Zpět na Poruba

Historie

Poruba, politický okres Bílovec

 

Historie Poruby

 

Vznik obce

 

Nejstarší dochovanou zprávu o Porubě máme z roku 1393, v níž se uvádí Stach z Poruby jako man biskupství olomouckého (manství se nevztahovalo na ves Porubu, která byla v opavském knížectví). Zřejmě na počátku husitských válek patřila k třebovickému statku, kdy majitelem Třebovic byl Jan Jičínský z Kravař. V roce 1573 Ondřej Bzenec vystavěl v Porubě zámek, který se stal jeho sídlem právě tak jako v roce 1578 vystavěný zámek v Klimkovicích. Ondřej se stal dokonce v roce 1592 hejtmanem opavského knížectví. Tuto funkci však nezastával dlouho, poněvadž byl v roce 1595 zákeřně zavražděn.

 

Období Rakousko - Uherska

 

Obyvatelstvo Poruby se živilo výhradně zemědělstvím. Podle karolinského katastru z roku 1725 tu bylo 22 sedláků včetně mlynáře a krčmáře a 21 zahradníků. Polní tratě nesly tyto názvy: Na sedlisku, Mimo sedlisko, Pod vesnicí, Mimo vesnici, Nad vesnicí, Přední, Prostřední, Zadní.

 

V roce 1843 v Porubě podle sčítání bylo 622 obyvatel, 75 domů s 138 rodinami, z nichž se zemědělstvím zabývalo 126 rodin, 12 rodin zemědělstvím a živnostmi. Místní potok Porubka poháněl v obci dva mlýny. Průmyslový rozmach Moravské Ostravy a jejích okolních obcí v druhé polovině 19. a na počátku 20. století nikterak podstatně neovlivnil život zdejší obce, která si nadále udržela svůj zemědělský ráz, i když část obyvatelstva nalezla zaměstnání v ostravských průmyslových závodech a od roku 1903 též ve zdejší továrně Ignáce Blažeje na nábytek, školní, restaurační, obchodní zařízení s parní pilou a velkoobchodem dříví (v roce 1928 zaměstnávala 120 dělníků a 12 úředníků).

 

Kronika Poruby od r.1900.

 

"Kdo spatří dnešní, více než 80 tisíc obyvatel čítající město, sotva uvěří, že ještě před 17 léty (pozn. bylo psáno v r.1968), byly na tomto místě žírné lány obilí a že tehdejší Poruba byla vesnicí, o které se u nás a tím méně ve světě ani nevědělo. Ač blízko průmyslové Ostravy byla takřka odříznuta od světa. Přímé spojení měla teprve od r.1925. Dříve se muselo pěšky do Svinova, odkud jezdila do Ostravy tzv. "lokálka" od r.1894. Do světa se jelo také ze Svinova Severní drahou Ferdinandovou do Olomouce a odtud dále do Prahy nebo až do Vídně.

 

    V roce 1900 žilo zde 1127 obyvatel, většinou zemědělců , vlastně malozemědělců domkářů, kteří kromě toho pracovali na šachtách nebo ve Vítkovicích. Zemědělské půdy zde bylo 817 ha 48 a , z čehož 216 ha patřilo velkostatkáři Wilczkovi, majiteli zámku , hospodářského dvora a nejlepších polí. Větších sedláků od 10 ha do 26 ha bylo jen 17, od 5 do 10 ha bylo 12. Ostatních 62 vlastnilo pouze 1 - 5 ha, ba dokonce 48 hospodářů vlastní méně než 1 ha. Tito drobní zemědělci dováželi či spíše donášeli své výrobky na trh do Ostravy či Klimkovic, aby se mohli ošatit a nakoupit domácí potřeby. Tak žili zdejší obyvatelé celkem klidně a skromně ve svých domcích a chalupách podél Porubky v čistém údolí, jemuž vévodil kostel, zámek a škola. Doba plynula celkem bez velkých hospodářských a politických změn až do 26.července 1914, kdy vypukla první světová válka. Nastala doba trápení a starostí o mužské členy rodin, kteří narukovali do války, přišly rekvisice plodin, bída o všechny potřeby. I malé děti ve škole musely se zapojit do potřeb války - sbíraly kovy, pletly nátepníčky pro vojáky, učitelé se museli ujmout různých funkcí ve válečné aprovisaci, při sbírkách a soupisech, což je odvádělo od jejich povinností. Škola, která měla v Porubě dobrou tradici ( datuje se již od r.1650), utrpěla nejvíce. Od r.1899 byla již trojtřídní, od r.1910-1911 čtyřtřídní a v r.1913 - 14 dosáhla úrovně školy pětitřídní. Válkou a odchodem učitelů k vojenské povinnosti úroveň poklesla. V šesti třídách vyučovaly jen čtyři síly.Válka si i zde vyžádala své oběti: ve válce padlo 29 občanů. Než i krušné čtyři roky uplynuly, zhroutilo se staré Rakousko a lid se mohl radovati z dosažené svobody 28.října 1918.

 

    Z války se vrátili jako účastníci národního odboje učitelé František Šedivý, který prodělal sibiřskou anabasi ( v r.1920) a František Hurník z Francie ( 1919 ). Kromě jmenovaných vrátili se jako ruští legionáři tito občané:

 

Karčmář Ant., Langer Josef, Bajgar Adolf, Herudek Frant., Hlaváč Ant.,Besta Václav, Černík Ant., Vidhalm Emil.

 

Jako italští legionáři: Holuša Josef, Zdražila Břetislav, Augustin Jan." (Zdroj: Z kroniky obce Poruba)

 

První republika - (1918-1938)

 

    "O oslavě státního převratu v Porubě píše řídící učitel J.Bárta ve školní kronice takto:

 

    Zpráva o radostném převratu došla do obce v úterý 29.X. v 7 hod.r.

 

    Hned vyvěšeny prapory na škole, obecním domě, továrně, sokolovně, hostinci a jiných budovách a konány přípravy k důstojné oslavě tohoto dne. Ředitel továrny a člen obecního výboru Ignác Blažej objednal z Mor.Ostravy řečníka, redaktora Ostr.deníku, Knotka a místní hudbu. Odpoledne se sešli a sestavili před obecním domem občané a školní dítky z celé obce. Po 3. hodině se dostavil zástup vřesinských občanů s praporem a hudbou a přiřadil se k nám. Společně šli jsme pak za zvuků hudby a vlasteneckých písní směrem ke Svinovu naproti objednanému řečníkovi. Za kaplí (pozn.: u nynější zastávky pod obloukem) jsme se s nim sešli a vrátili se zpět k obecnímu domu. Řečník vystoupil na připravenou tribunu a krásnými, dojemnými slovy vylíčil radostný převrat v našem národě, který se udál věkopamátného dne 28.X. 1918 a jaká radost panuje v matičce Praze a v celé zemi české. Lid přijal tuto zprávu se slzami v očích a vzrušen a nadšen do nejvyšší míry, provolal slávu našim osvoboditelům a zapěl z plna srdce naši národní hymnu: Kde domov můj ? ...... Pak ještě dlouho hrála hudba v hostinci a lid se radoval, že udeřila hodina svobody a že se vrátila k nám vláda našich věcí." (Zdroj: Z kroniky obce Poruba)

 

     "Po urovnání poválečných hospodářských poměrů vrací se život Poruby do normálních kolejí, nastává první stavební ruch - zakládání rodinných domků na mírném severním návrši údolí. Vzniká nová čtvrt " Hradčany ", název, který se udržel do dnes. Protože tito noví usedlíci, většinou Vítkováci, hlásili se k sociálně demokratické straně a brzy í ke straně komunistické, přezdili dolení starousedlíci této nové části " Rudé Hradčany " nebo "Bolševický kopec." Vždyť ve volbách v r.1931 získali komunisté z 911 hlasu 55 a jednoho zástupce v obci.

 

    V roce 1921 má Poruba již 1554 obyvatel, 172 popisná čísla a 318 bytových stran. Mužů je 784, žen 770. Čechoslováků je 1503, Němců 19, Poláci 2 a 30 cizozemců, dělníků na velkostatku. Římských katolíků bylo 1440, evangelíků 24, československého 58, židovského vyznání 4, jiných vyznání 5, bez vyznání 22.

 

    Ze starších starostů Poruby dlužno připomenouti Ignáce Bártu, za něhož byla obecná škola rozšířena. Dalším byl Antonín Besta, který prožil svůj celý život v Porubě, hospodaře na rodném gruntě. Starostoval 18 let a jako člen okres.silničního výboru ( jeho členem byl 28 let ), zasloužil se o výstavbu široké silnice středem obce, která jí i kraji dala nový vzhled. Tento starosta si získal vděčnost obyvatel i svou prací na založení Ústřední hospodářské společnosti v Opavě, v jejimž výboru pracoval 25 let do r.1921. Zemřel r.1924. Dalším starostou byl od r. 1907 Josef Tichý, rolník z č.21. Ved1 obezřetně obec po dobu války, za něho byl postaven Obecní dům, který stál na rozcestí o něco níže než budova nynějšího ObNV. Prvním republikánským starostou od r.1919 zvolen Eduard Lazar, po něm Ludvík Dědoch." (Zdroj: Z kroniky obce Poruba)

 

Výčet různých míst ve Staré Porubě před válkou (Zdroj:paní Urbaníková):

Kostel, fara, zámek - hrabě Vlček, obecní škola, obecní úřad + zubař dr.Tichý, SNB, Pošta, lidový dům, zubařství dend. Kozelský Adolf v RD., výrobna nábytku p.Blažej Ignác, hasičský dům, pískovna p.Bárta B., kamenolom p.Vrba, kamenosochařství p.Hrubý, sběrna surovin, zahradnictví p.Balnar Antonín, tělocvična "Sokol", fotbalové hřiště + klubovna, hájovna, myslivna, 2 větrné mlýny - p.Tichý josef, p.Malík Adolf, 2 vodní mlýny - p.Klos Antonín, p.Heindrich, 5 hospod - p.Švidrnoch Václav, Klos Vilém, Paláček, Šimek, Dubový, 3 pekárny - Pavlíček, Konečný Antonín, Kraus, 7 potravinových obchodů - Malík, Besta Antonín, Los, Brouček, Hyl, Gavorová, Jordan, 1 obuvnictví "Baťa" p. Přechodský, 2 obuvníci - p.Koch, Navrátil, 1 holič - p.Chmelař, 1 sedlář - p.Kalus Bedřich, 1 kovárna - p.Balnar Alois, 1 mlékárna - p.Bártová, 1 papírnictví + galanterie - p.Králová ., 1 cukrárna - p.Bílý, 1 železářství - p.Besta Antonín, 1 stolařství - p.Vilč, 1 krejčovství - p.Klos Jindřich, 1 kiosek cukrovinky + cigarety - p.Tesařová

 

V době první republiky provedena byla v obci elektrifikace a regulace Porubky, která zvláště v jarní době působila mnohé škody. Hospodářsky velmi důležitou událostí bylo zahájení dopravy na lokální dráze ze Svinova do Vřesiny dne 2.srpna 1925. Dráha s parním provozem byla teprve 1927 prodloužena do Kyjovic a elektrifikována až r.1947. Její uskutečnění si vyžádalo dlouholetého jednání a projekty byly dělány snad více než 30 let před první světovou válkou. Původní trasa měla jít ze Svinova přes Porubu a Klimkovice do Bílovce, kam Poruba příslušela. Nežli však došlo k dohodě, uskutečnilo se kratší spojení Bílovce k hlavní trati do Studénky. Také Klimkovice měly o hodně dříve spojení přes Polanku. Na konec více rozhodl obchodní zájem velkostatkáře Wilczka, vlastně jeho lesmistra, kteří měli zájem na dopravě dřeva, než zájmy občanů, ale válka oddálila uskutečnění. Teprve po válce mohlo se přikročiti ke stavbě úsilím poslance Jana Černého, člena Zemské správní komise pro Slezsko a továrníka Blažeje, jehož továrna na nábytek potřebovala levně dopravovati dřevo z blízkých lesů. Tato dráha prospěla i Porubě a dalším obcím, které postrádaly spojení do Ostravy. Škoda, že se neuskutečnil původní záměr, dle něhož měla trasa vésti až do Opavy. Dobrodiní této dráhy pociťujeme i dnes, kdy údolí Porubky s přilehlými lesy se stalo vyhledávanou rekreační oblastí nynější velké Poruby a Ostravy.

 

Druhá světová válka - Okupace (1938-1945)

    9. října 1938 byla Poruba obsazena nacistickým vojskem a připojena k Německu jako součást Sudetské župy.

     "Lid netušil, jaká osudová chvíle v r.1938 nastává pro naši vlast, její celistvost a bytí celého národa.

    Přišel Mnichov... Dne 9.října 1938 přijely první motorisované hlídky a k večeru obsazena celá Poruba. Velitelem zde byl německý nadporučík a civilní správou pověřen pensista jako zástupce starosty, který odešel do Ostravy před Němci, pan Fr.Král z č.97. Pan Král František docházel na obecní úřad jen tehdy, když pro něho vzkázali neb jej nechali dovézt německými vojáky. Již v druhém týdnu poznali němečtí okupanti, že není ochoten jim sloužit a proto jej zatkli i s tajemníkem p.Tomášem Gelnarem. Vyšetřováni byli ve Svinově na vrchním komandu celý den, pak propuštění a zbaveni funkcí na obecním úřadě.

    Češi zůstali za zastřenými okny a vyhlíželi, co se děje, neboť na Obecním domě již visel prapor s hákovým křížem. Nikdo nemohl pochopiti, že česká Poruba, české Klimkovice a Opavsko mají být německými. S novou správou a vojskem přišli i němečtí zlatokopové.

    Z Poruby se odstěhovalo ještě před jejich příchodem asi 200 osob, z nichž mnozí zde zanechali svůj majetek. Mezi nimi byl i dlouholetý starosta Ludvík Dědoch s rodinou.

    Zmizely české nápisy na škole, Obecním domě a živnostníci museli nahradit své firmy německými. Nejdéle se udržel nápis na bludném balvanu, který hlásal: "Svornost v obci - mír ve státě." Obyvatelé se dle toho chovali svorně,nebylo udavačů a donašečů, ač Němci pásli po protiněmeckých výrocích. Jako první oběť gestapa byl učitel Gustav Grohmann, zatčen a držen ve vyšetřování. Zatčeno bylo dále 15 organizovaných dělníků pro podzemní činnost."

"Odvážný čin provedl horník Petr Tichý, jenž zachránil před Němci pamětní desky o presidentu Osvoboditeli ve školní budově a Obecním domě. Odmontoval též státní znak a nápis z bludného kamene a před prohlídkami vše ukryl na šachtě Ignát.

    Obyvatelstvo bylo terorisováno a zastrašováno, až vyhlášeno i stané právo. Na školách propuštěni čeští učitelé a zřízena škola německá, spolky rozpuštěny a jejich majetek zabrán. Poněmčena i zemská dráha a stanice přejmenovány .Pro Porubu navrženo jméno Hau, ale neujalo se.

    15.března 1939 došlo k obsazení ostatku českých zemí, zřízen Protektorát a samostatný Slovenský stát, vypukla válka proti Polsku. Došlo k dalším hospodářským represaliím - k zrušení peněžních ústavů, jichž vklady převedeny do německé okresní spořitelny v Bílovci. Dokonalo se poněmčení Sudet, k nimž toto území patřilo. Inteligence odešla, dělnictvo mělo být posláno na nucené práce do Říše. Rolníci měli být zbaveni půdy tím, že jejich děti neměly mít dědického práva a měli jen sloužit jako čeleď novým pánům. Český člověk neměl dostat půjčky z českých vkladů, které sloužily přivandrovalcům. Takový byl plán pro budoucnost!

    Rok 1941 zaznamenal první zatčení: Aug.Hurníka/č.70/, Lad.Volného, /č.102/, Bohuše Vajdy /č.38/, Zd.Blokši /č.227/ a Fr.Bjalka,/č.101/. Byli odsouzeni na 3 roky káznice a pak odesláni do Dachau. V tomto roce zatčen také Král Adolf /č.199/ a r.1942 propuštěn pro nedostatek důkazů. V r.1942 zatčen v čele se 120 horníky a dělníky Vladimír Malík z Vítkovické ocelárny, který zemřel v Osvětimi.

    Po vypuknutí války proti Sovětskému svazu upíraly se zraky všech k východu, odkud očekáváno osvobození. Nastává zhoršení hospodářských poměrů, zavedení přídělových listů, rekvisicí a vyvlastnění usedlostí, zrušení četných živností.

    Od r.1944 počínají první velké porážky německých armád, ústupy s velkými osobními i hospodářskými ztrátami. Nastává další nátlak na český lid k výkonům pro říši. Začínají nálety na Ostravu a jsou hlášeny první oběti :paní Osladilová a Emanuel Kozelský. -Jsou povoláváni první občané k opevňovacím pracím, v Blažejově továrně se usazuje "Organisace Todt", na návrší u Pustkovce se zřizuje podzemní pevnost, která nebyla. však využita. Nastává obrat: Češi chodí teď vzpřímeni - Němci se svěšenými hlavami.

    Počátkem r.1945 projíždějí Svinovem transporty osvětimských vězňů, o nichž si lidé s krvácejícím srdcem šeptali, jaká zvěrstva na nich Němci páchali: v nekrytých vagónech, za krutého mrazu dopravovali neoblečené trosky, kdysi statných lidí. Po těch, kteří se pokusili hoditi jim trochu chleba do vagonů smrti, bylo stříleno. Na každé stanici byla vyhazována ztuhlá těla, které vysvobodila smrt z jejich muk.

    Přicházejí i první běženci, rodiny Němců, kteří se usadili na selských dvorcích v Polsku. Na vozech, jen s nejnutnějším, přenocovalo jich v Porubě 160 na útěku z Besarabie. Němci evakuují i zajatce. V lednu se objevuje první ustupující vojsko a usazuje se v zámku, který opustil i majitel Ferd.Wilczek, aby se uchýlil do Lichtensteinu.

    Z dálky se ozývají dělové rány a v únoru jsou evakuovány z Poruby německé ženy a děti. Okolí se opevňuje, opakují se nálety Sovětů na Ostravu, přibývá německého vojska. - Rudá armáda obchází Ostravu a překračuje Opavici. Němci povalili anténní stožáry u svinovské vysílačky. Dne 22.dubna dobyta Hrabině, 25. spadla první bomba za statkem Richarda Švidrnocha č.43, 26.dubna jsou při náletu první mrtví. 27.duben je osudný den pro Porubu, den božího dopuštění, den pekla, hrůzy a zkázy........

    Bombardování trvá od 6. do 19.hodiny, vykonáno 45 náletů z letiště v Benešově u Hlučína. Za hrozného rachotu, skučení a vytí motorů, chrlily palubní pušky a děla smrt a oheň na porubské střechy. Nebylo pomyšlení na hašení požárů, na zachraňování zdivočelého dobytka. Každý se krčil ve své skrýši a odevzdán do vůle boží čekal na osudný okamžik, kdy smrtící rána zasáhne jeho hlavu. Bombardováním usmrceno toho dne 16 osob a v č.96 usmrceno přímým zásahem l0. Německé oddíly byly úplně desorganisovány, neměly mezi sebou spojení a každý voják se zachraňoval na svou pěst. Zapomněli i na vyhození podminovaných mostů. V nastávající noci svítilo 88 požárů Rudé armádě k dalším bojům a o půlnoci ze 27. na 28.duben byla Poruba v moci vítězů až na zámek a panský dvůr, kde se 25 Němců po dva dny houževnatě bránilo. Byli vypuzeni přímou dělostřelbou kartáči od rybníka do oken zámku. Zámek byl dobyt až 29 dubna odpoledne. V zámecké zahradě byli pohřbeni dva Rudoarmějci a 14 Němců." (Zdroj: Z kroniky obce Poruba)

 

"Kronikář k tomu dodává:

    Hbitý postup Rudé armády slezskými vesnicemi znemožnil Němcům obranu Ostravy, která zůstala se svými závody neporušena. Slezské vesnice a s nimi i Poruba utrpěly strašné rány, za to má republika nedotčený ostravsko-karvinský revír. Jsme hrdi na oběť ,kterou jsme přinesli za naše osvobození a věříme, že nebude nikdy našich obětí zapomenuto....

    Ještě duněly rány dalekonosných děl, když 30.dubna 1945 utvořen místní národní výbor, aby se podjal obrovského úkolu: zřízení nemocnice v Sokolovně a ve škole, umístění těžce raněných v nemocnici v Ostravě, pochování padlých Rudoarmějců i Němců, odklizení trosek a překážek, uvolnění cest, odstranění vraků, zřízení mostu ve Svinově a hlavně též zajištění zásobování obyvatelstva." (Zdroj: Z kroniky obce Poruba)

    Škody způsobené válkou se odhadovaly na 37 milionů předválečných korun.

 

 

 

   Po druhé světové válce (1945-1948)

V roce 1946 bylo z Poruby odsunuto 24 Němců, do pohraničí se odstěhovalo 201 osob.

Při parcelaci Wilczkova velkostatku v roce 1946 bylo přiděleno OKD Ostrava 50 hektarů na výstavbu hornického sídliště o 1 400 bytových jednotkách.

 

Informační zdroje:

BAKALA, Jaroslav, BORÁK, Mečislav, GRANCOVÁ, Blažena, GROBELNÝ, Andělín, JIŘÍK, Karel, KLÍMA, Bohuslav, MYŠKA, Milan, PITRONOVÁ, Blanka, STEINER, Jan. Dějiny Ostravy. 1. vydání. Ostrava : Sfinga, 1993. 811 s. ISBN 80-85491-39-7.

 

Yvona Brandstätterová, yvona.b@email.cz, Petr Brozda, brozda@brozda.cz, Město Ostrava a jeho proměny od roku 1990 (obvod Poruba), Sociologická studie, 2003, VŠB-TU, EkF. Celá studie zde.

 

MACH, Jindřich. Poruba - Z kroniky obce. Občanský výbor v Porubě - Vsi, 1968.

 

Archívy rodin Klásek, Kozub, Kočí, Švidernoch.

 

 

Zdroj: staraporuba.cz (28.11.2013)

 

 

(úryvky z Kroniky Poruby)

 

"... O původu jména Poruba praví nejstarąí kronika takto:

 

      Na úsvitě českých dějin, koncem prvního tisíciletí, táhl se naąím krajem mohutný prales. Počínal téměř u řeky Moravy, táhl se podél úpatí Beskyd a Jeseníku, pak údolím Odry dál na východ, aľ končil kdesi před Těąínem. Byla to přirozená hráz mezi naąí vlastí a národy jinými, hlavně Poláky. Jenom málo cest, vedoucích tímto pralesem, národy spojovalo. U nás nejdůleľitějąí cesta vedla od hranic přes Místek do Těąína a byla po ní dopravována hlavně sůl. Kdyľ za Přemysla Otakara II. ve 13. stol. se poznalo, ľe dostatečnou oporou země jsou rytíři, přikročeno ke kácení a zalidňování pohraničních hvozdů...

      První začal s kolonisací olomoucký biskup Bruno, který zaloľil 1265 Svinov. Kolonisovali i jiní páni jako Vok z Kravař a kláątěr Velehradský, kterým Přemysl Otakar II. na sněmě v Opavě 1256 tento hvozd přidělil. Přiąla četa Moravců se svým lokalisátorem (tj. tím, kdo půdu rozděloval) porubali les po obou stranách potoka, kterému dali jméno Porubka a nově zaloľenou ves nazvali Poruba. První písemnou zprávu o existenci Poruby máme z roku 1377."

 

Nejstarąí dějiny obce:

 

      "... Poruba byla aľ do r. 1434 zboľím pánů z Kravař. Toho roku zemřel poslední slavný potomek tohoto rodu Jan z Kravař a jeho panství přeąlo na kníľata Opavská, jako vrchním pánům, kteří toho zboľí spolu s tvrzí Třebovice a části Svinova předali d dědictví bratřím Janu a Matěji Sobkům. R. 1451 Matěj Sobek jiľ sám, seděním na Bohumíně, dal je panoąi ©těpánu Střelovi mladąímu z Chechle. Střelové drľeli panství do r. 1513 kdy Jiřík Střela zemřel bez dědiců. Sestra jeho Margareta provdaná Bzencová uvázala se v dědictví ve prospěch svých synů Jindřicha a Fabiána. Z nich Fabián drľel Porubu s Třebovicemi. Ten měl se svou manľelkou 8 synu, z nichľ Ondřej obdrľel Porubu. Tento Ondřej Bzenec roząířil panství jednak dědictvím po svých bratřích, jednak přikoupil Klimkovice 1573 a maje některé lenní statky biskupské, stal se vlivným činitelem a vůdcem rytířské opozice proti stavu panskému. Měl býti i císařem potvrzen na zemského sudí, ale intrikami Mikuláąe Tvorkovského byl o tuto hodnost připraven, z čehoľ vznikly četné spory a nepřátelství. Ondřej Bzenec jako katolík dosáhl vlivem olomouckého biskupa Pavlovského z Pavlova jmenování hejtmanem kníľectví Opavského. Tím mělo býti podlomeno roząiřování protestantství na Opavsku. Byl znám jako osvědčený válečník z válek tureckých a měl dobré jméno i u dvora. Urovnání svého sporu s protivníky se nedočkal. Dne 27.dubna 1595 jel na voze z Opavy do Klimkovic a na cestě k Pusté Polomi byl úkladně zastřelen. V podezření byl Pertold Tvorkovský, jehoľ měl Bzenec soudit z násilného činu. Ondřej Bzenec nám zachoval památku v zámečku porubském z roku 1573. Poněvadľ zemřel bezdětný, připadla Poruba jeho synovci Kryątofu Bzencovi, od něhoľ přeąla r. 1600 na jeho ąvagra Jindřicha z rodu Vaneckých z Jemničky. V rodu Vaneckých byla Poruba aľ do r. 1659 kdy přeąla na rod Skrbenských, který byl náboľenství protestantského ke kteréľto víře se r. 1672 veřejně přihlásil. Skrbenątí vládli Porubě do r. 1689. Po Václavu hraběti Oppersdorf přicházejí r. 1720 Jindřich a Vilém Wilczkové, katolíci. Tento první Wilczek dosáhl ve vojsku hodnosti polního marąálka, byl komořím císařským a tajným radou. Za své sluľby dvoru byl povýąen r. 1714 do stavu říąských hrabat. Své panství rozhojnil, kromě Poruby měl Velkou polom, Klimkovice a Dolní Polanku. Wilczkové sídlili v Porubě do r. 1945..."

 

"... Název obce v místním nářečí:

 

      Obec se nazyva PORUBA. Tu, jak Poruba stoji, byval kdysi les, který se vyrubal a od teho vyrubani se pomenovla obec Poruba, kera je ľenskeho rodu ta Poruba. Dále se povida: z Poruby, k Porubě, za Porubu. Občani potem byli Porubjak a Porubjačka a přidavně jmena porubsky, porubska, porubske."

 

"...Názvy samot, osad, statků, osamělých stavení, mlýnů, dvorů v nářečí:

 

      Pansky dvur, Klosuv mlyn, Kantoruv mlyn, Kozubska zahrada (Kozub byl rebelant a za trest byl vystěhovany na nejvyąąi misto). Dále se nazyvalo: panske polo, farske polo, ąkolni polo a fojtství (na tych panskych polach je postavena nova Poruba). Pola za Zahumenicu se menovaly Ulahle, asi proto, ľe tam obili bylo často uleľene. Lesy: Zahumenica, Baľantnica, Bestuv Křik a ve Střelovym, hranečník. Les Střelov je pomjmenovany po Panu ze střelova, který měl panstvi, Střebovske po vice roku; eątě r. 1507 se učastnil jednani o vybavu kniľectvi opavskeho od polskeho krale Zigmunda. O Bestovym Křiku su dvě pověsti: Povjeda se, ľe ze ąvedske vojny tam chlopi schovali svoje ľeny a děti z dědiny. Vojaci na ně přiąli a vąecky je pobili. Od teho křiku oběti, který se kaľde noci opakoval, jak jich bili, nazvali občani Bestuv Křik. Dodnějkająka tu mame potomky ©veduv ©vidrnochy, kteři o svojim puvodu maju listiny. Teľ se povjeda, ľe za panske roboty tam drabi bili ludi, keři něchtěli robotova» na panskym.

Louky: luky se menovaly "luhy", teľ "meziřičky" (nejstarąí nazev).

Řeky: řička Porubka, potuček pod Zahumenicu.

Rybniky: Podzamecky, maly rybnik Zloděj, bo se tam kradly ryby, Zelene mořo u rozcesti plavaly po nim ľabi peřiny. Zmoly: Slany dul. Pověst pravi, ľe kolem Slaneho dola navrch vedla cesta do Věličky, po kere jezdili furmani pro sul. Raz teľ jeli uľ dodom s plnyma furoma soli a v baľině jich bludičky zlakaly a oni se tam i s koňama utopili. Od tych času se tam temu mistu povjeda Slany dul a dluho pry tam bylo slyąet nařikani a v noci tam poskakovaly světelka po bahnisku. Nic nepomohlo svěceni, ani zařikani eľ se postavila kaplička, nařikani přestalo.

Dulky se menovaly ke Klimkovicum, na kutě u Zahumenice a na slanici (včil je tam koupaliątě). Hradčany, Na rybnikach, hornia dolni koněc dědiny.

Cesty: stara cesta, za humnoma, nova cesta přes obec. Chodnik mezi Porubu a Svinovem se menoval "hraničky". Přičnica byla cesta od zamku okolo mlyna klosového aľ do Polanky. Cesta do Klimkovic se menovala "skotnica", bo tam v ohradě byval skot.

 

...Zánik sídliště, dvorů, osad, samot a vsí:

 

      Dva dvory zanikly: Pansky dvůr na Hradčanoch (zastaveny novu Porubu) a Ticheho dvur, který byl nad rybničkem: ten dvur byl "volenstvi", bo ho Tichy vykupil a za to němusel chodit na pansku robotu. Eąče něska maju schovany glejt podepsany Mariu Tereziu na gergamenovym papiře. Těľ Kozubuv grunt je z byvaleho dvora, ale Kozub ho něvykupil a tak zato musel chodit na pansku robotu. U rybnička pod Tichym, na tym placku, dycky drab bubnoval a vyolaval mena ludi, keři museli do roboty, stara pani Hruzikova teho byla pamětnica..."

 

 

Zdroj: jezkovy-voci.webpark.cz (28.11.2013)

 

Jaromír Lenoch © Aktualizace 28.11.2013