|
Historie obce Štítary (Schildern), bývalý politický okres Aš |
|
Jen několik domů zbývá ze vsi položené 3 km
severozápadně od Aše podél silnice do zaniklé vsi Újezd. Do roku 1975
samostatná obec, toho roku připojena k Aši a od roku 1990 začleněna do obce
Krásná. Dřívější obec tvořily tři vsi: Štítary (23
domů), Angerlein (11 domů) a Štítarský
vrch (11 domů). Se samotou Farnhaus s jedním domem
v obci stálo 46 domů s 211 obyvateli. Poslední dvě vsi po válce zanikly. Při sčítáni lidu v roce 1970 nebyly zapsány žádné domy ani
obyvatelé. Později bylo několik domů prodáno k obýváni
nebo jako chalupy. Poslední stav k roku 1990 je 38 obyvatel, 4 domy a 10
chalup Nejstarší zmínka je z výčtu majetku Neubergů
z roku 1342 Další je z roku 1555, kdy zemřel Jan Zedtwitz
a jeho manželka vstoupila do sporu o dědictví s Janovým bratrem Jindřichem.
Spor vyřešil lenní list Jindřicha z Plavna, kterým
potvrdil hrad a ves Podhradí, městečko Aš s dvěma mlýny, Vernéřov,
Krásnou, Hranice s hamrem na Rokytnici, Kopaniny, Doubravu, Mokřiny, Angerlein, Štítary, Újezd,
Trojmezí, Studánku a Elfhausen jako české korunní
léno. Nedostatečné osídleni po válce zjednodušilo
budováni ženijní-technického zabezpečeni statní
hranice - pověstné železné opony. Spočívala v orném pásu pro zachyceni stop a drátěného zátarasu s protitankovými
ježky. K pozorováni byly určeny věže a na místech s
dalekým výhledem byly vybudovány podzemní bunkry s pancéřovými střílnami,
určené pro kulomety. Na katastru Štítar se do
dnešní doby mimo několika chalup zachoval opuštěný areál roty pohraniční
stráže a dvoupodlažní budova vodárny města Aše s čerpacím objektem z roku
1903. Historicko turistický průvodce č.15 z r.2000 vyd.nakladatelstvím
Českého lesa Zdroj:
matejovic.webzdarma.cz (5.2.2012) |
|
První zmínka o Štítarech je z roku 1342. V
té době měla obec 5 zemědělských dvorů. Štítary z
počátku plnily strážní hraniční funkci. Štítarští
muži vykonávali strážní službu na Štítarském
Vrchu. V roce 1870 byla v obci
postavena nová budova školy pro lidovou jednotřídku. Vyučovalo se zde až do
roku 1945. Posledním učitelem byl od roku 1941 až do odsunu Němců Josef
Bauer. Roku 1885 proběhla výstavba železniční zastávky Újezd na trati z Aše
do Hranic. V r.1910 byla na Štítarském
katastru postavena druhá Ašská vodní elektrárna a roku 1920 byla přivedena do
Dolní a Horní Vsi elektřina ze Selbu. V r.1929 došlo k připojení Ängerleinu
a Štítarského Vrchu na elektrickou síť. Roku 1916
byla postavena obecní silnice z Ängerleinu do Štítar a v roce 1922 okresní silnice z Aše
přes Krásnou a Ängerlein do Újezdu. Tím získaly Štítary kvalitní silniční spojení s Aší.
Panský rybník ve Štítarech, využívaný jako
koupaliště, a hostinec "U Dubu" byly oblíbenými výletními cíly pro Krásenské a Ašské občany. Štítary patřily za okupace mezi první osvobozené obce.
Dne 20.4.1945 dosáhly americké tanky Hofské ulice u Nových domků. Přitom po krátké přestřelce
shořely tři blízké dvory. Tím 2.sv.válka ve Štítarech skončila. Několik Sudetských Němců a občanů Štítar muselo v roce 1946 svůj domov opustit. Krátce před
jejich odsunem bylo ve Štítarech napočítáno 52 domů
a 244 obyvatel. Většina jich pracovala v zemědělství, ale byli tu také
zedníci, tesaři, ševci, truhláři a tkalci. Po odsunu opuštěné budovy byly
vyrabovány a na počátku 50. let zbořeny. Dnes v obci najdeme jen pár domků a
dva zničené paneláky. Po cestě na Újezd hned za Štítary,
je po pravé straně silnice jakýsi historický vstup do podzemí. Je to stará
štola. Zdroj: kr-karlovarsky.cz
(2.12.2014) |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 2.12.2014 |