Kód CZ 3740

Hazlov

(Haslau)

Připojené: Polná, Skalka, Táborská, Výhledy

Osady: Lipná, Ovčín, Ovčárna,Otín

Kostel Povýšení sv.Kříže ^{Zdroj C)}

1687-8, zámecký, vestavěný mezi románskou věž a gotický hradní palác, část zbořena vkol. 1950, r.2000 ve zříceninách, barokní, na místě původní raně gotické stavby.

Kostel sv.Jiří ^{Zdroj C)}

hřbitovní z roku 1686, barokní, opraven 1834

Kaple

Na Geisbergu, barokní, 1750 s polygonálním závěrem

Evangelický kostel ^{Zdroj C)}

z roku 1907. Základní kámen kostela byl položen 5. května 1907. Stavba probíhala velice rychle, a kostel byl dostavěn ještě před koncem téhož roku. Stavba byla financována převážně ze sbírek místních obyvatel. Podle informací z kronik a vyprávění pamětníků, se zde konala poslední bohoslužba v roce 1955. Poté byl kostel opuštěn, a začal chátrat. Později ho potkal neblahý osud, když začal být používán jako sklad materiálu závodu Eska Cheb, který vyráběl jízdní kola. Poté co přestal sloužit jako sklad, začal chátrat až do dnešní podoby.

Fara

1307

Výklenková kaplička ^{Zdroj C)}

…

Výklenková kaplička ^{Zdroj C)}

…

Hřbitov ^{Zdroj C)}

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

původně na náměstí, přemístěna na nádvoří zámku, poč.18.stol, brokofovský typ

Socha sv.Floriána

kol.1770, na nádvoří zámku, brokofovský typ

Kříž ^{Zdroj C)}

…

[Kříž] ^{Zdroj O)}

U mlýna, přesunut z Lipné, opět vrácen

Dřevěný kříž

Na stěně kostela na nádvoří zámku

Dřevěné kříže ^{Zdroj K)}

Trojice na vrchu Kalvárie

Smírčí kříž

Silný kamenný kříž. Tělo kříže se k terénu klínovitě rozšiřuje. Není jisté, zda zápis v O.A. v Chebu o usmíření vraždy Hanse Lihthera z roku 1467 se vztahuje k tomuto kříži nebo ke kříži č. 0571 (Dreyhausen 1940). Rozměry: 145x90x20 cm. Stojí u vojenského statku na začátku úvozu, který vede na Špitálský vrch.

Smírčí kříž ^{Zdroj N)}

První má v centrálním registru číslo 0023 a jeho rozměry jsou: výška 89 cm, šířka 88 cm a tloušťka 19 cm. Je to silný kamenný kříž, jehož tělo se směrem dolů klínovitě rozšiřuje. Dříve stával u cesty k nedaleké Goethově skalce, kde ho nalezly vyvrácený a poničený.

Smírčí kříž ^{Zdroj N)}

Nazad nachýlený žulový kříž se zkrácenými rameny. Rozměry: 85x54x22 cm. Stojí na okraji obce při staré cestě na hrad Ostroh naproti popisnému číslu 404. Vedle je kříž č. 0027 a 0023, který sem byl přesunut ze Skalky. má v centrálním registru číslo 0026 a jeho rozměry jsou: výška 92 cm, šířka 55 cm atloušťka 21 cm. Je to mírně dozadu nachýlený žulový kříž, jehož rameny jsou zkrácena.

Smírčí kříž ^{Zdroj K)}

Nepravidelný kamenný kříž. Na čele ozdoben vysekaným obrysem krátkého silného meče a vpravo od něho trojúhelníkovým předmětem, který snad může být klínem. Rozměry: 102x89x 16 cm. Stojí ve skupině s kříži č. 0023 a 0026 naproti čp. 404. K původu kříže se váže archivně nepodložená tradice o smrti Lorence Niklase, kterého zde roku 1387 zavraždil Konrád Poscher z Kozlova

Smírčí kříž

Kamenný kříž bez pravého ramena s obnaženým soklem. Rozměry: 45x33x23 cm. Kříž byl často uváděn v regionální literatuře (Wilhelm 1902, Alberti 1898), ale při stavbě nádraží roku 1913 byl odstraněn (Alberti 1934). Stál nedaleko nádraží, u cesty, poblíž borovice se svatým obrázkem.

Památník obětem 1914-18 ^{Zdroj C)}

První světové války na vrchu Kalvárie

Památník ^{Zdroj C)}

gymnasty Dr. Antona Freye v blízkosti nádraží

Památník obětem 1938-45 ^{Zdroj C)}

druhé světové války před obecním úřadem

[Tvrz]

kol 1223

Zámek >> ^{Zdroj C)}

Původně pozdně románský ministeriálský, před 1224, přestavěný na renesanční zámek, později přestavovaný. 1687-8 mezi románskou věž a gotický palác vestavěna loď kostela Povýšení sv.Kříže, ve zříceninách. založen pravděpodobně Bedřichem z Hazlova někdy na počátku 13. století. Jeho existence je prvně datována v roce 1224. Páni z Hazlova drželi hrad i okolní vísky až do 15. století. Ve 14. století byl hrad (původně románský), goticky přestavěn. Hazlov byl v roce 1401 odkoupen Mikulášem Jurem z Chebu. V roce 1450 získávají hrad Landwüstové, kteří ho patrně po druhé upravují, a dostavují některé budovy. Po nich hrad odkupuje Jan Maléřík. Jeho potomci vlastní sídlo až do poloviny 16. století. V roce 1579 ho získává Václav Volf z Kocova a později Dětřichovci. Dalšími majiteli byli na krátkou dobu také Nosticové, a po nich Moserové, kteří svůj vliv zde uplatňovali až do 19. století. Moserové vyzdvihli Hazlov z krize, hrad značně rozšířili, přeměnili ho na zámek a koncem 17. století přistavěli kostel. Posledními majiteli byli Hemfeldové, kteří hrad vlastnili až do roku 1945.

V 60. letech 20. století byla zbořena velká část jižní strany hradu, a v 70. letech na něj byl vydán dokonce demoliční výměr. Nakonec však ke stržení paláce nedošlo, a hrad byl ponechán dále bez využití, aby se rozpadal sám.

[Hostinec Lüftner] ^{Zdroj L)}

č.p.7. Tento hostinec se nacházel v bezprostřední blízkosti hřbitova, zhruba v prostoru dnešní křižovatky. Byl to pravděpodobně jen malý výčep. Zanikl po odsunu německého obyvatelstva, zbouráno v poválečné době.

[Hostinec Stepanek] ^{Zdroj L)}

Č.p.17. Hostinec se nacházel na Ašské ulici, bezprostředně za tehdejší odbočkou do středu Hazlova. Objekt byl zbořen počátkem 50. let 20. století.

Hostinec Müller ^{Zdroj L)}

Č.p.28. Toto pohostinství se nacházelo přímo naproti předchozímu hostinci. Od 30. let 20. století ho provozovala rodina Müllerů, která sem patrně přesídlila z č.p.7 Objekt se dochoval do současnosti.

Hostinec U bílé labutě ^{Zdroj L)}

Č.p.38. Zum weissen Schwan, Tento hostinec se nacházel pod někdejším Tržním náměstím. Objekt se dochoval a dodnes dokonce slouží svému účelu

[Hostinec Adam Baier] ^{Zdroj L)}

Č.p.42. Tato restaurace byla jednou ze 3, která se nacházel na tehdejším Tržním náměstím. Součástí hostince bylo i řeznictví. Zbouráno v roce 1958.

[Hostinec Mathias Goldschald] ^{Zdroj L)}

Č.p.49. Tento hostinec se nacházel nad někdejším Tržním náměstím, na současné cestě na golf. V adresáři z roku 1930 již hostinec není uveden. Objekt zbourán v průběhu 50. let 20. století.

Hostinec U zlatého lva ^{Zdroj L)}

Č.p.62 Michael Kohl Zum goldenen Löwen. Tento hostinec byl dalším na někdejším Tržním náměstím, stál vedle výše uvedeného hostince Adama Baiera. Objekt dosud stojí.

Hostinec Zapf ^{Zdroj L)}

Č.p.80 Tento hostinec se nacházel v tehdejší Ledergasse (Kožná). Jeho posledním provozovatelem byl Georg Zapf. Objekt dosud stojí.

Hostinec Casino ^{Zdroj L)}

Č.p.94 Tato restaurace se nacházela přímo na Hlavní ulici. Patřila Měšťanskému pivovaru v Aši. Zanikla v poválečných letech. Objekt se dochoval do současnosti, je v něm obchod provozovaný Vietnamci. Na fasádě bývaly sluneční hodiny.

[Hostinec Seidl] ^{Zdroj L)}

Č.p.125. Toto pohostinství, nebo spíše výčep, jak bylo uvedeno na vývěsním štítě, se nacházelo naproti mlýnu Hammermühle. Provozovala ho rodina Seidlů. Zbořeno v poválečné době.

[Hostinec Biedermann] ^{Zdroj L)}

Č.p.134. Tento hostinec se nacházel těsně nad tratí, nad železničním nádražím, podle adresářů zanikl někdy v průběhu 30. let 20. století. Objekt byl v poválečné době zbořen

[Hostinec Heinl] ^{Zdroj L)}

Č.p.135. Tento hostinec se nacházel v ulici vedoucí ke kostelíku, zhruba naproti dnešní hospody pod zámkem. Zbourána v poválečné době.

Pivovar - Hostinec Zámecký pivovar ^{Zdroj L)}

Č.p.136/310 1553 v sousedství dnešního zámku, budova slouží jako pivnice. Tento hostinec se nacházel nad někdejším Tržním náměstím, byl součástí objektu zámku. Je sice uveden pouze v adresáři z roku 1906. Později se zřejmě přesunul do sousedního objektu č.p. 310. Tento hostinec byl provozován nepřetržitě až do skončení 2. světové války a poté, jako jeden z mála v Hazlově, s přestávkami i po ní. V současnosti (2016) mimo provoz.

Hostinec Goldschald ^{Zdroj L)}

Č.p.152 Tento hostinec se nacházel na současné cestě na golf, nad hostincem stejného jména, který však byl uveden jen v adresáři z roku 1906. Rodina Goldschaldů se pak někdy ve 20. letech 20. století pravděpodobně přesouvá právě sem. Provozováno až do odsunu původního německého obyvatelstva. Objekt se zachoval dodnes.

[Hostinec Reinl] ^{Zdroj L)}

Č.p.190 hostinec byl pravděpodobně součástí mlýnu Hirschmühle, který stál na Slatinském potoce na cestě do Libé. Objekt zbořen v poválečné době.

[Hostinec U černého koně] ^{Zdroj L)}

Č.p.192. Zum schwarzen Roß restaurace se nacházela na Chebské ulici, zhruba v místech dnešní restaurace Kuželna. Provozovala ho rodina Pfeifferů. Zbořeno v poválečné době.

Hostinec Sölch ^{Zdroj L)}

Č.p.200. hostinec se nacházel na Hlavní ulici, provozován byl až do odsunu německého obyvatelstva. Byl to, soudě podle velikosti domu, pouze menší výčep. Objekt se dochoval dodnes

Hostinec Ott ^{Zdroj L)}

Č.p.202. hostinec se nacházel na Ašské ulici, zanikl bezprostředně po odsunu původního německého obyvatelstva. Objekt se dochoval dodnes.

[Hostinec Herrmann] ^{Zdroj L)}

Č.p.226. hostinec stál v části Hazlova nazývané tehdy Untere Schäferei, dnes Ovčín. Je uveden pouze v adresáři z roku 1930, někdy počátkem 40. let pak musel zaniknout. Objekt byl v poválečné době zbořen.

[Hostinec Biedermann] ^{Zdroj L)}

Č.p.232. hostinec se nacházel v tehdejší místní části Ziegelhütte, nedaleko někdejšího železničního přejezdu, vedle 2 dosud stojících domů č.p. 245 a 246. Zanikl s odsunem původního obyvatelstva. Zbourán v poválečné době.

[Hostinec Biedermann] ^{Zdroj L)}

Č.p.249. hostinec se nacházel na tehdejší Bahnhofstrasse(Nádražní). Je uveden pouze v adresáři z roku 1930, ovšem podle níže uvedené fotografie musel být v provozu o mnoho let dříve. Objekt zbořen v poválečné době, na jeho místě dnes stojí novostavba s nefunkční restaurací (stav 2016).

Hostinec Schwab ^{Zdroj L)}

Č.p.252. hostinec se nacházel za někdejší továrnou C.B.Göldnera. Je uvedena pouze v adresáři z roku 1906. Objekt dosud stojí

Hostinec Barth ^{Zdroj L)}

Č.p.352. hostinec se nacházel v místní části nazývané tehdy Ecce Hommo, naproti dnešní benzínové stanici. Objekt musel být postaven ve 30. letech 20. století, hostinec je zmíněn pouze v adresářích z roku 1935 a 1941. Objekt stojí dodnes.

Přádelna

1822, Bavlny, s vodním kolem, později tkalcovna a barvírna, 1911 vyhořela

Mlýn a hamr ^{Zdroj O)}

U silnice na Táborskou, č.p.5 V roce 1822 byl hamr změněn na textilní továrnu (první v Hazlově), která byla ještě poháněna vodním kolem, později parním strojem. Z továrny se zachovala jen jedna malá budova, zbytek byla v 60.letech zbořen. Bývalý hamr měl horní náhon na mlýnské kolo a voda byla přiváděna z rybníka na Hazlovském potoce.

Škola

Vyučování 1695, postavena v 19.stol. kapacitně nestačila, dnes Obecní úřad

Škola

Josef Palme v roce 1899 koupil od továrníka G.A.Bareuthera továrnu spolu s výstavným obytným domem, který prodal r.1906 obci pro školu.

Goethův kámen ^{Zdroj C)}

U silnice do Aše

Zpět na okres

Panství

Politický okres Aš

1961 Okres Cheb

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >> ^{Zdroj C)}

První zmínka o obci pochází z roku 1224, kdy se v historických pramenech objevuje Bedřich z Hazlova, který pravděpodobně založil místní hrad. Páni z Hazlova vlastnili obec až do roku 1401, kdy ji od nich odkoupil Mikuláš Jur z Chebu. Dalšími majiteli Hazlova byli od roku 1450 Landwüstové, později loupeživý Jan Maléřík, od roku 1579 Kocovští, dále Dětřichovci a na krátkou dobu také Nosticové. Poté získali obec i hrad Moserové, pomohli Hazlovu z krize a rozšířili hrad, který nakonec přestavěli v zámek. Posledním šlechtickým rodem obývající zámek byli až do roku 1945 Hemfeldové.

Do konce 18. století byl Hazlov převážně zemědělskou obcí. Na počátku 19. století se v Hazlově, stejně jako na celém Ašsku začal rozvíjet průmysl, převážně textilní. V roce 1822 byla otevřena první přádelna, která byla poháněna vodním kolem. Následovali textilní firmy Bareuther a Weigandt. Největší továrna vznikla přímo v centru obce, a patřila průmyslníkovi Göldnerovi. Tato firma existovala až do roku 2008 (s novými majiteli), kdy byla uzavřena.

Rok	obyv
1850	1796
1927	2301 N
1930	2922
1947	999
1961	1173
1970	1168
2001	1192

www.obechazlov.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča , Atlas památek

3) E.Poche , Umělecké památky Čech I

4) A.Bartušek, J.Krčálová, A.Merhautová-Livorová, Em.Charvátová-Sedláčková, Em.Poche a Zd.Wirth-Umělecké památky Čech, ČAV, 1957

A) obechazlov.cz

C) cs.wikipedia.org

D) hrady.dejiny.cz

E) zshazlov.cz

F) rutrich.de

G) matejovic.webzdarma.cz

H) asskyweb.cz (7.1.2017)

J) hranice.euweb.cz (7.1.2017)

K) mapy.cz (7.1.2017)

L) thonbrunn.cz (7.1.2017)

M) haslau-boehmen.de

N) bubinga.blog.cz

Kód CZ

Lipná

(Lindov, Lindava, Lindau)

Výklenková kaplička ^{Zdroj H)}

…

Kamenný kříž ^{Zdroj H)}

…

Kříž ^{Zdroj H)}

…

Smírčí kříž ^{Zdroj H)}

Hrubý žulový kříž. Na čele text: IHS 1675 011 A..HAT EIN VATTER SEIN KIND MIT EINE MESER ERSTO..EN. Nápis svědčí o události, při níž otec zavraždil svého syna Jošta a byl 7. března 1676 popraven mečem (Alberti 1940). Rozměry: 100x87x23 cm. Kříž byl nalezen roku 1980 asi 150 m za posledním přejezdem na vysokém břehu Ostrožského potoka a později na místě znovu postaven V poloze u Tří křížů stoji asi 300 m vlevo za železničním přejezdem, ves leží asi o 1,5 km dále., je nízký žulový stejnoramenný kříž se zaoblenými rameny. Na něm je vysekán Kristův monogram IHS, pod nim srdce probodané noži a nápis, který sděluje, že zde roku 1675 zavraždil otec svého syna nožem. V chebském archivu v Marklově kronice z roku 1675 se dočteme, že toho roku 1. srpna Michel Wagner ze Skalky zavraždil svého osmiletého syna Jobsta tak, že ,mu prořízl břicho, vyrval vnitřnosti a srdce a vysál mu krev". Dále je zapsáno, že 7 února (správně 7. března) byl mimořádně popraven mečem. Z knihy vydání 1675 - 1676 známe soudní výlohy, které činily celkem 75 zlatých. Z toho svědečné obnášelo 50 zlatých, náklady na vazbu po 185 dnů 15 zlatých. Nejlacinější byla poprava, za kterou dostal mistr popravčí jen 1,3 zlatých

Mlýn ^{Zdroj L)}

Slatinnský potok, č.p.17, Thumfermühle

Historie ^{Zdroj J)}

Nejstarší zmínka o Lipné je uvedena v darovacím dopise Jindřicha Nothafta roku 1307, v kterém dává třetinu z celkového desátku z vesnic Lipná a Polná řádu německých rytířů. Ze středověku se na vesnicích zachovalo jen málo památek. Na venkově, kde se stavělo převážně ze dřeva, se zachovaly jen kamenné kříže. Veřejnosti jsou známy jako smírčí kříže. Souvisí s právní kulturou středověku a jako symbol usmíření s Bohem byly u cest stavěny ještě po třicetileté válce. Jsou to hrubě opracované kameny tvaru kříže nebo ploché kameny s výrazným reliéfem kříže. Zřizoval je viník jako součást pokuty uložené mu místo hrdelního trestu. Lipnou nevede turistická stezka. Ves je přístupná z Hazlova přes Polnou nebo z ašské silnice odbočkou na Libou. Lipná leží asi 2 km vzdušnou čarou západně od Hazlova v hlubokém údolí, vytvořeném Slatinným potokem před soutokem s Ostrožským potokem. Před rokem 1890 žilo v 37 domech 274 obyvatel. Ves se nerozvíjela, protože mimo zemědělství byla práce pouze v žulovém lomu, takže mezi válkami se počet domů a obyvatel nezměnil (39 domů a 270 obyvatel). Dnes obývá 6 zdejších domů pouhých 10 obyvatel.

Rok	obyv	domů
1850	259
1890	274	37
1927
1930	270	39
1947	82
1961	53
1970	46
2001	15	6

Kód CZ

[Otov]

(Ottengrün)

Železný kříž ^{Zdroj H)}

Zůstal jen podstavec

[Dům] ^{Zdroj H)}

…

[Dům] ^{Zdroj H)}

…

Historie ^{Zdroj J)}

Nejstarší zpráva pochází patrně z roku 1224 v souvislosti s desátkem Fridricha z Mazlova. Další zmínka o Otově je v kupní smlouvě ašského soudního správce Kašpara Brusche, který se stal roku 1659 chebským purkmistrem a roku 1670 koupil Otov za 1 200 zlatých.

Zaniklá ves 2,5 km severovýchodně od Hazlova v souvislém lesním porostu ve výši 610 m n. m, v prameništi Vonšovského potoka.V terénu dosud patrné základy domů, sklepy a komunikace. Obecní plužina zanikla při scelování pozemků.

Koncem minulého století žilo ve 13 domech 78 obyvatel. O padesát let později tu žilo ve 14 domech jen 55 usedlíků. Živili se zemědělstvím a prací v místním lomu, z kterého se dodával kámen až do Chebu (železniční viadukt na dráze Cheb - Aš) a Aše. Po 2. světové válce již nebylo odsunuté obyvatelstvo nahrazeno V současnosti stoji v bývalé vsi rekreační chata, obývaná jen příležitostně. Katastrem Otova nevede žádná turistická cesta.

Kód CZ

Ovčárna

(Schäferei)

Kód CZ

Ovčín

(Schafhütten)

Dvůr

…

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace a revize 7.1.2017

Předchozí editace: 5.2.2012