Historie
obce Doubrava (Grün), okres Aš
Doubrava
leží asi 6 km severovýchodně od Aše na státní hranici s NSR, kde je otevřen
turistický přechod. Ves je položena v hlubokém údolí podél Halštrova.
Na konci 19. století zde ve 100 domech bydlelo 985
obyvatel. Mezi válkami odešla část obyvatel za prací do Aše, takže při větším
počtu domů - 128, se osídlení snížilo na 808 obyvatel. Dnes bydlí ve 32 domech 89
obyvatel. 6 domů slouží k rekreaci. První písemná zmínka o Doubravě pochází až
z roku 1392, kdy ji vlastnil Konrád z Neubergu. Kolem
roku 1400 přešla s neubergským panstvím do rukou Zedtwitzů, kteří ji drželi až do roku 1945. Panské sídlo
vzniklo kolem roku 1600 vysoko nad vsí, ve svahu spadajícím do údolí Halštrova. Současně se zámkem vznikl poplužní dvůr. V
závěru 19. Století Zedtwitzové zámek přestavěli v
novogotickém slohu a rozšířili jej. Dnes tvoří budovu nepravidelného půdorysu o
délce kolem 20 m a šířce asi 14 m. Jejím základem je starší stavba ze 17.
století na půdorysu písmene T, k níž byla přistavěna věž mezi boční křídlo a
hlavní budovu. Severní část objektu dnes slouží jako stáj. Obytná část je kryta
dvěma sedlovými střechami, nad nimiž se tyčí čtverhranná věž s plochou střechou
zakončenou cimbuřím. Stejně je zakončena severní plochostropá část zámecké budovy.
V průčelním rizalitu je zasazen znak Zedtwitzů s letopočtem 1760, přenesený sem ze zámku v
Kopaninách. Do objektu se vstupuje úzkou chodbou, z které vedou dveře do
jednotlivých místností a schody do patra. Po roce 1990 byl zámek upraven
posledním majitelem na restaurační zařízení. Mimo zámeckého areálu stojí za
zmínku budova školy, jednopatrová s valbovou střechou čp.
28, s klasicistním portálem a empirově zdobenými vstupními dveřmi. Nová školní
budova z 30. let slouží dnes jako škola v přírodě. Tovární budova stojí na
místě hamru, který byl roku 1820 Jonasem Schindlerem
přestavěn na prádelnu s vodním pohonem. Roku 1850 k prádelně připojil
úpravnu vlny s barevnou. Roku 1877 byla prádelna zrušena. Barevna a úpravna
byla kolem roku 1950 převedena do Podhradí. Zachovala se tovární budova, náhon
na Psím potoce a labyrint původní čistírny odpadních vod s přepadem do Halštrova. Sláva doubravských
papíren vrcholila v 17. století, kdy se ruční papír exportoval do celé Evropy.
Listy papíru s vodoznakem nebo razítkem doubravských
výrobků se nachází v archivech holandských a německých měst. V 19. století se v
konkurenci udržela jen papírna Steinelova díky tomu,
že zachytila poptávku na stupujícího textilního průmyslu na specielní papír pro
lisováni vlny a pro ovládací karty vzorovacího
zařízení tkalcovských stavů. Zanikla kolem roku 1950. Zachovaly se náhony
papíren a kamenné zařízení z 18. století, které je dnes uloženo v ašském muzeu.
Náhon je využíván malou vodní elektrárnou. Z drátovny, která původně odebírala
materiál z místního hamru a později z dováženého kovu vyráběla i plochý drát
pro paprsky textilních strojů, se nezachovalo téměř nic. Objekt podlehl
demolicím při zřizování zakázaného pásma, spolu s jinými továrními i obytnými
objekty, jejichž základy zarůstají a splývají postupně s terénem. V místě též
najdeme pramen kyselky stejného složeni jaké mají
prameny v Bad Elsteru.
Výron je přístupný ze šachty altánu. Je nutno zachovat opatrnost vzhledem k
výskytu kysličníku uhličitého.
Doubravou
prochází žlutě značená cesta kolem vietnamské tržnice, která končí na státní
hranici s Německem u pěšího přechodu.
Zdroj: http://www.matejovic.webzdarma.cz
Historicko turistický průvodce č.15
z r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa
Aktualizace
4.2.2012