Historie obce Skřípov, politický okres Bílovec

Historie

Skřípov, politický okres Bílovec

Období nacistické okupace

S velkým rozhořčením a zklamáním přijali občané Skřipova i Hrabství zprávu o postoji západních mocností k základním zájmům Československa a o tom, že vláda uznala potupný mnichovský diktát. Požadavek hitlerovského Německa na odstoupení pohraničních oblastí republiky, zejména té části území s převahou českého obyvatelstva, pokládali naši čeští občané za nehorázný, nespravedlivý a protiprávní. Nikdo z nich nechtěl věřit, že německý zaboř postihne také naše obce. Avšak skutečnost byla jiná. Příchod německého vojska do Skřipova v neděli 9. října 1938 ve 12.30 hod. zapůsobil na české obyvatele drtivě a byl přijat s bezmocným hněvem a nevýslovným smutkem. Skřipov, Hrabství i Jakubčovice, podobně jako další české obce tehdejšího bíloveckého okresu, se staly součástí tzv. Sudetenlandu.

K prvním činům německých okupantů ve Skřipově patřilo rozpuštění dosavadní české obecní správy a všech českých organizací a spolků. Dosavadní starosta obce Maxmilián Binar byl zbaven starostenského úřadu a na jeho místo byl dosazen Němec Kurt Janík, statkář z osady Požaha. Obecni zastupitelstvo bylo rozpuštěno a nahrazeno radou, jejímiž členy kromě místních Němců byli jmenováni jen dva čeští občané. Na četnickou stanici, k překvapení všech občanů, nastoupil vrchní strážmistr Kapoun, který již dříve sloužil ve Skřipově jako československý četník, ale ještě před mnichovskými událostmi dezertoval a přešel do Německa. Nyní se přišel podílet na uskutečňování "nového pořádku", kterému se zřejmě naučil v nacistickém Německu. Na místo vedoucího pošty Emilie Binarové, která byla penzionována, nastoupil Němec Hugo Kraus.

Také občané v Hrabství, ryze české vesnice, těžce prožívali první chvíle německé okupace. Dodnes pamětníci vzpomínají, jak nacističtí ordneři se zbrani v ruce nutili tehdejšího starostu Františka Bohdálka k vyvěšení praporů s hákovými kříži. Přitom žádného takového praporu v obci nebylo.

Ihned po obsazení byla zlikvidována česká menšinová měšťanská škola na Požaze, k personálním změnám došlo i na obecné škole ve Skřipově.

Noví mocipáni brzy ukázali, jakými způsoby budou zasahovat vůči těm, kteří nebudou jejich moc akceptovat. Hned v prvních dnech okupace zatkli a uvěznili 12 českých chlapců ze Skřipova, kteří se již v květnu 1938, tedy ještě za trvání Československa, rozhodně postavili proti provokaci větší skupiny henleinovské mládeže, jež tehdy projížděla Skřipovem a vykřikovala provokační německá hesla a zpívala německé písně. Nyní pro okupanty nastala doba odvety; až po několikadenním věznění v Opavě byli mládenci s výstrahou propuštěni.

Aby nacističtí okupanti mohli před mezinárodní veřejností tvrdit, že i Češi v zabraném území si přáli německý zaboř, zorganizovali na 4. prosince 1938 tzv. doplňovací volby do říšského sněmu. Nebyli si však jisti loajalitou místního obyvatelstva, proto se snažili zajistit pozitivní výsledky organizačně. Volební komisi • tvořili výlučně Němci, volební lístek měli voliči obdržet až ve volební místnosti. Místní Němci dostávali bílé a Češi zelené hlasovací lístky. Na těchto zelených volebních lístcích se měli voliči vyjádřit, zda chtějí být zákonnými občany nového státu a svědomitě plnit povinnosti z toho vyplývající a zda hlasují pro jména A. Hitler, K. Henlein a K. H. Frank. Vlastní tzv. volba spočívala v úpravě hlasovacího lístku škrtnutím buď většího nebo menšího kroužku s "Ja" nebo "Nein".

Své demokratické smýšlení a skutečný postoj k těmto "volbám" prokázali naši občané velmi výrazně. Jedna s tehdejších událostí byla úsměvná. V obci se znenadání objevil velký plakát a na něm byli nakresleni nejvyšší představitelé tehdejšího Německa, Itálie a Japonska, které držel na oprati čs. generál Jan Syrový a vedle toho byl nápis: "Pasol Jano tri voly". Druhá událost byla velmi závažná. Na návsi se v den voleb srotil velký počet protestujících občanů, kteří se domáhali toho, aby ve volební komisi byli zastoupeni i čeští občané. Proti demonstrantům zasáhli němečtí četníci, kteří sem byli dopraveni zřejmě z Bílovce a zatkli stolaře Jana Stoklasu, jeho syna Aloise i manželku Boženu Stoklasovou. Všichni byli 14 dní vězněni v Bílovci, Jan Stoklasa pak ještě další týden v Opavě. Zatčena byla také Hedvika Balnarová, která se demonstrace přímo nezúčastnila, šla kolem do kostela; přesto i ona se stala obětí nevybíravého zákroku německých policistů. Po této události Němci požadavku našich občanů ustoupili a do volební komise dodatečně přibrali Josefa Vavrečku jako zástupce českého obyvatelstva. Ten však vůbec neměl přístup k sčítání hlasů, jeho přítomnost byla nežádoucí, zejména při nepochybné svévolné prováděné úpravě volebních výsledků. Nakonec stejně výsledek voleb ve Skřipově nebyl vůbec zveřejněn. Jen z archivních materiálů, nalezených až po osvobození, je zřejmé, že Němci telegraficky hlásili úřadu vládního prezidenta v Opavě tento údajný výsledek: Ve Skřipově bylo celkem zapsáno 386 voličů, zelených hlasovacích lístků bylo odevzdáno pro "Ja" 250, pro "Nein" 34, neplatných bylo 58 lístků, voleb se tedy nezúčastnilo 28 oprávněných voličů. Poměr českých hlasů pro a proti, pokud byly odevzdány, se jeví jako nevěrohodný, a to. lze vysvětlit jediné dodatečnou úpravou volebních výsledků. Avšak i tak byl odpor českých voličů k nacistickým volbám zřejmý.

Občané se i potom utěšovali nadějí, že tzv. 5. pásmo, které zahrnovalo převážně české oblasti a kam náležel i tehdejší okres Bílovec, bude vrácena k Československu. Konec těmto nadějím přinesly události 14. a 15. března 1939, kdy nacistické Německo okupovalo i zbytek českých zemí a vyhlásilo tzv. protektorát Čechy a Morava, zatímco Slovensko se pod patronací Německa prohlásilo za samostatný stát. Československo tak přestalo existovat a bylo vymazáno z mapy Evropy!

Během celého okupačního období byla prováděna na všech úsecích veřejného života tvrdá germanizace. Všechna vedoucí místa byla obsazována Němci, německým občanům byla dávána přednost ve všech záležitostech a Češi byli všestranně ve svých právech omezováni. Úředním jazykem byla prohlášena němčina, vyhlášky a veřejné listiny byly psány výlučné německy. O všech otázkách rozhodovali němečtí úředníci, a to jak v místě, tak i na nadřízených orgánech. Při jednání na těchto institucích Němci trvali na zdravení nacistickým pozdravem "Heil Hitler".

Ve funkcích obecních starostů se ve Skřipově vystřídalo několik Němců; Kurt Janík, Franz Hubal, Josef Hannak, Hugo Kraus a lesní správce

Hugo Schmidt (zvaný fešterek). Posledně jmenovaný se obzvlášť vyznačoval fanatismem a tvrdostí jednání s místními českými občany. Snad jen J. Hannak se od ostatních odlišoval určitou umírněností.

V Hrabství rovněž došlo k nuceným změnám ve vedení obce. Pro politickou nespolehlivost a neznalost německého jazyka byl tehdejší starosta František Bohdálek zproštěn úřadu a do jeho funkce byl německými úřady prozatímně určen Rudolf Spírek, revírník městských lesů. Později, když byl ustanoven starostou ve Slatině Němec Sagitaria, bylo rozhodnuto, že současně bude "amtsleitrem" i pro Hrabství. Vedením obecní agendy byl pověřen Vilém Schmied, dosavadní správce školy. Další změna nastala po 15. červnu 1941, kdy novým "amtsleitrem" ve Slatině se stal Ervin Stalzer ze Staré Vsi, a kdy pro dlouhotrvající nemoc učitele Schmieda bylo nutno určit nového obecního tajemníka. Stal se jim nakonec rodák z Hrabství, učitel Josef Kubánek, který byl do Hrabství přeložen a současně pověřen správou školy. Bylo ohromnou výhodou pro občany, že obecní agendu vedl místní občan, a to česky. Všemocně se snažil zastávat tuto funkci tak, aby co nejvíce vyhověl svým rodákům. Němcům však tento stav nevyhovoval, hledali osobu německé národnosti, která by byla pro ně důvěryhodná a poslušná uskutečňovat jejich záměry. Až koncem r. 1943, kdy německý starosta ve Slatině byl povolán na vojnu, starostenský úřad převzal opět Rudolf Spírek a namísto J. Kubánka byl k vedení obecní agendy určen Vilém Maivald, který se přihlásil k německé národnosti. Toto vedení obce zůstalo nezměněno až do osvobození.

Výraznou represivní funkci plnili zdejší němečtí četníci. Ve Skřipově se vystřídali Kapoun, Uhl, Schmidt, Stiller, Billog, který změnil jméno na Ulmann a Pasker. Nejobávanější z nich byl vrchní strážmistr Josef ,Stiller, který při své dlouholeté činnosti ve Skřipově české občany šikanoval a neustále jim vyhrožoval koncentračními tábory.

Všechny české spolky a organizace byly bez výjimky hned na počátku nacistické okupace rozpuštěny. Trpěna byla jen jinak nezbytná organizace dobrovolných hasičů. Ale i v této organizaci, složené jen z Cechů, muselo být používáno německých povelů, i když většina členů sboru německy nerozuměla. Mladí Češi neměli možnost studovat, česká měšťanská škola na Požaze bylá zrušena, střední a vyšší české školy v okupovaném území nebyly. V r. 1941 byl vydán úplný zákaz studia i na protektorátních školách. S rušením českých živností bylo pro mladé občany omezena možnost vstupovat do učebního poměru. Po r. 1943 nebylo již české mládeži učeni se řemeslu vůbec povolováno. Mladí Češi se tedy.stávali jen nekvalifikovanými dělníky v průmyslu nebo v zemědělství. Rozhodnutím místních německých úřadů a "Arbeitsamtu" byla sotva ze školy vyšlá děvčata posílána na službu do německých rodin, zejména na statky německých sedláků, kteří se do Skřipova přistěhovali na násilné uvolněná hospodářství Cechů. Chlapci, narození do r. 1924 včetně byli nucené posíláni na práce do Německa, především do válečného průmyslu a na odstraňování následků bombardování německých mést.

Nacistická teorie německého selství, podle které se měla všechna zemědělská půda i v naší oblasti dostat do německých rukou, se začala realizovat také ve Skřipově. Zemědělský majetek dosavadních českých majitelů byl bez jakéhokoliv oprávnění a zdůvodnění v březnu 1943 vyvlastňován a na takto uvolněná hospodářství byli dosazeni Němci. Ve Skřipově bylo tak vysídleno 10 rodin.

Takto postižení občané museli své zemědělské usedlosti opustit a odstěhovat se během několika hodin. Vzít si směli jen nejnutnější bytové zařízení, něco šatstva, prádla a potravin. Z vyhnaných rolníků někteří odešli ke svým příbuzným nebo známým v okolních obcích, dva se odstěhovali do tzv. protektorátu. Na vyvlastněná hospodářství se přistěhovali Němci. Byli to jednak imigranti, kteří se vraceli v průběhu války do Německa, byli to ale také Němci z říše i z tzv. Sudet.

Všichni čeští občané v obci si byli dobře vědomi, že podobný nebo ještě horší osud by je potkal, kdyby nacistická okupace trvala a hitlerovské Německo ve válce zvítězilo. Proto naprostá většina Čechů zaujala proti nacismu a okupantům jednoznačně negativní postoj. Třebaže se většinou neodvážili svá stanoviska otevřeně projevit, nebylo o jejich vnitřním smýšlení pochyb. Násilnou germanizaci a represivní akce nacistů se snažili mírnit pasivním odporem, neúčastí nebo alespoň co nejmenším podílem na oficiálních akcích nebo neplněním jiných, především hospodářských úkolů. Dělo se tak přesto, že čeští občané byli na každém kroku sledováni místními celníky, zejména J. Stillerem, a za sebemenší porušení tehdejších předpisů byli trestáni vysokými peněžními pokutami.

Existovaly však mnohem tvrdší formy represe. Vždyť jen za přečiny čistě politického charakteru bylo v průběhu okupace vězněno 31 skřipovškých občanů. Vezmeme-li v úvahu také 10 rodin s mnoha dětmi, které byly násilím vysídleny ze svých domovů a značný počet nucené nasazených na práci v Německu, pak přímá represivní opatření nacistů vážně postihla velký počet občanů Skřipova i Hrabství.

Tak ihned po příchodu nacistických okupantů bylo uvězněno 12 mladých chlapců. Čtyři občané byli zatčeni a krátce vězněni v prosinci 1938 v souvislosti s tzv. volbami. Deset občanů Skřipova bylo potrestáno za poslech zahraničního rozhlasu, a to tresty od 4 do 7 let vězení; dva občané pak nebyli souzeni jen proto, že před soudním jednáním došlo k rozbombardování budovy nacistického soudu v Berlíně a k zničení obžalovacích spisů. Avšak oba i tak neušli dlouhodobému pobytu v koncentračním táboře. Dva skřipovští občané se již z vězení vůbec nevrátili a zřejmě v koncentráku zahynuli, třebaže o jejich smrti příbuzní neobdrželi žádnou zprávu.

Nelze nevzpomenout ještě dalších obětí válečného běsnění, vyvolaného nacistickým Německem, totiž tragické smrti Josefa Šindláře a Josefa Binara, rodáka ze Skřipova, kteří zahynuli při bombardování Ostravy dne 29. srpna 1944.

Nacistické perzekuci pochopitelně nebyli ušetřeni ani občané Hrabství, zatčeno a uvězněno bylo 8 místních občanů. Je důvodné podezření, resp. tvrzení, že na zatčeních má i zde značný podíl tehdejší velitel německé četnické stanice ve Skřipově J. Stiller.

Všechny tyto skutečnosti potvrzuji v jaké životní nejistotě žili naši občané v období nacistické okupace. Avšak za společného nebezpečí perzekuce se čeští lidé sjednocovali a do značné míry tak i překonávali dřívější politické i další rozpory, vnitřně se také sbližovali. Protože nebylo žádných českých politických organizací ani spolků, nekonaly se žádné české kulturní akce, snažili se naši občané dát najevo svou jednotu proti

proti nacistické okupaci při každé vhodné příležitosti. Proto např. i pohřby v té době se konaly vždy za značné účasti spoluobčanů.

Je samozřejmé, že v období nacistického režimu byli také opatrní až bázliví občané, zatímco jiní byli statečnější, třebaže i oni nemohli otevřeně projevit své nepřátelství k okupantům, nemohli ukázat své skutečné přesvědčení. Ačkoliv nebylo v obci prokázáno žádné zjevné zrádcovství, nepodařilo se ani po osvobození objasnit, na základě kterých informací docházelo k zatýkání tak značného počtu českých občanů. Příliš horlivou činností německých četníků, především J. Stillera, aby nemuseli také oni rukovat na frontu, sotva lze plně opodstatnit všechna zatčení. Ovšem ani tento fakt nemění nic na skutečnosti, že čeští občané obou částí naší obce představovali ve své drtivé většině proti nacistickým okupantům skutečnou jednotu.

Osvobození a poválečný rozvoj

Od ledna 1945 bylo občas slyšet vzdálené dunění dělostřelecké palby blížící se fronty. V té době viděli někteří naší občané ve Svinově, jak v otevřených dobytčích vagónech jsou v krutých mrazech transponováni vězňové z koncentračních táborů, zejména z Osvětimi dále do vnitrozemí. V zimním období byli některými vesnicemi rovněž hnáni ruští zajatci, z nichž mnozí byli bosí, padali hladem a únavou a němečtí dozorci, vesměs vojáci zbraní SS, ty, kteří dál už nemohli, stříleli. V neděli 28. ledna šel takový transport vysílených a hladových zajatců po silnici k Březové. V místě U buku ruský zajatec klesl únavou na zem. Eskortující německý policista na toho ubožáka poslal policejního psa a potom zajatci "dal ránu z milosti", zastřelil ho. Svědky této hrůzné události byli i někteří skřípovští občané, kterým německými hlídači nebylo dovoleno podat zajatcům alespoň kus chleba.

Počátkem února nařídili Němci opevňování Skřipova. První pevnůstka ze silných kmenů a trámů byla v blízkosti kostela, další u hasičského skladiště, ostatní na cestě směrem k Jakubčovicím, k Bílovci a jinde. V únoru začali ze Skřipova odjíždět Němci, zejména matky s dětmi, kteří se během okupace do obce nastěhovali.

Na příkaz okresního školního úřadu musely být už v březnu připraveny školy na ubytování vojska nebo jiných uprchlíků. Koncem března se pak Skřipov podobal "válečnému táboru". Byl zde značný počet německých vojáků, ale i cizinců atd. V té době už sovětská vojska ostřelovala Opavu a vesnice kolem, proto tamní obyvatelstvo prchalo jižním směrem a Skřipov, Jakubčovice i Hrabství bylo přeplněno i civilními uprchlíky. Každý další den těchto příchozích přibývalo, ze všech stran bylo slyšet pláč dětí, vozy a vozíky, naložené nejnutnějšími životními potřebami stály na každém prostranství obce.

V té době jakubčovické šance po staletích opět "ožily". Kde si dříve po mnoho let hrály děti, tam se hemžilo německým a maďarským vojskem. V lesích kolem Skřipova, Hrabství i Jakubčovic se kopaly nejrůznější podzemní úkryty; lidé chtěli uchránit alespoň holé životy a ukrýt nejnutnější zásoby. Okolní lesy se také hemžily vojenskými zběhy, objevili se i provokatéři, kteří zejména mladým lidem slibovali dodáni zbraní.

V polovině dubna 1945 bylo ve Skřipové krátce sídlo velitele nacistických vojsk skupiny Střed maršála Ferdinanda Schórnera. Večer 25. dubna shodilo sovětské letadlo na Skřipov 4 bomby, které zasáhly a zničily dva domy a další dva poškodily. V následujících dnech pak sovětská letadla podporovala pozemní vojsko přímo v jeho bojových akcích.

K Hrabství pronikly sovětské hlídky již pozdě večer 27. dubna a v domě Josefa Kubánka č. 69 zjišťovaly situaci a postavení německé armády, především dělostřelectva. Útok na obec byl pak veden příštího dne ráno z údolí Hlubočeckého potoka po tzv. Mlýnské cestě. Postupující sovětští vojáci byli ostřelováni od větrného mlýna na Skřipovském kopci. Ráno 28. dubna dopadly na střechy budov první granáty a hned na to se "ozvaly" sovětské kaluse. Dolní konec vesnice, ale i některé domy ve střední a horní části obce, se ocitly v plamenech. Do volání občanů, že hoří, znělo hřmění dél,

minometů, kulometů a výbuchů granátů. Naštěstí tyto hrozné výjevy netrvaly dlouho, sovětští vojáci přinutili Němce k rychlému ústupu směrem k Ohradě. Jen některé nacistické jednotky se pokoušely o odpor a krytí ústupu svých soukmenovců. Ale to už občané vybíhali ze sklepů a se slzami v očích vítali své osvoboditele. Boj o osvobození Hrabství si vyžádal několik obětí na životech vojáků. Jen v kuželně u Richtarů bylo přechodně uloženo asi 12 sovětských vojáků, kteří položili své životy za osvobození obce. Byli potom pohřbeni ve společném hrobě ve Výškovicích a za několik týdnů byly jejich ostatky převezeny na hřbitov Sovětské armády v Hlučíné. V domku č. 4 u Majvaldů zemřel těžce raněný sovětský plukovník, jehož jméno se nepodařilo zatím zjistit. Později byl s vojenskými poctami pohřben v Opavě. Hrabství bylo osvobozeno 3. horským střeleckým sborem 60. armády.

Válečnými událostmi bylo kromě jiného zničeno 12 obytných domů, škola a jedna stodola, řada dalších obytných budov a hospodářských objektů byla silně poškozena. Všichni občané Hrabství tyto osvobozovací boje šťastně přežili a 28. duben 1945 bude navždy dnem osvobození z nacistické okupace.

Postup sovětských jednotek jižně od Opavy byl na všech úsecích fronty velmi obtížný, neboť narážel na tvrdou a dobře vybudovanou nacistickou obranu. Než se Sovětská armáda probojovala k Jakubčovicím, trvalo 5 dní. Boje o Jakubčovice začaly 26. dubna a teprve 28. dubna odpoledne byli z obce vyhnáni poslední Němci, kteří ustupovali na Skřipov. Němci předpokládali nápor sovětského vojska také od Hlubočce, proto muselo obyvatelstvo obce kopat zákopy mezi Hrabstvím a Skřipovem.

O Skřipov, důležitou křižovatku, zahájila Sovětská armáda přímý boj 28. dubna. Obec byla hájena jednak německými tanky, jednak systémem vybudovaných kulometných stanovišť. V obci bojovaly také jednotky SS, příslušníci divize SS-Totenkopf (označení umrlčí hlavou a v černých uniformách) s dělostřeleckou baterii SS. Tanky projížděly obcí a střelbou z několika stanovišť předstíraly větší početní sílu. Sovětské jednotky, které postupovaly z Hrabství přímo na Skřipov, musely ustoupit, neboť byly ostřelovány těžkým kulometem umístěným na věži skřipovského kostela. Podobně střelecké jednotky sovětské armády po osvobození Jakubčovic narazily na tuhou obranu Skřipova. Proto se musely zakopat a připravovat se k organizovanému útoku na obec. Dne 29. dubna vnikla sovětská pěchota kolem 9 hod. od severozápadní části obce. Zejména tuhé boje byly sváděny o část vesnice kolem školy. Tam se bojovalo dům od domu a sovětští vojáci byli nuceni několikrát ustoupit. Budova školy a okolní domy byly definitivně dobyty až po čtvrtém útoku rudoarméjců. Velmi tvrdě se rovněž bojovalo o přechod přes cestu k Hradci. Zde byl boj urychlen nenadálou palbou sovětského dělostřelectva z lesů jižně od Skřipova z kopce Bravenčík. Byly to sovětské jednotky, které lesem převedl Jan Jaroš z Hrabství do prostoru jižně od Skřipova. Němci předpokládali, že začíná jejich obklíčení, proto začali ustupovat lesní cestou na Březovou. Tímto směrem ustoupily i německé tanky a nákladní auta, jen malá část pěchoty ustupovala směrem na Požahu.

V pondělí, dne 30. dubna 1945 byl Skřipov po třech dnech urputných bojů konečně svobodný. Osvobození uskutečnila sovětská vojska 15. střeleckého sboru 60. armády. V bojích o Skřipov položilo život asi 200 rudoarmějců, padl zde také komisař pluku pplk. Georgij Buzduch, který byl 3. května 1945 pohřben v Opavě. Rovněž počty mrtvých německých vojáků byly značné, odhaduje se, že jich zde padlo asi 60.

Skřipovští občané radostně a s vděčností vítali sovětské vojáky, kteří po tak těžkých bojích osvobodili jejich obec z nacistické okupace a umožnili jim začít nový, svobodný život v míru.

Válečnými událostmi bylo v obci úplně zničeno 42 domů a hospodářských objektů. Značné bylo poškozeno dalších 5 domů a všechny ostatní budovy a stavby byly více či méně poškozeny. Velké ztráty byly rovněž na bytových zařízeních, uhynutím a odvlečením velkého počtu hospodářského zvířectva. Tak ze 426 kusů hovězího dobytka zůstalo asi jen 40 kusů, ze 468 vepřů zbylo 22 kusů, ze 75 koní zůstalo jen 15. Občané utrpěli také velké škody zničením řemeslnických dílen a strojového zařízení. V obci bylo zničené elektrické a telefonní vedení, znečištěné studny, na mnoha místech byly vraky aut, pancéřových vozů, tanků, děl a ostatního válečného materiálu. V okolních lesích ležely mrtvoly zvířat a ojediněle i lidí. To vše byly hrůzné pozůstatky války. Zvlášť důležitá byla ovšem skutečnost, že v několikadenních těžkých bojích o obec nezahynul žádný z občanů Skřipova; zranění utrpěl jen jeden člověk, snad z Opavy, který právě ve Skřipové chtěl přečkat ve zdraví válečné běsnění.

Avšak válka si přece jen, byť dodatečně, vyžádala i zde své oběti. Při manipulaci s nalezenou pancéřovou pěstí byl smrtelně zraněn a 15. června 1945 zemřel 19letý Jarek Kubánek z č. 117 a o několik měsíců později, 7. března 1946, byl zabit školák Josef Tesař z č. 81, který si hrál s nevybuchlou pancéřovou pěstí.

Radost z osvobození byla obrovská, třebaže pohled na ohořelé zdi budov nebyl nikterak radostný. Občané však věděli, že nemohou čekat odněkud pomoc. Proto s bezpříkladnou obětavostí, vzájemnou pomocí a porozuměním se jim vcelku brzy podařilo odstranit alespoň ty největší škody způsobené válkou a okupací.

Již během května 1945 se do Skřipova vrátilo 10 českých rodin, které byly v průběhu války násilné vystěhovány. Tehdejší těžké podmínky spolu s dalšími okolnostmi ovšem také způsobily, že brzy po osvobození se vystěhovalo 25 rodin ze Skřipova. Odcházely "na německé", jak se tehdy mluvilo a chtěly ták řešit i dosavadní velmi neutěšené bytové a další problémy. Celkem se vystěhovaly 134 osoby.

Nejiná situace byla v Hrabství. Také odtud se odstěhovalo v prvním období po osvobození 25 rodin; i ony tak řešily těžké životní podmínky, bydlení v malých a nezdravých bytech s velkým počtem dětí atd.

Odstěhováním těchto rodin se snížil počet obyvatelstva Hrabství o 110 osob.

V souvislosti se snahou našich občanů o poválečnou obnovu v obou obcích je třeba připomenout významnou událost, která podstatně přispěla k úsilí o překonání důsledků války a nacistické okupace. Jde o tzv. kmotrovství v rámci akce "Budujeme Slezsko". V ní vyzval ostravský rozhlas česká a moravská města, která nebyla postižena válkou, aby se přihlásila jako kmotři slezských obcí a jim pomohla v jejich tíživé situaci. Na tuto výzvu se mezi prvními přihlásilo město Prostějov a jako svěřenec mu byl dán Skřipov. Kmotry obce Hrabství se stali občané Havlíčkova Brodu a Jakubčovic MěNV Holice v Čechách.

V říjnu 1946 přijeli do Skřipova představitelé Prostějova v čele s předsedou MěNV Slávou Krapkou, aby slavnostně převzali kmotrovství. Této slavnosti se zúčastnili zástupci ostravského rozhlasu, expozitury ZNV v Ostravě, ONV v Bílovci a další veřejní činitelé, mezi nimi spisovatelka a akademická malířka Helena Salichová a spisovatelka Ludmila Hořká. Obřad se konal na návsi a kmotr z Prostějova předseda MěNV Krapka vložil do kolébky nejmladšího občana Skřipova (tehdy to byl Jiří Vajda z č. 4) částku 10 000 Kčs na školní potřeby skřipovských školáků. Pro obutí místních občanů a jejich dětí daroval prostějovský továrník Spáčil 33 párů bot. Dětem, narozeným v r. 1946 darovali kmotři po 200 Kčs. Po projevech si hosté prohlédli obec a účastnili se lidové veselíce, na níž se tancovaly slezské tance a zpívaly staré slezské písně. Průběh krtin byl filmován pro slezský propagační film "Zázraky lidské solidarity".

Ještě před vánocemi přivezli prostějovští kmotři velké množství šatstva, MNV předali obnos 25 000 Kčs a národní škole nové školní zařízení. Jak už byla o tom zmínka, prostějovský hodinář Petr Švander daroval obci věžní hodiny, které spolu se svým zaměstnancem Jiřím Petržilkou instalovali v r. 1947 na věži kostela. Také v dalším období se mezi Prostějovem a Skřipovem, a v některých případech i mezi občany obou míst, rozvíjely další kontakty a upřímná přátelství.

Občané Hrabství přivítali dne 30. května 1946 delegaci města Havlíčkova Brodu, kterou vedl předseda MěNV Antonín Šouba. Slavnostní "křest" se uskutečnil za zvuku hudby a účasti mnoha významných hostí, k nimž patřila např, spisovatelka Helena Salichová, zástupci ostravské expozitury ZNV, předseda ONV v Bílovci a další. V rámci oslav předal předseda A. Šouba předsedovi MNV Richardu Satkému peněžitý dar 40 000 Kčs a vzácnou historickou publikaci. Představitelé MěNV Havlíčkův Brod po prohlédnutí celé obce přislíbili další finanční i materiálovou pomoc, zejména škole, hasičskému sboru i rolníkům. Svůj slib v krátké době splnili - občanům dovezli velké množství šatstva a prádla, obecní knihovně předali 700 svazků knih, hasičský sbor získal motorovou stříkačku a rolníkům pomohli nákupem mlátičky a dvou vyorávačů brambor. Na oplátku nastoupilo koncem května 1947 z Hrabství 48 mužů na uhelnou brigádu do ostravských dolů a vytěžených 240 t uhlí přenechali školám a nemocnici patronátního města. V rámci těchto družebních vztahů se dále udržovaly a prohlubovaly přátelské styky mezi rodinami i jednotlivci a co je zvlášť potěšitelné, přetrvávají do současnosti.

V Hrabství byli vždy dobří hospodáři. To se potvrdilo také tím, že Hrabství byla první obec ve Slezsku, která v r. 1945 nejlépe splnila dodávky zemědělských produktů, především chlebovin. Obec byla vyznamenána ministerstvem zemědělství a při návštěvě zástupců tohoto ministerstva 28. února 1946 byla kromě jiného s členy MNV "projednána stavba kulturního domu ve zdejší obci". Někteří členové MNV navrhovali, aby namísto kulturního domu byla postavena nová škola, ale představitelé ministerstva zemědělství uváděli, že ve snaze zlepšit kulturní život venkovského zemědělce, bylo rozhodnuto postavit kulturní dům, ve kterém by byl soustředěn celý veřejný a kulturní život obce.

Dne 21. dubna 1946 navštívil Hrabství ministr zemědělství Julius Ďuriš" s manželkou a doprovodem. Do pamětní knihy jmenovaný napsal: "Váš kulturní dům bude navždy důkazem čestného a budovatelského díla našich zemědělců při výstavbě naší nové republiky. Zůstaňte i nadále vzorem."

Slavnostní položení základního kamene kulturního domu bylo provedeno 4. května 1946 za přítomnosti jak pracovníků ministerstva zemědělství, tak celé řady oficiálních hostí a značného množství občanů. S velkým nadšením bylo brzy započato s výkopovými a dalšími pracemi, přičemž vydatně pomáhaly organizované národní směny všech občanů, mládežníků, členů KSČ i lidové strany. Obec prováděla stavbu ve vlastní režii za stavebního dozoru arch. Meleckého, rodáka z Hrabství. Některé problémy, zejména nedostatek stavebního materiálu nebo finančních prostředků, poněkud zpomalily výstavbu, takže stavba kulturního domu v Hrabství byla dokončena o něco později než se předpokládalo.

V prvním poválečném období bylo vykonáno v obou částech dnešního Skřipova obrovské množství práce. Stranou nezůstaly ani složité otázky související nejen s hospodářskou činností, ale i s veřejně politickým, kulturním a společenským životem vůbec.

Ve Skřipově patřily k těmto problémům např. záležitosti související se zabezpečením zemědělské výroby na půdě patřící dříve Němcům. Tak místní fojtství o výměře asi 60 ha orné půdy a luk, jehož majitelé byli bratři Sussmanni, bylo dáno pod národní správu a národním správcem byl ustanoven Josef Orlík č. 19. Národní správa byla také uvalena na statek Němce Kurta Janíka z Požahy a dříve než se z jeho polností a budov vytvořil státní statek, byl národní správou pověřen František Jaroš č. 86.

Správa lesů města Opavy byla do konce války vesměs obsazována německými úředníky a zaměstnanci. Vliv jimi prosazované germanizace zasahoval i do okolí, především do Hrabství a Jakubčovic, kde byly městské lesy. Po osvobození byly tyto lesy postátněny a na místa uprchlých Němců jmenováni čeští zaměstnanci. Vedoucím lesní správy ve Skřipově byl určen lesmistr Čeněk Krčmář.

Pokud šlo o veřejně politickou činnost, pak již v květnu 1945 byla především z iniciativy učitele Miroslava Ruska založena ve Skřipově místní organizace Komunistické strany Československa. Vesnická organizace KSČ v Hrabství začala rovněž vyvíjet činnost od prvních dnů po osvobození, V obou obcích byly také obnoveny strana lidová a ve Skřipově i sociálně demokratická strana, které navazovaly na rozsáhlou předválečnou činnost. Rovněž národně socialistická strana usilovala o obnovu a rozšíření členské základny. Došlo také k založení Svazu české mládeže, činnost obnovila počátkem roku 1946 tělovýchovná jednota Sokol ve Skřipově. Podobně dále rozvíjely činnost oba sbory dobrovolných hasičů. Postupně začaly své působení osvětové besedy, obecní knihovny atd.

Tato rozsáhlá aktivita měla pochopitelně velký význam pro další rozvoj obou obcí, ale současně tím, že se skoro veškeré dění časem zpolitizovalo, začaly se brzy projevovat i negativní stránky vývoje.

Zdroj: ouskripov.eu (13.11.2013)