Kód CZ

Bítov

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Ve středu obce, která byla vystavěna před rokem 1880.

http://www.turistika.cz/images/hp/5839/4644/full_00d04e_70502.jpg

 

Kamenný kříž B)

http://www.obecbitov.cz/img/mid/53/img_0694.jpg

 

[Tvrz] B)

Necelých 700 m ssv. od středu obce Bítov, na rozhraní rozsáhlých polí a lesů, táhnoucích se až do údolí k říčce Snozině a bývalému mlýnu, na nevýrazném pahorkovitém výstupku poničeném z menší poloviny intenzivní zemědělskou činností se nacházela bývalá bítovská tvrz. Z jz. a jv. strany obklopuje místo tvrze pole. Ze zbylých stran louka a mladý lesík, která přechází k severu v klasický les. Po tvrzi zůstal dodnes jen poničený pahorek jádra oválného tvaru o rozměrech 3 050 x 2 400 cm. Na severní, severovýchodní a částečně jihovýchodní straně odděluje tumulus od okolního terénu výrazná až 120 cm vysoká terasa. Na jihozápadní a částečně jihovýchodní a severozápadní straně terasa chybí a násep přechází v obdělávanou plochu plynule. Ve středu severozápadní strany je patrná prohlubeň – snad bývalý vstup do tvrze. Na jihovýchodním okraji lokality je patrný výrazný terénní relikt, na němž je po odkrytí zeminy očekáván kus obvodového zdiva palácové stavby, která je v této zadní části tvrze očekávána. Zajímavým úsekem je i východní nároží jádra, kde z terénní hrany zřetelně vystupuje několik shluků zdiva, snad destruovaných základů někdejší stavby či obvodové zdi. Povrchovým ohledáním lokality v roce 1992 byly nalezeny kousky keramických zlomků datovatelných do druhé poloviny 14. století, resp. do první poloviny 15. století. Detekce terénu prokázala přítomnost několika kovaných hřebů a zbytků stavebního kování. V přilehlé ornici i na terase se jeví obzvláště bohatě přítomnost propálení půdy a zuhelnatělých zbytků dřeva s popelem, což ukazuje snad na částečně dřevěný charakter původní stavby. Pro bližší poznání situace této drobné fortifikace, totiž prokázat velikost bývalé tvrze, by napomohl alespoň částečný archeologický průzkum.

ejstarší písemná zpráva o Bítově pochází z roku 1377, kdy se uvádí Ješek z Bítova. K roku 1413 se tu píše Ješek z Bítova, snad se jedná o syna předešlého. V létech 1415 - 1416 se prameny zmiňují o jeho synovi Bohušovi z Bětova. Roku 1431 se připomíná Tas z Bítova, který roku 1446 koupil Štítinu, Mokrolazce a Novosedlici. V létech 1432 - 1439 je tu Jindřich z Bítova a na Kylešovicích. Jeho syn Hanuš z Bítova (Hanuš Bietovský) je zde k roku 1498. Později je tu Hanušův bratr Václav spolu se svým příbuzným Alešem z Bítova. Roku 1467 se bratři Hanuš a Václav o majetek rozdělili tak, že Hanuš si podržel tvrz Bítov a ves Lhotku, Václav vsi Bítov a Tísek. Ale již za tři roky celý majetek opět spojili. Hanuš zemřel někdy brzy po roce 1479. Z písemných pramenů známe i Helenu z Bítova - Václavovu sestru, která je uváděna při majetku vsi Tvardavy. Roku 1519 prodává Hanušův syn Václav z Bítova vsi Bítov, Tísek, Lhotku s tvrzí a dvory s příslušenstvím bíloveckému pánu Václavovi z Fulštejna. Zápis v opavských zemských deskách se zmiňuje také o prodeji dvora a tvrze Bítovských. Noví majitelé sídlili na bíloveckém zámku, čímž tvrz v Bítově ztratila svůj původní význam i účel, postupně chátrala, až nakonec úplně zanikla.

Nezanikl však rod starých vladyk Bítovských z Bítova, který odtud pocházel a dle zdejší tvrze se i psal. Jejich rodovým znakem bylo na stříbrném štítě červené srdce plápolající červenými plameny. Nad helmou byla věž prostřelená střelou, která měla hrot červený, opeření pak bílo-zlato-bílé. Bítovští pocházeli zřejmě z rodu Ronovců, stejně tak jako páni z Lipé, z Lichtenburka, z Pirkenštejna, z Ronova či Přibyslavi. Jednotlivé větve tohoto rodu měly své statky v několika dalších místech v opavském Slezsku a na Moravě, podle kterých se psali, např. z Hrabyně, Liptyně, Sokolnic, Deštné, Vladenína a pod. Pro jejich početnost není zatím jejich vzájemná spojitost dostatečně jasná. Rod Bítovských počátkem 17. století patrně v důsledku událostí třicetileté války a celkového úpadku drobné šlechty zanikl.

Po dlouhou dobu zůstávala bítovská tvrz jen pojmem, bez místa určení, bez popisu. O její existenci se vědělo, avšak o její lokalizaci se vedly jen dohady. První pokus o lokalizaci se soustředil na lokalitu s pomístním názvem Hradísek (též Radísek). Lokalita je sice strategicky poměrně dobře položená, ale nebylo zde nalezeno nic, co by mohlo s tvrzí souviset. Dalším pokusem byla snaha dr. Plačka umístit tvrz na tzv. Kanclířův kopec. Dodnes se na vrcholu tohoto plochého, ale výrazného kopce východně nad obcí, zachovala stromky a keři zarostlá plocha, vykazující výrazné terénní anomálie. Jak se však ukázalo dle starých vojenských map i vyprávění rodáků, na Kancléřském kopci stával pouze větrný mlýn holandského typu. Kruhový půdorys centrální stavby je vyznačen i na plánku publikovaném dr. M. Plačkem. Je to jen potvrzení skutečnosti, že zde zděný větrný mlýn stával.

Skutečné místo bítovské tvrze se podařilo lokovat až regionálnímu badateli J. Tichánkovi. Tuto tvrz nalezl v místě, jemuž se dodnes mezi staršími rodáky říká „Na hrádku“ či „Hradisko“. Nachází se asi 700m ssv. od centra Bítova, na okraji rozsáhlých polí a lesů, které se táhnou až k říčce Sezině. Z tvrze samotné se do současnosti mnoho nedochovalo (viz. popis). Kromě terénních náznaků části bývalého centrálního plata, které bylo takřka z poloviny poškozeno intenzivní zemědělskou činností, je možné na tvrzišti nalézt několik málo náznaků destruovaného zdiva. Co však existenci tvrze potvrdí i „nevěřícím Tomášům“, je poměrně velké množství střípků středověké keramiky, kterou můžeme nalézt nejenom na samotném jádře tvrze, ale i na blízkém poli.

http://www.hrady.cz/data_g/4049/34472.jpg  http://www.hrady.cz/data_g/4049/32572.jpg

 

[Bítovský mlýn] D)

Za vsí na potoce Sezina. Zmíněn již 1606.

 

Škola B)

http://www.obecbitov.cz/img/mid/526/img_2848.jpg

Zpět na okres

1377  Panství Bítov

16.stol. Panství Bílovec

1850  Politický i soudní okres Bílovec

1961 Okres Nový Jíčín

1970 připojen k Bílovci

1995 samostatná obec

2003 Pověřený městský úřad

 

image021.jpg
Historie obce A) B)

1.PZ 1377

Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.

V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka  z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.

Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.

V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si  udržela českou svébytnost.

Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.

Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.

Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci  zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a  počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.

V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.

Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15 členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a  DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.

Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora.  V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády  4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.

V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.

Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost.  V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.

PhDr. František Schwarz, Csc.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

421 

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2006

402 

 

 

www odkazy

  www.obecbitov.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) www.web.telecom.cz/bitov-bc (2008)

B) obecbitov.cz (14.11.2013)

C) hrady.cz (15.11.2013)

D) vodnimlyny.cz (15.11.2013)

 

 fotografie

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 15.11.2013