromáždil své
ozbrojence a pana Zbyňka z Heraltic a někdy ke konci roku 1464 s nimi oblehl velkopolomskou tvrz. Ta se nájezdu ubránila. Z této doby
pochází i první zmínka o tvrzi ve Velké Polomi. V letech 1434 – 1440 drží již majetek
Arnošt, Ondřej, Zbyněk a Jan z Tvorkova. Roku 1447
zapsal kníže Vilém statek Velkou Polom panoši Janu Donátovi, který se psal „z
Velké Polomě“ a stal se zakladatelem rozvětveného
rodu s tímto predikátem.Roku
1486 Donátové své velkopolomské panství prodávají.
Starobylý rod Donátů z Velké Polomi žije v současné
době v zahraničí. Samotná tvrz (Milotička)
je zde písemně doložena v zemských deskách opavských k 14. prosinci 1486, kdy
Jindřich Donát z Velké Polomi prodal statek bratřím
Osinským z Žitné. Polomská tvrz se prý v té době nazývala „Milotička“, toto jméno však upadlo brzy v zapomenutí. Zdá
se, že tvrz byla přestavěna v 15. století jako nedílná součást poplužního
dvora, o němž se dochovaly zprávy z druhé poloviny 14. a první poloviny 15.
století. Petr Osinský
z Žitné vložil 16. června1492 statek Janovi z Ochab a na Hukovicích, jeho
manželce Hedvice z Bítova a jejich synu Jindřichovi z Ochab.
Přízvisko Hukovský získal
Jindřich z Ochab dle statku Hukovice na
Novojičínsku. Jindřich z Ochab zemřel roku 1530 a
zanechal Velkou Polom své dceři Kateřině, která se provdala roku 1530 za
Mikuláše Pražmu z Bílkova. Tak se na Velkou Polom dostal rod, který zde měl
vládnout půldruhého století. Za jejich synů došlo k přestavbě velkopolomské tvrze v renesančním slohu tak, že byla pak
na přechodu mezi tvrzí a zámkem (v některých pramenech se hovoří o zámku).
Literatura uvádí jako datum této přestavby rok 1573. Pozemková kniha obce
Velká Polom, zřízená v roce 1812 za hraběte Františka Josefa Wilczka, uvádí, že starý zámek /tvrz/ byl zbudován v roce
1573.Víme však, že přestavba pokračovala i v dalších
letech až do konce 16. století. Jejím výsledkem bylo snížení budovy tvrze o
jedno patro – měla pak výšku asi 10 m – a její zastřešení, jakož i zpevnění
rohů budovy nárožními pilíři. Okna budovy podle zachovaných zbytků výzdoby
měla rámování z omítky. Vnitřní vybavení tvrze odpovídalo standartu
tehdejších renesančních sídel a objekt poskytoval svým majitelům poměrně
pohodlné bydlení při zachování některých dosavadních obranných prvků Jan ml. Pražma z Bílkova zemřel roku
1610. Roku 1676 velkopolomská tvrz vyhořela a byla
znovu důkladně opravena. Dne 4. května 1680 byla uzavřena v Bravanticích
smlouva o prodeji panství Jiřímu Štěpánovi z Vrbna. Jiří Štěpán z Vrbna na velkopolomské tvrzi nesídlil, jeho oblíbeným sídlem byl
zámek ve Velkých Heralticích. Tvrz proto zůstala pouze sídlem vrchnostenského
purkrabího. Rod Pražmů z Bílkova vlastnil Velkou Polom plných 138 let. O pozůstalost se rozpoutal mezi jeho
příbuznými tvrdý boj. Velkou Polom po hraběti Štěpánu Jiří Bruntálském z
Vrbna získal jeho syn Ferdinand Oktavián hrabě Bruntálský z Vrbna, který je
zde v letech 1682 - 1685. Protože spory trvaly dále a nový majitel nebyl
schopen uhradit všechny převzaté a dosud nesplacené dluhy, prodal v Opavě 19.
února 1685 velkopolomské panství velehradskému
cisterciáckému klášteru. Klášter Velkou Polom připojil ke svému bolatickému statku a vzniklý majetkový komplex spravoval
prostřednictvím svého administrátora. Pro bohatý klášter však byla správa
odlehlého a oproti jiným majetkům méně výnosného panství dosti obtížná,
naproti tomu se našel vážný zájemce o toto panství v jeho samotném
sousedství. Byl to svobodný pán Jindřich Vilém Vlček z Dobré Zemice. Klášter
proto již 22. června 1702 prodal celý statek Jindřichovi Vilémovi svob. pánu
Vlčkovi (později Wilczkovi) z Dobré Zemice, který
ji spojil se svým klímkovickým panstvím. V knížectví opavském a těšínském
získal postupně kromě Klimkovic statky Porubu, Polanku, Heřmanice, Vrbici,
Hrušov a Slezskou Ostravu a od roku 1702 i Velkou Polom. Ani on však na tvrzi
ve Velké Polomi nesídlil. Jeho oblíbenými sídly
byly zámek v Klimkovicích, hrad Kreuzenstein a
místa, kde působil jako vojenský velitel. Zemřel 19. března 1739 ve
Vratislavi. Není bez zajímavosti, že Vlčkové a Donátové byli stejného původu.
Oba rody měly také ve svém znaku kozly. Vlčové z Dobré Zemice pocházeli ze
vsi Dobrá u Frýdku, později se poněmčili a uváděli se jako Wilczkové von Gutenland. Po Vilémově smrti roku 1739 získává
panství Josef Maria Leopold Adam Vlček z Dobré Zemice (n.1700
+ 1777) a po něm František Josef Vlček (n. 1748 + 1834). Od roku 1834 je zde
Stanislav František Vlček až do své smrti roku 1847. V letech 1847 – 1922
patří statek Janu Nep. Maria Vlčkovi z dobré Zemice
(n. 1837 + 1922) a po tomto přechází celý majetek na jeho syna Jana Maria
Josefa Antonína Vlčka (n. 1861 + 1929). Tvrz ve Velké Polomi
zůstala však po celou dobu držby Vlčky (Wilczky)
jen jako sídlo vrchnostenských úředníků a díky tomu nebyla přestavována a
upravována v tehdy moderním barokním slohu. Roku 1805, když bylo velkopolomské panství zcela spojeno s okolními panstvími
Poruba a Klimkovice v jeden správní celek, přestala být tvrz dokonce i sídlem
správy panství a byla dána za obydlí polesnému Karlu Stullovi
a sloužila i jako sýpka. V majetku hrabat Wilczků
zůstala tvrz až do roku 1924 a nadále sloužila jako sýpka a obydlí dvorské
čeledi. Roku 1924 v rámci první pozemkové
reformy koupil zbytkový statek velkostatkář Antonín Kubíček. Tvrz byla stále
památkově udržována a přečkala bez pohromy i období druhé světové války. Po
osvobození nechal Kubíček na silně zchátralý objekt zhotovit novou střešní
krytinu. Po vyvlastnění půdy roku 1948 a přechodu ke kolektivizaci venkova
dochází ke změně majitele a vytváří se zde státní statek, za jehož neblahého
působení se střecha zámku postupně propadla i s novou krytinou. Nový majitel
se o objekt nestaral, obyvatelé, kteří v něm ještě v 50. letech žili, jej
postupně devastovali a nakonec v 60. letech 20. století tvrz zpustla. Po
jistou dobu se dokonce uvažovalo o její demolici. Teprve roku 1969 se o památný objekt
bývalé tvrze začali zajímat pracovník KSSPPOP v Ostravě ing. Arch. Leopold
Plavec a tehdejší ředitel okresního archivu v Opavě PhDr
Václav Štěpán. Společně tvrz navštívili a fotograficky zdokumentovali. Přes
jejich snahu o záchranu památky však politická situace po roce 1968
způsobila, že k ničemu nedošlo a tvrz chátrala dále. Ing. Arch. Plavec a ing.
Kadula z Velké Polomi
organizovali během 70. a 80. let 20. století rozsáhlé brigády v rámci hnutí
Brontosaurus, při nichž byl upravován terén kolem tvrze a v ní samotné a
připravovaly se podklady pro zahájení větších oprav objektu. Nebylo však
možno zabránit sesuvu jedné z obvodových stěn tvrze, pravděpodobně v důsledku
podmáčení základů vodou z vodního příkopu kolem tvrze. Po pádu této stěny se
objekt proměnil ve zříceninu. Po roce 1989 získali tvrz v rámci restituce
dědici p. Antonína Kubíčka, ale jelikož ji nebyli schopni sami obnovit,
prošel objekt dalšími majetkovými změnami. V současnosti je vlastníkem
objektu tvrze firma Trade Hammer s.r.o., která
vlastní i blízké pozemky na nichž plánuje výstavbu
rodinných domů na klíč. Firma má v plánu prý tvrz opravit a vytvořit z ní
důstojné centrum obce. Historie
bývalé vodní tvrze ve Velké Polomi (Jiří Tichánek, in Archeologie Moravy a Slezska, 2004) Zdroj:
hrady.cz
(21.11.2013) |
Historie vodní tvrze ve Velké Polomi První
historická zmínka o obci Velká Polom pochází z 15.května
1288, kdy se hovoří o jakémsi nám prozatím blíže neznámém Weikhardu
z Polomi. Tento Weikhard
je považován za zakladatele obce i zdejšího sídla – vodní tvrze. Další
zmínka o Polomi pochází z roku 1377, kdy byla
majetkem Jindřicha Bítovského z Bítova a na Hrabyni (obě obce leží nedaleko Polomi) a jeho potomků. Krátce drží polomské
statky v letech 1409 – 1413 Ondřej z Tvorkova,
avšak hned poté je opět v rukou Bítovských, kteří Polom obratem prodávají
rodu Donát. Za
Donátů byl kolem roku 1416 k názvu obce připojen přídomek „Velká“, aby se
obec odlišila od nedaleké Pusté Polomi. Velkopolomská tvrz se tehdy stala významným sídelním
místem. Starý a nedostačují cí objekt byl výrazně
přestavěn a upraven do podoby menšího vodního hradu, který takto pevně
odolával nepokojům v dobách husitských bojů. Obrana byla soustředěna
především na vysokou kamennou obvodovou zeď, která stínila objekty po obvodu
a nádvoří. Sídlo již v té době bylo součástí areálu hospodářského dvora,
zmiňovaného na konci 14. století. Velkopolomská tvrz je poprvé historicky
zmiňována až v roce 1464. Tato zmínka souvisí se zajímavou historickou
událostí. Toho roku vyvrcholil spor o vlastnictví tvrze a statků.
Beneš z Hustopeč zvaný Milotický
(podle Milotic nad Bečvou) se rozhodl získat majetek silou a oblehl velkopolomskou tvrz, na které byl opevněn Zbyněk z
Heraltic. Tvrz se nájezdu ubránila, avšak zůstal jí lidový název Milotička, podle pána z Milotic. V roce
1484 končí prodejem velkopolomského panství bratřím
Osinským z Žitné éra slavného rodu Donátů. Není bez
zajímavosti, že potomci tohoto rodu žijí dodnes v Belgii. Již v roce 1530 se sňatkovou
politikou stávají majiteli Velké Polomi Pražmové z Bílkova
- rod, který se zde měl udržet více než půl druhého století. Za jejich
hospodaření došlo od roku 1573 do konce 16. století k renesanční přestavbě
zastaralé a nepohodlné gotické tvrze. Po této stavební akci se o tvrzi v některých
pramenech mluví dokonce jako o zámku. Výsledkem
stavební úpravy gotické tvrze bylo snížení objektu o jedno, patrně obranné
patro, a zastřešení stanovými střechami, které nahradily starší pultové
střechy. Okna a vstupy byly opatřeny pískovcovými ostěními, jejichž
pozůstatky a torza lze dodnes na objektu tvrze hojně vidět. Vnitřní vybavení
tvrze odpovídalo standardu tehdejších renesančních sídel, které poskytovaly
svým majitelům poměrně pohodlné bydlení při zachování některých dosavadních
obranných prvků, jakými byl převážně hluboký vodní příkop. V roce
1676 postihl tvrz ničivý požár, po kterém však byla opět důkladně opravena. Dne 4.května 1680 kupuje velkopolské panství i s tvrzí
Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna. Bruntálští již na tvrzi nesídlili. Jejich
oblíbeným sídlem by l zámek ve Velkých Heraldicích na Opavsku. Velkopolomská tvrz se stala sídlem vrchnostenského
purkrabího, který v zastoupení panstva hospodařil. Po Jiřího smrti v roce
1682 se mezi jeho dědici rozpoutal vleklý boj, který vyústil v odprodání velkopolomského panství cisterciáckému klášteru na
Velehradě. Ti Velkou Polom připojili ke svému bolatickému
panství, které bylo spravováno pomocí klášterního administrátora. V roce 1702
projevil o panství zájem svobodný pán Jindřich Vilém Vlček z Dobré Zemice
(dnes Dobrá u Frýdku). Klášter neváhal zbavit se panství daleko od Velehradu,
které bylo nevýnosné a na tuto vzdálenost těžko spravovatelné.
Jindřich Vilém připojil Velkou Polom ke svému klimkovickému panství. Ani
Vlčkové na zdejší tvrzi již nesídlili. Oblíbeným sídlem jim by zámek v
Klimkovicích a sňatkem získaný rakouský hrad Kreuzenstein
nedaleko Vídně. Vlčkové z Dobré Zemice (poněmčeně Wilczek
von Guttenland) brzy získali kromě Velké Polomi i statky Porubu, Polanku, Vrbici, Hrušov,
Heřmanice a Slezskou Ostravu. Z méně
významného rodu se v průběhu několika málo staletí vyhoupli na samou špici šlechtické
elity na Ostravsku. Posledním šlechtickým majitelem tvrze ve Velké Polomi byl Jan Maria Josef Antonín Vlček (n. 1861 +1929),
syn významného mecenáše vědy a cestovatele Jana Nepomuka Marii Vlčka z Dobré
Zemice (n. 1837 +1922). Za celou dobu vlastnictví Velké Polomi
Vlčky byla tvrz Pouze sídlem vrchnostenských úředníků, nebyla proto nijak
výrazně stavebně upravována., spíše jen udržována. Nedotkly se jí proto žádné
výraznější přestavby v moderním barokním slohu a tvrz si tak do dnešních dob
uchovala mnoho ze své renesanční dispozice. Změna ve využití tvrze nastala v roce
1805, kdy přestala být Velká Polom sídlem správy
panství. Tvrz byla přeměněna na sýpku a byty pro dvorskou čeleď. Konec
feudálních vlastníků dvora a tvrze znamenal rok 1924, kdy zbytkový statek v rámci
pozemkové reformy z akoupil velkostatkář Antonín
Kubíček. V jeho vlastnictví tvrz přečkala v udržované podobě i 2. světovou
válku. Po válce nechává statkář Kubíček ještě na zchátralou tvrz zhotovit
novou střechu, aby zabránil dalšímu chátrání. Jeho snahy o další opravy
zastav il rok 1948, kdy byla tvrz i se dvorem a
pozemky nelegálně zestátněna. V areálu dvora a tvrze byl zřízen státní statek,
za jehož působení tvrz rychle zchátrala za nemalého přispění do tvrze
nastěhovaných nepřizpůsobivých občanů, kteří objekt postupně zdevastovali. V
70. a 80. letech byly organizovány dobrovolné brigády hnutí Brontosaurus,
které měly tvrz připravit na rozsáhlejší rekonstrukci. K tomu však
bohužel nedošlo, a tak se stalo, že se vlivem podmáčení sesula do bývalého
příkopu vnější zeď východního křídla. Tvrz postupně více a více zarůstala
nálety vegetace, jejíž agresivní růst narušoval zdivo a statiku celého
objektu. Postupem času se zřítily všechny vnitřní příčky a propadla se velká
část sklepů. Takto se tvrz dočkala roku 1989 a navrácení potomkům statkáře
Kubíčka v rámci restitucí. Jelikož
však obnova tvrze byla nad rámec jejich finančních možností, stal se
památkově chráněný objekt předmětem dalších prodejů. Tento trend pokračuje i
v současnosti. Každý z vlastníků měl velkolepé plány, ze
který ch však bohužel vždy sešlo. Je smutné, že takřka 19 let od obnovy demokracie
v České republice žádný z vlastníků do údržby či obnovy této cenné památky neinvestoval
žádné prostředky, které by zabránily jejímu dalšímu nevratnému rozpadu. Objekt velkopolomské tvrze je tvořen masivní patrovou
čtyřkřídlou budovou na půdoryse obdélníku o rozměrech cca 36 x 34,5 m s lehce
zalomenou vnější západní frontou. Toto zalomení může být zapříčiněno
přizpůsobením se starší dispozici při jedné z přestaveb. Stěny tvrze, které
mají sílu kolem 1 m, jsou kamenné, cihlové, či promísené z kamene a cihel,
což opět svědčí o složitosti úprav a přestaveb. Vnější východní stěna je
sesutá. Nároží tvrze zpevňují dochované masivní pilíře o výšce takřka 6,5 m
(pátý pilíř je umístěn ve 2/3 jižní fronty). Vstup do objektu je prolomen v západním
křídle. Dnes má podobu zachovalé brány s půlkruhovým zakončením. Do brány
původně ústil most přes dnes částečně zavezený příkop. Příkop původně
obepínal tvrz ze všech stran. Dodnes se zachoval pouze na východní a částech
jižní a severní strany. Průjezdem v západním křídle se vstupuje na obdélné
nádvoří (cca 16 x 19 m), v jehož jihovýchodním nároží je umístěna bývalá
studna neznámé hloubky (v současnosti zasypána na úroveň pouze 3 m). Většina
tvrze, vyjma prostoru nádvoří, je podsklepena sklepy s kamennou valenou
klenbou. Právě tyto sklepy v současnosti nejvíce podléhají destrukci. V
interiéru obvodových budov není dochována žádná příčka, o jejich existenci
víme pouze díky jejich otiskům na obvodových zdech. Stěny tvrze jsou
prolomeny velkým množstvím stavebních otvorů rozličného stáří, což svědčí o
složitém stavebním vývoji. Stejně tak druhotné i originální užití architektonických
prvků v podobě pískovcových ostění. V severozápadním a jihovýchodním nároží
ční jako memento doby k obloze dva novodobé cihlové komíny. Smutný pohled na
tvrz podtrhuje fakt, že celý její areál je hustě zarostlý bujnou náletovou
vegetací. Snad se již brzy zablýská této historicky a architektonicky cenné
památce na lepší časy. Autor: Jiří Tichánek Zdroj: velkapolom.cz (21.11.2013) |
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 14.11.2013 |