Historie
obce Krásná (Schönbach), okres Aš
Dnes samostatná obec na náhorní planině ve výšce kolem 600 m. n. m. V období od
roku 1960 do roku 1989 součást Aše. Zástavba navazuje na periferii Aše a je
soustředěna podél bývalé cesty do Bavorska. Koncem minulého století zde žilo v 196 domech 1 986 obyvatel. V souvislosti s obnovením
průmyslové výroby v místní textilce a strojírně stoupl počet domů na 276 a
obyvatel na 2174. Po válce byly ke Krásné připojeny Štítary
a Kamenná s 89 obyvateli a 21 domy, což však nenahradilo úbytek obyvatelstva
způsobený vysídlením. V roce 1990 zde při sčítáni
stálo jen 117 domů se 434 obyvateli. Mimo to je v Krásné 18 rekreačních
objektů, převážně v lokalitě Černý Luh. Ves Krásná se uvádí poprvé mezi lény Neubergů, které byly osvobozené od daní a dávek roku 1331,
dále v chebské klášterní knize z roku 1395 a ve stížné listině Chebských králi
Václavu IV z roku 1417 proti okupaci Ašska
norimberským purkrabím. Kolem roku 1400 získaly Krásnou spolu s jinými
vesnicemi od Neubergů z Podhradí Zedtwitzové,
kteří tento majetek drželi až do roku 1945. Hlavním sídlem Zedtwitzů
bylo Podhradí. V Krásné se usadili až po prvním dělení rodového majetku roku
1642. Krásenský díl tvořil čtvrtinu panství. V té
době zde byl panský dvůr a podle některých badatelů tvrz. Správní budova statku
v roce 1656 vyhořela a teprve v roce 1667 ji Jan Jiří Zedtwitz
přestavěl na barokní zámek. Sídlo byla čtverhranná budova o jednom patře, s
jednoduchým vchodem. Podle vyobrazení na mapě z 18. století měla valbovou
střechu a dva komíny. Okolo byly soustředěny budovy poplužního dvora, před
severní frontou zámku se rozkládal park s množstvím cestiček. Celý komplex byl
roku 1691 oceněn na 1 800 rýnských zlatých. před rokem
1828 zámek vyhořel a majitel si vzal na jeho obnovu půjčku 1 500 zlatých. Od Zedtwitzů, kteří trpěli chronickým nedostatkem peněz,
přešla Krásná do rukou věřitelů. V letech 1753 -1754 to byl Jan Karel Selb, roku 1810 Jan Stark a na
počátku 19. století Jan Šimon Ludwig. Po 2 světové
válce budova chátrala a v padesátých letech byla odstraněna. Zachovaly se jen
nepatrné zbytky základů a nepůvodní dřeviny na místě zámeckého parku. Ze starší
zástavby se mnoho nezachovalo. Většina obydlí byla v posledních sto letech
přestavěna nebo nově postavena. Nejstarší dobu připomíná pouze dispozice
osídlení. Usedlosti se umisťovaly k pozemkům podél cest a tvořily většinou
rozptýlené samoty nebo drobné vísky. Dvě větši vsi v
této lokalitě se ještě v polovině 19. století uváděly
jako samostatné - Horní a Dolní Krásná. Koncem století patřily ke Krásné samoty
Banát - 2 domy, Červený mlýn - 2 domy, Ovčárna - 2
domy, skupiny domů Nové Domy - 4 domy, Luh - 4 domy, Fuchsův Mlýn - 11 domů.
Vsi a vísky - Vojenské Domky, Kateřina, Černý Luh, Dolní a Horní Krásná, Ašská
Silnice, Strážný, Wiedenfeld a Wiedenpöhl
s celkovým počtem domů 237, podle sčítání z roku 1930. V té době byly Štítary samostatná obec a Elfhausen
a Kamenná byly spravovány z Podhradí. Tato situace se nelišila od stavu z konce
minulého století. Největší změny nastaly po výměně obyvatelstva a při zřizování
zakázaného pásma. Neobydlené domy a domy, které mohly poskytnout úkryt tzv.
narušitelům státní hranice, byly odstraněny. Příklad původního domu je čp. 89. Stavení má zvýšené přízemí, zčásti roubené, do
patra se vstupovalo ze svahu nebo zakrytým venkovním schodištěm. Střecha je
sedlová, krytá šindelem, štít hrázděný se dvěma malými okny. Na roubeném věnci
pod štítem v ornamentu No. 89 a letopočet 1793. V polovině 19.století
byla v Krásné vystavěna z obecních prostředků nová škola. Na počátku 20. století
začaly děti chodit do moderní jednopatrové budovy se
vchodem ve středním rizalitu. Po zlepšení dopravní
situace na Ašsku byla škola zrušena a výuku zajišťují
školy v Aši. Budova byla upravena pro provoz turistické ubytovny. Zámek Větrov
se rozkládá na východní hranici katastrálního území u křižovatky silnic z Aše
do Podhradí a Studánky. Okolí zámku patřilo od počátku 15 století Zedtwitzům. V minulém století zde stál mlýn a několik samot
patřících ke Krásné. Roku 1930 koupil část pozemků textilní podnikatel Jäger a nechal tu vystavět venkovské obydlí ve stylu
anglických letních sídel. Po válce připadl majetek státu, který zde zřídil
dětský domov. Podle námětu Markéty Zinnerové zde byl
natočen film Indiáni z Větrova. Kolem roku 1980 koupilo objekt od státu pražské
družstvo Druchema k rekreaci svých zaměstnanců. V roce 1990 přešel do
soukromých rukou a je využíván jako hotel. Zámek je postaven na nízkém návrší
nad rybníkem. Je to moderní stavba s dvěma hranolovými věžovitými budovami o
třech a čtyřech patrech, sestavenými ze žulových kvádříků. Mezi věžemi je
spojovací trakt s krytou terasou. Okna jsou nepravidelně rozmístěna. Uvnitř
jsou kazetové stropy, v hale dřevěné obložení. Střecha hlavního objektu je
valbová, s vikýři, krytá šindelem. Západní a jižní zdi pokrývá břečťan, jemuž
se mezi kvádříky podařilo uchytit. Původní vlastník pozemků, rodina Zedlwitzů, zde vlastnila v 19. století mlýn. Portál z něho
použil nový majitel pro průjezd pod terasou. Na portálu je vyryt monogram Zedlwitzů s datem 1819. Na katastru Krásné pramení několik
přítoků Ašského potoka. Widembach pramenící v Černém
Luhu podchytil soustavou rybníků továrník Jäger a
vodu přivedl do své barevny v Dolní Krásné, založené roku 1852. Tovární budovy
po různých přestavbách sloužily pro textilní provozy do šedesátých let, kdy
byla výroba přenesena do nových provozů v Aši. Opuštěné budovy obsadilo dnes
několik menších provozoven. Zachovala se výstavná novorenesanční vila, která
sloužila jako obydlí a současně jako sídlo firmy. Vynikající krásenskou vodu využívá vodovod města Aše od počátku 20.
století z vodárny, která byla postavena kolem roku 1890 na státní hranici v
lokalitě Bahnloh. Od roku 1898 ze zdejší vody vařil
pivo Akciový pivovar Krásná, který je dnes opuštěn a v troskách. Krásnou prochází
červená dálková turistická cesta, která vstupuje na území Ašska
v Podílné, vede přes Aš, Studánku, Hranice a Trojmezí a končí na státní hranici
u hraničního mezníku 1/1.
Zdroj:
http://www.matejovic.webzdarma.cz
Historicko turistický průvodce č.15
z r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa
Aktualizace
4.2.2012