Kód CZ 1040

Bravantice

(Brosdorf)

Kostel sv.Valentina A) 2)

Pův.P.Marie. Z roku 1440 s farou z roku 1561. V pozdně gotickém kostele je zachován barokní náhrobek z 18. stol. Patrně Václav Thalherr.

 

 

Fara A)

1561, barokní, patrová s tympanonem na rizalitu

 

Kaplička B)

Vedle OÚ, se secesními štuky v průčelí. Nevhodné nové dveře

 

Hřbitov B)

 

Socha A)

U kostela

   

 

Sousoší A)

U kostela

   

 

Železný kříž A)

U kostela

Socha sv.Jana Nepomuckého A)

U mostu k zámku, se znakem ŘeplínskýchBerečka na soklu, přemístěna na býv.hřbitov před kostel

 

Socha sv.Františka z Assisi A)

U mostu k zámku, se znakem ŘeplínskýchBerečka na soklu, přemístěna na býv.hřbitov před kostel

  

 

Socha A)

U kostela

 

 

Kamenný kříž A)

Hankeho

 

 

Pomník A.Hankeho A)

 

Památník obětem II.sv.války A)

 

Zámek A) C) 2)

Renesanční zámek ze 17. století, jehož průčelí bylo počátkem 19. stol. empírově upraveno. V současné době je zámek a jeho přilehlé okolí značně zdevastováno, rovněž i anglický park založen na přelomu 18. a 19. stol. byl v minulosti nevhodně upravován. Obec získala zámek bezplatně v roce 2005, prodala jej a nový majitel jej ponechal osudu.

udova nového zámku stojí poblíž starého zámku a s jeho jižním průčelím a dodnes částečně zachovalými dalšími hospodářskými budovami svírá prostorný dvůr.

Nový zámek je obdélná patrová budova, orientovaná delšími průčelími k východu (k řece a za ní stojícímu kostelu) a západu (prostor dvora sevřený hospodářskými budovami a starým zámkem). Středem objektu prochází průjezd k němu vede přes říčku Sezinu dnes částečně zřícený most z lomového kamene.

Fasáda východního průčelí je členěna trojicí velmi mělkých rizalitů s bosáží na nároží. Středním rizalitem vede nahoře stlačeným obloukem zaklenutý vjezd. Plocha průčelí je dělena lizénovými rámy. Jedenáct oken patra (II. NP) má pravoúhlé šambrány s uchy a s velkými klenáky. Patra dělí kordonová římsa. Přízemí má dnes osm okenních os, mělo jich deset. Okna jsou obdélná (šířka 114 cm, výška 90 cm). Jižní boční fasáda má v patře (II. NP) tři okenní osy – jedna je zaslepená. Členění je totožné jako na východní fasádě. V přízemí je pouze symetricky umístěný vstup. Západní průčelí je členěno jednodušeji. Chybí bosáže, lizénová výzdoba mělkého rizalitu průjezdu je jednodušší. Vjezd je zakončen stlačeným obloukem. V přízemí má vjezd na každé straně ještě jednu arkádu se stlačeným obloukem. Deset oken patra je řešeno obdobně, jako východní fasáda. V přízemí jsou čtyři okna, opět stejných rozměrů jako na východním průčelí. Poslední severní strana má shodné řešení fasády. V patře je jedno okno, jedno okno zazděné a dveře. Po opravě v 90. letech 20. století má fasáda historicky nepodloženou hnědobílou barevnost.

Osou přízemí je průjezd klenutý mírně stlačenou valenou klenbou se dvěma páry styčných lunetových výsečí. Na severu s průjezdem sousedí dvouramenné schodiště do patra (které pak pokračuje dalším dvouramenným schodištěm na půdu) a za ním jednoramenné schodiště do malého, valeně klenutého, sklípku s jedním okénkem. Je to jediná suterénní prostora nového zámku. Zbylá severní část přízemí je vyplněna velkým valeně klenutým prostorem. Klenba je sváděna do tří nestejných párů mohutných pilířů. Prostřední pár je dodatečný. Na jihu s průjezdem sousedí čtveřice menších místností. Tři jsou zaklenuty valeně vždy s jedním párem styčných lunet, jedna místnost má stlačenou valenou poloklenbu s jednou výsečí. Po těchto čtyřech prostorách následuje místnost s valenou klenbou, párem styčných lunetových výsečí a čtyřmi koutovými lunetami. Poslední, nejjižnější místnost má valenou klenbu se třemi páry styčných lunetových výsečí a vstup z jihu. Komunikaci s prvním patrem zajišťuje již zmiňované schodiště umístěné vedle průjezdu.

V patře (II. NP) schodiště vychází do chodby, která vede podél západního průčelí. Na severu na ni navazuje malá předsíň, vedoucí do valeně klenuté místnosti vedle schodiště. Za rameny schodiště je na východě umístěna malá komora. Předsíň na severu pokračuje dveřmi s asi pozdně barokními dveřními závěsy do místnosti s částečně zříceným stropem, na kterém je štukové zrcadlo. Poslední nejsevernější pokoj má dnes již zazděný výstup ven. Částečně prosklené dveře mezi těmito místnostmi mají asi barokní dveřní závěsy. Východní část vyplňuje úzký dlouhý prostor s poškozeným stropem, na kterém jsou tři štuková zrcadla. V ose budovy, nad průjezdem, je místnost přístupná z chodby. Za ní je (směrem na jih) komora, vedle které je bývalá lázeň (přístupná také z chodby) a toalety. Stejně jako v symetricky řešené severní části budovy i zde chodba ústí do předsíně, ze které se vstupuje do valeně klenuté bývalé černé kuchyně, jak dokládají stopy po odvodu kouře. Z předsíně dále postupujeme do místnosti se štukovým zrcadlem, novodobě přepažené příčkou. Zbylý prostor vyplňuje na jihu jedna místnost a jedna komora, na východě jeden užší prostor, přístupný z bývalé kuchyně.

Vedle schodiště z přízemí je dvouramenné lomené schodiště na půdu, kam se vstupuje zajímavými železnými dveřmi, sestavenými z plátů a pásů. Jsou opatřeny otevřeným zámkem. Pozoruhodný je byt tvořený dvěma pokoji umístěný nad severní částí zámku. Jeho stěny jsou vystavěny z hrázděného zdiva. Zámek má mansardovou střechu se zděnými vikýři na všech stranách (na východě v současnosti čtyři, na jižní a severní straně po jednom a na západní straně pět vikýřů). Na střeše nad průjezdem stávala do 90. let 20. století dřevěná vížka s lucernami. Trámy její konstrukce jsou vyřezány. Krov je mansardový, v horní části se stojatou stolicí. Střešní krytinou je od 90. let 20. století plech, do té doby to byly bobrovky.

  

 

 

Starý zámek C)

Je umístěna na mírném návrší a blízká říčka Sezina zřejmě napouštěla lomovým kamenem vyzdívaný příkop. Ten dosud budovu obklopuje ze všech stran a bez kopání sond nelze určit původní hloubku příkopu. Je ohraničen mohutným valem, který se zdá na rozích zpevněný rondely. Val se nenachází na jižní straně. Dochované, povětrnostními vlivy částečně smyté valy jsou dnes zarostlé listnatými stromy.

Patrový zámek má čtyři křídla, která svírají obdélné nádvoří lemované pilířovými arkádami. Vjezd do objektu je umístěn excentricky v jižním křídle. Přes klasicistní bránu k němu nad příkopem vede most.

Vnější fasáda zámku je jednoduchá, nečleněná. Nejsouvisleji je dochovaná hladká bílá omítka na vstupním jižním průčelí (pozn. 1), pak na východní straně. Hodně jsou poškozené béžové a šedé omítky na severní a západní straně. Původní členění fasády není zřejmé. Na východním a západním průčelí jsou občas zbytky jednoduchého pravoúhlého orámování oken. Půlkruhově zakončený vstup do zámku je zvýrazněn pilastry po stranách, které nesou trojúhelný štít, jehož římsy jsou opatřené zubořezem. Na fasádách jsou místy zachovaná původní renesanční okenní ostění. Nacházejí se nejvíce na severní straně, jedno na západní straně, dvě na východní. Na jižním průčelí nejsou přes omítku žádná patrná.

Dvorní průčelí má na všech stranách přízemní otevřenou arkádu, v patře obíhá nádvoří chodba s pravoúhlými okny. Průčelí je omítnuto hladkou bílou omítkou a je členěno pouze kordonovou římsou.

V přízemí (I. NP) zámku je hlavní komunikací otevřená arkádová chodba s pruskými plackami s pasy, do které ústí průjezd zaklenutý valenou klenbou se třemi páry styčných lunetových výsečí. Podobným způsobem je klenuta JV rohová místnost – jeden pár styčných lunet uprostřed a dva páry lunet nestyčných. Za ní ve východním křídle následuje menší prostor klenutý segmentovou a plochou plackovou klenbou. Ta tímto a nad tímto prostorem je tříramenné schodiště do patra. Další místnost východního křídla je klenutá valeně se dvěma páry styčných lunet. Ústilo do ní z arkádové chodby původně půlkruhově zakončené okno, dnes zazděné. Poslední, SV rohová místnost má valenou klenbu s jedním párem styčných lunet. Kromě této místnosti mají totožné zaklenutí další tři místnosti severního křídla, dnes dělené příčkami. Do druhé z nich vede z arkádové chodby renesanční portálek s pravoúhle zalomenou profilací. Všechny klenby mají hrany vytaženy do hřebínků. Další místnost severního křídla (předposlední) je rozdělena. První část obsahuje lomené dvouramenné dřevěné schodiště do patra a jednoramenné schodiště do sklepa. Druhá část tvoří komoru. SZ rohová místnost je stejně jako zbytek západního a jižního křídla plochostropá. Po SZ rohové místnosti jsou v západním křídle dvě místnosti a za nimi JZ rohová místnost. V jižním křídle je místnost, po ní dvě místnosti vedle průjezdu (původně tvořily jednu místnost) mají ve středu rovného stropu mohutný profilovaný trám. Všechny místnosti západního a jižního křídla jsou děleny množstvím dodatečných příček.

Zámek je z větší části podsklepen. Pod celým severním křídlem jsou sklepy. Východní část tohoto křídla tvoří valeně klenutý sklep, se čtyřmi kruhovými okénky. Je spojen s menším sklípkem, kam z přízemí vede schodiště. Tento sklípek má dvě kruhová okénka. Pod západním křídlem je prostorný (5,6 × 28 m) sklep, zaklenutý valenou klenbou z lomového kamene. V jižním křídle je dvojice nestejných valeně zaklenutých sklepů. Mezi nimi je chodbička, která ústí do příkopu a je jediným přístupem do jižních sklepů.

Z přízemí do patra stoupají zmiňovaná dvě schodiště. Hlavní schodiště ve východním křídle má dochované dřevěné obložení stěn a pozoruhodné historizující dveře do chodby patra (II. NP). Chodba je zaklenuta plackovými klenbami s pasy a má pravoúhlá okna, místy s kvalitními klikami asi z 19. století. V západním křídle má chodba podlahu tvořenou kamennými obdélnými dlaždicemi. Chodba je na dvou místech přepažena příčkou, což znemožňuje úplně naplňovat její komunikační funkci. Vedle vstupního hlavního schodiště se ve východním křídle nachází schodiště na půdu. Mezi nimi jsou umístěny toalety. Za schodištěm na půdu je malá místnost klenutá plackou, spojená s vedlejší místností dveřmi v příčce, vestavěné do pasu, který snad dříve spojoval klenutou a neklenutou místnost. Všechny ostatní místnosti patra jsou plochostropé. SV rohová místnost je rozdělena několika příčkami. Prostřední část severního křídla zabíral hlavní sál se třemi okny, s symetrickým vstupem a ještě s dnes zazděnými vstupy bočními. Následuje rozdělený prostor se schodištěm, které pokračuje na půdu. SZ rohová místnost a další dvě místnosti západního křídla jsou děleny příčkami. Všech pět místností jižního křídla (včetně rohových) jsou propojeny enfiládou. Předposlední pokoj tohoto křídla má parketovou podlahu skládanou ze čtverců. Takový typ podlahy lze předpokládat ještě v dalších místnostech. Poslední, JV rohová místnost má niku pro kachlová kamna. Kamna se nedochovala v žádné místnosti zámku.

Zámek je zastřešen sedlovou střechou, krov má stojatou stolici. V současné době je střecha pokryta plechovou krytinou.

 

[Kamenný most] A)

Přes potok k zámku, dvouobloukový, poškozený povodní, zbořen.

 

 

Škola B)

1899

 

Mlýn

 

Rodný dům A.Handkeho A)

Zdevastovaný, přestavěný

 

[Sýpka] A)

Zbořena 1967

 

Zámecký park A)

Po 1945 nevhodné úpravy, v současnosti bez údržby

 

Zpět na okres

 Panství

1850 politický okres Opava

1855 s.o.Klimkovice

1868 politický okres Opava

1896 Politický i soudní okres Bílovec

1961 Okres Nový Jíčín

1979 část Bílovce

1999 samostatná obec

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce

1.P.Z. 1370

Obec Bravantice se poprvé připomíná roku 1370. Roku 1478 se stal spolumajitelem Bravantic polský šlechtic Jan z Chobran, který držel tvrz a panství bravantské až do roku 1602. Mezi pozdějšími držiteli panství jsou uváděni hrabata z Vrbna (1651-1722), svobodní páni Řeplínští z Berečka v letech 1722-1797 a od roku 1835 Blucherové z Wahlsttatu. Velkostatek byl roku 1926 zčásti zredukován pozemkovou reformou, kdy z něho vznikl bravantský a zbyslavský zbytkový statek. V roce 1945 byl zkonfiskován. Po zrušení vrchnostenské správy byla obec součásti okresů Opava (1850-1855, 1868-1896), Klimkovice (1855-1868), Bílovec (1896-1960) a od roku 1960 okresu Nový Jičín. V letech 1850-1899 podléhala okresnímu soudu v Klimkovicích, pak soudu v Bílovci a v Novém Jičíně. Za první republiky byly v Bravanticích dvě samostatné německé školy a česká menšinová škola Bravantice byly až do osdunu Němců roku 1945-46 německé. V obci žilo od vzniku ČSR asi 15 rodin českých zemědělských dělníků. Po osvobození byly Bravantice postupně osídleny českým obyvatelstvem z blízkého okolí, ale také ze vzdálenějších míst a z Volyně. V roce 1979 se obec Bravantice stala místní části města Bílovce. V roce 1998 bylo v obci referendum, které rozhodlo, že k 1. 1. 1999 se obec Bravantice znovu osamostatnila.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

1120 N 

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

  www.bravantice.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Atlas památek ČR, K.Kuča, 2002

 

A) bravantice.cz (27.11.2013)

B) wikipedie.org (27.11.2013)

C) hrady.cz (27.11.2013)

 

 fotografie

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 27.11.2013