Zpět na Bílovec

Zámek

Bílovec, politický okres Bílovec

Město Bílovec bylo vysazeno s největší pravděpodobností v první čtvrtině 14. století. Leželo na křižovatce obchodních cest a existenci tvrze se strážní funkcí zde můžeme předpokládat již od počátků města. Roku 1383 Beneš z Kravař dal městu právo na odúmrť a odpustil placení poplatků po dobu tří let. Takto získané prostředky měly být využity na výstavbu opevnění. Otázka městského opevnění není zcela vyjasněna, podle uvedených písemných pramenů se počítalo s jeho budováním, ale kdy skutečně došlo k výstavbě hradeb, přesně nevíme. Pramenem se značně spornou vypovídací hodnotou je v tomto případě veduta Bílovce z počátku 19. století, na níž se město jeví jako obklopeno pouze palisádou a branami. Ovšem dochovaly se zbytky městského opevnění, později využité jako ohradní zeď zámku, které lze charakterizovat jako středověké, tedy kamenné, zpevněné masivními opěráky a s otvory po zapuštěném lešení (viz příloha č. 55b).

V roce 1464 se ujal panství Mikuláš z Vladěnína a dá se předpokládat, že jen upravoval již existující tvrz. Výstavba nového sídla v tak krátkém čase, co držel panství, je méně pravděpodobná. Jeho potomci pak užívali predikát z Fuštejna. Jan, zemský hejtman knížectví opavského, se psal z Fulštejna a na Bílovci 1512. Jeho bratranec Ojíř z Fulštejna na Bílovci přímo sídlil. Dá se předpokládat, že na tvrzi prováděl některé úpravy.

Někteří autoři soudí, že původně stálo panské sídlo v Bílovci mimo městský půdorys a teprve později bylo včleněno do prostoru uvnitř nově vybudovaných městských hradeb. Při srovnání současné katastrální mapy, nejstarší známé veduty Bílovce a stabilního katastru lze konstatovat, že půdorys zámku zapadá do městských hradeb a spíše se zdá, že byl jejich organickou součástí. Rekonstrukci průběhu městského opevnění v Bílovci provedl K. Kadlčík. (příloha č. 15), z níž je patrné zapojení zámku do městského půdorysu.

středověkých částí, které lze pro nedostatek charakteristických výzdobných prvků, těžko přesněji datovat, se dochovala s největší pravděpodobností rozlehlá klenutá prostora v suterénu dnešního severního křídla zámku, dnešní kotelna. Pro její archaický původ svědčí okolnost, že byla celá, včetně klenby, vyzděna z lomového kamene na maltu písčito – vápenitou. Rovněž patky klenby jsou nasazeny poměrně nízko a zdivo dosahuje značné síly. Klenba dnes vykazuje značné deformace, a proto musela být v raném novověku podepřena dvěma masivními pilíři s některými okosenými hranami. Patrně z důvodů statických byly mezi pilíři a stěnami vyklenuty tři pasy. Jižní stěna místnosti vykazuje stopy dodatečných úprav, ale část kamenného středověkého zdiva je tu zachována. Do místnosti vede kamenný půlkruhově završený portál, ovšem bez propracovanější profilace, což znemožňuje bližší datování. Celá místnost je zřejmě ještě pozůstatkem původní tvrze, charakteru obytné věže. Prokazatelně středověké části zámku sotva mohou být starší než z konce 14. století.

Středověké relikty zapojené do stavby bíloveckého zámku ovšem nejsou stejného stáří. Jistě i středověká stavba prošla vývojem, jehož jednotlivé fáze nejsou dnes již pro nedostatek pramenů čitelné, jako nejstarší se ovšem jeví masivní zdivo, jako pozůstatek zřejmě věžovitého útvaru, zapojeného do severního křídla.

Plaček ve svém vyhodnocení stavebního vývoje bíloveckého zámku zámku předpokládá, že na středověký věžovitý útvar se z východu napojuje již renesanční zeď. Při průzkumu bylo ovšem zjištěno provázané kamenné zdivo. Prostory navazující z východu na zřejmě nejstarší věž lze rovněž pokládat za středověké, samozřejmě vyjma kleneb.

Dále je otázkou, zda samotné obvodové zdivo severní nárožní věže lze zařadit ještě ke stavební fázi pozdně gotické či již raně renesanční. Silné zdivo a vřetenové schodiště v síle zdiva by jistě svědčilo pro starší původ. Ovšem obvodové zdivo severní nárožní věže se zdá být mladší než zdivo dřívější věže pravoúhlého půdorysu, která je dnes součástí severního křídla. Budování nárožních věží bylo časté hlavně v pozdním středověku. Okrouhlou nárožní věž má například zámek Linhartovy, který byl v držení příslušníků vladěnínské větve rodů pánů z Fulštejna.

Další relikty ještě středověké části je nutno hledat patrně v severní nárožní věži a jejím okolí. Suterény jsou vyzděny z lomového kamene. V nejnižší úrovni suterénu se nachází prostora přibližně kruhového půdorysu dodatečně klenutá cihelnou kupolí, patrně při barokních úpravách. Chodbička v jižní části končí kamenným zdivem s rovnou lící. Několik poškozených kamenných stupňů je zřejmě pozůstatkem původního schodiště. Další části sklepení se dají předpokládat rovněž pod celým východním křídlem, ale jsou dnes zřejmě zasypány.

Roku 1543 bylo panství bílovecké prodáno Janu Oderskému z Lidéřova a při intabulaci 1546 do desk zemských bylo poprvé označeno jako zámek.Je zmiňován ”město a zámek Bílovec z dvorem k němu příslušejícím”. Při neustálené terminologii 16. století nemá označení zámek vypovídací hodnotu, nemuselo znamenat aristokratické sídlo, jaké chápeme pod tímto pojmem dnes. Navíc některé fortifikační rysy jsou na bíloveckém zámku dochovány až do současnosti (masivní nárožní věže, zdi). Zásadní význam pro vývoj zámku měl prodej panství Mikuláši Pražmovi z Bílkova v 50. letech 16. století. Pražmové pak věnovali zámku značnou pozornost.prazmove-z-bilkova-stavitele-renesancniho-zamku.jpg

O významu rychle se rozvíjejícího Bílovce v raném novověku svědčí jistě i okolnost, že byl zanesen již v Helwigově mapě Slezska z roku 1561 jako menší město (příloha č. 1).

Bernard Pražma z Bílkova roku 1570 zprostil poddané na jejich žádost povinnosti stráže, kterou byli povinováni konat zřejmě na věži s ochozem. V tomto případě se asi jednalo o věž bíloveckého zámku, přesněji asi upravené tvrze. Stavební úpravy zásadního charakteru realizoval Karel Pražma až v 70. letech 16. století, o čemž vypovídá nápis na kamenné desce na zasazené do dvorního průčelí. Nápis říká, že Tuto budovu dal stavět urozený pán Bernard Pražma z Bílkova... 1576. Není vyloučeno, že kamenné heraldické desky se původně nacházely na dnes zbořeném západním křídle. Někteří autoři považují Bernarda Pražmu za stavebníka novostavby, ovšem pravděpodobnější jsou pouze zásadní úpravy starší stavby. K Zukalovu tvrzení o novostavbě zámku dnes doklady nejsou.

Doklad o stavební činnosti na zámku přináší další doklad i Paprocký ve své publikaci Zrcadlo slavného markrabství moravského (viz Excerpta). Dá se předpokládat, že při další stavební fázi v 90. letech 16. století se Bernard Pražma soustředil spíše na doplnění již existujícího zámeckého areálu dalšími budovami, zřejmě hospodářského charakteru.

Zámek tehdy získal dispozici s chodbou obíhající po vnitřní straně dvora a přibližně současné rozdělení místností. Tehdy byly rovněž zaklenuty místnosti suterénu vyjma části severního křídla, do jehož hmoty byla pojata starší tvrz. O zapojení starší části svědčí i fakt, že část severního křídla má rozdílnou úroveň podlah a rovněž v dispozici místností často není dodržován pravý úhel. Podobně deformován je půdorys zámku Hošťálkovy, do jehož stavby byla pojata starší středověká část.

Balkon nesený kamennými krakorci nad dnešním hlavním vstupem do zámku byl zřejmě do průčelí zabudován druhotně, neboť je zapuštěn do obvodového zdiva barokního trojramenného schodiště.

Nevyřešenou patrně zůstane i otázka hlavního vstupu do renesančního zámku. Ze starých katastrálních map je patrné, že vhodnější by byl jistě přístup přes severní křídlo, průjezdem, ale je rovněž možné, že reprezentativní hlavní vstup byl prolomen v dnes neexistujícím čtvrtém západním křídle.

Místnosti polozapuštěného suterénu jsou většinou klenuty valenými klenbami s trojbokými výsečemi. V severní a jižní místnosti jsou okna prolomena mimo osu výseče, což svědčí o dodatečných úpravách oken. dscn1228.jpg

Pozornost si zasluhuje jistě i prostora ve východním křídle se vstupem do druhého suterénu. Její východní část je klenuta valenou klenbou se dvěma dvojicemi výsečí a západní se skládá z jednoho pole hřebínkové klenby se zvednutým jihovýchodním cípem a nově vybudovaného vstupu do dalšího suterénu. Právě dřívější vstup mohl být důvodem pro zvednutí cípu hřebínkové klenby. Střední pilířek mezi okny na východní zdi mohl být vložen v souvislosti s pilířem dnes neexistující klenby přízemí. Zdá se být pravděpodobné, že přízemí bylo dříve zaklenuto.

U některých vstupů z obíhající klenuté chodby se dochovaly portály s renesanční profilací (vstup do místnosti vedle stavebního archivu).

Krátké jižní křídlo obsahuje pouze dvě místnosti a chodbu. Menší místnost s pětibokými výsečemi byla zřejmě překlenuta v baroku a v současnosti je rozpříčkována a upravena jako toalety. Klenbu prostory na konci jižního křídla nesou dva masivní pilíře. Výseče v západní části neleží proti sobě, ani nejsou styčné, některé části jsou tedy výsledkem pozdějších úprav. Stoupající valená klenba ve středním poli ve východní části místnosti napovídá, že se tu snad mohla nacházet kuchyně, čemuž nasvědčuje i situace v nároží a průduchy ve zdi.

Zřejmě současně bylo upravováno sklepení v nižší výškové úrovni pod východním křídlem. O úpravách v pražmovské době svědčí i fragment erbu s dochovanou figurou parohů nad vstupem do nižší úrovně suterénu. Nižší úroveň suterénu pod východním křídlem má zřejmě renesanční zaklenutí valenými klenbami s trojbokými výsečemi nad vstupy. V obvodovém zdivo převažují lomové kameny, místy s cihlenými vysprávkami, klenby byly budovány spíše z cihel. V nejsevernější místnosti byly prováděny patrně barokní úpravy, západní zeď byla upravena novověkou cihlovou přizdívkou, zřejmě v souvislosti s budováním trojramenného schodiště. Poměrně složitým vývojem vznikla místnost přiléhající k jižní nárožní věži. Místnost má valenou klenbu s nadedveřní výsečí, s nízko nasazenou patkou. Okénko v západní stěně vede na točité schodiště mezi jižním a východním křídlem, dá se tedy předpokládat, že schodiště bylo postaveno dříve a že okénko se segmentovým záklenkem je mladší úpravou. Ve zdi věže se nachází v současnosti zazděný otvor s cihlovým záklenkem zazděný recentními cihlami. Dříve zde byl patrně vstup do únikové chodby ze zámku. Valená klenba místnosti pokračuje i v severozápadní části věže, jejíž obvodové zdivo v této části bylo uzavřeno později, z důvodů statických v souvislosti se zaklenutím vyšších pater věže.

Prostřední sklepní místnost se vstupem je klenuta dvěma klenbami o různém rozponu. Vyjma segmentem klenutého schodišťového ramena se zdá být postavená v jedné fázi.

Za Bernarda Pražmy se stavělo ve dvou etapách, další stavební činnosti probíhala na zámku patrně v 90. letech 16. století, o čemž nám referuje Zukal.Odlišit obě pražmovské stavební etapy lze jen stěží. V 90. letech zřejmě rozšiřoval Pražma spíše předzámčí.

Zámek měl typickou renesanční dispozici s chodbou obíhající po vnitřní straně dvora. Pravděpodobně již v této stavební fázi byl postaven na uzavřeném půdorysu, jako čtyřkřídlý s mírně nepravidelným dvorem, jehož dispozice vnikla v důsledku zapojení starší stavby. Je pravděpodobné, že zámek měl již tehdy postaveny obě okrouhlé nárožní věže a že již tehdy měl obě nadzemní podlaží. Lze tak soudit z okolnosti, že zdivo šnekového schodiště z lomových kamenů mezi jižním a východním křídlem sahá až do prostoru podkroví. Jestliže bylo v renesanční fázi vyzděno točité vřetenové schodiště, musela již do této výše sahat již obě křídla po jeho stranách.

Zásadní význam pro poznání dějin bíloveckého zámku má urbář panství z roku 1606, který obsahuje i popis stavby. ”…zámek, s krásnými vznešenými místnostmi na všech čtyřech stranách, z kamene a dobře postaven, … předzámčí, s klenutými i neklenutými jízdárnami, se sypanými podlahami, a to všechno je opatřeno silnými zdmi pro případ nouzové potřeby.

V urbáři najdeme písemný doklad existence čtvrtého křídla zámku, uzavírajícího areál ze západu. Za současného stavu poznání můžeme přibližně určit průběh západního křídla podle profilovaného portálu v jižní zdi koncové suterénní místnosti severního křídla, který je v současnosti mírně zapuštěn pod úroveň terénu. Je možné, že terén nádvoří byl později zvýšen, což by jistě ověřily archeologické sondy. Pro tento předpoklad svědčí i poměrně reprezentativní první úroveň dnešního suterénu s klenutými místnostmi, profilovanými portály a heraldickou výzdobou. Odhalit vnitřní dispozici západního křídla je ovšem úkol pro archeologický průzkum.

Zkoumání poněkud ztěžuje okolnost, že zámek byl z velké části postaven z kamene, alespoň jeho obvodové zdivo, což znejasňuje rozlišení stáří zdiva. Srovnáním zdiva v exteriéru a interiéru jižního křídla bylo zjištěno, že jižní zeď křídla je vyzděna z kombinovaného zdiva. Vnitřní líc je cihlová, zdivo v jihozápadním rohu spáru nemá. U jižní zdi jižního křídla tedy s největší pravděpodobností nejde o pozůstatky středověkého zdiva. Spára je čitelná pouze v navázání jižní nárožní věže a východního křídla. Kamenná zeď jižního křídla byla na spáru přizděna k jižní věži postavené z lomových kamenů. Zesílení zdiva v této části lze nejspíše odůvodnit statickými problémy.

Od roku 1652 se ujal bíloveckého panství Václav Sedlnický z Choltic, který je získal sňatkem. K roku 1682 je pramenech zmínka o konání bohoslužeb v zámecké kapli, situované v přízemí severního křídla východně od průjezdu. Je pravděpodobné, že kaple zde byla již dříve, v renesančním zámku. Kaple podobných dispozic někdy s oratořemi bývaly již součástmi renesančních zámků. Jiným případem byly zámky situované v blízkosti kostelů se kterými mohly být někdy spojeny krytou chodbou (Karviná, Klimkovice). Archivní prameny dokládající existenci kaplí jsou dochovány většinou až ze 17. – 18. století. Patrové kaple nebyly žádnou vzácností, pro srovnání lez uvést i barokní kapli v zámku v Hošťálkovech. Síla některých jejích obvodových zdí napovídá, že jde ještě o původní středověké zdivo věžovité stavby. Loď s koutovými výsečemi mohla být barokně překlenuta, zatímco oratoř s valenou klenbou členěnou trojbokými výsečemi je zřejmě pozůstatkem renesanční fáze.

I v dalším urbáři bíloveckého panství z roku 1696 je zmiňován zámek s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí, nahoře i dole vystavěný, s klenbami, sklepy, komorami,…Tedy zámek měl ještě na konci 17. století všechna čtyři křídla. Nově byla vybudována další hospodářská stavení v předzámčí. Zámek měl i funkci fortifikace, v urbáři je na více místech zmiňováno opevnění – vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.

Roku 1729 zachvátil Bílovec požár, který způsobil rovněž rozsáhlé škody na zámku. Tehdejší držitel panství Václav Karel Sedlnický z Choltic sedlnicti-z-choltic-majitele-zamku-do-roku-1945.jpgpodnikl přitom rozsáhlou přestavbu zámku. V této době bylo zbořeno západní křídlo zámku, v severovýchodním rohu bylo postaveno reprezentativní trojramenné schodiště. Pravděpodobný průběh západního křídla lze vystopovat nejen podle portálu v severním křídle, ale i podle slabších zdí severního a jižního křídla v místě dřívějšího navázání dnes zbořeného křídla. Patrně v téže době byl zámek zakryt mansardovou střechou. Úpravy zámku byly dokončovány ještě v letech 1784 – 89.

Charakter fortifikace ovšem setřely hlavně úpravy oken, která byla zřejmě v baroku rozšiřována. Některá okna suterénu byla prolomena nově, o čemž svědčí výseče, nesouvisející se současnými okenními otvory.

Štukatérské práce na zámku prováděl v letech 1767 - 1768 Benedikt Teltschik (1740 - 1820). Václav Karel Sedlnický z Choltic, tehdejší bílovecká vrchnost, dal Teltschika jako svého poddaného vyučit sochařství v Opavě a na oplátku žádal, aby Teltschik pracoval pro něj. Ze štukové výzdoby zámku, která může být Teltschikovým dílem, se do současnosti dochovaly jen profilované římsy pod stropy některých místností přízemí a prvního patra.

Průjezd v severním křídle je zaklenutý stlačenou valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Kamenný portál osazený ze severní strany s patkami, stylizovanými hlavicemi a stylizovaným hlavním klenákem pochází zřejmě z konce 18. století. Průjezd lze v severním křídle předpokládat již dříve, výseče mají zjevné hřebínky a nacházejí se nad dveřními otvory, ať už funkčními či nefunkčními. Kamenný profilovaný portál s ušima ve východní stěně průjezdu vede do bývalé kaple, což bylo vedeno zřejmě snahou po snadné přístupnosti kaple z průjezdu. Profilovaný portál je ve výseči umístěn mírně excentricky a tedy lze předpokládat nikoli sekundární zaklenutí průjezdu, ale pouze úpravy spodních částí výsečí. Nad průjezdem leží dřívější oratoř kaple, patrně s renesanční klenbou, která rovněž svědčí pouze pro úpravy průjezdu, nikoli v pro jeho nové zaklenutí.

Patrně v souvislosti s některými stavebními úpravami, snad nové fasády, na průčelí jižního křídla adjustována pamětní deska s erbem Sedlnických z Choltic a s datací 1803.

Cenné informace o podobě zámku pochází z inventáře bíloveckého panství z let 1837 – 44. Vypočítává se zde 78 místností, ovšem uvedeno je pouze přízemí a sklepy. Hlavním záměrem inventáře bylo vyčíslit zabezpečení zámku. Okna byla opatřena mřížemi, odpovídajícími tvarosloví 18. století, z nichž se mnohé zachovaly hlavně v suterénech.

V inventáři jsou uváděny mimo jiné dveře a vrata s vnějšími závěsy, z nichž se na zámku dochoval jen jeden exemplář, vrata uzavírající ze severu průjezd v severním křídle. Přesněji do dnešní doby se už dochovalo jen kování, sekundárně použité na novém dřevě.

Ještě ve 30. letech 19. století inventář uvádí komorové topení z chodby, bez udání, zda ještě fungovalo. V zámku se již uplatnil i progresivnější způsob vytápění kachlovými kamny. Žádný exemplář se ovšem nedochoval. V pokoji přibližně uprostřed severního křídla se dochovaly relikty vytápění nepřímého i topení pomocí kachlových kamen, zřejmě již s přikládáním z vytápěné -místnosti. V západní stěně místnosti je situována topná komora a v jihozápadním rohu čtvrtkulovou konchou klenutá nika pro kachlová kamna.

Zámecký mobiliář, zmiňovaný v inventáři, se nedochoval. Zřejmě vzal za své při požáru v roce 1945.

Koncem 40. let 19. století byl za Karla Josefa Sedlnického zámek opraven. veduta-z-shp-zamku.jpg

V Ullrichově publikaci, byť její jádro tvoří pověsti lze nalézt i informaci týkající se architektury zámku. V jedné pověsti uvádí: „V 70. letech 19. století žil v severním křídle zámku v pokoji u dvorního průčelí baron Karel Sedlnický …“. Jedná se tu zřejmě o západní část severního křídla, přiléhající k průjezdu, která byla tehdy upravena jako šlechtické apartmá (dnes byt správce). Ullrich přináší i jistou informaci o podobě zámeckého parku: „V horní části zahrady, hned vedle vchodu napravo, stály tři altánky … Jeden z nich hned u vchodu se dochoval dodnes.“.

Baron Stanislav Sedlnický z Choltic vlastnil panství v letech 1866 – 1908. Pravděpodobně koncem 19. století proběhly další opravy zámku. Podrobnější dokumentace ovšem chybí.

Skutečnou katastrofu znamenal pro zámek požár 1. 5. 1945, který značně poškodil zámecké interiéry. Tehdy byla zničena šindelem krytá střecha, všechny trámové stropy, okna, dveře, vnitřní omítky a narušeny vnitřní zdi.

Po ničivém požáru v roce 1945 bylo nutné odstranit škody jím způsobené. Ne vždy se tak dělo citlivě a často docházelo k nenapravitelným škodám a snižování historické hodnoty a autenticity objektu.

Po požáru byla budova stažena železobetonovým prstencem, nová mansardová střecha se zděnými vikýři byla postavena v letech 1946 – 47 a následujícího roku pokryta břidlicí. Na půdě byla na přechodnou dobu umístěna obilná sýpka. Nad patrem byl zřízen trámový strop. Nová okna byla dodána roku 1953246-67-bilovec-zamek-1945-b.jpg. wieviel betragen

První patro bylo asanováno, proběhly úpravy příček, otvorů okenních, dveřních, topení, sanitárních zařízení a. Při výstavbě nové kotelny došlo ke snížení úrovně podlah, a tedy bylo zapotřebí podezdít a zajistit základy patřičných zdí.

V zápise z jednání roku 1954 je uvedeno, že je třeba při přestavbě zachovat dělící příčku v knihovně, přiléhající k nárožní věži a uvolnit v ní dodatečně zazděnou niku. V přednáškovém sále je třeba zachovat a konzervovat pískovcový krb. Dřívější dvouposchoďová kaple byla upravena a v té době se využívala jako archiv. Navržena byla úprava střešních vikýřů. Téhož roku probíhaly i úpravy schodiště a bylo instalováno ústřední topení. Rovněž byla provedena oprava střešní krytiny a stropů.

V roce 1957 byla prováděna instalace ústředního topení, výkopy a úpravy kotelny, úpravy stropů, úpravy klenebních táhel, vybudování hlavního schodiště.

Opravy zřejmě nepokračovaly dostatečným tempem, protože již roku 1958 se v záznamu z jednání na zámku uvádí, že budova není zabezpečena před přístupem nepovolaných a před povětrnostními vlivy.

V roce 1960 pokračovalo provádění vnitřních omítek a podkladních betonů. V budově zámku sídlilo Městské muzeum v Bílovci a od roku 1961 Krajský ústav národního zdraví v Ostravě. Přechodně byl zámek od roku 1961 využit jako sklad obilí.

Roku 1960 byly opraveny omítky, a podkladní betony, osazena táhla, armováno a zabetonováno schodiště. Roku 1961 upravil Krajský zdravotnický sklad vjezd mimo původní bránu bez souhlasu KSPPOP. V roce 1962 byly u objektu zjištěny závady, omítky, vadná krytina a zatékání. Roku 1962 byla provedena generální rekonstrukce objektu. dscn1229.jpg

Okna i dveře byla vyměněny, v prvním patře byly provedeny omítky v pokojích i na chodbě. O výstavbě letního kina se jednalo již od roku 1964.[ Téhož roku bylo povoleno osazení kovových mříží do suterénních oken. Roku 1966 bylo uvedeno, že vstupní schodiště bylo zakryto nakládací rampou a byla plánována jeho oprava.

V roce 1967 se sesula část zámecké zdi na Válové ulici. Roku 1968 se začalo s opravou fasády a zámeckých hradeb. Dále byla plánována generální rekonstrukce, která měla zahrnovat i vyrovnání a plentování zdiva.

Roku 1971 se pokračovalo v úpravách hradby na Zahradní a Valové ulici a v opravě fasády na severní straně zámku. V roce 1972 byla zbořena původní brána. Do původního portálu měla být zasazeny nové kovové dveře. Roku 1973 byl projednán požadavek na zřízení provizorního výtahu.1488-zamecka-brana-1929.jpg

V letech 1965 - 1970 byla provedena oprava fasády, z 80 % byly venkovní i vnitřní omítky nahrazeny novými. Roku 1978 bylo plánováno provedení nákladního výtahu probíhajícího všemi podlažími, se strojovnou ve sklepě. Roku 1978 bylo plánováno nahrazení břidlicové střešní krytiny měděným plechem. Roku 1980 měly být 4 z pěti erbů na nádvoří zámku nahrazeny kopiemi a originály měly být předány Okresnímu vlastivědnému muzeu v Novém Jičíně.

Ve všech podlažích zámku byla zřízena výtahová šachta, strojovna byla umístěna v půdním prostoru. V prvním podzemním podlaží byla podlaha snížena a opatřena betonovou mazaninou s cementovým potěrem.

V roce 1974 byla prováděna rekonstrukce kotelny a úpravy sopouchů. V roce 1997 byl zámek poškozen povodněmi. Roku 1999 byly odstraněny meziokenní mříže z let 1984 - 85 v přízemí a prvním patře, v přízemí a suterénu byla vyměněna okna. Problém vlhkosti zdiva byl řešen vybudováním větracích kanálků podél stěn a odvod dešťových vod od objektu zajištěn zprovozněním dešťových svodů. V roce 1999 proběhla v suterénu zámku rekonstrukce sociálního zařízení. V souvislosti se zvýšením terénu byla zazděna některá suterénní okna.

Čerpáno z SHP zámku

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

V. EXCERPTA Z ARCHIVNÍCH PRAMENů A LITERATURY K OBJEKTU

1) Listina daná dne 24. 4. 1383 na Fulneku Benešem z Kravař pro město Bílovec (SOkA Nový Jičín, AM Bílovec, inv. č. 1), výňatek:

Wir, Benesch von Crawarn, des romischen künges camer meyster, tun kunt allen den, dy disen bryff sehen adir hören lesen, dass wir /.../ der Wockenstat /.../ und genczlich off dy stat mauer gelegt haben /.../, den burgern der egenannten stat und den leuten czu Radotyn, alen iren erben /.../ Auch dass dy stat um nauert wurde, so haben wir auch dy vorgenannten burger drey jar dy resten, als dyser bryff gegeben ist alles geschosses frey gelassen, dass so das selbe geschoss auf dy mauer gelegt wurde, dass dy stat gar um mauert werde.

(My, Beneš z Kravař, komoří krále římského (Václava IV.), dáváme na vědomí všem, kdož tuto listinu spatří nebo budou slyšet číst, že (dáváme) Bílovci (právo na odúmrť), aby (ty finanční prostředky) byly zcela věnovány na postavení městských hradeb měšťanům zmíněného města a lidem z Radotína a všem jejich dědicům ... Aby město bylo ohrazeno, odpouštíme zmíněným měšťanům na tři léta poplatky (kšos) od chvíle vydání této listiny tak, aby tyto poplatky byly věnovány na hradby, aby město bylo zcela ohrazeno ...)

Část textu v německém originálu i v českém překladu jsem označil, protože touto listinou dostalo město Bílovec právo i velké finanční prostředky na výstavbu či dostavbu kamenných městských hradeb, jejichž nepatrné zbytky jsou podnes dochovány. Podíváme-li se na nejstarší katastrální mapu města (z roku 1836), na které je průběh hradeb ještě zřetelně vyznačen, všimneme si, že mají celkový půdorys oválného tvaru. V jihovýchodním úseku tohoto oválu, směrem k Velkým Albrechticím, v těsné blízkosti měšťanských domů vnitřního města, na exponovaném místě, avšak ještě v jeho hradbách, je vklíněn areál zámku. Vzhledem k tomu, že tato situace se velmi podobá jiným kolonizačním městům (např. Bruntálu, kde byl už ve 13. století podobně disponován městský hrad), musíme předpokládat, že již okolo roku 1383 stála na místě dnešního bíloveckého zámku městská tvrz, která zvyšovala obranu tohoto úseku hradeb, zatímco na opačné, severní straně městského areálu mohl mít podobnou (fortifikační) funkci původní městský (farní) kostel.

2) Listina, daná dne 11. 11. 1466 na Bílovci Mikulášem ml. z Vladěnína a Bílovce, jíž prodává ves Martinov (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č. 42, sg.A XXVIII), regest:

1466, listopad 11., Bílovec. - Mikuláš mladší z Vladěnína a z Bílovce prodává Mikuláši Zajíčkovi z Hošťálkovic ves Martinov za 360 zlatých uherských. Přítomni rukojmí: Mikuláš Fulštejn ze Slavkova a Studeného, Václav z Vladěnína, Hynek z Kravař, Jan z Lukavce, Hanuš z Bítova, Jiřík z Bítova a z Klimkovic.

Vydavatel listiny, Mikuláš mladší z Vladěnína, zmiňovaný v letech 1439 - 1478 (zemřel asi 1484), byl synem Mikuláše staršího z Vladěnína, který se uvádí v krnovských zemských deskách v letech 1429 - 1448 jako držitel panství Vladěnín, se vsí Linhartovy, Opavice, Matyášov a Radíkov. Podle některých pramenů držel Mikuláš starší asi v letech 1448 - 1451 fulnecko-bílovecké panství zástavou. Jeho syn Mikuláš mladší z Vladěnína získal panství Bílovec v roce 1464 lénem od opavského knížete Viktorina, který jej pak roku 1478 z manství osvobodil. Z listiny, vydané dva roky po převzetí Bílovce a příslušného panství, je zřejmé, že její vydavatel měl v Bílovci svou rezidenci, zřejmě tvrz v místě dnešního zámku. Otázkou zůstává, zda toto sídlo bylo situováno v tvrzi ze 14. století, jen stavebně upravené, případně rozšířené, nebo spíše v novém objektu, který mohl dát vybudovat v letech 1464 - 1466 tak, aby lépe vyhovoval sídelním a reprezentačním účelům nového majitele, také ovšem i novým požadavkům na fortifikační stavby doby pohusitské (používají se již palné zbraně).

3) Listina Jiřího a Dětecha z Čechendorfu, daná 28. 8. 1512 na Dobroslavicích, uvádí jako svědka dalšího držitele Bílovce (ZAO, Slez. stavov. archiv v Opavě, inv. č. 98), regest:

1512, srpen 28, Dobroslavice. - Jiří a Dětech z Čechendorfu a na Dobroslavicích oznamují, že prodali svůj díl Držkovic za 310 zlatých uherských, k čemuž se uvádějí svědkové - Jan z Fulštejna a na Bílovci a Jaroslav z Lidéřova a na Odrách.fulstejna1.jpg

Jak je patrno, syn Mikuláše mladšího z Vladěnína - Jan - se začal psát “z Fulštejna” místo “z Vladěnína”. Rodové jmění rozmnožil dalšími nákupy: roku 1490 přikoupil k bíloveckému panství, k němuž od roku 1476 náležel i Jistebník, fojtství jistebnické a v roce 1492 ves Lubojaty, roku 1498 vsi Kyjovice a Těškovice a poblíž brzy nato ves Výškovice (tehdy pustou) a napůl zaniklý Žebrákov. V letech 1510 - 1511 byl Jan z Fulštejna a na Bílovci zemským hejtmanem knížectví opavského.

4) Listina daná purkmistrem a radou města Opavy dne 9. 6. 1523 v Opavě, se stížností (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č. 106), regest:

1523, červen 9, Opava. - Purkmistr a rada města Opavy si stěžují komorníku knížectví opavského, Ojíři z Fulštejna a na Bílovci, že Mikuláš Bravantský v Bílovci místo Ojíře z Fulštejna pro jistý blíže neuvedený dluh obstavil několik opavských měšťanů...

Jan z Fulštejna, zmíněný v předchozím excerptu, držel bílovecké panství jako nedílné vlastnictví spolu se svým bratrem Václavem z Fulštejna. Jan zemřel okolo roku 1515. Jeho “nedílný” bratr Václav přikoupil ještě k bíloveckému panství vsi Bítov, Tísek a Lhotku. Okolo roku 1519 zemřel, avšak ještě před smrtí ustanovil pro nezletilé děti po zemřelém bratru Janovi poručníka - svého bratrance Ojíře z Fulštejna, který se hned začal psát po Bílovci. (Jeho původní sídlo, tvrz Linhartovy, bylo za válek uherských, okolo roku 1471 zničeno a zřejmě jen provizorně opraveno.) Byl komorníkem (správcem zemských desek) knížectví opavského.

5) Omluvný list Ojíře z Fulštejna a na Bílovci, daný na Bílovci dne 17. 5. 1524 (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č.109, sg. A XVI-26), regest:

1524, květen 17, Bílovec. - Ojíř z Fulštejna a na Bílovci oznamuje zemskému právu opavskému, že se pro nemoc nemůže dostavit k soudu a posílá za sebe Václava Bítovského, aby po dobu jeho nemoci spravoval jeho úřad, a zároveň prosí, aby všechny jeho půhony byly odloženy.

Tento list dokládá, že Ojíř z Fulštejna na bíloveckém zámku (tvrzi) sídlil a odtud zřejmě dojížděl pravidelně do Opavy vykonávat svůj významný úřad. Podle písemných pramenů zemřel až v roce 1544. Mezitím (v roce 1536) nezletilé děti původního dědičného majitele, zmíněného Jana z Fulštejna a na Bílovci, (Mikuláš, Václav, Hanuš a Anna) dosáhly zletilosti. Poněvadž nejstarší z nich, Mikuláš, zemřel již roku 1526, ujali se panství v roce 1536 “nedílní” bratři Václav a Hanuš. Václav byl zemským hejtmanem.

6) Opavské desky zemské V. (1537 - 1542), (ZAO, Opavské desky zemské V., fol. 1) záhlaví, cit. dle edice M. Rohlíka, str. 68:

Desky pana Oldřicha z Tvorkova a z Kravař.

Léta od narození Syna Božího tisícého pětistého třicátého sedmého, čtouce v neděli po Suchých dnech po svatej Luci (23. 12. 1537), za nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a za hejtmana ten čas pana Václava z Fulštejna a na Bílovci a za komorníka pana Oldřicha z Tvorkova a z Kravař a na Raduni ...

Václav z Fulštejna a na Bílovci je zmíněn již v listině Jana Planknara z Kynšperku a na Vladislavi předešlého roku (20. 11. 1536) jako ručitel.

7) Opavské desky zemské V. (1537 - 1542), (ZAO, Opavské desky zemské V., fol. 18), cit. dle M. Rohlíka, str. 93 - 94):

Vystúpili před úřad zemský pan Václav s Fulštejna, hejtman knížetství opavského, a pan Hanuš, též s Fulštejna a na Bílovci, bratři vlastní a nedílní, a dali sobě ve dcky zemské psáti, že předce v nedílu spolu sú a býti chtí a děliti se nechtí a nemají na časy budúcí ...

Záznam byl proveden zřejmě 27. 5. 1540, jak ukazuje vstupní formule na tomtéž foliu.

8) Opavské desky zemské VI. (1544 - 1554), (ZAO, Opavské desky zemské VI., fol. 4, č. 12), cit. dle M. Rohlíka, str. 117 ad.:

Vklad Bílovce.

Vystúpili před úřad zemský Václav z Bítova a na Vladěníně, Franc Rotemberk z Ketře a z Drslavě, súc zmocněni od pánuov rukojmí, kteří od pana Václava a pana Hanuše, bratří vlastních a nedílných z Fulštejna, statek bílovský s jeho příslušenstvím ujali a podlé sebe stojí, a kázali psáti, že vkládají ve dcky zemské město a zámek Bílovec z dvorem k němu příslušejícím, i s vesnicemi těmito, zejména vsí Albrechticemi, vsí Radotínem, vsí Lubojaty, vsí Bítovem, vsí Tískem, vsí Těškovicemi, vsí Kyjovicemi, vsí Lhotkú a dvěma zahradníky k Slatině a s jedním zahradníkem v Starej Vsi, se vsí Bravinném a vsí pustú Žebrákovem a polem výškovským, s lesem černým bílovským, s lesem mniším a jinými lesy černými, a háji, s chrastinami všelijakými, a lidmi v městě, s předměstí i v těch vsech nahoře menovaných ... to všecko vkládají ku pravému, spupnému dědictví, mění, držení a svobodnému užívání Janovi Oderskému z Lidéřova, erbóm a budúcím potomkóm jeho.

Tento vklad bíloveckého panství do zemských desek ve prospěch Jana Oderského z Lidéřova, tedy pána na Odrách, k němuž byli Václav a Hanuš z Fulštejna donuceni, protože panství bylo těžce zadluženo a muselo být prodáno, byl uskutečněn léta od narození Syna Božího MVcXLVI, v úterý po svatej Trojici ..., tedy 22. 6. 1546. Je pozoruhodné, že už toho roku se označuje fulštejnská rezidence v Bílovci jako zámek. K tomu je však nutno podotknout, že terminologie 16. století nebyla přesná: v zemských deskách opavských se hrad Vikštejn označuje v roce 1591 jako zámek Vikštejn.

9) Opavské desky zemské VI (1544 - 1554), (ZAO, Opavské desky zemské VI., fol. 16, č. 39a), cit. dle M. Rohlíka, str. 141 - 143:

Léta od narození Syna Buožího tisícého pětistého padesátého štvrtého, v pátek den svatého Tomáše apoštola Buožího /21. prosince 1554/, za nejjasnějšího knížete a pána Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, za hejtmana ten čas pana Jana staršího z Vrbna na Bruntáli ...

Vklad Bílovce.

Vystúpil před úřad zemský pan Vavřinec z Drahotuš a na Benešově, předešlý hejtman knížetství opavského, na místě sirotkův Petra a Václava Oderských z Lidéřova po neboštíku Janovi, otci jich pozůstalých, že z dobrým rozmyslem a s radú súdu zemského Jich Mti knížetství opavského prodal vlastní zbuoží a dědictví Petra a Václava z Lidéřova, dítek po neboštíku Janovi Oderském z Lidéřova, otci jejich dobré paměti zůstalých, statek, zbuoží a dědictví svobodné ani žádnému nezávadné, totiž zámek a město Bílovec z dvory k němu příslušejícími a s vesnicemi, zejména těmito (...) ku pravému a spupnému dědictví, jmění, držení a svobodnému užívání Mikulášovi Pražmovi z Bílkova a na Velké Polomi, erbóm a budúcím potomkóm jeho, menovitě za sumu za osmnáste tisíc zlatých na počet moravský ...

Prodej se odehrál, jak patrno, ještě za předešlého zemského hejtmana (snad v letech 1551 - 1553), ale jeho vklad do desek zemských se pozdržel kvůli protestu bíloveckých měšťanů.

10) Výňatek z urbáře bíloveckého panství, z tzv. strážního privilegia z roku 1570 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 112):

Abschrift der Privilegien betreffend der Wache auf dem Schlosse Wagstadt.

Já, Bernard Pražma z Bílkova, pravý a dědičný pán zboží bílovského, vyznávám tímto listem všem vúbec, kdož jej čísti neb slyšeti čítati budou, že jsú ke mně přišli robotní muži, fojt a starší, i všecka obec vsi Bravinného, poddaní moji věrní a milí, poníženě s prosbú mě žádajíc, abych jim milost a polehčení hlásky, kterú jsú od starodávna při zámku Bílovci povinni předkům mým a činiti byli, udělil.

Za takové pohodlí, jim učiněné, mi jsú se dobrovolně podvolili, mimoto, co mi prvně činiti povinni jsú, ze dvora bravinského ročně po třech fůrách hnoje vypovoziti (...)

Jenž jest dán a psán na Bílovci v sobotu, v den sv. Jana Křtitele, Božího léta od Narození Syna Božího tisícího pětistého sedmdesátého počítajíc.

(Opis privilegia týkajícího se stráže na zámku Bílovec.)

Tato “reluiční” praktika je v urbáři uvedena také u některých dalších poddanských obcí na panství. Staré české slovo hláska je v tomto případě významově konkrétnější než německé die Wacht, které obvykle překládáme jako stráž. Hláska totiž značí nejenom hlásnou stráž, obvykle vykonávanou na vyvýšeném místě, nýbrž také přímo věž s ochozem, pro konání takové strážní služby. (Viz např. původem starobylou věž u opavské radnice, která se běžně nazývá Hláska.) Z excerpta vyplývá tedy velmi pravděpodobná možnost, že u bíloveckého zámku byla v roce 1570 a zřejmě už dlouho předtím (povinni předkům mým) - vysoká věž, tak vysoká, aby z ní byl dostatečný rozhled po okolí, pro hlásnou stráž nezbytný. Nebyla to snad původně jedna ze dvou dochovaných věží dnešního zámeckého objektu?

11) Nápis vytesaný na kamenném dvojitém znaku Bernarda Pražmy z Bílkova a na Bílovci a jeho manželky Kristiny z roku 1576 (originály uloženy v lapidáriu Okresního muzea v N. Jičíně, kopie z umělého kamene zasazeny na nádvoří zámku v Bílovci):

(Bernhart Pražma von Bilkaw, Erbherr der Herrschaft Wogstadt). CHRISTINA SEIN EHELICH GEMAHL GEBOHRNE VON LAPPECZ. / DIESES GEBAYD HAT BAVEN LASSEN DER EDLE GESTREN/GE HERR BERNHART PRAŽMA VON BILKOW, ERBHERR /(DER HERRSCHAFT WOGSTADT) (trojlístek) 1576.

(Bernard Pražma z Bílkova, dědičný pán panství Bílovec), Kristina, jeho manželka, rozená z Lappic. Tuto budovu dal stavět šlechetný urozený pán Bernart Pražma z Bílkova, dědičný pán panství Bílovec 1576.)

První část nápisu (v závorce) dnes na desce chybí. O Bernardovi Pražmovi z Bílkova na Bílovci je známo, že náležel k nejbohatším rytířům opavského knížectví. Zděděné panství bílovecké rozšířil nákupem Studénky v roce 1575. Již jako mladík se v roce 1566 zúčastnil válečného tažení proti Turkům v Uhrách. Nepochybně už tam se mohl seznámit s uherskou renesancí bezprostředně ovlivněnou Itálií. Dnes není mezi historiky jasno v otázce interpretace uvedené epigrafické památky. Výraz hat bauen lassen jsem proto přeložil nedokonavým videm (dal stavět či doslova nechal stavět), nikoliv tedy dal postavit. Nápis mohl být tedy umístěn na budově už při první fázi přestavby zámku do renesanční podoby, o níž se předpokládá, že proběhla v letech 1575 - 1576. Jiní historikové se domnívají, že výstavba renesančního zámku probíhala prakticky kontinuálně od 1576 do 1595. Zdá se, že nejpřijatelnější je první varianta: výstavba renesančního zámku ve dvou fázích.

Deska představuje vlastně renesančního formu aliančního znaku: heraldicky vpravo je honosnější pražmovský, na tzv. polském renesančním štítu, s helmem, klenotem a fafrnochy - honosnější než štít manželky, který je heraldicky vlevo, čtvrcený a rámovaný do renesanční kartuše rolverkového typu. Mezi znaky manželů je vegetativní ornament či snítka myrty.

12) Doklad o jiném heraldickém aliančním znaku s nápisem na budově bíloveckého zámku (podle Zukala, J., Zur Geschichte der Herrschaft Wagstadt im 16. und 17. Jahrhundert, l.c., str. 2):

Der Baulust seiner Zeit folgend liess er (Bernhard) das Schloss zu Wagstadt vom Grund aus neu, geräumiger und fester aufführen. Hiebei ist sogar auf die Einrichtung eines kleinen Zeughauses /Rüstkammer/ Bedacht genommen worden2. Im Jahre 1696 7. Juni bezeugen3 Bürgermeister und Rat von Wagstadt, dass einst beim Eingange in das Schloss folgende Inschrift neben zwei Wappen sich befunden habe:

Bernhard Pražma von Bielkaw,prazma2.jpg

Erbherr der Herrschaft Wogstadt.

Christina gebohrne von Loppez,

Sein ehliches Gemahl. Anno 1595.

---------------

^{2) Paprocký, Zrcadlo, pag.429.}

^{3) Das Zeugnis im Wagstädter Schlossarchiv.}

(Bernard Pražma) dal zámek v Bílovci, v duchu stavebního cítění své doby, postavit od základů nově, prostorněji a pevněji. Přitom bylo pamatováno dokonce i na zřízení malé zbrojnice /arzenálu/.2)

Dne 7. června 1696 dosvědčuje purkmistr a rada města Bílovce, že kdysi se nacházel při vstupu do zámku, vedle dvou erbů, následující nápis3):

Bernard Pražma z Bílkova,

dědičný pán panství Bílovec.

Kristina, rozená z Lopezu,

jeho manželka. Roku 1595.

---------------

^{2) Paprocký, Zrcadlo, str. 429.}

^{3) Doklad v zámeckém archivu v Bílovci.)}

Zukalovu informaci je nutno brát kriticky. Dovolává se Paprockého, jeho knihy Zrcadlo slavného margkrabství Moravského, (Lit. 34), ta byla však dokončena asi již v roce 1592. Mimoto Paprocký píše, že Bernard zámek jen stavebně upravil a rozšířil, nikoliv “od základů postavil” (Exc. 25). Druhý Zukalův doklad (o písemném svědectví purkmistra a městské rady v Bílovci) nebyl shledán. Nicméně oba zmíněné erby existují, originály v lapidáriu Okresního muzea v Novém Jičíně a fotodokumentace (u rejstř. č. 1529, snímky A 74452 a A 74453) v Památkovém ústavu v Ostravě. Erby jsou vytesány mnohem plastičtěji než ony předcházející, avšak každý na zvláštní desce, každý rámován, v duchu pozdní renesance, oválnou kartuší, jejíž okraje vybíhají na čtyřech místech vždy v dvojici výrazně plastických volut a po stranách kartuše střapcovitě visí vinné hrozny. Na horním okraji každé kartuše je vytesán letopočet 1595, avšak citovaný text, který mohl být vytesán v pásu pod kartušemi, zcela chybí. Není vyloučeno, že právě tyto desky byly původně zasazeny nad hlavním vstupem do renesančního zámku v Bílovci, v jeho čtvrtém, průčelním, dnes neexistujícím křídle, a to na paměť dokončení renesanční přestavby zámku.

Jinde uvádí J. Zukal (ZAO, Poz. Zukal, inv. č. 203), že Bernard Pražma se oženil s Kristinou von Lappitz v roce 1573. (Srovn. též excerptum 25.)

13) Opavské desky zemské VIII. (1586 - 1601), (ZAO, Opavské desky zemské VIII, fol. 25 - 27), cit. dle M. Rohlíka, str. 421 ad.:

Vklad poručenství Bernarta Pražmy etc.

(...) Já, Bernart Pražma z Bílkova a na Bílovci, přemýšlejíce u sebe nestálost světa tohoto a nejistotu bytí lidského na něm a hodiny smrti, kteréž pro pád prvních rodičů v ráji poddáni jsme (...) statek svůj pozemský, totiž zámek a město Bílovec s předměstím k tomuž městu náležitým, z vorem a mlýnem při tomž městě zaležícím (...) se vším a všelijakým příslušenstvím k tomuž zámku, městu, tvrzím (ve Studénce a Jistebníku), dvoruom, vsím náležitým, tak jakž jsem sám ten statek držel a v držení souc, spravedlivě užíval aneb užívati právo měl, urozenej vladyce, paní Kristině z Lapic, manželce svej milý, pokud by mne Pán Buoh dříve než ji z tohoto světa povolati ráčil, aby se hned po smrti mej v tenž všecken statek uvázala (...) Tolikéž jí porúčím tři největší koflíky stříbrné, jednu medenici a nálevku stříbrnú, které sobě vobere, dvě konvičky stříbrné, štyry a dvaceti lžic stříbrných s erby mými a jejími.

Item šest vozníkuov nejlepších a štyry koně jízdné, které sobě mezi koňmi mými, po mně pozůstalými, vobere, jiné klínoty, zápony, prsteny, které v moci svej má, ty jí všecky zůstati mají. Item svršky všicky a všelijaké na zámku a ve dvořech, týž dobytek všelijaký, do života aneb stavu proměnění jí k užívání zůstati mají. Zbroje, kterých několiko na sté za peníze lidské k potřebě poddaných statku tohoto, též ručnice, hákovnice, týž dva kusy děl, rystunky, sedla, stany a co toho v mej ryskomoře na Bílovci jest, tím ničím aby hýbáno nebylo, než aby to vše v celosti pro potřebu toho statku a poddaných k němu náležitých zůstalo (...) Jenž jest dáno a psáno na Bílovci v neděli po památce rozeslání apoštolův svatých léta od narození Syna Božího tisícého pětistého devadesátého čtvrtého počítajíc. Actum při soudu zemském svatodušním 1600.

Testament je datován, jak patrno, 17. července 1594. Toho dne byl přítomen jako svědek také Ondřej Bzenec z Markvartovic na Třebovici a Klimkovicích, který o necelý rok později byl zavražděn (5. 4. 1595). Bernard Pražma zemřel bezdětný asi v letech 1599 - 1600. Manželka Kristina zemřela patrně ještě dříve, a proto celá pozůstalost přešla (podle dalších, necitovaných částí testamentu) na syny Bernardova bratra Jana Pražmy z Bílkova a na Velké Polomi - totiž na Viléma, Šebora a Karla Pražmy nedílně, od roku 1604 byl pak jediným držitelem panství Bílovec Karel Pražma z Bílkova.

Z testamentu vyplývá také, že na zámku byla rovněž ona zmíněná zbrojnice (ryskomora = Rüstkammer), ve které bylo zbroje několiko na sté, tj. přes sto kusů zbraní, což je ve shodě s protokolem stavovského sněmu opavského z 3. 11. 1587, podle něhož pro musteruňk (zemskou hotovost) z téhož roku vypravil Bernard Pražma celkem 60 vyzbrojených mužů, tedy počet třetí nejvyšší v pořadí celého knížectví.

(J. Zukal uváděl - jak zřejmo - jméno Bernardovy manželky zkomoleně a tento vklad do zemských desek zřejmě neznal. Lit. 33.)

14) Z popisu panství v urbáři z roku 1606 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 5, fol. 204):

In dieser Stadt Wagstadt undt in beyden Vorstädten seyn gesessene Leuthe, unter welchen etliche Meister undt unbewohnte Häuser sein Sa 181 ...

1493-zamek-pred-1945.jpgBey der Stadt ist das Schloss, mit schönen herrlichen Zimmern, auff allen vier Seithen, von Stein undt gutt gebauet. Bey welchem auch ist ein ausgebautes Vorschloss mit gewelbten und ungewelbten Reitställen mit geschütteter Erden aufgerüchtet, und mit starken Mauern nach Notturfft verwahrett: wird gebräuchlichen in der Summa, gesetzt - 1000 fl.

Zu diesem Schloss ist ein Mayerhoff in der Obern Vorstadt, mit einer Iss Stueb undt einer kleinen, mit etlichen Kammern. Bey dem ist auch ein Schafstall, undt andere Ställe, Schoppen undt Scheuern, von Steinen undt Holz wohl gebawt.

Bey diesem Schloss und Mayerhoff sein auch etliche ... Mühle ... Matzhaus ... Weinschencken ... Brantweinbrennerei ...

(V tomto městě Bílovci a v obou předměstích jsou usazeni (poddaní) lidé, mezi nimiž jsou někteří mistři (řemesla) a i neobývané domy, celkem 181 domů...

U města je zámek, s krásnými vznešenými místnostmi na všech čtyřech stranách, z kamene a dobře postaven. Při tomto zámku je postaveno předzámčí, s klenutými i neklenutými jízdárnami, se sypanými podlahami, a to všechno je opatřeno silnými zdmi (hradbami) pro případ nouzové potřeby (ohrožení): oceňuje se podle zvyku v celkové sumě 1000 zlatých.

K tomuto zámku patří nájemní dvůr v Horním předměstí, s jednou velkou (jídelní) místností a jednou menší a několika komorami. Při něm je také ovčín a jiné stáje, kůlny a stodoly, vystavěné pevně z kamene a dřeva.

Při tomto zámku a dvoře jsou také (jiné stavby), jako mlýn, sladovna, vinný šenk, lihovar ...)

Tento nejstarší popis bíloveckého zámku zachycuje vlastně stav objektu na konci renesanční epochy, za Karla Pražmy z Bílkova a na Bílovci, který dal sepsat zmíněný urbář, brzy poté, co se ujal panství jako jediný jeho dědičný pán. Z popisu renesančního zámku vyplývá, že to byla čtyřkřídlá budova s vnitřním dvorem, patrně s arkádovými ochozy, že měla krásné a prostorné místnosti a byla dobře z kamene postavena. Do dnešní doby se z původní renesanční budovy bíloveckého zámku zachovala jen tři křídla, která byla stavebně upravena, nejprve zřejmě v barokním stylu, s tzv. čestným dvorem (cour d´honneur), v 18. století. Čtvrté, průčelní křídlo bylo odstraněno a jeho průběh není dnes jasný.

Pokud jde o další hospodářské stavby, např. sladovnu dal Bernard Pražma postavit v roce 1590 nedaleko městské Dolní brány na Dolním předměstí Bílovce.

15) Výpisky z protokolů zemského sněmu knížectví opavského, pořízené Josefem Zukalem (Zukal, J., Zur Geschichte..., str. 2 - 3):

Seit 1604 ist Karl Alleinbesitzer der Herrschaft Wagstadt.5) Karl Pražma war ein energischer, rastlos tätiger Mann /.../ Ein Beweis für das aussergewöhnliche Vertrauen, welches man ihm entgegenbrachte, ist die Tatsache, dass die Stände seiner Obhut ihre Privilegien und die Landtafel übergaben, die 1604 - 1608 und dann wieder 1614 bis über 1620 hinaus im Schlosse zu Wagstadt verwahrt wurden.6/ Seitdem sich Troppau von der oberen Ständen getrennt hatte und der Adel den Bürgern nicht mehr trauen zu dürfen glaubte, galt ihm Wagstadt als Hauptort des Fürstentums. Daselbst sind im Laufe von 16 Jahren /1604 - 1620/ nicht weniger als 18 Landtage abgehalten worden. /.../ Vom August bis Dezember 1618 ist Wagstadt der Standplatz von 100 angeblich zum Schutze des Fürstentums geworbenen Musketieren, zu deren Hauptmann Herr Pra6ma bestellt worden. Daselbst sollte 1619 27. November die Musterung des Landesaufgebots stattfinden.

----------

^{5/ Wilhelm /Pražma/ nahm bei der Teilung Chropin, Schebor Stauding, wo er 1616 auch Odrau durch Kauf erwarb.}

^{6/ 1620 verehren die Stände Herrn Pra6ma 1000 fl., seiner Gemahlin ein silbernes Waschbecken mit Giesskanne als Anerkennung der diesbezüglichen Mühewaltung. /Landtags-Protokoll v. 20. Mai 1620./}

(Od roku 1604 byl jediným držitelem panství Karel Pražma.5) Karel Pražma byl energický, neúnavně aktivní muž. Dokladem mimořádné důvěry, již si dovedl získat, je skutečnost, že (opavští) stavové svěřili jeho ochraně svá privilegia a zemské desky, které byly v letech 1604 - 1608 a pak znovu 1614 - 1620 (snad i déle) uchovávány v zámku v Bílovci.6) Tehdy se město Opava distancovalo od vyšších stavů a šlechta (na Opavsku) nemohla mít k němu důvěru, takže Bílovec byl pro ni téměř hlavním městem knížectví. Tu se v průběhu šestnácti let (1604 - 1620) konalo neméně než 18 zemských sněmů... Od srpna do prosince 1618 byl pak Bílovec sídlem posádky stovky mušketýrů, kteří byli naverbováni údajně na ochranu knížectví. A zde se také dne 27. listopadu 1619 konala zemská hotovost (tzv. musteruňk).

-----------

^{5) Při dělení Bernardova majetku získal jeho synovec Vilém Pražma chropyňské panství a Šebor Studénku, k níž v roce 1616 přikoupil také panství Odry.}

^{6) V roce 1620 věnovali opavští stavové Karlu Pražmovi 1000 zlatých a jeho manželce stříbrné umyvadlo s konvicí za 100 zlatých - na důkaz uznání záslužnosti jeho (politické) aktivity.)}

Vilém, Šebor a Karel Pražmové z Bílkova byli synové Jana Pražmy z Bílkova a na Velké Polomi, bratra zmíněného Bernarda, stavebníka renesančního zámku v Bílovci, který zemřel bezdětný. - Z úryvku vyplývá, že za Karla Pražmy, který držel bílovecké panství v letech 1604 - 1628, význam zámku v Bílovci neobyčejně stoupl. Není třeba dodávat, na čí straně stáli Pražmové v oné bouřlivé době stavovského povstání.

16) Z urbáře bíloveckého panství z roku 1637 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 1 ad.):

Urbarium der Herrschaft Wagstadt, im Jahre 1637 aus Neuem ausgefertigt, durch mich Johann Tegelium, Bürgern zu Wagstadt und derzeit verordneten Rentschreiber daselbst. Demnach wegen Entziehung und Vorbehaltung des Urbarii über die Herrschaft Wagstadt, ein solcher Herr Niklas von Rohr vorbehalten, und geraume Zeit keine Nachrichtung gewesen, was die Unterthanen zu roboten und zu zinsen schuldig, /.../ Welches hernach zu Papier gebracht und daraus gegenwärtiges Urbarium verfertigt worden, welches in Allem dem alten gleich ist, aber der Obrigkeit zum Besten, doch mit Belieben der Unterthanen und ihrem eigenen Bekenntniss in etwas vermehret worden. /..../ Actum Schloss Wadstadt den 6. Februarii A. 1637. - Heinrich Willimowsky von Kojkowitz.

(Urbář bíloveckého panství, který byl v roce 1637 znovu pořízen mnou, Janem Tegelem, měšťanem v Bílovci a toho času ustanoveným důchodním písařem tamtéž. Poněvadž starý urbář panství Bílovec byl odňat a zadržen oním panem Niklasem von Rohr a už dávno není žádné zprávy o tom, jakými robotami a poplatky jsou poddaní povinováni ... Vědomosti (rychtářů a důvěryhodných poddaných) byly zaznamenány na papír a z toho byl pořízen nynější urbář, který je ve všem totožný se starým, avšak ve prospěch vrchnosti, zároveň však se svolením a vědomím poddaných byl o něco rozšířen (...). Dáno na zámku Bílovci dne 6. února 1637. - Jindřich Vilimovský z Kojkovic.)

Výpis z textu titulního listu nového urbáře bíloveckého panství (protože starý byl zabaven v roce 1621 nebo 1622 tehdejším velitelem jedné setniny vojsk markraběte krnovského Jana Jiřího, totiž Mikulášem Rohrem z Kamene, který držel Bravantice u Bílovce). Urbář dal pořídit Jindřich Vilimovský z Kojkovic, nový manžel zástavní paní bíloveckého a vikštejnského panství, Hedviky Kreuterové von Seitendorf, která je získala v celkové sumě 54.000 zlatých při realizaci konfiskací v roce 1632. Obě panství byla totiž zabavena někdejším účastníkům stavovského povstání. Stalo se tak 4 roky po smrti Karla Pražmy z Bílkova a na Bílovci († 1628), poté co vdova Johanka Pražmová, rozená Sedlnická, marně uplatňovala svůj dědický nárok na panství. Záležitost byla v její prospěch vyřešena až císařským rozhodnutím z 31. 10. 1648, kdy se panství ujala její dcera Bohunka Alžběta Pražmová, provdaná tehdy již za Václava Zikmunda Sedlnického. V seznamu slezských konfiskací z roku 1632 (Lichtensteinský archiv ve Vídni) je uveden Bílovec s pěti dvory poplužními a 8 vesnicemi za 43.467 tolarů slezských - na druhém místě. Z výpisu rovněž vyplývá, že zámek v Bílovci byl zřejmě vypleněn už v roce 1621 nebo 1622, a to vojsky markraběte krnovského, ačkoliv ještě v roce 1620 odolal podobným útokům polských kozáků.

17) Výpis z registru bíloveckého panství z let 1606 - 1666 (opsaného J. Zukalem, viz ZAO, Poz. J. Zukal, inv. č. 243, fol. 7):

Aus Nro. 137 der Wagstädter Schlossbibliothek, einem starken handschriftlichen Folioband, in Holzdeckeln mit gepressten Leder überzogen. Auf dem vordern Deckel ist eingepresst der Jahreszahl 1612.

(Z knihy č. 137, ze zámecké knihovny v Bílovci, což je tlustý rukopisný foliový svazek, s dřevěnými deskami, potaženými tlačenou kůží. Na předních deskách je vtlačen letopočet 1612.)

Mistrovi Jiříkovi zedníkovi a jeho třem tovaryšům na týden se dáti má osum tol. sl. Na proti tomu dá se jim každý týden 1 achtel piva, to jest 3 vědra po 3 1/2 tol. achtel, kořalky 7 po 12 krejc.- což činí za pivo a za kořalku na týden 4 tol. sl. 16 českých gr. K doplacení sumy těch 8 tol. sl. se přinde hotových peněz dáti 3 tol. a 8 českých, totiž 4 fl. zouplna, na mistra po 1 rýnsk. a tovaryšům 1 rýnsk. ... A jestli by víceji píti chtěli, na zámku bude pivo i kořalka, na vruby se řezati bude.

Datum v Opavě dne 27. maji Ao 1656. - Václav z Choltic.

Koncept tohoto registru je opravdu zapsán v existující pamětní knize, jak ji shora vylíčil J. Zukal, v níž se nachází i zmíněný popis zámku z urbáře z roku 1606 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 5, fol. 2). Protože konceptně podepsaný “Václav z Choltic” je zřejmě identický s Václavem Zikmundem Sedlnickým z Choltic a na Bílovci, který držel panství bílovecké v letech 1649 - 1669, dá se předpokládat, že zmíněný mistr Jiřík (snad z Opavy?) byl činný při stavební akci u bíloveckého zámku nebo snad při výstavbě panské oratoře ve farním kostele.

18) Z urbáře bíloveckého panství z roku 1696 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 30 a fol. 47):

Ich, Frantz Wilhelm Anton Sedlnitzki Freiherr von Choltitz /.../ nebst anderer erlittenen Kriegspraessuren undt ausgestandenen grossen Trübsalen auch dieses Unglück betreffen hatte, dass ihren Ao 1627, bey damaligen gewaltiger Plünderung gedachter meiner Stadt Wagstadt ...

Bürgerliche Wach Schuldigkeit /.../ bey den Stadt Thoren als dem Schloss Thor ...

------

Bey dieser Stadt ist ein Herrn Schloss, mit undterschiedenen, grossen undt kleinen Zimmern, auf allen vier Seithen, von Steinen, mit Gewelbern, Kellern, Cammern, undtenn und oben bequemlich gebauet, bey welchem auch zwey angebaute Vorschlösser, mit gewelbten Gesindel Stuben, Stallungen, Cammern, Wagen Häusern, Bräau und Maltzhaus, Bräuer Stuben, Brandwein Hause undt Schüttboden, mit starcker Mauer der Nothturfft nach gebauet.

Bey welchem Schloss, undt zwar gleich undter der Schloss-Mauer sich ein gar grosser Garten, vor allerhandt Obst-Bäumen der Grün oder Baum-Garten genanndt befindet /.../ Ein gleiches, aus denen in Schloss-Wallen seyende zwey kleinen Gärtel von allerhandt geseheten oder gepflanzten Küchel-Krätzereyen ...

(Já, František Vilém Antonín Sedlnický, svobodný pán z Choltic, /.../ kromě jiných, nejrozmanitějších ve válce utrpěných příkoří a prožitých velikých útrap muselo toto mé zmíněné město Bílovec postihnout i takové neštěstí, že v onom roce 1627, při násilném plenění (přišlo o svá privilegia) ...

Strážní povinnost měšťanů ... u městských bran a též u zámecké brány...

------

U tohoto města je panský zámek, s rozličnými, velkými i malými místnostmi, na všechny čtyři strany z kamene, s klenbami, sklepy a komorami, nahoře i dole k pohodlí vystavěný, zámek, k němuž jsou přistavěna také dvě předzámčí, s klenutými čeledníky, stájemi, komorami, vozovnami, s pivovarem a sladovnou, s místnostmi pro pivovarníka, s pálenicí (lihovarem) a sýpkou, obehnaný silnou zdí (hradbou) pro nezbytnou potřebu.

Při tom zámku, a sice přímo pod zámeckou zdí, se nachází velká zahrada, nazývaná podle nejrozličnějších ovocných stromů v ní také “Zelenou zahradou” nebo “Stromovkou” (Sadem), z níž se ročně sklidí za 20 tolarů ovoce.

Jedna ze dvou malých zahrádek, nacházejících se na zámeckých valech, je poseta a posázena nejrozličnější kuchyňskou zeleninou, jíž se sklidí ročně nejméně za 10 tolarů ...)

Jak je patrno z tohoto popisu zámku z roku 1696, tedy po 90 letech, zámek se zvětšil o další stavby v předzámčí, dále se tu zmiňují dvojí sklepy, dolní a horní, z nichž, jak víme z roku 1637, v těch dolních bylo tvrdé vězení pod názvem Kabát. Je možné, že stavební činnost z roku 1656 (viz předchozí excerptum!) se mohla týkat zmíněného předzámčí nebo snad i oprav po třicetileté válce. Každopádně však tato poslední citace (z roku 1696) dokládá, že ještě koncem 17. století měl zámek v Bílovci renesanční čtyřkřídlou dispozici. František Vilém Antonín Sedlnický, svobodný pán z Choltic a Polské Ostravy, získal bílovecké panství sňatkem s Beatou Elisabetou, dcerou předešlého majitele, Václava Zikmunda Sedlnického, který zemřel 1669 nebo 1670. Urbář dal sepsat až v roce 1696, kdy získal celé panství, k němuž 1699 přikoupil ještě vsi Hrabství a Kunčice. Zemřel již 21. 4. 1700, jeho žena Beata Elisabeth 3. 8. 1731.

19) Citát z Kneifelovy Topographie des kaiserl. königl. Antheils von Schlesien, z roku 1806 (Kneifel, R.: l.c., IV. díl, 2. svazek, str. 177):

Die Stadt Wagstadt ... Im Jahre 1626 wurde sie von dem mannsfeldischen Kriegsvolke geplündert, und 1729 den 29. April wurden 49 Häuser in der Stadt ein Raub der Flammen.

Das herrschaftliche Schloss befindet sich innerhalb den Stadtmauern bei der Strasse, welche von Freiberg durch Wagstadt nach Troppau führet - ist die Wohnung der Grundobrigkeit und des herrschaftlichen Oberamtes. Den grössten Theil erbaute Bernard Freiherr von Praschma, Erbherr der Herrschaft Wagstadt, im Jahre 1595 nach damaligem Geschmacke, der Excellenz- und Freiherr Wenzel Karl Sedlnitzky von Choltitz liess es 1736 beträchtlich erweitern, allein die völlige Ausbauung wurde durch dessen Tod verhindert. Im Jahre 1755 brannten die dabei befindlichen Pferdestallungen völlig ab.

(Město Bílovec ... V roce 1626 bylo vypleněno mansfeldskými vojsky a 29. dubna 1729 se stalo celkem 49 domů ve městě kořistí plamenů.

Vrchnostenský zámek se nachází uvnitř městských hradeb, při cestě vedoucí z Příbora, přes Bílovec do Opavy. Je v něm sídlo vrchnosti a vrchnostenského vrchního úřadu. Z největší části jej vystavěl v roce 1595, podle tehdejšího vkusu, Bernard svobodný pán (!) z Pražma a excelence svobodný pán Václav Karel Sedlnický z Choltic jej dal v roce 1736 pozoruhodně rozšířit, i když v úplné výstavbě mu zabránila smrt. V roce 1755 zcela vyhořely konírny nacházející se u zámku.)

Kneifel stručně konstatuje, že zámek stojí uvnitř městských hradeb Bílovce, což potvrzuje naši teorii, že tvrz na tomto místě vznikla buď současně, nebo před vybudováním městských hradeb, u nichž je uváděno datum ad quem 1383 (viz Exc. 1). V Kneifelově době hradby totiž ještě stály. Jejich průběh byl ovšem ještě o 30 let později, tj. v době zaměřování pro indikační skicu stabilního katastru (1836), dobře patrný. (Do jisté míry i dnes.) Mimoto Kneifel přichází se staronovým tvrzením, že Bernard Pražma dal zámek postavit v roce 1595. K dřívější pamětní desce (z roku 1576) nebral tedy zřetel. Konečně je v tomto excerptu ještě třetí důležitá informace: že zámek v Bílovci (v roce 1729, 29. 4., vážně poškozený při velkém požáru města) dal tehdejší majitel Václav Karel Sedlnický z Choltic v roce 1736 pozoruhodně rozšířit. Při těchto stavebních úpravách byl zámek zbarokizován a jeho původní (renesanční) čtyřkřídlá dispozice se změnila v otevřenou trojkřídlou dispozici. Kneifel se však také zmiňuje o požáru koníren při zámku v roce 1755, který byl bezpochyby podnětem k dalším stavebním úpravám, avšak v úplné výstavbě mu zabránila smrt. Jednalo se bezpochyby již o další, tentokrát klasicistní (luisézní) úpravu zámecké architektury, protože Václav Karel Sedlnický zemřel v roce 1776 a teprve jeho následovník, Karel Jan Sedlnický, mohl v započatém díle pokračovat.38281_139422156083947_129761657049997_340431_6849659_n.jpg

20) Text na kamenné pamětní desce s heraldickým znakem Sedlnických a datem 1803 (zasazené na nádvoří bíloveckého zámku):

HERRN GEBRÜDERN KARL UND FRANZ FREIHERRN VON SEDLNITZKY, ERBHERR/N/ DER HERRSCHAFT WAGSTAD/T/

(Pánům bratřím Karlovi a Františkovi, svobodným pánům ze Sedlnic, dědičným pánům panství Bílovec.)

Příležitost, k níž byla tato deska k roku 1803 do průčelí zámku osazena, není z jejího textu zřejmá. Je však známo, že Karel Jan Sedlnický držel panství v letech 1777 - 1790, po něm pak (kvůli nezletilosti synů) vdova a roku 1795 Karel Josef Sedlnický, jehož nejmladší bratr František Karel Sedlnický (nar. 1779) právě roku 1803 dosáhl plnoletosti. Protože téhož roku 1803 třetí bratr “nedílný”, Václav Karel Sedlnický, získal panství Šumbark na Těšínsku, mohla být tato pamětní deska zasazena na již upraveném zámku kvůli počátku společného držení panství.

21) Z parcelního protokolu katastrální obce Velké Albrechtice roku 1836 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č.108):

Bauparzellen Protokoll der Catastral Gemeinde Gross Olbersdorf 1836 (mit Inbegriff der Berichtigungen bis zum Jahr 1859).

Katastr. No 1

Besitzer - Sedlnitzky, Franz, Freiherr, als Herrschaft

Wohnort - Wagstadt

Haus No. 1

Gattung - Schloss mit Wirtschaftsgebäuden

Areal - 1544 Quadrat-Klafter.

Kat. No. 2 -Geisler, Josef, Häusler, Haus No. 141, 33 Q.K.

Kat. No. 3- Barnert, Johann, Häusler, Haus No. 144, 40 Q.K.

Kat. No. 4 - Sedlnitzky, Franz, Freiherr, Haus No. 142, Brandweinbrennerei und Wohngebäude, 390 Q.K.

Kat. No. 5 - Weese, Josef, Häusler, Haus No. 140, 17 Q.K.

.....

Kat. No. 16 - Sedlnitzky, Franz, Freiherr,Haus No. 10, Bräuhaus, 710 Q.K.

Kat. No. 17 - Beitner, Amdreas, Bauer, Haus No. 9, 59 Q.K./.../

(Stavební parcely katastrální obce Velké Albrechtice, r. 1836 (se zřetelem k opravám do roku 1859):

Parc. č. 1

Majitel: František sv. pán Sedlnický (jako vrchnost)

Bydliště - Bílovec

Popis. č. domu-1

Druh budovy - zámek s hospodářskými budovami

Rozsah - 1544 čtvereč. sáhů.

Parc. č. 2 - Geisler, Josef, domkař, dům čp. 141, 33 čtv. sáhů

Parc. č. 3 - Barnert, Johann, domkař, dům čp. 144, 40 čtv. sáhů

Parc. č. 4 - František sv. pán Sedlnický, dům čp. 142, lihovar s obytnou budovou, 390 čtv. sáhů

Parc. č. 5 - Weese, Josef, domkař, dům č. 140, 17 čtv. sáhů (...)

Parc. č. 16 - František sv. pán Sedlnický, dům čp. 10, pivovar, rozsahu 712 čtv. sáhů.

Parc.č.17 - Beitner, Ondřej, rolník, dům čp. 9, 59 čtv. sáhů. (...)

Z protokolu stavebních parcel katastrální obce Velké Albrechtice (sousedící s katastrálním územím města Bílovce) vyplývá, že v roce 1836 byly - zřejmě již od dob tereziánského katastru - sídelní a hospodářské budovy Sedlnických (zámek, hospodářské budovy, lihovar, pivovar, zámecký park atd.) součástí katastru Velkých Albrechtic. Bílovecký zámek je tehdy veden na parcele č. 1 kat., jako dům čp. 1 obce Velkých Albrechtic. V městě Bílovci byly stavební parcely číslovány téhož roku, a to směrem od farního kostela, který stál na parcele č. 1 , fara na parcele č.5, radnice na parc. č. 90, městská sladovna na parc. č. 116, pivovar na parc. č. 121. Dnes náleží zámek do katastrální obce Bílovec -město na parc. č. 207 a 208 jako dům čp. 660.

Přitom z popisu panství v urbáři z roku 1606 (Exc. 14) vyčteme, že zámek leží při městě Bílovci a že k zámeckému majetku náleží také nájemní dvůr (u nějž se nacházejí sady, pole, louky a také 600 ovcí), ležící v Horním předměstí Bílovce a panský mlýn stojící v Dolním předměstí Bílovce.

22) Z inventářů panství Bílovec z let 1837 - 1844 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 12 - inv. č. 17):

Herrschafts Inventarium errichtet im Jahr 1837 - 1838.

Im Schlosse

Beamtens Wohnung. Vorhaus.

Eingangsthür von Hoffraum in den Gang, verschallt mit 2 Bändern, Kegel verschallten Schloss und Schlüssel, Nachtrigel, Thürknopf, an der Rückseite mit Anbeykette und Haspe.

Wohnzimmer. Vorhaus.

Einfache Thür mit Bändern und Haken, verdecktem Schloss samt Schlüssel. Messingene Glocke ob derselben.

I. Wohnzimmer /.../

Doppelfenstern 4 flügelich, ebenso eiserne Fenstergittern.

II.Wohnzimmer /.../

Braunglasierten Ofen auf hölzernem Gestelle. Hölzerne Ofenthür mit Bändern zur Heizung im Gang.

III. Wohnzimmer /.../

Gelbglasiertem Ofen...

Küche /.../

Gesindzimmer

Speisegewölb /.../ In diesem Speisegewölb ist ein Brunnen...

Keller /.../ Hölzernen Stellagen zum Obstaufsetzen - 2. Biergelände auf 8 Eymern - 3.

Holzlage /.../

(Inventář panství byl pořízen v letech 1837 - 1838.)

V zámku.

- Byt úředníka. Předsíň.

Vstupní dveře ze dvora do chodby, přepažené dvěma pásovými závěsy, zámek na klíč, noční zástrčka, dveřní knoflík a na rubové straně bezpečnostní řetěz a vrátek.

- Předsíň k obytným světnicím.

Jednoduché dveře se závěsy a závěsnými háky, s krytým zámkem na klíč. Mosazný zvonek nad nimi.

- I. obytná světnice (...) Dvojitá okna čtyřkřídlá, rovněž železné okenní mříže.

- II. obytná místnost (...) Kachlová kamna s hnědě glazovanými kachli, na dřevěném podstavci. Komorové topení z chodby, k němuž vedou dřevěné dveře se závěsy.

- III. obytná místnost (...) Kachlová kamna se žlutě glazovanými kachli ...

- Kuchyň. Železný sporák atd.

- Čeledník (obytná místnost pro čeleď). Kachlová kamna ...

- Spižírna (klenutá místnost na potraviny). Ve spižírně je také studna na pitnou vodu.

- Sklep (...) Dva dřevěné regály na ovoce. Tři pivní skládky na 8 věder ...

- Dřevník.

- Dvorek.

- Konírna (koňská maštal).

- Kravský chlév.

- Komora na krmivo.

- Mandlovna. (Komora s mandlem).

- Drůbežárna (kurník).

- Seník.

- Záchody.

- Dřevník.

- Prasečí chlév.

- Kancelář úřadu (...) Černě glazovaná kachlová kamna. Dřevěná skříň.

- Důchodková a daňová kancelář.

- Místnost pro písaře (písárna). Železné dveře vedoucí ke schodům na půdu ... V této místnosti je přiklenut kamenný sklep.

- Kancelářské rekvizity. Registrační skříň s oběma rodovými heraldickými znaky v nástavci. (...) Gruntovní knihy jsou uloženy odděleně ve skříni s dvoukřídlými dveřmi na zámek a klíč. (Další) registrační skříň, natřená na modro. Skříň na knihy (seznam knih).

- Byt vrátného (strážce brány), obytná místnost.

- Vězení. Světnička u vězení.

- Vlastní vězení.

- Kuchyně.

- Sklep.

- Půda.

- Komora vrátného.

- Spíž (původně komůrka pro služku). Atd.

Potud je vypočítáno 33 různých místností a prostor. Pak následuje: sklad slámy, byt sluhy, byt hajného, spíž, kuchyně, záchod, sklep na mléko (40), komora purkrabího - I. oddíl, II. oddíl, sklad rekvizit, chlév pro hovězí dobytek, nástroje, chlév pro telata, záchod, sýpka, nářadí, sýpka nad zámkem (50), nářadí, prostor dvora u pivního a vinného výčepu, zámecký šenk - předsíň, šenkovní sál, nářadí, 1. obytná místnost, 2. obytná místnost, přístěnek, kuchyně, půda (60), záchod u šenku, dřevník, prasečí chlév, vozovna (kůlna na vozy), nářadí, předsíň vinárny, výčep, přístěnek, ložnice, sklad vlny (70), spižírna, komora u kuchyně, kuchyně, sklep, taneční sál, záchody, půda, letní světnice (78). Potom následuje již objekt palírny (lihovaru) - s předsíní, výčepem, přístěnkem, třemi obytnými místnostmi, kuchyní, sklepem, skladem lihovin, půdou (10), sýpkou, komorou pro posla, půdou, vlastní palírnou, skladem nářadí, komorou a sklepem na brambory (17). Další popisy se týkají pivovaru, bíloveckého nájemního dvora, bítovského dvora, hájovny a jiných vrchnostenských objektů mimo zámek. - Hospodářské inventáře byly vypracovány asi s ohledem na zabezpečení jednotlivých místností a prostor: proto jsou zde podrobně popisovány dveře a okna, jejich zavírání a zamykání, mříže, nehovoří však o stropech, klenbách či podlahových krytinách v místnostech, ba ani o mobiliáři. Nadto chybí popis místností obývaných přímo Sedlnickými.34354_139421422750687_129761657049997_340422_7687461_n.jpg

23) Citát z knihy A. Petera, Burgen und Schlösser ... z roku 1879 (str. 43):

Eines der hervortretendsten Gebäude von Wagstadt ist das alte, grosse Schloss, welches, von seinem Besitzer bewohnt, mit seinem geschmackvollen Anlagen das sonstige Aussehen des kleinen Landstädchens wesentlich hebt. Vom Schlosse aus sollen /.../ unterirdische Gänge bis zu sogenannten Einsiedelei, einer Colonie bei Wagstadt, führen. Zu Ende des vorigen Jahrhunderts unter Wenzel Karl Freiherrn von Sedlnitzky erfuhr das Schloss bedeutenden Erweiterungen und Verschönerungen, die ihm jenes Gepräge gegeben, welches dasselbe im wesentlichen noch jetzt besitzt. /.../ Wenzel Sedlnitzky auf Wagstadt /.../ schenkte dem Wagstädter Schloss eine besonders pflegende Aufmerksamkeit und liess es im Jahre 1736 beträchtlich erweitern. Ein Theil der dabei errichteten Nebengebäude war im Jahre 1755 abgebrannt. An der Vollendung des Wiederbaues wurde er durch seinen am 1. Juni 1776 ohne Testament erfolgten Tod verhindert.

(Nejvýrazněji se uplatňující budovou Bílovce je velký starý zámek, který je obýván majitelem panství a svou esteticky působivou dispozicí podstatně pozvedá celkové vzezření malého regionálního městečka. Ze zámku údajně vedou podzemní chodby, až k takzvané Poustevně, nyní bílovecké kolonii. Ke konci minulého století, za Václava Karla svob. pána Sedlnického, byl zámek významně rozšířen a zkrášlen, čímž dosáhl onoho vzhledu, kterým v podstatě dodnes působí (...) Václav Sedlnický na Bílovci věnoval bíloveckému zámku zvláště pečlivou pozornost a dal jej v roce 1736 pozoruhodně rozšířit. V roce 1755 požár zničil část vedlejší budovy postavené u zámku. V dokončení stavební obnovy bylo mu však zabráněno nenadálou smrtí dne 1. června 1776 (bez poslední vůle).pudorys.jpg

Peter (Lit. 17) potvrzuje to, co je vidět na starších vedutách, rytinách a pohlednicích Bílovce - že budova zámku se výtečně uplatňovala jako dominanta panoramatu města ještě do 60. let tohoto století. Některé údaje, týkající se starších stavebních změn na zámku, přejímá - jak patrno - od Kneifela (Exc. 19, Lit. 13). Rozšířením zámku bylo patrně míněno zejména zvýšení budovy o druhé patro, k němuž asi došlo v 18. století.

24) Výňatek ze zápisu o jednání týkajícím se stavebního stavu zámecké budovy v Bílovci ze dne 28. 5. 1946 (SPÚ v Brně, Archiv Stát. památkového úřadu v Brně, Bílovec-zámek):

K věci: Budova zámecká byla v poslední fázi osvobozovacích bojů v roce 1945 těžce poškozena a záměrně vypálena tak, že kromě střešní konstrukce shořely trámové stropy nad přízemím a prvním poschodím. Při tom byla zničena všechna stolařská práce, schodiště, instalace. Kromě toho v nádvoří zámecké budovy se nacházející hospodářské budovy, jakož i přízemní přístavek při zámku, úplně rozbořeny. Budova zámecká byla kryta šindelem a topení ve všech místnostech bylo lokální.

Zámek renesančního založení s dvojicí kruhových věží byl přestavěn do nynější podoby v 18. století, kdy byl zastřešen mansardovou střechou se zděnými vikýři. Imposantní svou dominující polohou, obraz města ovládající budova zámku, má půdorys o 3 křídlech, do nádvoří jest jednopatrová, do zámeckého svahu dvoupatrová. Spodní etáž má původní, celkem dobře zachované klenby, v obou horních etážích byly trámové stropy.(...)

Podrobnou prohlídkou budovy bylo zjištěno, že zdivo zámecké budovy, sestávající vesměs z mohutných obvodových, středních i příčních zdí, nebylo v celku válečnými událostmi ani požárem tak rozrušeno, že by doplněním chybících konstruktivních částí nemohla budova uvedena býti do bezvadného stavu. Vzhledem k té okolnosti, že v uplynulé době 13 měs. vodní srážky byly výjimečně malé, nebyla budova poškozena ani dešti, ani vlivem zimního počasí. Největší nebezpečí budově hrozí z té okolnosti, že nad klenbami nejnižší etáže navršily se trosky sutin až do výše asi 1 až 2 m, které tvoří značné přetížení ...zamek-1927.jpg

Rozpočet na zastřešení a různé opravy vyhořelého zámku hraběte Dr. Sedlnického v Bílovci, ve výši 3,491.994 Kčs, zpracoval ke dni 2. 5. 1946 stavební podnik Vojtěch Hrubý v Bílovci. Teprve 11. 6. 1948 byla již znárodněná budova zámku pokryta břidlicí. V jiné zprávě určené MNV v Bílovci se píše, že zámek vyhořel celý až do přízemku, jehož klenby dílem dobré, dílem potrhány. Hlavní schodiště zničeno, jedno vřetenové zachováno, druhé jen částečně. Kromě zastřešení v letech 1946 - 1948 začala skutečná obnova budovy až v letech 1953 - 1954. Teprve tehdy se konstatovalo (3. 2. 1953), že budovu je nutno uzavříti okny a hlavními dveřmi, neboť následky dnešního úplného otevření všech otvorů jsou na zdivu patrny... Znamená to, že obnažené zdi a klenby nebyly téměř 3 roky chráněny střechou a že pak dalších 6 let musely nadále vzdorovat nepřízni počasí, které v létě i v zimě na ně doléhalo prakticky všemi okenními i dveřními otvory, ba i střešními vikýři, jež byly rovněž po celou tu dobu bez okenních rámů a skel.1495-zamek-1950.jpg

25) Citát z knihy Bartoloměje Paprockého z Glogol a Paprocké Woly, Zrcadlo slavného margkrabství Moravského ..., čes. vydání Olomouc 1593, list CCCCXXIX (429):

Ten pan Bernarth Pražma z Bílkova býval v mnohých taženích do rozličných, odkudž potom navrátivši se ve zdraví do vlasti své, zámek v Bělovci mnohým stavením okrášlil, kdežto davši postaviti velikou rystkomoru, všelijakými potřebami vojenskými, to jest zbrojí, střelbou, rystuňky na koně ec., což náležité jest jednomu každému rytířskému člověku, naplnil. Toho času, když sem s touto knihou pracoval, žádných potomkuov neměl...

Paprocký nedatuje přestavbu bíloveckého zámku, je však zřejmé, že se odehrála ve zmíněných 70. letech (1575 - 1576), neboť to bylo po návratu z uherských vojenských tažení. Z jeho textu vysvítá také, že renesanční zámek nebyl stavěn “od základů nově”, jak to uváděl J. Zukal a jiní historikové. Paprocký píše, že Bernard Pražma zámek “mnohým stavením okrášlil”, tj. doplnil.

A.G.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

VI. ROZBOR OBJEKTU

situace

Zámek v Bílovcii se nachází v jižní části města blízko náměstí a jeho jižní a jihovýchodní fronta sleduje průběh dřívějšího městského opevnění. Areál zámku je uzavřen ohradní zdíii se vstupní bránou a brankou. Další vstupní brána má půlkruhový záklenek a kvádrovou bosáž, završena je segmentovou atikou. Ohradní zeď zámecké zahrady je dnes využita pro hromadné toalety. V bývalé zámecké zahradě se v současnosti nachází letní kino a tržnice.

Zámek je trojkřídlá patrová budova na půdorysu nepravidelného U s okrouhlými nárožními baštami, krytá mansardovou střechou se zděnými vikýři. Pod zámkem se nacházejí dvě úrovně sklepů, jejichž některé části jsou dnes patrně zasypané.iii Budova byla vystavěna z kamene a cihel na maltu vápennou. Fasádu barvy světlého okru člení bíle natřené římsy a nároží jsou akcentovaná omítkovou bosáží. Fasády bašt jsou opatřeny lisenovými rámci. Vnější i vnitřní omítky jsou provedeny jako cementové a vápenocementové. Zámek nemá přiznaný sokl. Vnitřní nádvoří zámku bylo pokryto betonovými silničními panely.

Okna zámku jsou novodobá, většinou osazená v 90. letech. Pouze u některých sklepních oken s novými výplněmi jsou zachovány historické mříže barokního tvaru.

Severní křídlo s průjezdem je stejně jako jižní křídlo členěno 4 nepravidelně rozmístěnými okenními osami. Součástí třetí okenní osy od nároží je oblouková vpadlina s oknem a průjezdem završeným valeným stlačeným obloukem. Okna dvorního průčelí jsou opatřena odstupněnými šambránami s ušima a zdůrazněnými hlavními klenáky.

Východní křídlo s hlavním vstupem se do nádvoří otevírá 7 okenními osami. Ke hlavnímu vstupu z nádvoří do zvýšeného přízemí v obloukově završeném ostění ve východním křídle vede konkávně projmutá rampa se schodištěm. Nad vstupem se v patře nachází balkon s litinovým zábradlím nesený na zřejmě sekundárně použitých krakorcích a s betonovým překladem. Tři prostřední osy sdružuje nahoře tympanon s čtvercovým okénkem v kruhové vpadlině. Šambrány oken pod tympanonem mají odlišnou profilaci, jsou orámovány jediným výstupkem, štukový hlavní klenák je ornamentálně zdoben a rovněž nadokenní římsy jsou masivnější. Pro dosažení symetrie bylo mezi severní a východní křídlo, svírající ostrý úhel, vestavěno trojramenné schodiště.

Půlkruhově završenému ostění, s průjezdem a oknem v severním křídle odpovídá v jižním křídle symetricky umístěná vpadlina s oknem.

Na zámeckém dvorním průčelí je umístěno 5 heraldických desekiv. Na severním křídle je to alianční znak Bernarda Pražmy a jeho manželky Kristiny z Lapic, datovaný 1576 a dále znak Bernarda Pražmy z roku 1595. Na východním křídle, vlevo od hlavního vstupu se nachází znak Kristiny z Lapic datovaný rokem 1595 a na fasádě jižního křídla erb Sedlnických z Choltic z roku 1803 a erb Kristiny z Lapic.v Kristina, narozená roku 1551, se roku 1573 stala manželkou Bernarda Pražmy.

Vnější průčelí zámku charakterizuje odlišné členění fasády. Západní průčelí severního i jižního křídla má po čtyřech okenních osách. Obě prostřední osy mají navíc zděné vikýře a sklepní okna. Šambrány oken jsou jinak profilovány, s výraznou čabrakou dole. Římsy těchto průčelí jsou oplechovány. K západnímu průčelí severního křídla přiléhá ohradní zeď s vázou a dívčím maskaronem.

Část severního křídla o dvou okenních osách s jedním slepým oknem v přízemí vystupuje jako rizalit, i s nárožními bosážemi. Severní průčelí severního křídla pokračuje dále 7 okenními osami. V ose u rizalitu je průčelí prolomeno kamenným profilovaným portálem průjezdu se stylizovanými hlavicemi a zdůrazněným hlavním klenákem. Třetí osa, počítáno od západu, je prolomena novým vstupem do sklepa.

Fasády obou bašt jsou členěny pouze lisenovými rámci, profilovanými římsami a okny bez šambrán. 1492-bilovec-zamek-pred-1945.jpg

Východní průčelí východního křídla (vnější) o 6 okenních osách, je prolomena okny podobného členění jako v nádvoří a její přízemí (ve skutečnosti se jedná o první úroveň suterénu ve svahu) je pojednáno pásovou rustikou. Střechu východního průčelí člení uprostřed vikýř se dvěma okny a reliéfním kruhem a po stranách dva menší vikýře.

Na jižní z obou bašt navazuje ještě jedna okenní osa východního křídla a jižní průčelí jižního křídla, prolomené 4 okenními osami s šambránami podobné profilace jako na fasádách obrácených do nádvoří. K jižnímu křídlu je u jeho jihozápadního nároží připojena dřívější hradební zeď.

Zámek je dnes trojkřídlý s renesančním rozvrhem místností a chodbou obíhající po vnitřní straně, z níž se vchází do jednotlivých místností řazených podél vnějšího obvodu stavby. Klenuté místnosti se nacházejí pouze v obou úrovních suterénu a některých částech přízemí, zbývající části zámku byly poškozeny při požáru roku 1945 a dnes mají nové ploché stropy a většinou betonové podlahy. Pod stropy některých místností v přízemí a v patře se nacházejí bohatě profilované římsy. Rovněž okna byla novodobě upravena a většinou jsou opatřena parapety z umělého kamene.

Ke komunikaci sloužila v zámku tři schodiště, reprezentativní trojramenné, vestavěné do rohu mezi severní a východní křídlo, šnek mezi jižním a východním křídlem spojující podlaží od první úrovně suterénu po půdu a poslední, dnes nefunkční, je kamenný šnek v síle zdiva severní bašty. Funkční točité schodiště je složeno z kamenných prefabrikovaných stupňů, mezipodesty má vyskládané kameny a je opatřeno taženým zábradlím patrně z počátku 20. století. Vrcholí kupolí u vstupu na půdu s plechovými dveřmi. Hlavní trojramenné schodiště, spojující první suterén s prvním patrem, je do prostoru chodby otevřené okny s obloukovými záklenky, dnes opatřenými novodobými mřížemi. Stupně schodiště jsou uloženy na železobetonové schodnici. Po vnitřní straně ramen stoupají subtilní pilíře oktogonálního průřezu, jejichž hlavice jsou tvořeny pouze rozšířením dříku. Schodiště rovněž poškozené požárem roku 1945 bylo opraveno I profily a betonem.

Původní kamna se v zámku nedochovala, pouze v přízemí severního křídla zůstal doklad dřívějšího nepřímého vytápění, topná komora v síle zdi a nika pro kachlová kamna v rohu přilehlé místnosti.

Západní část severního křídla je dnes přístupná samostatně z průjezdu, zaklenutého valenou klenbou se dvěma dvojicemi pětibokých výsečí nad vstupy. Ze strany vnitřního nádvoří je průjezd opatřen pouze novodobou mříží v ostění a z vnější strany je uzavřen dvoukřídlými vraty s kovanými vnějšími závěsy. Po stranách vrat jsou ve zdech kapsy na závoru, v jedné části záklenku je vpadlina pro dveře, na protější straně má část záklenku zvednutý cíp. Vstup do kaple ve východní stěně průjezdu je rámován portálem s ušima.

Západní část přízemí severního křídla, přístupnou z průjezdu, zaujímá samostatný byt správce. Z valeně klenuté chodby, dnes rozdělené příčkami, se vstupuje do dvou nárožních místností a po několika stupních nahoru do nízké místnosti situované nad průjezdem, dřívější oratoře, klenuté valenou klenbou s trojbokými výsečemi a s pasem. Ve východní zdi chodby se nachází segmentem klenutá nika, mající jistě souvislost s dřívějším vytápěním.

V severním křídle vedle průjezdu se nachází kaple, zaujímající částečně dvě podlaží. Skládá se z vysoké lodi klenuté valenou klenbou s koutovými výsečemi a na západní straně z oratoře s nízkou světlou výškou. Oratoř je završena valenou klenbou s trojbokými výsečemi. Přízemí kaple bylo přístupné přímo z průjezdu portálem s barokní profilací. Do kaple bylo dříve možno vstoupit i ze sníženého konce chodby obíhající nádvoří. Vstupní portál s obdobnou profilací jako v průjezdu je dnes zazděn. Na oratoř se vstupovalo šikmým schodištěm ze západu, ze šlechtických pokojů a od východu z chodby. O rozdělení chodby na dvě patra svědčí dva dochované trámy, které nesly podlahu.

První úroveň suterénu je propojená a má několik vstupů. Kotelna ve východní části severního křídla je přístupná z průjezdu, dřívější možnosti vstupu po trojramenném schodišti a šneku mezi východním a jižním křídlem se dnes nepoužívají, nově byl prolomen vstup ze severního průčelí severního křídla. Místnosti suterénu jsou klenuté a mají vybetonované podlahy. Ačkoli jsou okna suterénu opatřena novodobými výplněmi, nacházejí se v některých z nich provlékané mříže barokního tvaru. Na východní stěně chodby se dochoval relikt heraldické výzdoby, pražmovské parohy ve štítě, který je již natolik poškozen, že se jeho tvar dá stěží určit.

Suterény pod západní částí severního křídla jsou spojeny přes dvě výškové úrovně, chybí tu podlahy. Vstup je dnes zajištěn přes místnost, klenutou převýšenou klenbou, přes celou šíři severního křídla pomocí kovových podest a stupňů, které navazují na kamenné schody z východní strany průjezdu. Obě místnosti v nárožích severního křídla, dnes sklady uhlí a dřeva, jsou klenuty valenou klenbou s pětibokými výsečemi. V horní části se nachází vstup s profilovaným ostěním mezi oběma nárožními místnostmi a další, dnes zazděný, vstup s profilovaným ostěním je v jižní zdi jižní z obou nárožních místností. Původně vedl do místností dnes zaniklého západního křídla.

Východně od vstupu do kotelny na tuhá paliva leží rozlehlá prostora, dnes rozpříčkovaná, se sníženou podlahou, s částečně odhalenými základy. Do místnosti se vchází subtilním kamenným půlkruhově završeným portálem bez profilace. Portál je opatřen historickými kovanými závěsy. Místnost je zaklenuta valenou klenbou z lomového kamene s výraznými deformacemi. Klenba je v jižní části podepřena dvěma pilíři, mezi pilíři a stěnami se klenou pasy. Schody klenuté segmentem v jihovýchodním rohu pilířové místnosti vedou do další části suterénu.

Další část sklepů je přístupná ze severního průčelí severního křídla, přes místnost s klášterní klenbou. Z východu k ní přiléhá valeně klenutá místnost s trojbokými výsečemi. U zárubní jsou ještě původní závěsy. Dále za klenutým pasem pokračuje klenutá chodba s trojbokými výsečemi. Některé vstupy z chodby do místností jsou opatřeny profilovanými portály.

Z chodby se vstupuje do valeně klenuté místnosti s trojbokými výsečemi, z níž se jde dále do klenuté místnosti a prostupem do věže.

Z východu k chodbě přiléhají dále dvě valeně klenuté místnosti, za nimiž leží dvě prostory s klášterními klenbami. Z jihu dále přiléhá místnost přes celou šíři křídla s valenou klenbou s trojbokými výsečemi. Východní část následující místnosti je rovněž sklenuta valenou klenbou s trojbokými výsečemi, v její západní části se nacházejí schody do spodní úrovně sklepení a tato část je sklenuta křížovou klenbou s hřebínky a se zvednutým jihovýchodním cípem u pilíře.

Valenou klenbu s trojbokými výsečemi má i místnost nepravidelného půdorysu u jižní věže, do níž vede segmentem završený prostup. Prostora kruhového půdorysu v jižní věži je sklenuta kupolí se žebry.

V jižním křídle jsou situovány dvě místnosti přístupné z chodby, valeně klenutá s pětibokými výsečemi je dnes upravena jako toalety. Klenba nárožní místnosti o 6 polích, je nesena dvěma pilíři. Travé od sebe oddělují pasy a některá jsou členěna výsečemi, trojbokými i pětibokými.

Pod jižní částí severního křídla je situována druhá úroveň suterénu. Do sklepa se sestupuje po betonových schodech pod segmentovou klenbou. Rovněž tato úroveň byla vybetonována. Zpřístupněny byly tři klenuté místnosti a okrouhlá prostora v jižní věži. Místnost ve věži je zaklenuta valeně a prostup z předchozí místnosti je zaplentován cihlami. Zdivo ve sklepeních je kombinované. Ve stěně věže se nachází i novodobá cihlová zazdívka, patrně vstupu do jedné z podzemních chodeb.vi Zbývající místnosti jsou klenuty valenou klenbou, pročleněnou nad vstupy trojbokými výsečemi. Místnost se schody i další přilehlá k ní ze severu mají západní část klenutou valenou klenbou o jiném průřezu. Ve východní zdi místnosti přiléhající ke věži je prolomeno okénko do prostoru šnekového schodiště.

V severní části východního křídla se nachází ještě další část nižší úrovně sklepení, dnes zčásti zasypaná. Do sklepení se vstupuje točitým schodištěm v síle zdiva severní věže, v současnosti značně poškozeným.

První patro má stejné dispoziční schéma jako přízemí, to znamená chodbu, obíhající po obvodě nádvoří s místnostmi řazenými při vnějším obvodu stavby. Místnosti patra včetně chodby jsou plochostropé, pod stropy opatřené římsami. Prostupem ve stěně, šikmo položeným k chodbě se vstupuje na balkon nesený krakorci.

Celý krov nad zámkem je novodobý, byl zbudován po požáru v roce 1945. Na půdě je v současnosti situována strojovna výtahu, který prochází až do přízemí. Na půdě rovněž ústí poškozený šnek v síle zdiva severní bašty.

Původní vybavení interiérů v podobě trámových stropů, kachlových kamen, podlah apod. smetl požár a pozdější úpravy.

_ _ _

i Zámek čp. 660 je evidován ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod r. č. 1529/1.

ii Ohradní zeď s bránou je evidována se Státním seznamu nemovitých kulturních památek pod r. č. 1529/2. Z původní zdi se dochoval jen relikt nově opraveného zdiva a přízední pilíř s vázou. Vstupní brána a branka k zámku jsou nové.

iii Zpráva Krajského zdravotnického skladu v Ostravě o opravách zámku. Archiv SPÚ v Ostravě, 27. 2. 1962. Pod střední částí zámku byly objeveny zasypané sklepy, které nejsou zachyceny v plánové dokumentaci.

iv Kamenné erbovní desky na fasádě bíloveckého zámku byly zrestaurovány a 4 z nich nahrazeny kopiemi z umělého pískovce na epoxydové bázi, pátý byl po restaurování ponechán na místě. Originály 4 erbovních desek jsou uloženy v Okresním vlastivědném muzeu Nový Jičín. (Machala, M.: Restaurátorská zpráva. Vsetín 1981.)

v Příslušníci rodu z Lapic přišli na Moravu přes Rakousko. Původně byli usedlí v Chorvatsku, kde byli známi pod jménem Kusal nebo Kuzal. Mají čtvrcený erb s orlicí, korunou a slepicí (či husou). Kristina, dcera Kornelia z Lapic, se narodila roku 1551 a roku 1573 se provdala za Bernarda Pražmu. Na erbovních deskách se její jméno objevuje ve formě von Loppez i von Lappecz. (Pilnáček, J., Neznámé rody a znaky staré Moravy. Brno 1983, s. 83.)

vi Podzemní chodby v bíloveckém zámku doloženy pouze pověstí a tvrzením pamětníků, kteří uvádějí, že k jejich zazdění došlo těsně po druhé světové válce. Pověst o útoku Švédů na zámek roku 1645 obsahuje i publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Morava. Praha 1983, s. 23 - 24.

L.A.

čerpáno z SHP zámku

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Povídání o zámku

Každé město, obec, osada má svou historii. Každodenně k nám promlouvá starými chrámy, kostely, zámky, výstavními měšťanskými domy, radnicí, či zdánlivě obyčejnou dřevěnou chalupou. Ano, to jsou hmotné památky naší bohaté minulosti. Historie však čerpá především z písemných dokumentů, bez níchž nelze ověřit pravost dějinných faktů. Specifickým jazykem vypovýdají o době našich prapředků, o jejich problémech, radostech, strastech, úspěších, prohrách, láskách i obyčejné lidské zlobě, nenávisti a závisti.

Právě tak krásný, starobylý Bílovecký zámek. Písemností dokumentující jeho rozvoj a každodenní život v průběhu minulých staletí se dochovalo do dnešních dnů málo. Podléhál válečným běsům, četným požárům, ale také lidské lhostejnosti, nekulturnosti, barbarství.

Tento článek by měl alespoň trochu přiblížit stavební práce, které na zámku probíhaly v průběhu 18. a 19. století.skenovani0001-a.jpg

Roku 1696 bylo bílovecké panství opět sjednoceno Františkem Vilémem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě a Bílovci. V témže roce vydává baron Sedlnický urbář bíloveckého panství, ve kterém je také velice stručný popis zámku. „ U tohoto města je panský zámek, s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí, nahoře i dole vystavěný, s klembami, sklepy , komorami, vozovnou, pivovarem a sladovnou, palírnou a sýpkou- vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.“ Tento stručný popis nás zřetelně informuje o čtyřkřídlé dispozici vlastní zámecké budovy. Zajímavé také je, že opevnění zámku je i nadále- pro případ válečného ohrožení zachováno. Baron František Vilém Sedlnický umírá 21. dubna 1706. Jeho žena Bohunka Alžběta Sedlnická jej o mnoho let přežila. Ujala se velmi energicky na celé čtvrtstoletí správy panství. Avšak 29. dubna 1729 vypukl v Bílovci jeden z největších požárů města. Bylo zničeno 49 domů. Tímto požárem byl také postižen zámek. Obnovy rodinného sídla se ujal Václav Karel Sedlnický z Choltic. Z června roku 1730 je dochován účet za zednického mistra Martina Demela ze Slatiny – ohledně stavebních prací na zámku. V bodě jedna jsou zmiňovány opravy oken v zámecké kapli, ale také v komtantách „staré paní“. Jednalo se o místnosti v patře zámku, které obývala baronka Bohunka Alžběta Sedlnická. Ta o rok později ve věku 84 let na zámku umírá. ( 3.8.1731) Dále jsou zde zmiňovány opravy obou zámecký rondelů.

Dne 31. ledna 1742 je uzavřena smlouva mezi vysoce urozeným baronem Václavem Karlem Sedlnickým a zednickým mistrem Johanesem Dolanským z Ratoboře o provedení konkrétních stavebních pracích na zámku. V této smlouvě jsou také zmínky o vnitřním mobiliáři zámku ( dřevěné táflování, štuková výzdoba, šnekové schodiště, pec na chleba ve velké kuchyni). V bodě tři se projednává odstranění dělící stěny ve velkém sále a nové přezdějí vstupu do jednoho z rondelů. Bod sedm se týka stavby kachlových kamen v bytě zámeckého hejtmana pana Kotulinského z Kotulina. V bodě 12 je probírána konírna kde má být zbudováno stání pro 28 koní. Dále je zmíněna kočárovna kde mají být rozšířeny vrata při té příležitosti má být rozšířena také zámecká brána a opravena málá branka do zámecké zahrady.

Jedním ze stavitelů , kteří zámku vtiskli barokní podobu byl věhlasný krnovský stavitel Georg Friedrich Gans ( 1697 – 1763 ). Ve třicátých až šedesátých letech 18. století jako vynikající a známý stavitel prováděl stavby nejen v Krnově, ale projektoval také stavby patronátních kostelů a jiných vrchostenských objektů na sousedních panstvích. Z význačnějších staveb jim projektovaných můžeme jmenovat: Cvilín – poutní kostel, Těšín – vojenské kasárny, Lichnov- farní kostel, Uhlířský vrch u Bruntálu – mariánský poutní kostel, zámek Bruntál pro velmistra řádu německých rytířů Carla Alexandra Lotrinského. Smlouva mezi baronem Václavem Karlem Sedlnickým a krnovským stavitelem Gansem byla podepsána 2. května 1736 „ der hiesige Schloss bau.“

Z téhož roku pochází účet za sklářského mistra Ruperta Schimetschka. Ten vyrobil pro zámek 8 oken z jemných tabulí z hornorakouské sklářské hutě, „mezery potom kolem dokola zalil dobrým olovem a nakonec dobrým cínem trvale a čistě“. Dne 24. srpna 1736 je kameníkem Johanem Bynckou opraveno šnekové schodiště v obou rondelech.

Další stavební práce na zámku probíhají v roce 1740 jsou provedeny opavským zednickým mistrem Maxmiliánem Czeikou. Kontrakt je uzavřen 10. května 1740 a za panství bílovecké listinu signoval důchodní Johan Georg Hampel. Ve smlouvě se uvádí opravy pěti velkých místností v prvním patře zámku a za tyto práce měl zednický mistr obdržet odměnu ve výši 16 zlatých.

V průběhu 19. století za Karla Josefa Michaela Sedlnického proběhly na zámku dvě zásadnější rekonstrukce. Z 8. března roku 1839 pochází vyúčtování bravantického zednického mistra, kde jsou podchyceny opravy fasády na zámku. Jednalo se hlavně o opravy fasády a omítnutí šrukových říms a okenních šambrán. Hovoří se zde také, že kolem oken v prvním patře by měla přijít nová dekorace.

V roce 1859 je postaven nový skleník v zámecké zahradě. Dne 13. května 1864 byl sepsán rozpočet stavebních prací na stavbu nové ohradní zdí kolem zámecké zahrady.

Další rekonstrukce zámku proběla v roce 1867, omítané plochy činily toho roku 356 metrů čtverčních.

Eduard Valeš

Použitá literatura:

Bohumír Indra – Krnovští barokní architekti Anderas a Jiří Friedrich Gansové a jejich stavby

Zemský archiv Opava – velkostatek Bílovec

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Sedlničtí z Choltic

Za jejich kolébku se pokládá obec Choltice na Chrudimsku, podle níž se psali již od 14. stol. Nosili erb Benešoviců - stříbrnou zavinutou střelu na červeném štítě. Panský stav pro Království české jim byl potvrzen v Praze 8. 9. 1546, říšský hraběcí stav ve Vídni 16. 9. 1695. Ještě ve 14. století přesídlili na severní Moravu, kde na Novojičínsku získali r.1436 Sedlnici, jejíž název pak přešel do rodového jména.

Po přijetí do panského stavu zastávali již v 16. stol jednotliví členové rodu různé zemské úřady, na Opavsku tradičně úřad zemského sudího. Albrecht Sedlnický z Choltic na Bartošovicích byl nejen sudím, ale v l. 1596 - 1606 také hejtmanem knížectví opavského a od r 1599 navíc místodržitelem nejvyššího komornictví. Další Albrecht st. S. (+1628) byl stoupencem radikálního křídla stavovského povstání na Moravě a blízkým spolupracovníkem Ladislava Velena ze Žerotína. Byl členem zemské vlády direktorů, přijal hodnost komorníka krále Fridricha Falckého, zastával úřad hejtmana olomouckého kraje, aktivně se podílel na rozprodeji církevních statků, zastupoval moravské stavy na generálním sněmu v Praze 1620. Také další z rodu Karel Kryštof S. na Dívčím Hradě (1576 - 1651) patřil k radikálnímu křídlu stavovského povstání, byl direktorem a defenzorem moravským, účastníkem generálního sněmu v Praze, zasedal v různých důležitých komisích, např. pro vyšetřování Jana Sarkandera či sekvestrování majetku církve. Po Bílé hoře mu byl majetek konfiskován a v r. 1622 emigroval do Pomořan. Poněvadž Sedlničtí byli také držitelé několika lenních statků olomouckého biskupství, mezi něž náležela i část dnešní Sedlnice (zvaná proto Manskou), setkáváme se s nimi i v úřadech u olomouckého biskupského dvora a manského soudu v Kroměříži. Rod se již v 16. stol rozdělil na dvě linie, z nichž první, vlastnící statky hlavně na Opavsku a Novojičínsku, byla v r. 1695 povýšena do říšského hraběcího stavu. Pocházel z ní také nechvalně proslulý vídeňský policejní prezident Josef Václav Sedlnitzky, sesazený revolučními událostmi 1848. Druhá větev rodu, která dosáhla titulu svobodných pánů, inklinovala k těšínskému knížectví, v němž vlastnila od r. 1508 rozsáhlé panství Slezská Ostrava, které teprve po dvou stoletích odprodala hraběti Wilczkovi. V l. pol. 19. stol. Václav Sedlnický přesídlil na Opavsko, kde zastával úřad zemského hejtmana a prezidenta zemského soudu. Hlavním sídlem Sedlnických na Opavsku se pak stal Bílovec, kde jednotliví členové rodu sídlili díky uzavřeným sňatkům s jeho držiteli již od pol. 17. stol. Rod nevymřel a v současnosti žije řada jeho příslušníků v zahraničí.

PhDr. Josef Gebauer

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Václav Karel I. Sedlnický z Choltic (kol.1690-1.6.1776)

Prvorozený syn barona Františka Karla Bohuslava Sedlnického z Choltic a Heleny Barbary Sak von Bohuniowic. (Přesné datum jeho narození není známo. Bylo to někdy kolem roku 1690 )

Byl členem tajné rady a apelačního soudu v Praze.

Po požáru bíloveckého zámku v roce 1729 se ujal obnovy rodinného sídla.

Barokní přestavba na které se také velkou měrou podílel věhlasný krnovský stavitel Georg Friedrich Gans, probíhala v letech 1732 – 1736. Bylo strženo západní křídlo zámku a tím dostala budova otevřenou trojkřídlou dispozici, kterou má v podstatě dodnes.

K osobě barona Václava Karla I. známého u prostého lidu jako baron „Luši“ se váže pověst o zastřelené služebné Bětě, která údajně i dnes bloudí rozlehlými komnatami bíloveckého zámku jako bílá paní s nožem v ruce.

Skutečnost je, ale úplně opačná. Nebyl to podivín jak nám říká stará pověst, ale velice svědomitý šlechtic, který řídil bílovecké panství celých 45 let ( 1732 -1776). Roku 1757 se baron Václav Karel I. postaral o to, aby byl zámek zapsán do katastru Velkých Albrechtic.

Zemřel bez potomků 1. června 1776 v Trenčíně. Celé panství a zámek připadlo dle poslední vůle jeho synovci Mikuláši Karlu Janovi 27. května 1777.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Mikuláš Karel Jan Sedlnický z Choltic (5.12.1723-21.9.1790)

Narodil se 5. prosince 1723 v Brně jako jediný syn barona Fantiška Viléma Sedlnického z Choltic a Juliany Wilhelmíny svobodné paní z Kalkreuthu.

Již v ranném věku vstoupil do armády. Pod Rakouským praporem se účastnil Války o dědictví rakouské 1740- 1748. Po roce 1764 vstoupil do služeb polského krále Stanisława II. Augusta Poniatowského.

10. října 1774 se ve Waršavě oženil s mladou a krásnou šlechtičnou Annou Marii von Szubalsky.

Smrt jeho bezděteného strýce Václava Karla Sedlnického 1.6.1776 ukončila slibně se rozvíjející vojenskou kariéru. V květnu 1777 opouští rodina Mikuláše Karla Sedlnického z Choltic – plukovníka polské královské gardy Waršavu, aby se ujal správy zděděného bíloveckého panství.

Dokončil přestavbu bíloveckého zámku, kterou započal jeho strýc. Zemřel náhle 21. září 1790 stižen záchvatem mrtvice.

Vdova Anna Marie Sedlnická se 14. června 1798 v Olomouci znovu provdala za plukovníka císařsko-královské armády barona Antona von Revay. Zemřela v úctyhodném věku 93 let ve Vídni.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Václav Karel II. František Seraf Jan Nepomuk Sedlnický z Choltic (26.9.1775-12.11.1838)

Nejstarší syn Mikuláše Karla Sedlnického a Anny Marie von Szubalsky přišel na svět 26. září 1775 v Opavě.

28. února 1802 se oženil s Amalií de Pino von Friedenthal. Stal se zakladatelem tzv. „starší linie“ rodu.

V roce 1803 bylo bílovecké panství rozděleno mezi tři bratry, Václav Karel II. získal do svého vlastnictví panství a zámek Šumbark na Těšínsku, který nechal přestavět v klasicistním slohu.

Ve svých 40 letech složil úspěšně právnicé zkoušky. V letech 1819 – 1823 zastávál funkci hlavního daňového revizora.

Roku 1821 prodal panství Šumbark a zakoupil pro svojí početnou rodinu zámek a panství Jezdkovice na Opavsku.

Největšího životního úspěchu dosáhl v roce 1833 kdy byl jmenován prezdentem Zemského soudu v Opavě.

Zemřel náhle 12. listopadu 1838 stižen prudkým záchvatem mozkové mrtvice.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Baron František Karel Sedlnický z Choltic (22.9.1779-14.10.1851)

Narodil se 28. září 1779 v Opavě jako nejmladší syn Mikuláše Sedlnického z Choltic a Anny Marie von Szubalsky. Od ranného mládí sloužil v císařsko - královské armádě. Svojí vojenskou kariéru nastoupil u husarského pluku číslo 1. Esterházy. Pod praporem husarského pluku číslo 5. Carl Ott von Batorkéz se 27. dubna 1799 aktivně zapojil do bitvy u Cassana v Lombardii. V jedné ze šarvátek proti francouzským vojskům Napoleona Bonaparta byl těžce raněn do prsou.

V Itálii také zřejmě poznal svojí budoucí manželku Annu, dceru velícího polního maršála Michaela von Fröhlich ( Do roku 1814 potom zastával funkci velitel olomoucké pevnosti ).

Manželství s baronkou Annou zůstalo bezdětné.

V roce 1810 se nechal deaktivovat z vojenské služby a vrací se do Bílovce. Se starším bratrem Carlem Michaelem si rozdělili zděděné panství bílovecké. František získal Výškovice u Bílovce kde o rok později nechal pro sebe a svojí manželku vystavět malý empírový zámeček. Bohužel rodinné štěstí netrvalo dlouho, mladá baronka Anna Sedlnitzky von Chltitz zemřela náhle v polovině roku 1812. František Sedlnický se již znovu neoženil. Krátce před svou smrtí 14. řijna 1851, odkázal panství spolu se zámkem synovci Moritzi Sedlnickému z Choltic a na Bílovci.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Hrabě Stanislav Zdenko Sedlnický z Choltic

Narodil se 11. září 1836 v Lipníku nad Bečvou jako prvorozený syn barona Moritze Sednického z Choltic (majitel panství Bílovec a Výškovice ) a Anny Karolíny Burgaller. Od smrti své matky ( † 3.4.1837 ) vyrůstal v Halíči. Po studiích gymnázia v letch 1847 – 1854 se stavá posluchačem Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě ( Adelige Militär-Schule oder Akademie zur Wienerischen Neustadt, založena r.1752 Marií Terezií). Roku 1856 byl povýšen do hodnosti nadporučíka hulánského pluku číslo 1. O tři roky později se účastnil tažení rakouské armády do Italie. Při jedné z bojových akcí byl těžce raněn. Když vypukla nová válka mezi Rakouskem a Pruskem je roku 1866 znovu povolán do aktivní služby v hodnosti majora. Po válce je už definitivně odvelen do civilu.

Věnuje se správě bíloveckého panství a rozvoji lesního hospodářství, jeho otec Moritz si ponechává panství Výškovice. V letech 1870-1902 člen zemské školní rady, 1881 rytířem řádu železné koruny,1886 víceprezident slezské správy lesního hospodářství, 1898 rytíř Leopoldova řádu,1903 byl jmenován tajným radou. Roku 1908 byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do hraběcího stavu. V roce 1912 dědičný člen horní (panské) komory parlamentu Rakousko-Uherska. Více jak 40 let byl aktivním členem Německé strany středního velkostatku.

Umírá 10.1.1913 v Opavě, ostatky hraběte Zdenka Sedlnického z Choltic byly převezeny do rodiné hrobky ve Velkých Albrechticícch.

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Bílá paní na bíloveckém zámku

untitled-1.jpgPo bitvě na Bílé hoře v roce 1620 obsadila vojska Ferdinandova Slezsko. Když potom císař přijel do Vratislavi, aby mu tam vzdali hold, chybělo na slavnosti mnoho příslušníků slezské šlechty, neboť byli většinou evangelíci a viděli ve Ferdinandovi, který chtěl v jejich zemi znovu zavést katolictví, nepřítele. Takovéto chování ale pobouřilo císaře a nechal všechny, kteří mu hold odepřeli, obvinit z velezrady. Tak mnohý urozený muž, než by skončil před císařským soudem, raději prchl do ciziny. Někteří však při vědomí vlastní neviny zůstali, doufajíce, že se před císařem obhájí. Učinil tak i Mokroš, majitel bíloveckého panství. Byl ale odsouzen k smrti a měli mu tudíž stít hlavu. Když se o tom dověděla jeho manželka, spěchala do Vratislavi za něj orodovat. Přišla však už pozdě. Sotva se dostala na náměstí, kde se poprava konala, hlava jejího manžela se právě skutálela do písku. Zvedla prý ji a políbila. Pak ji vzala pod levou paži. Jako by se nechtěla od svého manžela odloučit. Od té doby byla duchem mimo. Vrátila se domů, ale dlouho po světě nechodila. Protože to byla křehká bytost, záhy onemocněla a zemřela.

Avšak ani po smrti její duch nenašel klidu. V bílém hávu, s hlavou milovaného manžela pod paží bloudila každou noc od půlnoci počínaje zámeckými komnatami nebo se projížděla ve voze bez potahu ulicemi města. Teprve zbožné dary, které učinil později majitel bíloveckého panství, způsobily, že její duch došel pokoje.

Jestliže však rodině bíloveckých pánů hrozilo neštěstí, zjevila se prý i ve dne a procházela zámkem, patrná pouze jako závan vzduchu.

Pověst o”bílé”paní” na bíloveckém zámku se vyprávěla však i takto:

V dobách třicetileté války se většina rodiny Sedlnických dala k evangelíkům. Pronásledování vedoucích protestantů, které následovalo po Bílé hoře,se proto dotklo i hraběte Sedlnického. Po krátkém soudu byl sťat a jeho panství zabaveno. Jeho manželka, hraběnka Fragsteinová se pomátla a hlavu svého mrtvého manžela nosila pod levou paží. Od těch dob prý vždy od půlnoci, naříkajíc a s hlavou manžela pod paží, bloudila komnatami bíloveckého zámku a hledala tělo manželovo.

O “bílé paní” se vyprávělo v Bílovci ale i jinak. Základ této pověsti byl následující:

V sedmdesátých létech 19. století žil v bíloveckém zámku baron Karel Sedlnický, kterému se mezi lidem říkalo “ baron Luši”. Jeho pokoje byly v severním křídle zámku. Hospodyni mu dělala Běta. Děti ji neměly rády, spíše se jí bály a vyprávěly o ní různé strašidelné historky. Její život však měl tragický konec. Jednou prý v dobrém rozmaru na ni namířil baron svoji loveckou pušku v domnění, že není nabitá. Když zmáčkl, padla Běta mrtvá k zemi. Mnozí byli přesvědčeni, že tak neučinil náhodou, ale že se tak stalo v sebeobraně. Přesně to nikdo nevěděl, ale faktem je, že ji našli v baronově pokoji v tratolišti krve a s kuchyňským nožem v ruce. Po této hrozné události nenašel duch mrtvé klid a přebýval v místnosti, kde k zabití došlo. Nikdo nechtěl v této místnosti bydlet. Jednou se pokusil jakýsi zedník odstranit ze stěny krvavou skvrnu. Když skvrnu odstranil, najednou začal foukat jakýsi slabý vánek a místo se opět zbarvilo krví. Druhý i třetí pokus skončily stejně. ”Tu obchází Běta!” vykřikl prý zedník a za žádnou cenu už nebyl ochoten do začarovaného pokoje vstoupit.

Běta prý pak byla viděna jako “bílá paní”. Lidé, kteří někdy ze zvědavosti nakoukli skrze zámeckou bránu do temného nádvoří, viděli tam opakovaně jakousi postavu se světlem v ruce, jak bloudí hospodářskou budovou a pak ve chlévech zmizela z očí.

Přímo obávanou byla po dlouhý čas i zámecká zahrada, které se lidé raději vyhýbali. Tam prý dokonce byl vídán duch Běty i za bílého dne.

V horní části zahrady zcela u vchodu vpravo stály tehdy tři besídky, ve kterých hospodyně za svého života ráda pobývala. Tam prý strašíval také její duch, takže část zákazníků, kteří přicházeli za zámeckým zahradníkem, nebylo možné přimět, aby do zahrady vkročili. Přes laťkový plot pak volali na zahradníka a on musel, když chtěl zákazníkovi vyhovět, zeleninu nebo květiny ze zahrady přinést.

Také se dlouho vyprávělo, že jakmile se otevřela brána od zámecké zahrady, objevila se na cestě Běta, která se ztrnulýma očima a s nožem v ruce kráčela návštěvníkovi vstříc ke vchodu.

Jisté je, že pověst má historické jádro. Řada tvrzení však neodpovídá pravdě, jak u pověstí ostatně bývá. Tak především není historicky doložen jako majitel panství nějaký Mokroš. Pokud se týče toho, že postiženým šlechticem byl Sedlnický, pak by pověst nebyla autochtonní, protože Sedlničtí přišli do Bílovce až po Pražmech.

Podle H. Schuliga a jiných badatelů se odboje zúčastnila většinou vyšší šlechta, jako Vilém z Žerotína na St. Jičíně, Jan Skrbenský z Hřiště na Fulneku, Jan Baltazar Zedritz na Odrách a Studénce a Beneš na Slatině a Kyjovicích. Držitel panství Bílovec a statku Jistebník byl na počátku 30leté války Karel Pražma. Byl stejně jako jiní šlechtici obžalován za to, že byl v roce 1620 v Brně přítomen setkání s Fridrichem Falckým, kterého pozval do Slezska.Po vpádu Mansfelda (1626), se znovu postavil proti císaři, a proto mu nic nebylo zapomenuto a ztratil veškerý majetek, který mu byl zkonfiskován (1629). Podle některých zpráv se rozsudku nedožil, neboť zemřel v roce 1628, podle jiných zpráv byl popraven. Císařská komora pak zastavila za 30.000 zlatých jeho statky Hedvice Kräuterové z Rittersdorfu, manželce Jindřicha Vilímovského z Kojkovic.

autor: Mgr. Zdeněk Kuchta

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Zámek po požáru

Pohled na opravenou střechu Zbořená hlavní brána

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Zdroj: www.zamekbilovec.estranky.cz (14.11.2013)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 14.11.2013