Zpět na Doubravu

Historie obce Doubrava (Grün), okres Aš

 

Doubrava leží asi 6 km severovýchodně od Aše na státní hranici s NSR, kde je otevřen turistický přechod. Ves je položena v hlubokém údolí podél Halštrova. Na konci 19. století zde ve 100 domech bydlelo 985 obyvatel. Mezi válkami odešla část obyvatel za prací do Aše, takže při větším počtu domů - 128, se osídlení snížilo na 808 obyvatel. Dnes bydlí ve 32 domech 89 obyvatel. 6 domů slouží k rekreaci. První písemná zmínka o Doubravě pochází až z roku 1392, kdy ji vlastnil Konrád z Neubergu. Kolem roku 1400 přešla s neubergským panstvím do rukou Zedtwitzů, kteří ji drželi až do roku 1945. Panské sídlo vzniklo kolem roku 1600 vysoko nad vsí, ve svahu spadajícím do údolí Halštrova. Současně se zámkem vznikl poplužní dvůr. V závěru 19. Století Zedtwitzové zámek přestavěli v novogotickém slohu a rozšířili jej. Dnes tvoří budovu nepravidelného půdorysu o délce kolem 20 m a šířce asi 14 m. Jejím základem je starší stavba ze 17. století na půdorysu písmene T, k níž byla přistavěna věž mezi boční křídlo a hlavní budovu. Severní část objektu dnes slouží jako stáj. Obytná část je kryta dvěma sedlovými střechami, nad nimiž se tyčí čtverhranná věž s plochou střechou zakončenou cimbuřím. Stejně je zakončena severní plochostropá část zámecké budovy. V průčelním rizalitu je zasazen znak Zedtwitzů s letopočtem 1760, přenesený sem ze zámku v Kopaninách. Do objektu se vstupuje úzkou chodbou, z které vedou dveře do jednotlivých místností a schody do patra. Po roce 1990 byl zámek upraven posledním majitelem na restaurační zařízení. Mimo zámeckého areálu stojí za zmínku budova školy, jednopatrová s valbovou střechou čp. 28, s klasicistním portálem a empirově zdobenými vstupními dveřmi. Nová školní budova z 30. let slouží dnes jako škola v přírodě. Tovární budova stojí na místě hamru, který byl roku 1820 Jonasem Schindlerem přestavěn na prádelnu s vodním pohonem. Roku 1850 k prádelně připojil úpravnu vlny s barevnou. Roku 1877 byla prádelna zrušena. Barevna a úpravna byla kolem roku 1950 převedena do Podhradí. Zachovala se tovární budova, náhon na Psím potoce a labyrint původní čistírny odpadních vod s přepadem do Halštrova. Sláva doubravských papíren vrcholila v 17. století, kdy se ruční papír exportoval do celé Evropy. Listy papíru s vodoznakem nebo razítkem doubravských výrobků se nachází v archivech holandských a německých měst. V 19. století se v konkurenci udržela jen papírna Steinelova díky tomu, že zachytila poptávku na stupujícího textilního průmyslu na specielní papír pro lisováni vlny a pro ovládací karty vzorovacího zařízení tkalcovských stavů. Zanikla kolem roku 1950. Zachovaly se náhony papíren a kamenné zařízení z 18. století, které je dnes uloženo v ašském muzeu. Náhon je využíván malou vodní elektrárnou. Z drátovny, která původně odebírala materiál z místního hamru a později z dováženého kovu vyráběla i plochý drát pro paprsky textilních strojů, se nezachovalo téměř nic. Objekt podlehl demolicím při zřizování zakázaného pásma, spolu s jinými továrními i obytnými objekty, jejichž základy zarůstají a splývají postupně s terénem. V místě též najdeme pramen kyselky stejného složeni jaké mají prameny v Bad Elsteru. Výron je přístupný ze šachty altánu. Je nutno zachovat opatrnost vzhledem k výskytu kysličníku uhličitého.

Doubravou prochází žlutě značená cesta kolem vietnamské tržnice, která končí na státní hranici s Německem u pěšího přechodu.

Zdroj: http://www.matejovic.webzdarma.cz

Historicko turistický průvodce č.15  z  r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa

 

Aktualizace 4.2.2012